Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, prosím o jednoduchou odpověď, nechci se tu šťárat v detailech. Dcera má brzy 18 let a je naprosto nezvladatelná. Je tu kvůli ní neuvěřitelné peklo spousta let. Ano, byla špatná výchova. Co ale teď s tím? Zbytek rodiny tím velice trpí , bez ní by tu byl ráj na zemi, ona ovšem dělá samé problémy, kdy i např. Policajti museli zasahovat, ředitelské důtky a tak. Je v naprosté rebélii, bez depresí (chodila k psycholožce), naprosto zaměřená jen na sebe, okolí a city ostatních lidí má na háku, jen aby ona se měla dobře. Na vysvědčení samé pětky a čtyřky, protože se nechce učit. Chce si jen užívat našeho mamatatahotelu a jít na lehčí učňák. Dobrovolně nechce zásadně na intr nebo privat, ale žít s ní prostě nejde! !už jsme vytrpěli hrozně moc, zbytek rodiny trpí. Vzhledem k tomu, že bude plnoletá a může dalších x-let tu chtít si užívat náš hotel díky přechodům ze školy na školu, domnívám se, že když "zákon nám dává povinnost o ni pečovat", musí nám i v její plnoletosti umožnit jí dát někam na převýchovu ?kdysi jsme už o děcáku s mnoho odborníky jednali (říkali nám, že dcera potřebuje skutečně režim, výchovu, kázeň), ale zatím jsme neměli tu "sílu" a pořád jsme věřili ve změnu. Ale po těch letech vidíme, že už překračuje všechny hranice a naše rodina se díky ní naprosto rozpadá. Neprosím o kritiku. Takhle staré dítě už moc nepředěláme. Děkuji za rady!
Děti jsou obrazem svých rodičů. Sorry, ale pokud vám už kdysi odborníci řekli, že dcera potřebuje režim, výchovu a kázeň, a vy jste na to zvysoka sra** a místo toho dlouhá léta "hledali sílu", tak teď hledejte chybu hlavně u sebe.
Není mi vás líto ani trochu... Dlouhá léta jí všechno tolerujete a teď začnete plakat? Chybu hledejte především u sebe! A dotaz, jestli vám zákon umožní "jí i v její plnoletosti dát někam na převýchovu" moji představu o vás jen dokresluje.
Řeknu jedno - blbci by se neměli množit. Ale už je pozdě...
Těch rad jste zde již dostala na rodinnou situaci hodně. Zletilá neznamená soběstačná, ale můžete ji sehnat a platit podnájem, když ji nechcete doma. A přispívat na výživu, když jí nechcete poskytovat mama hotel. Co myslíte tím - dát ji někam na převýchovu? Pokud by si zasloužila nějaké nápravné zařízení, tak o tom byste nerozhodovali vy. Kdyby to bylo s dcerou tak zlé, tak snad už by tam skončila na popud nějakého orgánu, ne? No, snad se holka přece jen vzpamatuje a srovná. Pokud ji nebaví učení, tak ať jde pracovat a začne se o sebe starat sama...
Vyživovací povinnost to ano,ale úplně bych ji odstřihla od financí a nedala ani korunu a nic jí nekoupila jen to nejnutnější do školy a to bych si ještě nejdříve ve škole ověřila zda to opravdu potřebuje.Oblečení ze sekáče a jestli se jí to nebude líbit,třeba půjde sama.Nechá školu a třeba se vzpamatuje a půjde někam dělat aby měla peníze.Vy jen musíte vydržet,držím vám pěsti !
Kuli-Kijo-Noro,
vkládáte-li ke stejnému problému další otázku, bývá vhodné připojit odkazy na starší otázky, aby odpovídající měli co nejvíce informací. Pak se Vám spíše dostane odpovědi, která by mohla pomoci.
Co jste od té doby, kdy jste tu položila první (14. 07. 2018) a druhou (25. 11. 2018) otázku udělala pro nápravu situace? Použila jste alespoň některé z rad, jež jste tu obdržela? A k čemu to vedlo?
Kuli-Kijo-Noro,
pořád si stěžujete na manžela, teď byste dokonce chtěla "soudně ukončit"dceřinu přípravu na budoucí povolání. To se Vám nepodaří. Přestaňte si stěžovat na manžela a napište, co jste pro zlepšení situace udělala Vy.
Rady zde jsou k nezaplacení - děkuji velmi za ně! Dceři jsem pověděla, že buď nebude nosit z učňáku 4 a 5 nebo soudně to ukončíme. Prvák rozhodne. Když tak nenávidí učení, bude si muset zamilovat tvrdou a mizerně placenou práci se základním vzděláním. Také půjde na internát. Také uvažuji už o chlup víc o rozvodu. Protože já chtěla společně dceru vychovávat, ale manžel dodnes chce především to, aby ho dcera milovala více než mě. Dělá to různými způsoby - podrazácky. I když jsem s ním o tom milionkrát mluvila, nedokáže si pomoci, pro něj není nejdůležitější to, co z jeho dcery vyroste a jakou bude mít budoucnost. Nereaguje na její chování adekvátně. Nehledá rady, neuplatňuje rady ( i odborníci mu říkali, že dcera potřebuje otcovskou ruku!). Kolik je na světě mužů, kteří nechají svou dceru na sebe ječet, nechají ji ječet i na svou manželku a to dokonce i na veřejnosti? Jsem po letech už strašně vyčerpaná a naše manželství věčnými brutálními hádkami ohledně manželovi nevýchovy je velmi poškozené. Jenže pořád nevím, jestli je čas k rozvodu už kvůli druhému dítěti. A také kde na něj vzít sílu a odvahu...
Nečekejte do plnoletosti a poraďte se o jejím umístění do "polepšovny" z důvodu nezvladatelnosti mladistvé, to býval vždy strašák pro zlobivé děti a zabíral
Taky to tak vidím. Sesbírat relevantní argumenty, obrátit se na výchovného poradce ve škole a pedagogicko psychologickou poradnu, ta dá podnět k nařízení ústavní výchovy a dceruška putuje do pasťáku, tedy spisovně do nápravného anebo diagnostického ústavu, případně výchovného ústavu. Opravdu není třeba čekat na dosažení plnoletosti.
Není však dobré přeceňovat jejich možnosti zvláště když tam mají vychovatelské pravomoci okleštěny a za zády jim neustále stojí lidskoprávník. Pořád je to lepší než nic. Je taky fakt že se měla začít výchova mnohem dřív, někdy ještě v batolecím věku, když stačil na výchovu tenký proutek. Teď už nemusí stačit ani ten pasťák.
Lidová moudrost praví "Ohýbaj ma mamka, dokaváď som Janka, až já buděm Jana, něohneš ma mama".
Cyklopoutníku, děkuji za tak dlouhatánskou radu! Už ji čtu potřetí a vážně přemýšlím, co dál. Otřepat se a udělat už nějakou pořádnou změnu. Mnoho lidí po rozvodu rozvodu lituje, tak až budu dávat návrh na rozvod, chci to udělat s přesvědčením. Rozvod je ve fázi zvažování a zjišťování faktů, ale aspoň už jsem jej dala na mísu možných (konečných) řešení. Už si jej aspoň dokáži představit. (Jedno z řešení je také, že dcera půjde bydlet jinam. Ať chce nebo ne). Dříve bych nevěřila, že se člověk může rozvést i kvůli neshodám ve výchově. Ale opravdu mohou být tak obrovské! Někoho nepřesvědčí ani tisíc lidí, že některé děti nelze vychovat jen láskou. Naše dcera na lásku (kupodivu!) reagovala vždy strašně málo a ač jí měla strašně moc - nevnímala ji! No a adekvátních hranic se jí ze strany manžela nedostávalo. Jistěže jeho miluje a mě nenávidí a přitom je rozmazlená, na sebe zaměřená, líná ale i nešťastná holka. Protože jí s jejím postojem k životu, k okolí, ke vzdělání a práci nečeká moc pěkného. Jak tu někdo psal - já si také myslím, že nynější stav naší dcery není dán jen manželovou "nevýchovou", ale také jejími "geny". Některé děti, lidi, jsou "od přírody" více narcistické než jiné a o to víc potřebují naučit dobrým mravům. Děkuji ještě jednou!
A co potom, když ještě začne dělat dluhy, to budete mít teprve peklo. Ona vás normálně terorizuje a týrá a vy nemůžete žít plnohodnotný život. Podat na ní žalobu až jí bude 18 a žádat o její vystěhování? To ale asi taky nejde. Když např. v jednom bytě muž týrá a šikanuje ženu, tak ta se může obrátt na policii, tím se ho zbaví. Ale co můžete dělat vy, když je to vaše dítě. Ale stejně, je to už dospělá osoba. To vypadá, jako že na toto není řešení a vy se budete muset starat o ní až do ukončení školy až potom třeba změníte bydliště a odstěhujete se bez ní a ona ať se stará.
Píšete, že to byla chyba ve výchově, možná by se takto chovala i bez nějakých vašich chyb. To jsou prostě lidi chladní, sobečtí, hulvátští, mají to v povaze a projevuje se to u nich už od dětství.
@nene - poraďte se o jejím umístění do "polepšovny" z důvodu nezvladatelnosti mladistvé
Umístit ve výchovném ústavu lze jen toho, u něhož byla nařízena ústavní výchova, uložena ochranná výchova nebo vydáno předběžné opatření. Takže v první řadě by se rodiče museli obrátit na OSPOD a poté by bylo nutné rozhodnutí soudu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.