Je normální že nechci děti?

Je to každého věc, jesli chce děti a kolik. Dost dobře až na to dojdete, že byste je chtěla, tak to nepůjde.

A kdo určil, že je normální děti chtít? Tohle je naprosto individuální a subjektivní věc, kdo je chce, pořídí si je, kdo ne, tak si je nepořídí, je to každého věc a má právo se rozhodnout.

Je to normální. Není to běžné, ale pokud to tak cítíte, není co řešit a není důvod se do něčeho nutit. Jestli toho budete jednou litovat (určitě Vám to prorokují), tak to bude jen a jen Vaše smůla, takže pokud jste s tímto srozuměna, je to jen Vaše volba.

Na druhou stranu... mám dobrou kamarádku, děti nikdy nechce a docela je i nesnáší. Bydlí v mém rodném městě, nevídáme se moc často. Kdysi jsem měla přijet a mít s sebou malou neteř. Odmítla se se mnou vidět právě kvůli tomu, že se mnou bude dítě. To mi připadá drsné, trošku jsem se i urazila, ale přičítala jsem to tomu, že ji mnoho lidí nutí zamýšlet se nad svým postojem - asi se toho bála i u mne. Teď už ale ví, že když mám s sebou dítě, tak ji do ničeho nenutím - klidně za mě může dělat, že tam to dítě není. Ona mě taky nenutí mazlit se s jejími psy Takže otázka je, jak moc Vám přítomnost dětí vadí. Děti jsou normální součástí lidské společnost, vždycky někde jsou a budou, a pokud kvůli tomu odmítáte činnosti, které byste bez dětí dělala běžně nebo ráda, tak bych asi řekla, že byste mohla být trochu tolerantnější a nedělat z těch prcků takovou vědu

Někdy člověk děti nechce a omylem se stane, že otěhotní. No a myslím, že v 99ti procentech se ty mateřské pudy a láska objeví. Je rozdíl, držet v náručí cizí dítě a svoje vlastní, svoji krev.

Někdy se tu již tato problematika řešila. Zadejte si ..nechci děti,, nesnáším děti,, apod., Diskuze 129, 27, 28 příspěvků svědčí o tom, že tato otázka zajímala hodně lidí. Odkazy u Kapky naděje.

Mám stejný názor - né každý musí chtít mimino a má na to právo... ani já jsem kdysi děti nechtěla a nechápala jsem, co lidi na těch miminech vidí a proč na ně nadšeně šišlají... ve 30 jsem otěhotněla, narodila se mi dcera, tatínek nás nechtěl, tak jsem ji vychovávala sama - a měla jsem ji moc ráda, užívala jsem si to, i když jsem ji nikdy nerozmazlovala a neučůrávala jsem blahem nad tím, jak je to moje mimi roztomiloučké, neidealizovala jsem si ji - viděla jsem ji reálně, řekla bych a jak rostla, jměly jsme spíš kamarádský a rovnocenný vztah - věřím, že velmi dobrý (i ona si to myslí) - dneska jsem babička a je to to samé, neslintám blahem nad vnoučetem jako spousta kolegyní v práci - nějak to nechápu, mimina mi nijak krásná nepřipadají... ale s malou pomáhám a když už začíná reagovat, docela si to i užívám... začíná vypadat a chovat se jako člověk, tak si s ní začínám rozumět a máme hezký vztah...

A proč by to nebylo normální? Mně bude též 30 let, děti jsem nikdy nechtěla a vím, že můj postoj se rozhodně nezmění. Mateřské pudy jsem nikdy neměla, už jako dítě jsem si odmítala hrát s panenkami, spíš jsem se věnovala technice. Děti mi nepřijdou roztomilé, ba právě naopak, a v mém životě nebyla ani jedna vteřina, kdy bych si řekla že "třeba mooožná jednou někdy v budoucnu bych teoreticky mohla dítě chtít". Ale narozdíl od Vás mě můj postoj rozhodně netrápí. Spíš mě straší škatulkování, že žena pokud nechce děti je a) nenormální b) určitě si to ještě rozmyslí c) bude jednou litovat.

Dobrý den. Pokud děti nemáte ráda, tak je nemějte. Stejně byste z nich byla nešťastná a ony z vás. Nikde není napsané, že je mít musíte. Co vám pomůže napsat, že dítě ženu obohatí, když vy to tak necítíte? Žijte bez dětí, umřete bez dětí. No a co?

Já vlastně nevím, jestli jsem děti mít mohla nebo nemohla protože jsem vždycky dělala všechno proto abych je neměla. Stejně jako vám mi děti nic neříkají. Teď je nám s manželem 50, žijeme spolu 25 let a já vstávajíc, lehajíc, děkuju bohu, že nemáme děti. Žijeme si naprosto báječně, jezdíme na motorkách, já jezdím na koni, manžel hraje tenis a mě tedy určitě, (ale ani manžel nikdy nic nenaznačil), děti nechybí. A nedejte na řeči typu "kdo se o vás k stáru postará". I když budete mít pět dětí, tak se o vás ke stáru nemusí postarat vůbec nikdo.

Jen mě k tomuto tématu napadlo.. přeji Vám, ať jste s těmi svými partnery takto šťastní až do daleké smrti.. ale ono se to někdy nepodaří. Když Vám např. oznámí, že partnerovi zbývají poslední dva roky života, tak se hodí na něco takového nebýt sám, protože ty dva roky jsou docela peklo a to nemluvím o letech potom..

Já věřím, že tomu tak může být. Ale může tomu tak být i proto, že jste nepoznala opak. Jak je úlevné, když člověk na takové věci sám právě být nemusí.. Kdybych nikdy neochutnala např. čokoládovou zmrzlinu, myslela bych si, že nejlepší je třeba jahodová..

Ony se ty děti třeba také nevyvedou a kýžený efekt se stejně nedostaví, ale chtěla jsem napsat i tu příjemnou stránku věci, když to funguje.

Já bych to s dovolením viděla jinak - třeba paní nepotkala toho správného partnera. Pokud potká muže, který jí bude oporou a on s ní bude chtít mít děti, tak je možné, že i k těm dětem časem dospěje. Některé ženy se i nevědomky dětem brání proto, že jejich partner/manžel děti nechce nebo se na to necítí. To píši z vlastní zkušenosti. Ale pokud tazatelka má spokojené partnerství a oba se dohodli, že děti nechtějí, tak proč ne, naprosto respektuji.

Myslím, že je to vaše věc. Jen dejte pozor na to, jestli je to skutečně vaše vnitřní přesvědčení a vy to tak cítíte, nebo je to jen "póza", která má něco zakrýt. Já mám kamarádku, která neustále tvrdila, jak nechce žádné děti a žádného chlapa. Dnes je jí 45, je sama a všichni na ní vidíme, že má celkem dost psychických problémů. Že tá póza měla spíš přikrýt její problémy v navazování vztahů.

Druhá věc je, že časem ztratíte dost kamarádek. Kdysi jsme měli partu cca 4-5 párů, jezdili jsme na hory nebo na vodu. Pak přišly děti a pouze jeden pár zůstal dlouhodobě bezdětný. Vztahy s tímto párem pak šly do ztracena. My museli své aktivity podřídit dětem, na druhou stranu nám se zdály naprosto malicherné jejich starosti.

Je Vaše právo,zda se rozhodnete děti mít,nebo nikoliv a nikdo Vás za to nesmí kritizovat. Z pohledu psychopatologie to ale bohužel normální být nemůže. Mezi psychózami rozlišujeme poruchy pudu, který se mj.prezentuje i reprodukcí svého rodu pro budoucnost. Tuhle podmínku nesplňujete.

Tak vždy asi záleží na partnerovi, jak ve dvaceti, tak ve čtyřiceti. někomu se zamlada na vhodného narazit nepodařilo a tak se to snaží zvládnout i v těch čtyřiceti dobře a sám .A někdo zase měl děti ve vhodném věku, a partner se pak změní, žena zůastane sama, nebo nemoc, kamarádce po porodu dítěte se tak zhoršila RS, že ještě ráda přijala to , že v i v jejím mladém věku vychovávají dítě z velké části prarodiče. Toto jsou věci, které se dopředu moc nespočítají, že

Já si myslím, že je to zcela normální, já mámu uplně stejný názor...už od 12 let tvrdím že děti mít nikdy nebudu a nechci a dnes je mi 26 a v tomhlé názoru jsem se utvrdila...skoro všechny kamarádky už děti mají a mě je to uplně jedno..nemám mateřský instinkt. Myslím si že i dříve to tak bývylo jenomže dříve se považovalo za automatické že žena se vdá a bude mít děti a která neměla tak byla pro okolí divná...a tak děti měly i ty co na to prostě nebyly stavěné a pak se nemuíme divit co z těch dětí vyroste.

Povinné to není, takže asi tak, jen u žen je ten "menší" problém, že si to nemohou kdykoliv rozmyslet a jakmile jim jednou ujede vlak, už nejde naskočit zpátky. Až Vám bude ve stáří nejhůř, tak se o Vás asi postará nějaká pečovatelská služba, pokud na ní budete mít. Majetek po Vás prostě zdědí nějaký vzdálený příbuzný, nebo to připadne jako odúmrť státu, pohřbí Vás těžko říct kam, ale tak co, chodit za Vámi stejně nikdo nebude, tak to už Vám bude celkem jedno. Jeden kamarádův příbuzný se taky dlouho bránil, ale ten měl to štěstí, že když v 60 došel k názoru, že by nějaké to dítě chtěl, tak pro něj nebylo pozdě. Ve vašem případě už by to nešlo.

ryma. To teda byl ten Váš kamarád dost nezodpovědný. V 60ti letech mít dítě... K dotazu. Jestli nemáte potřebu mít dítě, tak jej nemějte. Je to jen a jen Vaše volba. Jo, až budete stará, tak třeba skončíta někde v domově důchodců a nikdo za Vámi chodit nebude. Možná na tom budete i tak lépe než ti, kteří budou s vámi v tom domově, budou mít děti a stejně za nimi nikdo nepříjde.

je zajímavé vidět takové ty "skrytě útočné " příspěvky , že

blesik-

- mít děti se automaticky nerovná - nebýt ve stáří sám.

blesík. A teď právě jsme u podstaty problému. Ty se s dětmi mazlíš, hraješ si s nimi, ale jiné ženě tohle vůbec nic neříká. Tak proč by se měla cítit o něco ochuzená? Já jednu takovou kamarádku, co nechce dítě, mám. Je jí 45 let, má velice dobrou práci, přítele, cestují po světě, má plno koníčků. Její maminka do ní neustále vandruje, kdy bude mít dítě. Ona ale nechce. Nikdy k dětem nic necítila, bere je jako nutné zlo . Je šťastná tak, jak žije. Tak proč by to měla měnit?

Mě stašně štve že někdo říká "Kdo se o Tebe ve stáří postará". Já si přeci nebudu dělat děti kvůli tomu aby se o mě někdo ve stáří staral. Když někdo chce děti tak si je přeci nedělá jako pojistku aby mu daly v devadesáti pleny. A jestli jo tak je to ... Kolik "dětí" ze svého okolí znáte které se starají o své rodiče. Myslím opravdu starají. Ne že se zastaví 1x za 14 dní, že jim přivezou pití. Myslím staré lidi kteří už opravdu nemůžou. Skončí na LDN, když je rodina movitější tak si zaplatí pečovateklu. Protože pečovatelka stojí min. 100 Kč/h, takže i když použijete příspěvek na péči ve IV. stupni, stejně máte jen na 120 hod měsíčně, tzn. musíte oddělat u nemohoucího rodiče min. 430 hod za měsíc. Jo můžete si dát někdy třeba 2 hod pauzu. Za den. Dělám pečovatelku, u klientů většinou plně nemohoucích. Vidím toho okolo sebe dost. A že se o vás dítě postará je pravděpodobnost jako výhra ve sportce. Jinak mi je 36, známým děti pohlídám, ale vlastní, děkuji nechci. A ani na to nemám. A vůbec mě to nežere. Je zajímavé že děti mě milují. Minule jsem hlídala kámošce a dítě odmítalo jít domů, mělo plný hysťák. Loni na dovolené jsem měla na pláži všechny děti na krku a nemohla jsem se jich zbavit To bylo teto jdem se potápět, teto jdeme hrát tenis, teto jdem na zmrzlinu... Takže jsem si vzala 10 dětí a šla na zmrzlinu, atd... Myslím že se dá prožít plnohodnotný život i bez vlastních dětí a vnoučat.

Na tom neni nic divneho, kazdej jsme jinej.
Jenom na to nezapomen az budes lezet na krizi a prijimat telo pana