Nechci děti - tchýně to nebere

Paradox je, že manžel je ze čtyř dětí, jeho bratr má osobní bnkrot a dodnes visí rodičům na krku, jeho sestra si opakovaně hledá pijavice, které z ní vysávají peníze, je rovněž bezdětná, druhá sestra je lesbička a jenom my dva žijeme normální život bez dluhů, relativně bez problémů... ale bez dětí. Já je prostě nechci. Nerozumím jim, neumím to s nimi, jdou mi na nervy...a nebaví mě.

Musím to zaklepat. jsme spolu 8 let a máme nádherný vztah. Jenom tu tchyni kdyby vzal čert...

rastarata, to jste mne rozesmála, s tou tchýní a čertem. Ale nedivte se jí. Jste jediní, podle toho, co popisujete, kde by to bylo eventuelně možné. Vašemu rozhodnutí velice dobře rozumím a vůbec se nedivím. Ale je tu jedno "ale". Může se stát, že později změníte názor a už to možné nebude. Znám takový případ osobně. Oba manželé byli dost nešťastní. A ještě něco, já jsem trochu stejného ražení jako Vy. Děti mám ale dvě a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že až budete mít to Vaše, vlastní dítě, budete to vnímat úplně jinak a litovat nebudete. Mateřské pudy se okamžitě probudí.

Pokud si vás váš muž bral a toto už věděl.

Ba co víc je stejnýho názoru, tak vaší tchýni (svojí matce) by to měl vysvětlovat on.

Nejen že to věděl a respektoval, ale když jsem jednou měla "zpoždění" tak se úplně vyděsil. Díky jeho tehdejší reakci vím jistě, že to z jeho strany není nějaká póza.

Důkladně si to rozmyslete, jestli děti chcete nebo ne.

V mém okolí žije několik bezdětných párů, kteří již nemohou mít děti (stáří) a prakticky toho všichni litují.

A také nechtít potomky je vlastně i sobecké. Ale je to vaše rozhodnutí. A nikdo Vám do toho nemá co kecat.

Nevím, proč se ptáte na zkušenosti jiných. Je to vaše svobodné rozhodnutí, jste s tím srozuměni, tak co si do toho necháte kecat? Nebo se jinými necháte pro děcka přesvědčit?

Jediný problémek je v tom, komu zanecháte případný majetek, že to nebudou potomci. Nebo co máte prodáte a půjdete do nějakého domu seniorů a budete si užívat.

pokud tím majetkem nebudou dluhy - jistě mají nějaké příbuzné, kteří po tom rádi skočí (-hurá, umřela bohatá tetička, budeme dědit !) - to je ten poslední problém, který by mne zajímal, až budu mrtvá ! - pokud budu žít, můžu majetek třeba procestovat. Ale na stáří se peníze vždy "zijdou", starobince bývají drahé.

Tchýni do toho nic není. Proč se s ní o tom bavíte?

Ahoj, myslím, že je logické, že tchyně - tedy manželova matka, pokud to dobře chápu, by se chtěla stát babičkou a mít nějaká vnoučata a nyní prožívá rozčarování z toho, že ačkoli sama má 4 děti, ani od jednoho se zatím vnoučat nedočkala. Je asi nasnadě, že ona má děti ráda, když si sama pořídila se svým manželem rovnou 4. Také je pochopitelné, že do Tebe, a Tvého manžela vkládala své možná poslední naděje, protože jako jediní žijete spořádaný život.

Na druhou stranu ona jako matka musela překousnout a nějak se snažit vyrovnat například s tím, že jedna z jejích dcer je lesbička, z čehož je pak nasnadě, že od té se vnoučat dočká jen stěží. Možná jí také vrtá hlavou, jak je možné, že nějaké holce se líbí právě zase holky a ne kluci, i když jak jistě víš, je to dáno od narození, takže s tím nic moc nenadělá.

Pokud je s Tebou Tvůj manžel zajedno, tak asi není co řešit. Prostě tchyni nechte být a žijte svůj život, ona vám do něho mluvit nemůže a vaše rozhodnutí bude muset respektovat.

Samozřejmě nelze opomenout fakt, jak už podotknul rádce nade mnou, pokud žiješ spořádaně, bez dluhů a jak Ty, tak manžel jste zdraví, je škoda, že děti mít nechcete, protože podmínky byste pro ně měli zjevně dobré. Když vidíte zájem tchyně, je dost pravděpodobné, že i ona sama by jistě s něčím ohledně dětí pomohla, s hlídáním, pokud už je například v důchodu. Mít dítě je jistě taková sázka do loterie, může se stát cokoli a výsledkem můžou být některé negativní věci.

Taky je pravda, že každá žena by měla mít mateřské pudy, a snad každá považuje mít dítě za svůj největší dar a poslání a podobně. U muže se to bere zase trochu jinak. Ale pak jsou i ženy, které z nějakého důvodu tuto potřebu nemají, a mají na to samozřejmě právo. Z toho prvního pohledu to asi vidí Tvoje tchyně, z toho druhého Ty.

Já si prostě nemůžu pomoct, jak už jsem psala, nerozumím jim, neumím to s nima a nebaví mě. Přitom je zajímavé, že se zvířatama mám nekonečnou trpělivost, naopak to s nimi umím a můj muž také. Mimochodem můj manžel je naprosto báječnej chlap.

Aha, tak v tom případě předpokládám, že nějaké zvířátko máte nebo určitě uvažujete o jeho pořízení, pokud vám to podmínky dovolují. Pokud prožíváte s manželem stejné potěšení a naplnění z nějakého zvířátka, tak není co řešit. Sám znám hodně lidí, kteří mají místo dětí zvířátka. V dotazu se o tom nic nepíše, proto jsem o této možnosti ani neuvažoval. Takže se tím neznepokojujte a pokud vám to oběma vyhovuje, věnujte se o to s větší vervou vašim zvířátkům. Přeji hodně příjemných chvil s nimi.

My to máme s přítelkyní taky tak, jsme spolu dvacet let, jen nám 45 a jsme rádi, že děti nemáme, i tak je dneska složité se tím životem "protlouct". Ani jeden z nás by jsme se nechtěli do dnešní doby narodit, my už tu holt jsme, tak protloukáme se jak se dá. Jen máme to štěstí, že nám příbuzní do života nekecají, možná díky tomu, že oba máme sourozence, kteří děti mají, takže naši rodiče jsou naštěstí co se vnoučat týče "saturovaní" Rozhodně si do života nenechte od nikoho kecat, ten život žijete Vy a Váš manžel, tchýně se za Vás o děti starat nebude. V dnešní době stojí velké úsilí vůbec přežít, nepřijít o práci, nespadnout do dluhů a mít střechu nad hlavou a co jíst... Stát si od nás bere velké peníze ve formě daní, DPH, koncesionářských poplatků, sociálního a zdravotního pojištění a není schopen nám zajistit základní jistoty a školní potřeby a pomůcky pro naše děti. Nechápu, proč bych měl za tuto draze placenou "péči" dodávat tomuto zlodějskému státu další daňové poplatníky...

Tak se s tchyní nestýkejte a máte po problému.

já jsem děti neměla, protože jsem dlouho (do 35 let) nenalezla správného partnera, po dětech jsem netoužila, nebyla jsem rodinný typ, bála jsem se porodu, atd. atd. Dnes toho ale vůbec nelituju, jsem ráda, že děti nemám a dnes bych se o ně velmi bála.

A v současné nejisté době jsem stále více přesvědčena, že to nejlepší, co jsem pro své dítě mohla udělat bylo - nepřivést je na svět, který se podle mne zmítá na okraji zkázy. Výčitky typu ekonomické zodpovědnosti vůči společnosti nemám, neboť z mých daní byly zaopatřovány jiné (cizí) děti, zatímco já, pokud jsem se "nemnožila" , jsem společnost nijak ekonomicky nezatěžovala. Mimo jiné jsem nevyužívala ani zdravotní péči, protože jsem dosud nikdy nestonala (zaklepávám to, jak se říká).

Pokud by někdo mínil, že teď mne v důchodu "živí" stát na úkor mladé generace, tak vězte, že všichni moji příbuzní mají po dvou dětech, jeden dokonce má dětí deset. Žádné strachy, je bílý a je silně věřící katolík.

- k té tchyni - je samozřejmé, že by tchyně chtěla vnoučátka, moje maminka taky moc litovala, že je ode mne nemá, upnula se pak na bráchovy děti. S tím se nedá nic dělat.

Moje matka děti nechtěla. Neměla je ráda a strašně záviděla bezdětným ženám. Mně celý můj život nenáviděla.

Rastrata, tady je jediné řešení: Budete se muset obrnit všemu, co přijde, protože to nebude jen tchyně.

Moje nejlepší kamarádka také nechce mít děti, nikdy. Její rozhodnutí nechápu, já děti miluju už odjakživa, ale 100% je respektuju a nikdy bych ji nepřesvědčovala (už s tím bojuje v rodině). Jen nevím, jestli budeme kamarádky i poté, co budu mít děti. Ona je nesnáší natolik, že se nechce v jejich přítomnosti ocitnout. Jednou jsem ji pozvala na procházku se psem a neteří, odmítla kvůli tomu, že tam bude neteř. Co proboha až budu mít já děti? To se budeme vídat jen občas, když budu mít hlídání? A popravdě, trochu mě to i píchlo u srdce - já po ní nikdy nebudu chtít, aby se mému dítěti věnovala, aby si jej podržela, aby na něj mluvila, nic. Respektuji, že děti nechce a nemá k nim vztah, může klidně předstírat, že tam to dítě není. A to, že odmítla se se mnou sejít v přítomnosti dítěte, mě prostě mrzí. Ale Vy možná nejste až tak "radikální". Co chci říct - Vaše kamarádky budou mít děti, změní se jejich životy, budou více pro-rodinně zaměřené a možná si přestanete s některými rozumět, protože to budou ženské, co tráví večery u pohádek a přes den vaří, utírají prdelky a pitvoří se na děti. Možná ne... ale já si konečně teď, když lidé kolem mě mají děti, s nimi začínám rozumět máme o čem mluvit se ségrou a trávíme spolu čas, a to jen proto, že má dítě, spojuje nás. Kamarádky ze střední se na mě obracejí s otázkami ohledně výchovy dítěte.

Tak jen takto. Držím pěsti, abyste se s tím dokázala poprat. Opravdu si myslím, že když někdo děti mít nechce, tak by je mít neměl, ale počítejte s tím, že tlak bude jen růst, tak se na to připravte, sbírejte síly. Ale nedejte se

A tchýni dejte najevo, že její touhu po vnoučatech chápete. Jste ti, od kterých by dítě nejraději, nelze se jí divit. Ale pevně stůjte za tím, že rozhodnutí mít děti je jen a jen Vaše. Mě by to také strašně mrzelo, vnoučata jsou mnohdy jediným světlým bodem života lidí, kteří už mají vlastní "odsrostlé". Chápejte, že nechat vzniknout nový život a piplat toho človíčka až do dospělosti je nesmírně významná, a přitom běžná stránka života člověka jakékoliv lidské společnosti. Tolik radosti, které se prarodičům nedostane, tolik naplnění, tolik lásky a milování malého človíčka, tolik společně stráveného času a úžasných zážitků... jak říkám, právo na to máte, ale chápejte ji a dejte jí to najevo.

Jste vdaná za svého manžela, nikoliv za svou tchýni - tím se řiďte!

Zvlastni jak jsme kazdej jinej.. Ja uz zase od mala vedela, ze chci plno deti, skveleho tatu pro sve deti a to se mi splnilo az na tech houf deti, protoze mame 2,ale myslim,ze na dnesni dobu to staci,ale chapu vas a naprosto rozumim, ze vy zase nechcete a hold tchyne to musi respektovat,ale zase chapu i ji, ze ji to mrzi jak uz tady nekdo psal, protoze me by to jedou jako babicku taky mrzelo, kdyby moji 2 male deticky jednou nechteli svoje deticky,ale vzdycky rikam, ze kazdy ma pravo si delat co citi, takze to naprosto respektuju.. Tchyni dejte cas at to rozdycha.. Hodne stesti..

Je to váš život a tchýně vám do něj nemá co kecat. Ovšem naprosto jí chápu, mít děti je smyl života. Dobře si to rozmyslete, brzo to už nepůjde a představte si stáří až budete sami - rodiče umřou a děti nebudou...

Nevím, proč by lesbička nemohla mít děti...