Přísnější jsem v naší rodině jednoznačně já - i podle dětí a příbuzných. Musela jsem se stát hlavou. Stále však se (docela marně) snažím, aby muž převzal roli otce. Protože jedna naše dcera velice otce potřebuje! Jemu však vyhovuje pozice milované maminky. Takže když dcera přinesla na vysvědčení na SŠ osm čtyřek, tak můj muž se vyjádřil ve smyslu, že já musím být víc táta! Nezuřili byste? Naprosto jsem zuřila - on nechce uvidět, jaký je hlupák! Celého půl roku věděl, že dcera na učení kašle a já ho na to vytrvale i upozorňovala. On ale očekává celoživotně očekává, že já budu ta "zlá" a strká hlavu jako pštros do písku. Takový "ženský" přístup má věčně, je mi z něho špatně. Jenže mě nebaví a taky mě unavuje dělat mámu i tátu. Jak byste vy to prožívali, řešili?
4x
Řešíte to příliš pozdě. Ve výchově dětí jste měli být jednotní, nepodrývat si vzájemně autoritu atd. Být důslední, ale milující rodiče! K manželovi byste měla mít úctu a ne ho nazývat hlupákem. Vdyť takového muže a otce svých dětí jste si vybrala Vy sama!
Když si berete muže, netušíte, jaký bude otec. Můj muž byl skvělý manžel, flegmatik. Pro rodinu by se rozdal. Ve dvaceti letech, kdy se vdáváte, nemáte vědomost o tom, že právě z řad flegmatiků pochází nejvíc tzv. spousifikátorů. Tedy rodičů, kteří se zblbnou do jednoho svého dítěte (většinou opačného pohlaví) a nic s nimi nepohne. Naše druhé dítě můj muž už nespousifikuje, přesto má tendence vychovávat ho k povalečství a neúctě k autoritám. Spousifikovaná dcera prošla dvěma školama. Na jedné byla jeden den, na druhé asi půl roku. Z té druhé nám zoufale volala její ředitelka, zda by dcera mohla být každý druhý týden doma, že tam velmi narušuje morálku. Později prosila, abychom ji nechali doma pořád, že to prý nějak zařídí. Tak dcera seděla celý jeden rok na ÚP, přece by nešla aspoň na brigádu. Nyní se zdá, že díky pobytu na ÚP pochopila, že život není až takové peříčko a sama se zakousnula do studia na učňáku. Nyní má své vlastní motivy jej zvládnout, takže vím, že ho dá 
4x
Já v tom tvém popisu cítím žárlivost a závist. Svoji roli sis přece vybrala sama, dlouhá léta jsi na tom pracovala a teď bys to chtěla najednou změnit? Manželovi docela rozumím. Nechce přijít o to, co mu ještě zbývá. Je přece hlupák a tak tím proplouvá jak umí a jak se dá. Prostě se ti přizpůsobil a je pro něj bezpečnější situace spíš uklidňovat, než hrotit.
4x
@kuli - Já občas řvu na dceru a častěji na manžela - na dceru proto, že někdo ji vychovávat musí a na manžela proto, že by měl mít na výchově zásadní podíl.
Jestli si myslíte, že "řevem" vychová(vá)te dceru nebo - co hůř - manžela, pak je něco špatně - ale ne u nich.
Pokud maminka a manželka "řve" a "zuří", pak se není těm dvěma co divit, že uzavřeli jakousi, řekněme, koalici a drží spolu.
3x
Kuli, nebudu vás kritizovat. Při výběru partnera jsme si ve dvaceti taky o něm mysleli něco jiného, jinak jsme se chovali všichni, jinak se chováme po čtyřicítce.
Musíte udržet rodinu v nějakém řádu. Vysvědčení katastrofa a co prázdniny? Pohoda? Vyhnala bych dceru na brigádu a dotlačila bych manžela, že se denně bude s dcerou učit zameškané učivo a to minimálně 1,5 hodiny. Ať se spolu táta z dcerou dohodnou na pravidelnost, třeba od 18.00 hod - do 19,30 hodin. Když mám být zlá, tak ať dcera s pomocí otce alespoň zapne mozkové závity a dokáže se v životě o sebe postarat.
Předpokládám, že denní povinnosti děti mají rozděšlené a plní je. Nebo vše táhnete sama?
Manžel nechával domácnost i výchovu dětí na mě. Neučil se s nimi. Když už jsem toho měla plné zuby a předala jsem mu dceru plně do výchovy co se týče školy, byly samé čtyřky, pětky. Když jsem ho na to neustále a opakovaně upozorňovala, bylo mu to jedno. Neřešil to. Začala chodit za školu, bylo mu to jedno 
Hlavně jestli ho měla ráda.
3x
Ono je to s puberťákama těžký., nejhorší je, když si jeden z rodičů hraje právě na toho ,,hodnějšího´´ protože to je přesně to, na co puboši cílí. Sedněte si s manželem a promluvte si sami, bez dětí. Je skutečně nutné, abyste byli jednotní, jinyk je celá výchova v pytli.
Jediné, na co puboši reagují je to, když jim sáhnete na kapesné, nebo omezíte přístup na net. Oboje jsem musel vyzkoušet na vlastní kůži, protože mladý měl v prváku taky asi sedm čtyřek, v druháku už rupnul. Takže jsem koupil druhý Wifi router, spínací hodiny a chlaec byl od devíti večer bez netu, když vysíral víc, tak jsem mu to prostě vypnul. Stejně tak kapesné se odvíjelo od studijních úspěchů. Sice z toho rozhodně nebyl odvázaný, ale asi to mělo účinek, protože školu nakonec dal a už 14 dní je zaměstnaný
3x
Ty máš problém sama se sebou a snažíš se to svést na všechny okolo.Řevem nikoho nezměníš, ani dceru natož manžela. Jaká je role otce a matky ve výchově? Kdo má být ten přísnější? Přeci ten, kdo takový je! Děti přísnost a discíplinu podvědomě vyžadují a představ si, že toho, kdo jim určuje mantinely chování, respektují a milují. Teda pokud to není hysterka jako jsi asi Ty. Co asi měl otec říci na vysvědčení? Že jste to VŠICHNI podělali? Ano, všichni, to jaké budou známky jste přeci museli vědět několik měsíců. Proč jsi dceru nedonutila se víc učit? My jsme v rodině měli taky určité práce rozděleny jinak, než tomu bývá obvykle. Manžel vařil (rád a dobře), já jsem betonovala chodníky (ráda a dobře 
). Měli jsme si role vyměnit jen proto, že to bylo neobvyklé? Proč? Takhle jsme byli spokojení. Tvůj muž je ten měkčí ve výchově, tak Ty bys měla být tvrdší. Ale prostě tak nějak přirozeně a hlavně bez toho, abys to manželovi stále omílala. Ptáš se, jestli se máš rozvést. Milá drahá, dělej hlavně tak, aby Tvůj muž před věčným řevem neutekl k nějaké jiné, pohodové ženské! 
Když řve ženská, tak je hysterka? Říkáte, že otce má dělat ten přísnější rodič. S tím ovšem nesouhlasím. Jsem hold konzervativní. Otec je představitelem norem, disciplíny, standardů, aby žena mohla představovat něhu, mazlení, teplo. Myslíte, že jsem šťastná v pozici otce? Každý chce být maminkou! Sladkou, milou, něžnou. Jenže nemůžete si to dovolit, když jste sama na dítě, které potřebuje (a použiji slova odborníků, psychologů PPP na případ naší dcery) : "malý dvůr a velký bič."
3x
Většina otců má ráda svoje dcerky. A ty se toho velmi rychle naučí využívat. Nevíte, že děvčátka se učí na tatínkovi, jak se budou v budoucnu chovat a vybírat své muže?
Jaký vztah jste měla Vy ke svému otci? Zamyslete se, jakého jste si vybrala Vy k sobě? Stejného jako máte otce Vy, nebo pravý opak? To je to podvědomí.
Já jsem si vybrala pravý opak a nakonec jsem chtěla z něj vychovat stejného, co byl můj táta. No, samozřejmě to nejde.
Buďte ráda, že děti mají svého pravého otce, že ho mají rádi. Nikdo cizí již takhle rád vaše společné děti nebude mít.
A přejte jim ho.
Vaše myšlení, že jim sebe navzájem vezmete, /rozvod/ je chybné. Měla byste se zklidnit a trošku krotit. Vyřčená slova nevezmete zpět a myšlenky již vůbec ne. Nerozbíjejete rodinu. Nyní si myslíte, že máte pravdu Vy, ale za deset let zjistíte, jak jste se mýlila.
Zkuste rodinu zapojit do chodu domácnosti, prostě to trošku zorganizovat. Využijte manžela na jiné práce, které děláte zase Vy. A o tom učení tady již rady proběhly, tak to promyslete. Od září bude mít prostě jeden z Vás dohled nad učením.
A k tomu rozvodu - NBERTE SVÝM VNUKŮM DĚDEČKA. Pro vnoučata je nejlepší fungující rodina prarodičů.
2x
Kuli,
proč Vám vadí milující otec? To přece neznamená, že by "dělal maminku". Milující přece mohou být oba rodiče, jenom by bylo dobré, abyste oba dva trvali na plnění povinností.
Rozdělení »jeden rodič hodnější, druhý "zlejší"« podle mne není na místě. Podle mne mají oba rodiče být milující i (v případě potřeby) přísní.
2x
Dítě naprosto přesně ví, co si ke komu může dovolit. Jestli vy takhle tančíte mezi rolemi táty a miminky, musíte být zábavní a děcko má z vás, z obou, když ne srandu, pak despekt určitě. Nechápu, proč jste tátu upozorňovala na špatné výsledky děcka,, proč jste k učení dceru neposadila sama. Příadně se s ní neučila a celou práci pro školu nevzala na sebe. Fakt nechápu! A nepřinutila celou rodinu k pomoci s pracemi, které jsou v domácnosti nutné. 
Dcera byla v neskutečné vzpouře. Učit se s ní nešlo, odmítala. Tak jsme říkali, že bude vždy dvě hodiny sedět v kuchyni a učit se sama. Tak tam jen seděla a do školních sešitů si kreslila. Měla nás totálně na háku. Měla všechno totálně na háku. Dnes je potetovaná amatérskými tetovačkami od hlavy až k patě a hlásí se k satanismu. Takto dopadla...
1x
Tak vy jste ta přísnější a jak je vidět, k tomu, aby se dcera dobře učila to nestačí. Navíc vás "dcera bude nenávidět". Váš vztah v rodině (váš jako kuli, ne vás všech v rodině) je zjevně špatný a prostě si nedokážete přiznat, že chyba bude zřejmě i na vás. Tak jaképak rady? Stejně zde nikdo nevíme, učí-li se dcera špatně, protože jste ji nacpali na střední, ke které nemá kladný vztah,. zda je vůbec studijní typ, jestli se jí něco špatného neděje (zřejmě děje) atd. A navíc i zde reagujete dost výbušně. Semetriky nebývají oblíbené, ale udivuje mne, že vám to vadí.
Když máte dítě, které zoufale potřebuje otce a otec vytrvale a houževnatě odmítá otce dělat, nakonec si jako semetrika připadáte. Dítě v šesti letech začne být drzé na oba rodiče. Mamka mu nedovoluje být drzá, otec ano. Dítě si může na otce řvát dle libosti. Oblíbí si tedy otce, protože matka je přísnější. A pak už se to veze. Otcovi dělá větší přízeň dítěte dobře, upne se tedy k tomuto pocitu i přes varování příbuzných. A výsledek víme: v učňáku, který si vybrala, vydržela jeden den. Na střední škole cca půl roku. Pak ředitelka žadonila, abychom si ji nechávali každý druhý týden doma. Brzy však volala, zda by mohla zůstat doma pořád, že velmi narušuje morálku a že to nějak zařídí. Pak dcera seděla rok na ÚP, tedy rok a půl. To ji, zdá se, vyléčilo -tento učňák již jistě dá, konečně chce sama, má vnitřní motivaci!
1x
U nás doma fungovalo: "Počkej, až přijde tata. Všechno mu řeknu a on s tebou udělá pořádek." A fakt.táta přišel a zmlátil mě důtkami. Dnes už vím, že ho vychovávali také tak, že to pokládal za jediné správné. Ale šly roky a když si moje maminka stěžovala na mé děti, vzpomněla jsem si na to a řekla, že je její věcí si nimi udělat pořádek sama. A představte si, že to najednou šlo. 
Má rada pro vás: Udělejte s mladou pořádek vy a s otcem holky vůbec nediskutujte. Oni, oba, velice rychle pochopí, kde jsou hranice a také co mají dělat a jak to funguje. Vůbec se nebojte, že vás holka nebude mít ráda. Vzpomeňte si, jak jsme ty nejpřísnější kantory milovali. Holka pak nebude místo do práce, chodit za tátou s nataženou dlaní. Bude vědět, jak vypadá zodpovědnost.
P.S. Za první výplatu jsem koupila rodičům dárek. Tátovi větší a dražší.
Máte naprostou pravdu! Ono stejně vlastně tady tomu velím já. Jen se vždycky dost marně snažím manžela do výchovy zatáhnout. Pořád se velení bráním, ale všeci vědí, že hlavu tu dělám já. Nerada, ale musím. Také tomu věřím, že nakonec má dítě rádo toho člověka, který na ni sice byl tvrdší, ale někam to kvůli němu dotáhnul. Musím být autoritativnější, zároveň své děti miluji!
Tak jsme se už domluvili - platit bude plný inkaso a o tisícovku si víc spořit. Zbytek peněz si může rozházet kam chce. Myslím, že i ona je spokojenější. Líbilo se nám, že nás požádala, jestli bychom část peněz z toho inkasa nedávali ke kapesnému jejímu mladšímu sourozenci. Tak jo. Tohle nás opravdu potěšilo a jsme velice vděční, že aspoň vztah mezi těmito dvěma klape Rozhodli jsme se, že ji každý měsíc koupíme nějaký větší nákup trvanlivých věcí, aby věděla, že nám fakt nejde o to na ní neprodělat, ale naučit se s penězi zacházet. Dnes jsme koupili první nákup.
Děkuji Vám všem za podnětné rady, bez Vás by můj muž neviděl věci jasně ! Přeji nám všem šťastné děti!
0x
Dobrý den. A o co vám jde. Manžela vám někdo nutil, abyste si ho vzala? Pravděpodobně ho nepředěláte. Jsou ještě horší manželé než ten váš. On asi neumí být rázný. Nezastávám se ho, jen vycházím z reality života. Tak holt musíte vzít otěže do vlastních rukou a s dcerou se začít učit, aby ty čtyřky neměla. Domluva na ni zřejmě nestačí, potřebuje pravidelný dohled a možná pomoc.
0x
Víte, co ženám nejvíce vadí po několika letech soužití s mužem? Že jsou stále stejní, jako byli od počátku. Nějak jste se rozhodla pro tzv. hodného chlapa a teď vám to vadí? Teď už to nepůjde. Buďte se s tím smíříte nebo se rozejdete. Jo a pokud přinesla dcera špatné vysvědčení, nic si z toho nedělejte. Třeba to v životě dotáhne dál, než ty zástupy "blbísků" - můj termín pro ty, co chtějí mít za každou cenu vzdělání a přitom jsou v praktickém životě nepoužitelní.
0x
Je to normální stav, většinou se sejdou povahy takové, že jedna je vůdčí osobnost a druhá taková opačná, nechá se vést, ale zase má jiné kvallity a tak se ti dva doplňují. Jeden je klidný a druhý výbušný, když se sejdou dva cholerici, tak je to pak "Itálie". Navíc jste svého manžela od začátku na takové soužití naučila, takže on v některých oblastech jakoby zlenivěl, je na vás spolehnutý.
Děkuji za vaše rady! Chápu, že temperament člověka úplně předělat nechce. Ale proč mám být já tou, kterou děti nenávidí? Na mě manžel řvát umí, ale u dětí dělá, že řvát neumí - směšné! Není to tak, že by se vůbec za ty roky nezměnil. Jen miluje o něco více děti než mě a proto mu ani tak nevadí, že zničil vlastně celou rodinu. Děti jsou pro něj rozhodně přede mnou. Já mám s tou jednou dcerou "divný vztah", protože ani jí nesedí, že máma je "zlejší." Manželovi lahodí, že ta dcera miluje víc ho než mě nebo že by nás milovala stejně. Když otec nedělá otce, všechny vztahy se posunou nezdravým směrem. Někdy také zvažuji, zda rozvod by byl moudřejším řešením pro děti. A vlastně tak i pro mě. Nedokážu dělat otce na 100%, dělám ho tak na 50%, určitě proto, že stále (asi naivně) doufám v manželovu změnu a také proto, že nevím, proč by měly dcery tolik nenávidět mě a jeho ještě víc milovat. Až jednou budou mít své děti, pochopí, jak hloupý byl jejich otec a porozumí i mé těžké situaci, ale to je až tak za dlouho...
0x
a co s tim jako nadelas? nic , co je na tom ze ma osm ctyrek? na stredni na uceni kazdy kaslal a rekneme si narovinu, az bude hledat praci tak nikoho nezajima jestli dodelala skolu se samyma jednickama nebo ctyrkama ale jestli ji dodelala a HLAVNE co umi
moc toho asi umět nebude, protože ať říká kdo chce co chce, základy vzdělání musí mít i uklízečka. Ale tahle rodina, kde všichni na všechny řvou a paní klidně napíše veřejně o muži, že je hlupák, tedy si ho vůbec neváží, ta těžko vychová pořádné šikovné a pracovité lidi. Je úplně jedno, zda se rozvedou nebo ne, maximálně padnou ještě níž než už jsou, do ekonomických a společenských problémů. Tak co takové ženské odpovědět?
Všichni na všechny tu neřveme. Já občas řvu na dceru a častěji na manžela - na dceru proto, že někdo ji vychovávat musí a na manžela proto, že by měl mít na výchově zásadní podíl. Vy byste o hloupém člověkovi řekl, že je chytrý? Neuvedla jsem jméno svého muže, takže o veřejné hanobení nejde - jde o snahu získat nové pohledy a rady na mou situaci. Když řeknu, že slon neumí Pythagorovu větu, tak jen uvádím skutečnost.
0x
0x
No, tak já jsem náhodou ve svém životě znala velmi podobný případ. Ne teda že by se u nich řvalo, to ani náhodou, ale prostě ta matka byla a musela být přísná. Měli 4 dcery. Matka nepracovala, byla v domácnosti a tatíček vydělával peníze a když přišel domů, tak se na dcerušky jenom usmíval a když si manželka na některou stěžovala, potajmu na holku mrkal, jako že je při ní a že je matka protivná. No dcerunky ho milovaly, ale nebýt té matky, tak by z nich vyrostly pěkní hajzlové. Maminku rády neměly a když ona někam odcestovala, tak byl doma mejdan a oslava, že je ta megera v čudu. Nakonec se ukázalo, že je ten chlap slaboch a velkej podvraťák, prostě hnusný člověk, který měl dvě tváře. Provalilo se to až za hodně let. Nemůžu tady popisovat celou historii, ale když dcerunky a nakonec i ta jeho manželka prohlédly, tak už bylo docela pozdě.
0x
Znám jedinou medicinu na zlobivé děti a to je výprask. Ten jsem používala na dítě, když nebylo jiné řešení. Žádné počkej až přijde otec, Džamila ne Džamila. Zakazovat fyzické tresty je zvrhlost. Správně a vhodně provedený výprask je nejlepší řešení. S tím jsem začala poměrně brzy, aby si chlapec zvyknul. Zajímavé je, že druhý syn žádnou fyzickou domluvu nepotřeboval.
0x
Dobrý den.Tohle důvěrně znám...víte co je ale nejhorší výsledek,že se tahle snaha vychovávat jen sama,opravdu obrátí proti vám a jen nějakým malým procentem,bude vaše výchova platná.zabejčej se a zrovna vače názorymbyt správné,budou záměrně vymazávat z hlavy.další věc je,že chtít po chlapovi tohoto typu změnu přístupu,je téměř nemožné,prostě to nemá v sobě.Já jsem rezignovala,protože jsem pochopila,že jediný výsledek bude,že mě budou brát za san a,prostě zlou.S mužem už nejsem,ale výchova,vlastně nevýchova a jen uhlazování písečku a aby byl jen za hezkého ,pokračuje,ikdyž jede dcera k němu a na dálku působí též.kdybych pokračovala v přílišném nastavování hranic,bude vnímat jen to snažší a to u otce.Nejen že ji ztratím,ale moje působení nebude k ničemu.Jak ted vypadá výchova z mé strany.Řeknu ji,názor na věc a poznamenám,že když se vydá jinou cestou,co to obnáší a že jak si kdo ustele,tak si lehne.Bud sama pochopí,nebo také ne,ale pozná proč jsem ji řekla.Hlavně se nerozčiluji a také je pravda,že je snažší se nerozčílit,když její otec již zde není.Uvedu to ještě na příkladě s učením.S prvními 2 dětmi,jsem se učila a příliš se soustředila na jejich snažení ve škole.Z dalšími 2 dětmi,ulně jiný přístup,protože jsem díky Waldorf.škole pochopila,že je třeba vychovávat děti v duchu,že se učí jen a jen pro sebe k výsledku,aby to takhle pojali je třeba nechat všechno na nich,jen občas nějaká kontrola pro přehled a nastínit jim to,že projevujete zájem,co se zrovna učí.No a myslíte že byl nějaký rozdíl mezi dětmi,které jsem cepovala a u dalších kde jsem to nechala na nich?tak vtéměř žádný rozdíl nebyl,všechny měly výsledky dobré,jen s malým rozdílem.Ty poslední 2 děti se staly dříve samostatnými a zodpovědnými na celý život,jsou tu sami za sebe.Pokud máte větší dítě,ono už zná ,vaše názory a mantinely a to moc dobře.Já bych začala jen chválit,když by bylo proč,jinak ignorace.Bude ji to divné ale hlavně začne konečně přemýšlet samo za sebe.Není na škodu,když se nechají vykoupat ve vlastním rybníce.Jen můj názor,ale třeba vám to i pomůže.nic nemá cen lámat,nadělá se více škody.
Děkuji Vám za tak dlouhou radu! Napjala jsem uši, protože nejlepší je rada od někoho, kdo měl muže podobného tomu mému. Říkala jsem si, že bych bývala určitě klidnější, kdybych byla rozvedená. Nějak ten druhý člověka irituje, když se mu nechce vůbec vychovávat. Vnímám vaši cestu jako tu správnou! Sice se vždy musí nastavit určité mantinely. zvláště u menších dětí, ale drtit to příliš nemá cenu. Děti si totiž tak nějak od přirozena vybírají většinou tu snazší cestu. Často však je třeba jít tou náročnější. Samotnou by mě zajímalo, jaká by dcera byla, kdybych se i já na výchovu vykašlala úplně od jejího útlého věku. Nyní je opravdu čas spíš jen chválit. Vidím, že život ji poučuje. Někdy je to hluboká louže, ve které se vykoupe, ale musím vše snést. Jak tu někdo psal: musím ji nechat žít její život. Ona každá máma chce vidět své děti šťastné, ale každé dítě má jinou vůli nebo také žádnou. Je mi Vás líto, že jste to měla takto - dokáži se do Vás zcela přesně vžít! Člověk si říká, že si bere hodného nekonfliktního manžela. Nemít děti, tak by to bylo pořád v pohodě. Jako manžel je úžasný, ale jako otec ohromně selhal. Myslím si také, že děti jsou velice různorodé, některé mají i různé mentální poruchy, psychické potíže - a pak těžko může okolí, které nemá s takovým dítětem zkušenosti, radit nebo se do rodiče vžít. Kdybyste mi řekli, čím vším si jako mamka u té dcery projdu, absolutně bych nevěřila. Jsou ještě "náročnější" děti, ale prostě jsem se vždy vnímala jako moudrý člověk. Člověk zpokorní, že až tak mazaný vlastně není Ať jsou vaše děti šťastné a i Vy!
Přeji vám at se daří a přinese vše dobré výsledky a pěkný vztah.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.