Naše 17,5 letá dcera se nikdy nechtěla sama učit. Známky tomu odpovídaly, ale dřeli jsme s ní. Nyní je v druháku nejlehčí střední školy ve městě a má ze všech předmětu pětky. Neučí se ani hodinu za měsíc, já už to vzdala a manžel byl vždycky ten "hodnej." Chtěla jít na ÚP a prý pracovat. Nebo učňák. Manžel jí chce nechat na SŠ, že prý je šance, že jeden ročník propadne a dojde jí to. Ale já vím, že jak má doma "ráj", kdy se nemusí vůbec učit a jen sem tam nějakou domácí práci, tak za rok se nezmění. Nikdy se učit nechtěla a manžel jí teď chce nechat vlastně až do září 2019 se neučit VUBEC! A namlouvá si, že jí poprvé v životě spadne na hlavu něco svatého a ona se probudí do života. Na brigádách také nevydrží, manžel z ní systematicky vychovává povaleče...Jakou dáváte šanci, že se dcera po propadu v druháku probudí? "Kážeme" ji horem spodem bez efektu. Co s ní dělat? Vyhodit ji v 18 "na ulici"? Aby se probudila ze sna?
8x
" Ohýbaj ma mamko, dokud já som Janko. Až já budu Jano, neohneš ma, mamo ! ". Sedmnáct let se podřizujete ve výchově manželovi a teď se divíte? Podepsali jste se na její výchově oba dva. A Vy se neschovávejte za to, že je to vina manžela.Co teď s tím? Těžko říci. Záleží na tom, zda si je budete umět srovnat nebo ne. Jestli v rodině nemáte žádné slovo a nedokážete to změnit, tak nic nezmůžete. Takže nejdříve změňte sebe a potom manžela s dcerou. Naději tomu ale nedávám.
7x
Obávám se, že nic, co jí nepůjde samo, dělat nebude. Tu SŠ neudělá nikdy. Zbytečně si zvykne, že si může propadat a krásně se flákat. Možná jí dát ještě možnost přejít od pololetí na učňák. Tam by jí to mohlo "nějak" jít samo, což by ji mohlo povzbudit, nebo okamžitě do práce. Jak nebude mít povinnost"někam" docházet a mít nějaký výsledek, zvykne si na úplnou volnost a nikdy se jí už nevzdá. Dnes se většina mladých zajímá o to, zda mají ti okolo nich právo po nich něco chtít, nezajímá je, jaké mají oni sami povinnosti a zda si je plní podle svých schopnosí. A školy s tím nic nenadělají. Je taková doba. Zkuste nekázat, nevyhrožovat, ale konat. Ida
6x
@kija - manžel z ní systematicky vychovává povaleče...
Myslím, že problém nemáte jen s dcerou - a vsadila bych se, že "na ulici" ji nevyhodíte.
má doma "ráj", kdy se nemusí vůbec učit a jen sem tam nějakou domácí práci
Proč ji tedy aspoň k práci nepřitáhnete? Neučí se, ať dělá.
Chtěla jít na ÚP a prý pracovat. Nebo učňák.
Jestli ji teď někde ještě vezmou, ať ten učňík zkusí - jestli ne, může jít klidně na ten necelý rok pracovat. Pokud tedy najde zaměstnání. Jen ať si zkusí, co to obnáší.
6x
Mladí lidé tomuto systému prostě nevěří a odmítají tradiční systém hodnot, které jsme měli my. Nebojte je to programově nastavené
Vzdělávání pro ně postrádá dřívější smysl. Všechno se dá přece najít on-line. Naštěstí už i ta škola to pochopila. Domácí úkoly a domácí práce? Dělají je, ale jsou to jedny z těch věcí, které považují za přežitek.
Zajímá je jen život na síti, život Youtube, Jejich guru jsou youtubeři nebo lidé na síti.
udělali jste spoustu chyb, teď ji musíte nechat být a věřit, že si na všechno přijde sama a sama bude chtít.
MUSÍTE SI UVĚDOMIT, ŽE KDYŽ BUDE ROZTAHOVAT NOHY PŘED WEBKAMEROU, vydělá si klidně 200.000Kč měsíčně. Tak to dneska je a co ji chcete říct, když ji ty prachy nemáte a nekoupíte ani Iphone za 40.000,-Kč
3x
dávnou kdy nám rodiče místo domluvy střelili pár facek a nebo zmalovali prdel na modro
Dále sebrat telefon počítač odstřihnout od internetu a kapesného a nastolit vězenský režim
Pokud nereaguje na domluvy nedá se nic jinýho dělat
2x
To je tak na pedagogicko-psychologickou poradnu. Co je to - nejlehčí SŠ? Určitě ať se zkusí něčím vyučit. Co nejdřív začít na učňáku. I tak bude mít problémy. Tam to taky není zadarmo. Ale že tam je hodně praxe, tak zakusí, jaké je to v práci. S takovým přístupem nemůže dělat ani pokojskou. Nevydrží. Tam je třeba důslednost, odpovědnost, spolehlivost.
Jaké dítě? Takhle dceru asi vidíte Vy. 17,5 a dítě? V tomhle věku se holky dříve pomalu vdávaly a musely zvládnout domácnost, příp. děcko
V PPP jsme byli víckrát, u psychologů,odborníků. Všichni říkali to samé: "Rozmazlená dcera. Je třeba malý dvůr a velký bič." Manžela to ovšem nikdy hlouběji neoslovilo. Držel se svého přesvědčení, že dcera ho musí HLAVNĚ milovat. Podle mě ona neudělá ani učňák. Nechce se doma učit ani minutu měsíčně, tak jak by mohla zvládnout učnák. V práci taky nevydrží, manžel pro ni chtěl růžové dětství. Já se MĚLA rozvést, ale neměla jsem na to sílu a také kvůli mladší dceři jsem rozvod odkládala. Mám u dcery podezření na mírný autismus, jak jsou pro ni důležité jen její touhy a city a VŮBEC nechce vidět, jak likviduje celou rodinu. Chodí k vynikající psycholožce, ale žádná změna.
2x
Bylo by dobré, kdybyste se zamyslela nejdříve nad svým vlastním přístupem. Máte svůj podíl na tom jaká je nebo není vaše dcera. Vy dáváte vinu manželovi, ale výchovu dětí jste měla možnost ovlivnit. Myslím, že teď už s tím nenaděláte nic. Snad to s dcerou nějak vyřeší otec, o kterém Vy jste zde již psala v tomto vlákně a docela nehezky...
1x
Kuli, Kijo, Nadeleni, ocenila bych, kdybyste měla tolik slušnosti, abyste alespoň v jedné otázce vystupovala pod stejným nickem.
Také by bylo rozumné při vložení dotazu připojit odkaz na původní otázku se stejným problémem.
U minulé otázky se Vám sešlo 18 odpovědí. Použila jste z nich něco? Co se u Vás od poloviny července změnilo nebo zlepšilo?
V minulé otázce jste si stěžovala na manžela, jako příklad jste uvedla jeho postoj k dceřinu vysvědčení s 8 čtyřkami. Bohužel jste tam "zapomněla"zmínit, proč se Vaše dcera neučí (protože jste jí proti její vůli vnutila/i něco jiného).
Proč je Vaše dcera, která chtěla jít do práce nebo na učiliště, na střední škole? Tam vidím základní problém. Další typ vzdělání si má vybrat dítě, rodiče by měli mít spíše poradní hlas. Jestli jste prosadila/i, že dcera půjde na SŠ, nemůžete se divit, že na konci roku přinesla 8 dostatečných a že se ani nyní nechce učit.
Proč by se Vaše dcera měla učit, jestli je na škole, na kterou vůbec nechtěla? Možná vidí jedinou možnost "úniku"v tom, že si nechá "nasázet pětky"a že se nechá ze školy vyhodit.
Řvete na manžela, řvete na dceru a tady máte výsledek > řevem nikdy nedosáhnete toho, co byste chtěla, alespoň ne dlouhodobě.
Dceřin "neúspěch", přesněji vzdor byste neměla svádět na manžela. Neschopnost se spolu domluvit a řešit věci společně je vždycky záležitost obou dospělých partnerů.
Teď byste si měli sednout všichni tři a pokusit se společně najít nějaké rozumné východisko. Pokud dcera o SŠ nestojí > proč jí neumožnit přejít (přestoupit) na učiliště? Na obor, který by ji bavil a pravděpodobně by se zlepšil i její vztah ke škole?
Ještě jeden tip: Podle mne by nebyla od věci návštěva poradny pro rodinu a mezilidské vztahy. Poradenství je zdarma.
doplněno 27.11.18 00:52:
PS:
Pokud stojíte o relevantní odpovědi, nevynechávejte příště nic důležitého.
1x
Poradím Vám, ať dceru obeznamujete s reálnými situacemi lidí, kteří školu nedodělali, jak to mají těžké a jak úzký kruh výběru dostupného zaměstnání pro ně je k dispozici. Přeji mnoho zdaru.
Děkuji Davide, snad váš příspěvek mou dceru motivuje. Mladí lidé netuší, jaké mizerné práce a za něj ještě mizernější platy na ně čekají, pokud budou mít jen základní školu. Vždyť dnes má tolik lidí už i vysokou, oproti naší generaci. Za nás se na VŠ dostal málokdo. Mít střední školu, se podle mě, stává průměrným standardem. Já sama bych raději se celý život plnočasově vzdělávala než chodila do práce. Možná bych tvrdila něco jiného, mít právě tu VŠ. Je všeobecně známo, že mezi klienty psychologů a psychiatrů najdeme nejvíc lidí s "nižším" vzděláním. Prostě to mají v životě mnohem těžší. Málo peněz za spoustu hodin v práci, kterou třeba i vysloveně nenávidí. Finanční těžkosti moc pokoje a radosti nepřidají. Spousta lidí by přitom mohla mít aspoň učňák nebo klidně i SŠ, ale byli prostě líní se učit. A platit si pak studium při práci (po 26.roku věku), tak tomu říkám dřina. Rodiče mají své děti naučit vydržet určitou míru bolesti a trápení, jinak ty děti čeká X-krát více trápení 
Ať se Vám vs studiu daří!
0x
Přeji pěkný den.
Od kdy je povinost mít "pěkné známky"? Víte, za určitou odměnu se lépe pracuje, tak jako v práci. Taky tam nepracujete zadarmo, nebo snad ano?
Popo
Děkuji za rady a reakce! Poslala jsem odkaz manželovi i dceři. Dnes si myslím, že jsem se měla rozvést před lety. Protože manžel zásadně nechtěl změnit svůj styl "maminko-citově milenecký" vztah ke své dceři. Říká se tomu "spousifikace." Neměl žádnou přirozenou autoritu, nechával dceru vesele řvát na sebe i na mě a to i na veřejnosti a pokládal to svéhlavě za projev nesmírné trpělivosti. Měl děs, kdyby ho dcera chvilku nebo déle nenáviděla. Dcera se přirozeně fixovala na něj a mě nyní hluboce nenávidí, takže jí nikdo momentálně ani vychovávat nemůže. Manžel to nechce/neumí/ tedy dělá, že to neumí. Děly se tu hrozné věci díky dceři (policajti apod.), ale manželem to nehnulo. Odmítal mé návrhy chodit k poradcovi nebo číst knihy o otcovství, poslechnout rady odborníků (byli jsme na PPP, u psychologa a jinde)- všude říkali, že dcera je rozmazlená a potřebuje "bič.". Na naši druhou dcerku to také s rozmazlováním zkouší, on prostě chce být milovaný ikdyž to znamená zničené, vlastní děti. I přes mou nezměrnou trpělivost už tohle vše mlátí i naším manželským vztahem - přirozeně ho taky už "nemám ráda" pro to, jak zničil dceru.
0x
Dcera netuší, jak vypadá současný trh práce. Jednou do tohoto spadne a pak pámbu potěš. Práce na směny. Myslím že i ke kase chtějí řetězce vyučení nebo SŠ vzdělání. Jděte na dceru jinak, zkoumejte co ji baví - třeba se fakt ještě chytne. Pokud je jenom flink, má naději. Nechť jednou propadne, má kliku, že jste ochotni ji živit. Na pracáku bez praxe neuspěje, ono ani s praxí - jenom s devítkou - bude muset poslouchat každého blba. To by mi vadilo nejvíc. 
. Nemáte v rodině někoho vzdělaného, strýček vzor? Nebo správnou babičku...
0x
Jenže, dcerko, tvůj táta rozhodně není autoritativní rodič. Ten je naprostý OPAK autoritativního rodiče a v tom byl ten hlavní problém. Protože problémové děti potřebují otce, tedy někoho, kdo má přirozenou autoritu. Tu tvůj otec nezahlédl ani z dálky. On otce dělat zásadně nechtěl a já taky ne - ale někdo ho dělat musel, nelze žít naprosto bez pravidel.
0x
Ta holka nežije ve vakuu. Pokud by byla zcela normální, tak vnímá, co po ní škola chce, porovnává se s ostatními, vnímá, co a jak a proč dělají, jenže ona má klapky na očích i na uších. Je jí 17 a ona nemá snahu, postoje ani pětiletého děcka. Něco musí být taky v ní nesprávně nastaveno, něco, co snad ani nesouvisí s výchovou, nějaký hlubší osobnostní předpoklad. Jak ona se ke svému problému vyjadřuje? To snad je schopná říct.
Nemyslím, že je podstatné v každé otázce položené v Poradte být pod stejným "nickem". Nemá to nic spojeného, že nechci být "dohledatelná." jen jsou pro mě důležité info a rady, ne má přezdívka. NADĚLENÍ jsem nepsala já, ale ta naše problémová dcera, které jsem na tuto mou otázku napsala odkaz. Já v této otázce jsem Kija, ale vlastně i tuto přezdívku může má nezbedná dcera zneužít- což udělá určitě s libostí. Jen ji to dosud nenapadlo NADĚLENÍ píše, že má autoritativní rodiče. Tak jestli je můj muž autoritativní osobnost, tak já jsem Bill Gates! V tom je ten problém, že ŽÁDNÝ MUŽ BY SVÝM DĚTEM NEDOVOLIL TO, CO NAŠE DĚTI SI MOHOU NA NĚJ I NA MĚ DOVOLOVAT. Za všechny dny jeden příklad. Jednou dcera provedla něco hrozného a manžel, místo aby na ni ječel z hloubi plic, tak nechal na sebe jí hodinu křičet a žádný trest nedostala. Narozdíl od manžela já s odborníky na vztahy komunikuji a poradili mě, že nyní se mám na dceru zcela vykašlat (což není jednoduché, protože se řítí dolů) a manžel prostě NECHCE věc adekvátně řešit.
S dcerou mluvíme horem spodem, školu si vybrala sama, ikdyž chtěla přirozeně do jiného města na intr. Nikdy se nechtěla sama od sebe učit, takže školu jinde by 200% nedala. Tečka. My jsme ji učňák nezakazovali, jen ji SŠ doporučovali, stejně jako její třídní učitel.
Spolu jsme všeci tři seděli pořád a stále, Denisa je ale R-E-B-E-L krví i duší a chce se mít dobře DNES. Opravdu tam musí být asi nějaký zkrat v mozku, protože s normálním dítětem se nějak domluvíte - ono chápe, že režim a práce patří k životu, ale naše dcera si jen a pouze chce užívat naší pohostinnosti a čert vem, co bude za rok. Blázníte, za rok? Ji nezajímá ani co s ní bude za týden. Hlavně když dnes má své požitky a má se dobře. Že se kvůli ní už 12let hádáme (98% hádek) a naše manželství je v troskách, to nevidí nebo nechce vidět.
Můj muž prostě je extrém. Nejen že nechá své děti být na něj (samozřejmě i na mě) hnusný a to i na veřejnosti, on to ještě považuje za svou ctnost - že je nadprůměrně trpěliví! A když to takhle dělal pořád, jedno dítě pochopilo, kdo je tady pán Ta mladší dcera je od přírody sociální, vnímá city druhých a není jen do sebe zakoukaná. Starší dcera si jako hlavní životní energii udržuje nenávist a roli oběti. Naši přátelé v reakci na její brutální chování před nimi dceři říkali, že jsme na ni příliš "trpěliví" a že by si měla uvědomit, "že si sere do svého vlastního hnízda." Manžel ale roky dělá na výchovu slepého a ochrnulého.
Ivzez, od července jsem se po úvaze stáhla z té naší trojky manžel-dcera-já. Následky jsou takové: manžel strčil hlavu ještě hlouběji do písku (ikdyž jsem tradičně mu připomínala, že to dělat nemůže) a dcera si užívala téměř 100% volnosti. A samé pětky jsou výsledkem. Normální otec by si nenechal dítě takto přerůst přes hlavu a kdyby takové dostal, tak by nastolil opatření. Ne tak můj muž
Problém v tahání za jeden provaz ve výchově je v tom, že můj muž se nechová úplně férově a VŽDYCKY chtěl vystupovat jako ten hodnější rodič. Takže naši společnou výchovu téměř systematicky vytrvale podrážel.
Máte pravdu, že tu není povinné vystupovat pod stejným nickem. Ale Vy stojíte o rady a odpovědi, k nimž je vhodné uvést co nejvíce informací. Proto je vhodné uvádět odkazy na dřívější otázky.
Pokud jde o nick, bylo by dobré se alespoň v rámci vlákna držet jenom jednoho, protože ne každý pozná, že pod různými nicky opíše stejná osoba. Otázka/Vlákno/Reakce se tak stávají méně přehledné.
Co jste udělala pro to, aby manžel jednal férově vůči všem > vůči Vám i dětem? A co očekáváte od hlupáka a nenormálního muže? (Zdá se, že Váš muž je opravdu abnormálně trpělivý.)
0x
Zdravím. "...Že se kvůli ní už 12let hádáme (98% hádek) a naše manželství je v troskách, to nevidí nebo nechce vidět..."
Tak teď jsem to konečně celé pochopila. Vaše dcera se narodila vám naschvál! Pak sledovala asi tak 5 let dění kolem sebe, aby mohla útočit a cíleně vám ničit krásný vztah a harmonické manželství. Z vás, empatické a milující manželky a maminky, už od 5 let věku naschvál dělá hysterku, co všechno řeší řvaním. Na manžela i děti. Tomu fakt máme věřit? Ida
0x
Ad @kija
Tak jestli je můj muž autoritativní osobnost, tak já jsem Bill Gates! V tom je ten problém, že ŽÁDNÝ MUŽ BY SVÝM DĚTEM NEDOVOLIL TO, CO NAŠE DĚTI SI MOHOU NA NĚJ I NA MĚ DOVOLOVAT.
"Vaše děti"? Vždyť píšete, jak je druhá dcera úžasná. A "dovolovat na vás"? To byste si snad měla umět vyřídit sama - tak proč to neděláte? To samé platí k vyjádření "Můj muž prostě je extrém. Nejen že nechá své děti být na něj (samozřejmě i na mě) hnusný a to i na veřejnosti" - proč si to vy necháváte líbit?
Narozdíl od manžela já s odborníky na vztahy komunikuji a poradili mě, že nyní se mám na dceru zcela vykašlat (což není jednoduché, protože se řítí dolů) a manžel prostě NECHCE věc adekvátně řešit.
Na dceru se máte "zcela vykašlat" vy - tak proč do toho zase taháte manžela? A samozřejmě - "není to jednoduché" - což je přesně jeden z těch zástupných důvodů, proč to nemůžete udělat i když jste radu dostala.
Nikdy se nechtěla sama od sebe učit, takže školu jinde by 200% nedala. Tečka.
Jak to můžete tvrdit s takovou jistotou? Nakonec doma se neučí taky, tudíž jste pouze ušetřili za internát a dojíždění. Ale možná by změna prostředí pomohla vám všem.
je ale R-E-B-E-L krví i duší a chce se mít dobře DNES. Opravdu tam musí být asi nějaký zkrat v mozku, protože s normálním dítětem se nějak domluvíte - ono chápe, že režim a práce patří k životu, ale naše dcera si jen a pouze chce užívat naší pohostinnosti a čert vem, co bude za rok.
Víte - to chceme všichni. No a některým, jako třeba vaší dceři, je to umožněno. Tak co by si neužívala - kdo ví,"co bude za rok", tak to urve teď.
Že se kvůli ní už 12let hádáme (98% hádek) a naše manželství je v troskách, to nevidí nebo nechce vidět... Problém v tahání za jeden provaz ve výchově je v tom, že můj muž se nechová úplně férově a VŽDYCKY chtěl vystupovat jako ten hodnější rodič. Takže naši společnou výchovu téměř systematicky vytrvale podrážel.
Promiňte, ale to je i vaše neschopnost, že za 12 roků jste ještě nedokázali situaci a dceru zvládnout. Tehdy jí bylo něco kolem pěti let a málokteré dítě v tomhle věku je naprosto nezvladatelné - pořád ještě na ně lze nějak výchovně působit. A nesvádějte všechno na manžela - vy jste tam byla od začátku taky.
Nakonec je ale před vámi relativně růžová budoucnost - dcera bude za půl roku zletilá a když nebude řádně studovat, přestane vám povinnost se o ni jakkoli starat. Nebo zas napíšete, že to nepůjde a proč?
0x
Já bych to vyřešila hned, ale vy zas budete mít tisíc důvodů proč to nejde.
Do týdne bych si našla pronájem garsonky, mini bytu, pokoje nebo i ubytovnu a otec s dcerou ať se postaví třeba na hlavu. Dceři bych řekla, že má u mne dveře otevřené vždy pod podmínku, že se bude chovat jak dospělá.
Ano, asi tak nějak. Teď hned požádejte o rozvod a najděte si pro sebe a mladší dceru menší byt v dosavadním místě bydliště. Za půl roku, až bude starší dceři 18 let, začněte obě úplně jinde. V jiném městě, Vy v jiném zaměstnání, dcerka v jiné škole. Rodina je v rozpadu. Máte na tom velký podíl, ale už bych v této situaci neměla moc sil hledat většího viníka. Dívejte se dopředu a pokuste se alespoň druhou dceru dobře vychovat. Manžela si evidentně nevážíte. Tam už je to jasné. Starší dcera buď špatně dopadne, nebo ji nějaký šok přivede k rozumu. Vaše opuštění domácnosti by takový šok mohl být. Do dceřiných osmnáctin ji nějakým prokazatelným způsobem trochu finančně podporujte. Pak se musí postarat sama. Nebo z dobré vůle otec. V jednom z příspěvků se bojíte, že ji budete muset dlouho podporovat, pokud bude dlouho špatně studovat. Toho se nebojte. Tu už s takovými studijními výsledky nikam nepřijmou. A když se stane zázrak, ona se chytí a úspěšně studovat přece jen začne, tak to bude přesně to, co si velmi přejete.
Pokud rodinu opustíte, tak vydržte hodně dlouhou dobu bez nového partnera. City jsou a budou rozjitřené, nový vztah by tomu nenapomohl. Spíše by ublížil.
0x
Podle toho, jak píšete, mohla by dcera trpět lehčí formou autismu. Tyto děti neuznávají autority a vyžadují individuální přístup. Doporučuji vyšetřit u psychologa testem na autismus, potvrzení diagnózy u psychiatra a vyšetření u SPC, které doporučí škole individuální výuku a přístup. Mohlo by to dceři hodně pomoci a povzbudit.
Děkuji Mirko,
dost možná jste se trefila. Také už roky si to myslím a kamarádka s autistickým dítětem mi též říkala, že to vypadá jako mírný autismus. Manžel opakovaně sliboval, že dceři najde psychiatra, dcerka sama tam chtěla jít. Tradičně se to nestalo. K psycholožce dcerka občas chodí. Přeposlala jsem manželovi vaši radu s tím, ať ji poslechne. Já už do toho šťárat nechci.
Vážně máte ze mě pocit, že jsem nic nedělala? Nebo méně než můj muž, i když jeho dcera miluje, mě nenávidí - a zůstává problematickou? Jak to tu píše Mirka, dost se rýsuje, že dcera má mírný autismus, který se neřešením zhoršoval
Mnozí mi moudře radí z té trojky manžel-dcera-já se stáhnout, i erudovaní odborníci, radí mi to i můj instinkt. Jak může největší nepřítel (tak mě dcera nyní vnímá) nějak své dceři pomoct? Snad už jen radami jejímu otci. Já mám velký problém držet ruce v klíně, manžel má velký problém ruce v klíně nedržet
@kija - Nezlobte se, ale když napíšete, že máte delší dobu podezření, tak pro jste dceři - když dokonce souhlasila - toho psychiatra už dávno nezařídila sama? Říkáte "roky si to myslím" - tak snad s mladším dítětem to mohlo být snažší, ne?
Ale možná se celý život mýlím já, když si myslím, že když (kterákoliv - nejen manžel) druhá strana v případě nutnosti nekoná, konám já.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.