Bude mi 30 a netoužím po dítěti

Od: Datum: 02.02.15 23:46 odpovědí: 26 změna: 08.02.15 11:02

Už před několika lety jsem doma tvrdila, že já nikdy děti mít nebudu, že je nechci. Rozmlouvali mi to slovy "počkej až ti bude třicet, tak si to rozmyslíš." Za chvíli mi těch 30 už bude a žádná touha po dítěti se u mě bohužel nerozvinula. Je pravda, že ve dvaceti mě k bezdětnosti motivovaly jiné věci než dnes, ale výsledek je stejný. Naprosto si nedovedu představit, že bych zrovna já měla mít nějaké dítě, vůbec netuším, co bych s ním dělala ani jak bych s ním měla komunikovat. Nemám na to povahu. Já jsem ráda, že se postarám sama o sebe. Už tak chodím z práce domů úplně zničená a představa, že bych do toho měla mít ještě další starost ve formě dítěte, pro mě není moc lichotivá. Po práci si už jen chci v klidu sednout ke knížce, pletení nebo časopisu. Navíc když člověk v ničem nemá jistotu (v práci, ve vztazích, ve zdraví, v bydlení - zkrátka v ničem), tak je dítě poměrně dost riziková záležitost, ještě když to je závazek tak na 19-26 let. Nejhorší představa pro mě je, že skončím jako svobodná/rozvedená matka s dětmi, bez práce a půjdu škemrat k rodičům, aby mě nechali u sebe alespoň bydlet (jak to ostatně můžu vidět u některých známých). Moji rodiče jsou z mých názorů na problematiku dětí lehce nešťastni, protože vnoučata chtějí. Tak by mě zajímalo, jestli by u mě mohla existovat nějaká prognóza, že by se ještě můj postoj k dětem změnil, když už teď je mi 29 let a zatím to na mě nepřišlo.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.02.15 00:16
avatar

Některé ženy to tak mají prostě nastaveno. Je to každého osobní věc. Samozřejmě chápu i touhu Vašich rodičů po vnoučatech, ale důležitější je to, co chcete Vy a jak to cítíte Vy. Je to Váš život. Pokud netoužíte po dětech, tak je nemějte a vyplňte svůj život jinak. Určitě nejste jediná a myslím si, že pokud se ty mateřské pudy ve Vás neprobudily do teď, už se to asi nestane. Snad nebudete nikdy muset litovat, pokud se rozhodnete žít život jako bezdětná. Hlavně se nedejte do ničeho dotlačit, řiďte se tím, co cítíte a chcete Vy sama.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.02.15 00:30
Spíš jde o to, že nemáte zázemí pro to mít děti..jistotu ve vztahu, bydlení, finance atd. To je podle mě váš problém.
Ale není nad to zůstat na stará kolena sám. Věřte, že jednou budete litovat
Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 03.02.15 00:30
avatar

- já jsem po dětech nikdy netoužila, nemám je a taky jsem "dožila" a nelituju, že děti nemám. Ale myslím, že kdyby se Vám dítě narodilo, mateřské pudy by se ve Vás určitě probudily ! (pokud jste psychicky normální), tak jako cítím, že i já bych děti měla ráda, kdybych je bývala měla.

Tím chci říct, že myslím, že se mateřské "pudy" v ženách zcela jistě hormonálně vybudí během mateřství a po porodu, i když si žena předtím myslí, že po dítěti netouží. Řekla bych, že nejste s tímto problémem sama a pokud usoudíte, že mít dítě není tak marné (třeba i kvůli partnerovi) , rozhodně se na tyto své současné pocity neupínejte a jděte do toho.

A ve svém věku už máte skoro nejvyšší čas se rozhodnout, jestli opravdu dítě nechcete a jestli toho nebudete ve stáří litovat.

doplněno 03.02.15 00:37:

- ještě dodám, pokud byste snad cítila, že byste nebyla schopna se o dítě řádně postarat, ať už proto, že by Vás to nebavilo, nebo proto, že by ve Vás probouzelo negativní pocity - pak je určitě nemějte, nikdo Vám to vyčítat nemůže !

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 03.02.15 00:47
avatar

Kazdy at dela co citi.. Nevidim v tom vubec problem..Ja zae naopak vzdy vedla, ze chci deti jako smeti, protoze jsem citila, ze me naplni a to se mi povedlo..Jsem vycerpana, manzel taky, ale jsme stastni, ze ty nase certiky mame a nemenili bychom za nic na svete.. Jelikoz jsem vdela,z deti miluju, ze je chci mit, tak jsem i hledala chlapa, ktery t cit jako ja a rodina je pro nej na 1.miste..a nasla jsem..-)Clovek planuje, zivot meni a treba jednou potkate chlapa, toho tzv. pana Bozskeho a najednou se stane zlom a deti chtit budete. Co je psano, to je dano a co se ma stat, tak se i stane..-)

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.02.15 00:59
avatar

Kdy je možné považovat život nějakého organizmu za úspěšný? Co by mělo být cílem každého živého organizmu? Měl by se snažit to tu nějak "překlepat" a prostě jen tak zestárnout a umřít s tím, že se celou dobu bude sobecky starat jen o sebe? Aby tu nic po něm nezůstalo? Nebo by se měl naopak snažit překonat vrozenou lenost, najít si vhodného partnera, omezit se trochu a předat svoje geny další generaci i za cenu určitého rizika?

Znám mnoho starších ženských, které neměly děti. Sice se snaží žít třeba i kolem 50-60 "naplno", ale vždy se přiznají, že pokud by mohly měnit, rozhodně by bez dětí a chlapa nezůstaly. Ale už je pozdě, svoji šanci promarnily.

Život který nyní žijete je sice jednoduchý a relativně "bezpečný", ale nemá žádný smysl. Zamyslete se nad svojí budoucností dřív než bude pozdě. Opravu chcete začít v 60 brečet že rodiče jsou mrtví a Vy jste zůstala sama, bez dětí? A potom to doklepat někde v domově důchodců, opět sama?

Opravdu je lepší si dát tu práci s hledáním vhodného partnera místo čtení červené knihovny, pletení a hloupých časopisů a děti "risknout". Pokud nevypadáte nějak otřesně a nemáte nějaké vážné povahové vady, slušného chlapa určitě časem najdete. Akorát možná nebude vypadat a chovat se stejně jako ideální partněři z červené knihovny...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.02.15 08:57
avatar

Nesouhlas. Cílem každého živého organismu, jež byl nadán rozumem, jsou jeho vlastní, osobní cíle, nikoliv každý by měl přesně to či ono. Je pravda, že slabší polovičky nesou případné pozdější rozčarování nad neexistencí potomstva nesrovnatelně hůře než muži, ale pořád to neznamená, že by každá plodná žena byla jakkoliv povinna počít dítě. Jednoduchý a relativně bezpečný život, po kterém dle vaší rétoriky nic nezůstane, třeba mě osobně nijak neděsí. Jednoho dne natáhnu ráfky a dejme tomu do třiceti let se na mě úplně zapomene. A co jako? Ujišťuji vás, že mouchy budou spokojeně s*át dál. Je pravda, že zcela osamělý život bych tazatelce nedoporučoval, nějaký zručný partner nemůže být nikdy ke škodě, ale její dotaz je ohledně dětí. Takže znovu a naposled; nebude-li tazatelka mít děti, nic fatálního se nestane *kafe*

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 03.02.15 05:18
avatar

Existuje možnost, že najdete partnera, se kterým se vaše prožívání změní, kterého budete milovat natolik, že po dítěti zatoužíte, který vám dá pocit bezpečí a lásky. Je to celkem přirozené, že žena chce zakládat hnízdo tam, kde se cítí jistá a v bezpečí, kde má zázemí patrnera, který touží po dítěti a umí ženu zajistit.

Ale, upřímně, když mateřské puzení chybí a nezačaly tikat ani biologické hodiny, po 30 většinou už lidi zesobečtí a jsou natolik navyklí na své pohodlí, že spíš změnu v myšlení nečekejte a už vůbec ne, pokud nemáte vhodného partnera.

Je dobře, že se znáte a nepřivedete na svět dítě, které byste nemilovala a nebyla ochotna se pro něj obětovat a lezlo by vám na nervy, jen proto, abyste měla dítě nebo vyhověla rodičům, to by vůči děcku byl zločin.

Pokud by rodiče toužili po společnosti dětí, možná někdo v okolí hledá chůvu na hlídání a existují i projekty pro dobrovolníky pro pomoc dětem v některých dětských domovech (učí se s nimi, doprovázejí je do kroužků ap.) nebo na pomoc sociálně znevýhodněným dětem (doučování ap.). Patrně to vaše rodiče neutěší, protože to dítě chtějí od vás a taky mají obavu, že na stáří budete opuštěná a váš život bude nenaplněný, ale toto je rozhodnutí zcela ve vaší kompetenci a nemůže vás do toho nikdo nutit.

Další otázkou je, proč tomu tak je, že čím dál více žen v ekonomicky dobře zabezpečených zemích se hlásí k bezdětnosti a dramaticky klesá porodnost, to bych tu musela uvést řadu důvodů, to by byla delší diskuze, která nebyla předmětem otázky, takže nebudu zde rozvíjet.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: pb®
Datum: 03.02.15 06:39
Mít dítě není povinnost ani právo, je to svobodné rozhodnutí každého z nás. Vlastní dítě je něco úplně jiného, než cizí děti. Cizím dětem můžeme nerozumět a můžeme je nesnášet, ovšem k vlastnímu dítěti je tolerance a láska neskonale vyšší. Znám jednu, co před 30. tvrdila, že ona děti nechce. V 35ti najednou otočila a začala horečnatě shánět vhodného tatínka. Po 40. dítě pořád nemá, je sama, zato má pravidelné sezení u psychologa.
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.02.15 07:58
avatar
Tak proste dite mit nemusis. Je to vec kazdeho.
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 03.02.15 09:15
avatar

Dobrý den. Tak jsem si přečetla váš dotaz a dospěla jsem k závěru, že žijete jako stará mladá. Jen práce, pak odpočinek. Ale berte to tak, že je to vaše volba života, vy jste se tak rozhodla, a i když se tu najde možná pár odlišných názorů na vaši situaci, tak to přeci nevadí, ne? Mít děti některé ženy ubíjí, nezvládají to, děti je omezují a ani je starost o děti nebaví. Druhé ženy se cítí po narození dítěte plny energie a té mají i na rozdávání a cele ji věnují dětem, rodině a nakonec i sobě. Jestliže v dětech vidíte závazek na 19-26 let, tak si děti fakt nepořizujte. Děti nejsou závazek, tak se to píše maximálně v seznamovacích inzerátech a zní to strašně. Děti jsou radost, ale i starost, ale vy na ně nahlížíte jen z té materiální věci...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.02.15 10:42

Kdysi jsem chtěla hóóódně moc dětí, nebylo mi to dopřáno. Měla jsem jednu dceru. Každý to cítíme jinak. Jestli nemáte v sobě pocit, že dítě chcete, tak ho nemějte. Znám mnoho lidí, kteří vyrůstali v rodině, kde matka neměla k dětem žádný kladný vztah a dost těch lidí ten pocit nelásky v sobě neslo i v dospělosti

Ano, píší tady někteří, že až Vám bude padesát, že třeba budete litovat, že jste děti neměla. Ale zase: znám dost starých lidí, kteří litují toho, že děti měli. Děti je znají jen v datum výplaty důchodu, v domově důchodců čekají marně na jejich návštěvu a vůbec...

Žijte svůj život tak, jak to vyhovuje právě Vám. Nenechte se vtáhnout do toho, že přeci mít děti je normální, a Vy jste asi nenormální, že je nechcete. To je hloupost.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: honzik*
Datum: 03.02.15 16:07

Na celé situaci je blbá pouze jedna věc. A to že člověk stárne. S tím většinou přichází i proměna v uvažování a v hodnotovém žebříčku. Také jsem si, navíc jako chlap, nedokázal představit komunikaci s dítětem. Děti pro mě byly mimozemšťani. Ale pak, když s nějakým mimozemšťanem žijete, začnete mu rozumnět a začal jsem rozumnět i ostatním mimozemšťanům... Tolik na odlehčení. Pochopíte, že spousta věcí je přirozených a víte, že je to tak dobře a že to tak má být. Nebo taky ne. Blbé a kruté je, že často když si člověk něco uvědomí, už často s tím nejde nic dělat. Blbé a kruté je, jak člověk stárne tak přichází o své bližní. Pak jednoho dne člověk může zůstat sám, bez rodičů, bez potomků. Ale již je pozdě něco dělat. Člověk by měl hodnotit svůj názor za vlastní život s ohledem na budoucnost. Někdo např. na důchod kašle s tím, že se ho stejně nedožije a jiný spoří na stáří, nebo si "nadělá" děti, že se o něho ve stáří postarají. No je to loterie. Třeba ano, třeba ne. Ale přesto přese všechno by člověk měl mít touhu předat svoje geny dál a mít někoho blízkého, byť si s ním třeba nemusí rozumnět. Kdyby všichni uvažovali, jako Vy, už dávno vymřeme. To není hodnocení Vás, ale pouze konstatování. Nic není černobílé. Prostě často jsou děti kila starostí a tuny radosti. A někdy bohužel naopak.

Dneska je trend věk rodičovství posouvat, ale biologické hodiny tikají. Komplikuje se otěhotnění, ubývá sil. To je prostě fakt. Děkujte svým rodičům, že neuvažovali, jako Vy.

Já Vás nehodnotím! Jen dávám pár vět k zamyšlení.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.02.15 20:44
Píšete, abychom byli rádi, že naši rodiče neuvažovali stejně. Ve dvaceti jsem otěhotněla, můj tehdejší partner se kroutil jako had strachy, že bych si dítě nechala. Rodiče mi řekli, že mi s nějakým spratkem pomáhat nebudou a poslali mně na potrat. Je to už 12 let a dítě nechci, snad ze strachu, že bych mu dokázala stejně ublížit.
Ohodnoceno: 0x
 
Od: honzik*
Datum: 05.02.15 09:32

to mě vážně mrzí. Co člověk to příběh. Moje základní životní krédo je "žít a nechat žít". Odjakživa mám problémy s tím, že jen málo dám na názor okolí a dělám si věci po svém. Proto nikoho nechci hodnotit, ale zároveň bych měl (mluvím jen za sebe) strach ze samoty a prázdnoty, snad ještě víc, než strach ze smrtelnosti. Člověk může mít spoustu přátel a známých a stejně se může cítit velice osamoceně a prázdně. V situaci lidí typu tazatelky je problém to, že když v budoucnu pocítí (což jí nepřeju) nějaké takovéto pocity, může být už pozdě s tím něco dělat. Maximálně si najít nějakou "náhražku", něco náhradního, co ji bude nějak, nějakým způsobem naplňovat. V žádném případě nikoho nenabádám, ať dělá něco, co nechce. Jen popisuju SVÉ běsy. Na druhou stranu si myslím, že děti patří k životu zcela neodmyslitelně, protože nikdo jsme se tady nějak nevyskytli, ale někomu jsme se narodili. Ale, jako muž vím, že v tomto hrají nesmírnou roli emoce a city. Zpravidla, když se žena zamiluje a začne mít pocit, že je šťastná, napadnou jí myšlenky na děti. Příroda to tak zařídila. Ale platí to i naopak. Jedna věc mě velice mrzí, a sice to, že nelze sdílet emoce a prožitky. Nemyslím "fejsbúky" apod, ale opravdově. Aby každý, kdo necítí mít potřebu mít děti, mohl vnitřně pocítit, jaké to je, když se štastné a spokojené dítě k Vám přitulí, když poprvé vezme něco do ruky, když řekne svoje první slovo nebo když donese ze školy první vysvědčení. A milión další drobných každodenních nebo svátečních momentů. A na základě tohoto se rozhodnout, ano to mi nic neříká, nemusím to mít. Pak by ani tazatelka nemusela mít pochyby a ptát se zde, zda je "divná" nebo ne. To, že život není jen o štěstí a spokojenosti víme, a vidíme kolem sebe, všichni to je jasné, ale to není důvod nesnažit se o to být minimálně alespoň spokojený.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.02.15 21:06
avatar

První posloucháme od rodiču-"opovaž se přijít těhotná..." potom před třicítkou-"proč ještě nemáš děti..." "..klidně i bez chlapa,hlavně at ho máš.." "bez dětí je smutno.."to mě štvalo nejvíc,můj život nebyl smutný ale všichni mi to tvrdili.Dodnes mi vrtá hlavou jak se mohl někdo opovážit tvrdit,že můj život stojí za prd,jen proto,že jsem neporodila dítě!Jsou to nervy a já měla s těch keců od okolí fakt blok a žila šťastně sama a občasným partnerem a o dětech jsem nechtěla přemýšlet.Nikdo nechápal,že chci dítě tehdy ,až s tou myšlenkou příjde i partner a na takového jsem si musela počkat do 30let.Pak to šlo samo a bylo to jak filmu.Máme je a určitě nikoho neodsuzuju ani mu nebudu tvrdit,že neví co je život.Prostě život se muže změnit v minutě ani netušíme jaké pocity nás přepadnou

Pokud je mít nebudete,přeju pevné nervy a neberte řeči nikdy vážně.Každý si může svůj život prožít jak chce.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: eliss*
Datum: 05.02.15 20:38

Hodně z vás píše, že bych toho mohla v budoucnu litovat. To já ale nemůžu vědět, jak to budu cítit třeba za 10 let. Teď to tak necítím a nevím, jestli je vhodné mít dítě jenom proto, že kdybych jej neměla, tak MOŽNÁ bych toho mohla za několik let litovat. Hlavně ani není vhodný partner, se kterým bych to dítě mohla mít a to je věc, kterou asi jen tak vlastní vůlí neovlivním. Ani když jsem byla zadaná, necítila jsem potřebu mít dítě. Všechny ty vztahy byly jakési divné a ne úplně optimální. Vlastně jsem nakonec i ráda, že jsem s žádným ze svých bývalých partnerů neměla dítě, když se nakonec ukázalo, že to nebyli úplně nejlepší partneři. Dnes už by ze mě klidně mohla být svobodná matka.

doplněno 05.02.15 21:07:

his: Vážně? Mám jednu vzdálenější tetu, které je 62 let. Děti nemá, vdaná byla jenom 2 roky mezi svými 22-24 lety a žije sama už mnoho let. Je to úžasná ženská, velmi pozitivní, má hodně kamarádek, zajímá se o duchovno a vypadá na svůj věk vypadá perfektně. A taky znám několik ženských, které jsou vdané a mají děti, přesto jsou to zapšklé semetriky. Nevím, kde berete tu jistotu, jak to budu mít já za 30 let.

Od: honzik*
Datum: 06.02.15 08:04

Eliss evidentně jste rozumně uvažující a inteligentní žena, i když někdy možná, že věci rozebíráte rozumově až moc. Vůbec Vás neznám, jen z těch několika vět. Z toho velice mála si myslím, že nejste nějak zaměřená proti dětem, nebo neschopná cítit mateřský pud, nevím jak to napsat lépe. Ale každopádně si myslím, že jste prostě neměla to správné štěstí a příležitost poznat toho pravého, z kterým byste pocítila touhu dítě mít. Vždy tam bylo nějaké ALE. Působíte na mě, jako naprosto normální žena, jejíž čas ještě nedozrál. Ale třeba taky se velice mýlím.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 06.02.15 16:52
avatar

Máte pravdu,děti nejsou zárukou ,že butete šťastná až do smrti...jsou to jen kecy.Děti jim vyrostou,odstěhujou se a třeba daleko...a budou taky zapšklé a budou závidět vnoučata,které ony mají daleko a jen občas zavolají...Není to o dětech,ale člověk musí být šťastný a musí umět žít hlavně sám sebou.

Prostě jsou lidi co chtějí děti jen s tím pravým a né že si jen myslí,že je to ten pravý a jdou do toho v brzkém mládí a pak poučují druhé jak je to nejlepší věc na světě bez které se nedá žít.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: nikc®
Datum: 07.02.15 10:33

Zdravím eliss. Máte pravdu, zapšklá může být žena i s dětmi. Pokud nenajdete toho pravého, tak si z toho nic nedělejte. Za každou cenu mít dítě, přestože vhodného partnera k tomu nenajdete, není dobrý nápad. Rádce his by Vám určitě rád zaplatil vše potřebné, kdybyste byla na to dítě sama a neměla peníze. Bohužel bez peněz mít dítě nelze. Ty jsou na prvním místě. A pokud nejsou peníze, nebudou ani děti. Kolik bylo mužů, kteří nechali svou ženu na holičkách, když jim řekla, že otěhotněla. Nebo utelkli za jinou. A vyžere si to žena, ne muž. Znám ženy, které nechtějí mít děti z finančních důvodů. Nebo ze strachu, že jim partner uteče za jinou. Jinak by je chtěli, ale dnešní doba svobodným matkám moc nepřeje. Mají nízkou mateřskou, doba je nejistá - o práci se dá přijít snadno a nová se těžko hledá.

doplněno 07.02.15 20:40:

Zapšklé jsou ženy, které nemají muže. Nemusí to souviset jen s tím, že nemají děti nebo vnoučata. Culdo vy máte muže, tak jste v jiné situaci než ženy, které nemají ani děti a ani muže. Moje teta nikdy vdaná nebyla a děti nemá a zapšklá je. Ale to neznamená, že začnu lítat po Praze nebo po seznamkách a dychtivě nahánět chlapy, abych tak nedopadla. Někdy méně znamená více. Máme to v krvi, že to s druhým pohlavím neumíme a mám to navíc v horoskopu. Jsem narozena v Luně ve Štíru.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: his
Datum: 05.02.15 20:50

Bohužel, děláte chybu - za 30 let z vás bude zapšklá a životem unavená stařena, která bude všem okolo sebe závidět vnoučata. Je mi vás líto.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 07.02.15 11:20
avatar

- Vaše odpověď mne při každém otevření otázky natolik provokuje, že už konečně musím reagovat !

Děti rozhodně nejsou zárukou, že z Vás zapšklá a unavená stařena nebude - za takový zázrak je zase nepovažuji ! Nikde není psáno, že z Vašeho dítěte nevyroste v lepším případě sebestředný sobec, pro kterého bude zatěžko se o Vás ve stáří postarat, nebo v horším případě i zločinec a vrah.

Tím samozřejmě nijak význam rodiny nezpochybňuji, ale pokud nejsem rodinný typ, nepotkám "pravého partnera", nebo nemám ráda děti, tak nechápu, proč bych si je jenom pod hrozbou stáří měla pořizovat !

Kdybych naopak po dítěti toužila, tak bych je měla i za cenu, že budu svobodná matka !, tuto skutečnost jako argument taky neuznávám. Podle mne v této otázce mají hlavní úlohu city, rozum až na druhém místě.

A rozhodně ženy, které se samy svobodně rozhodnou dítě nemít, nešťastný život neprožívají - naopak - mohou se naplno věnovat sobě a svým zájmům a mohou prožít život i nesrovnatelně bohatší, nežli ty, vázané rodinou. Za sobecký tento názor nepovažuji - já sama jsem se o život neprosila ! - tak mi nikdo nemá právo ještě diktovat, jak ho mám prožít.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: astalavistaa
Datum: 06.02.15 11:02

No vidíš,mám opačný problém.Bude mi 34 let a děti chci ale bohužel jsem do loňského prosince nepotkala muže se kterým bych tu rodinu založila.Taky jsem si pořád říkala že je času dost a ejhle přeskočila třicítka a já pochopila,že pokud nechci zůstat sama bez dětí musím si najít partnera.Podařilo se,s partnerem jsme krátce ale děti plánujeme a chceme oba.Necháváme to osudu,buď se zadaří nebo ne.Nepíšeš jestli máš přítele ale odhaduji že nemáš.Možná si "jen" nepotkala muže kterého by jsi milovala a tak nějak pocítila že s ním by jsi to dítě třeba i měla a chtěla.Nevím,přijde mi že život bez dětí je takový prázdný.Téměř všechny kamarádky,příbuzný... děti již mají a já si přijdu osamocená a tak trošku jim závidím ale samo že i přeju Má rada zní,najdi si chlapa který tě bude milovat jako ty jeho a uvidíš jestli svůj postoj k dítěti změníš.Pokud ne(čemuž moc nevěřím),tvoje volba a partner to bude muset respektovat...

Ohodnoceno: 0x
 

 

Od: kvetuse
Datum: 06.02.15 17:50

Já si myslím, že je potřeba se zeptat sama sebe ještě znovu ve 40 letech. Protože do té doby se může ledacos změnit, potkáte toho pravého a také ještě dozrajete. Mám známou, která už od osmnácti tvrdila, že dítě nikdy nechce a dnes ve 41 letech porodila. Dnes je velmi šťastná, protože má krásné partnerství a navíc všechny dítětem překvapila, protože jak kamarádky tak i rodina ji v tomto směru odepsali. Touhu po dítěti pocítila právě až ve 40 letech.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: ruze®
Datum: 07.02.15 21:12
avatar

Pletení a časopisy ve 30-ti? To by tak sedělo na starší paní tak 65+,ale to je vaše věc. Nejste jedináček? V dnešní době málokdo má 100% jistoty,ale přesto děti a rodiny mají a prostě Žijí.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: eliss*
Datum: 07.02.15 21:37

Jedináček nejsem, mám ještě mladšího bratra, který je taky svobodný a bezdětný. A k tomu pletení a časopisům - proč by to mělo být pro starší paní? Tak mi poraďte, co je podle vás normální dělat ve 30 letech? Upřímně by mě to zajímalo, jak tráví čas jiní nezadaní a bezdětní třicátníci. Já přijedu domů z práce nejdřív v 6 večer, nachystám si jídlo, občas když zajdu na nějaké cvičení nebo si jdu zaplavat, sem tam jdu do knihovny, a pak už se můžu jedině vysprchovat a sednout si k počítači, k časopisu nebo k tomu pletení a po chvíli zalehnout. A další den znovu. Na jiné věci není čas, chuť ani peníze.

Od: nikc®
Datum: 08.02.15 11:02

Na to si musí každý přijít sám, jak vyplní svůj čas. Záleží to na Vás. Schválně si zkuste udělat svůj osobní horoskop. Na seznamu napíšete osobní horoskop. Jen tam vyplníte datum a místo narození a vyjede vám, jak vám byly planety nakloněny a co vás baví. Na mé blízké to sedí a na mě taky. A ještě mi tam vyjelo, že byla Venuše v Panně, když jsem se narodila a to znamená, že skončím dočasně nebo trvale jako stará panna. Kdybych byla muž, tak starý mládenec. Před 10 lety jsem se tomu usmívala a dneska vím, že na tom něco je. Mámy bratranci to taky neuměli se ženami. Jeden se nikdy neoženil, druhý až po 40. A byl to fešák. Nějaká žena ho uhnala.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

Poslední otázky Poradny nejen pro ženy
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.