Zdravím,
se svou partnerkou jsem 3 roky, žijeme spolu rok. ze začátku bylo vše super, prvotní zamilovanost, láska jako trám 
Potom už to přešlo ze zamilovanosti v lásku. Přišlo společné bydlení apod. A najednou jako když luskne. Začaly menší hádky skrz pitomosti ale i to, že třeba se neumí svěřit nebo mi nechce říct, co si myslí, únava z práce, únava z domácích prací a celkově únava z toho, že jsme neměli moc peněz a byl to stres, jak vyžijeme. Oba už ale práci máme a pracujeme 12 hodin, oba doma děláme jídla, uklízíme atd. Ale i přesto je ona víc a víc unavenější a víc a víc chřadne. Je psychicky dost v nepohodě, v práci tlak, doma jsme se občas chytli, já taky vždycky nejsem příjemně naladěný z práce. Další její problém je, že si nevěří. Nemá se ráda za kilča navíc a celkově když jí něco vytknu jako např. že zapomněla něco, co jsem jí 3x připomínal, hned se hroutí jak je špatná, k ničemu. Chci jí pomoct, protože následkem téhle únavy, nevyspání a stresu je dost nešťastná. A já chci zas dělat šťastnou. Nemá už ani náladu na sex, možná tak jednou týdně, prý se za sebe stydí, přitom ve tmě ji nemám ani šanci vidět a ve dne to dělat téměř nechce. Nechce nic podnikat ani s přáteli, ani s rodinou a ani se mnou. Ven moc nechodí. Snažil jsem se jí denně chválit, ocenit, co dělá správně, pochválit jak jí to sluší, zalichotit jí že i po třech letech je pořád ta nejkrásnější pro mě a že ji miluju. Snažím se ji rozesmívat, nějak jí pomoct se vším co dělá, překvapit květinou nebo třeba kinem. A přesto je taková, jaká je. Navrhl jsem psychologa pro sebe, že to zkusím, pak mi ale došlo, že možná ona ho potřebuje víc. Že já v sobě žádný problém nemám, sebevědomí mám zdravé, spokojený se sebou jsem taky. To ona se podceňuje, schazuje a na moje lichotky nereaguje nebo je podkopává stylem ,,ale nene..´´ . Odmítla psychologa, řekla, že se nikomu nebude svěřovat, kdo je ke všemu úplně cizí. Tak já nevím. Takový vztah mě nebaví a sám už cítím, jak mě to táhne dolů. Jsem už taky unavený, jsem protivný, jsem znuděný, jsem smutný, chybí mi sex, chybí mi ta slečna, kterou jsem si našel před 3 lety a která se mnou kecala do 3 do rána a v 6 šla s úsměvem do práce, jakoby nebyla unavená 
Vzdát vztah nechci, miluju ji a dle toho co říká i ona mě, jen má teď asi opravdu problém, který chci ale řešit. Co mám dělat v této situaci? Má někdo podobnou zkušenost?
Za každou reakci předem děkuji
0x
Také zdravím. Pokud má slečna sama se sebou problém, musí si ho přiznat a chtít ho řešit. Pokud jí na vašem vztahu a na Vás záleží, ať vyhledá odborníka (psycholog, psychiatr) a začne na sobě pracovat. Svojí psychickou nepohodu přenáší i na Vás a to opravdu může vést ke konci vztahu. Pokud není ochotná na vztahu a na sobě zapracovat, navrhněte jí rozchod. Bude se to jen horšit. Řekněte jí, že jí chcete podržet i podpořit, ale pokud nechce problémy které má a zanáší do vztahu řešit, pak takový vztah nemá smysl..Zřejmě má pocit méněcennosti, je plná mindráků, ale s tím se musí poprat sama. Když nechce se sebou dělat nic, pak s ní nevydrží nikdo dlouho..
doplněno 20.05.16 23:01:
Já bych neřekla chudák chlap...Jen on totiž ví, proč se drží právě této slečny...
Proč myslíte? To, že někoho miluji a chci mu pomoct je snad v pořádku ne? Neopustím ji jen proto, že má špatné období a je sama rozbitá. Když ona nemůže jít dál, jsem tu od toho, abych já pomohl vstát. Tak mě to učili. Neutíkat ze vztahu, když se nedaří a neopouštět toho, kdo už nemůže, ale pomoct mu. Nejsem s ní proto, aby mě to jen rozveselovalo, ale abychom na problémy byli dva a když se jednomu nedaří, tak druhý mu byl oporou. Víte kolikrát ona pomohla mě? Také jsem jeden čas upadl do depresí, protože jsem ztratil přátele a práci. Byl jsem nesnesitelný i sobě. Nevzdala to, zvedla mě ze dna. Takže ok, je to Váš názor, ale dle mého názoru je dost sobecký, ukvapený a leccos vypovídá 
Můj postoj k tomu, co napsal je spíše pragmatický. Nikoliv sobecký. Mám dojem, že jste idealista, který má sebezničující sklony. Vy si totiž ve jménu konání dobra kopete svůj životní hrob s touhle partnerkou. Rychle pryč od ní.
Klobouk dolů, tento zodpovědný přístup ke vztahu, už je dnes mezi mladými vzácností. Jednodušší je se rozvést, rozejít. Taky mně tu kolikrát znechucují ty povrchní soudy a rady. Nenechte se znechutit, ani ovlivnit, přistupujete k tomu správně a mile jste mně překvapil. Vztah je o spolehnutí na druhého, o spolupráci, o pomoci, když druhý potřebuje, o podpoře, o tom, že se nevzdáváme, když nám na tom druhém záleží. Být spolu v tom dobrém, ale i špatném, je to o sjednocení dvou lidí a v tom je pak síla vztahu. Co poradit? Těžko říct, když povahu partnerky neznám, na každého platí něco jiného. Pokud s ní nehne nic z toho, co jste psal, uzavírá se, vidím to spíš na depresi, což je nemoc a měla by se léčit u psychiatra. Léky jí zaberou za 2-3 týdny, bude enormě vysmátá, než si tělo zvykne, možná jí budou léky vyměněny, nebo doplněny, než se stav vyladí a pak bude brát prášky, které, podle stavu, se budou přizpůsobovat, časem snižovat. Někdo se vyléčí rychle, jiný za delší dobu, ale po dobu léčby bude v pohodě, bude se dobře cítit a tím i Vy sám. Musíte ji zpracovat, aby psychiatra vyhledala, ani doporučení nepotřebuje, jen se objednat. Pokud ji nedokážete přemluvit, tak ji postrašte, že se takhle trvale žít nedá, že jste ochoten při ní stát a podporovat ji, pokud ale navštíví psychiatrea, který jí může pomoci, jinak že budete uvažovat o rozchodu, že se to podepisuje i na Vás. Taky se může jednat o syndrom "vyhoření" z nadměrné zátěže, ale to rozezná zase jen odborník.
Nechápu, proč by si někdo měl dobrovolně zničit život doživotně nemocným partnerem za situace, kdy ze vztahu může snadno odejít a stát se šťastným člověkem po boku normální holky. Tahle partnerka je bohužel nemocná a žádné léky to trvale nespraví. Naopak - bude se to jen zhoršovat. No nic - mladík je plný ideálů a škodaho, protože svůj život zahazuje dříve, než nějaký vůbec začal.
0x
Pěkný den. Pokud sama slečna nemá zájem, tak s ní nehneš ani hevere. Možná tvé lichotky atd. prostě chce slyšet denně, proto je jakože odbývá, ale zároveň bez nich neumí být. Pak je možná i druhá strana mince, a to, žes jí tak dlouho lichotil a snažil se, až si toho prostě přestala vážit a bere to jako denní chleba. Myslím, že bys měl ubrat na lichotkách i na vymýšlení programu atd., ať se taky slečna snaží trochu sama.
Narovinu bych řekla, že mě takovýto vztah nebaví. Sedněte si večer, nalijte si víno a vážně pohovořte. Pokud má deprese, podceňuje se atd. tak musí okamžitě zahájit léčbu u psychologa, samo od sebe to nejspíš neodezní. Za záchranu vztahu to snad stojí. Nikdo nechce žít s člověkem, který je věčně unavený, smutný, bez nálady, nic nevymyslí a tak dále.
Pokud nadále bude trvat na svém a všechno odmítne, tak bude asi vymalováno.
0x
Dobrý den, zdá se, že tento problém není ani nový a ani krátký. Řešíte stále to stejné a řešení nenalézáte. Tak, snad až v další založené otázce se to zdaří. Zdravím!
poradte.cz/... poradte.cz/... poradte.cz/... poradte.cz/...
doplněno 20.05.16 18:23:martinaa - ano, lépe bych to nevyjádřil .
0x
Napsal jste to pěkně. Skoro Vás za ty postoje a snahu obdivuji. Měla by si to přečíst. Né tu na poradně, ale takový dopis od Vás. Ať ví, že už Vám to přerůstá přes hlavu a že už se to musí řešit. Že situace ohrožuje váš vztah. Písemně je to lepší, než ústně. Může se v textu vracet a přemýšlet nad tím. Ona by měla změnit životní styl. Chybí jí některé látky v těle / Mg, chrom,B vit.../ To tloustnutí je pak důsledek. Musí ho zastavit. Nastolit nějaký řád. Nepíšete věk. Netouží třeba po dítěti? Jak by reagovala, kdybyste jí navrhl poradnu nebo rozchod?
0x
Víte, po těch třech letech váš vztah nějak postoupil dál, zamilovanost je tatam a začal takový normální život. Pracujete oba dva 12 hodin, to je poměrně dost. Kolik máte odpočinku, respektive - kolik odpočinku má vaše partnerka? Možná se na ni podepisuje celkový stres. Jaké má povolání? Nemůže za tím být vyhoření? Její stav není jen tak, je něčím způsobený - přepracováním, nebo nesplněnými nadějemi, něco ji štve. Únava a stres může tyto stavy způsobovat. Podle mě je jediná cesta, a to návštěva psychologa. Anebo větší množství odpočinku, více spánku. Nepíšete, kolik je vaší partnerce roků. Asi jste ale hodně mladí. I jednotvárnost - práce, práce, práce a stres - ji může dostat do tohoto stavu, kdy si nevěří, má malé sebevědomí apod.
0x
Jinak nechci videt , az se zacne fakt nedarit v zivote. V tydnu treba odre auto , udela velkou chybu v praci , atd atd... to pak bude skakat z mostu?
Zkuste ji co nejvic podporovat.
Za dalsi co bude delat , az bude mit deti? Starat se o domacnost , deti , praci ...
Nejvetsi zaprah budou nejmensi deti. To je teprv kolikrat na psychiku zatez...
Pokud to ale pujde hloubeji a hloubeji dolu , bude se dostavat do depresi , pak je treba najit odbornou pomoct. Bude to tezky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.