Zdravím a předem se omlouvám za tuto neestetickou otázku,ale fakt mně zajímá,jestli jste někdy slyšeli ulevit si psa,kočku nebo jiné zvíře. Čtrnáct let jsem měla psa,ale fakt jsem to neslyšela. Občasné hlasité říhnutí ano,když se po jídle svalila na břicho,ale prdík ne.Docela často hlídám dceři kocoura a také nic.Tedy ne,že by mi to nějak chybělo 
,ale mají třeba zvířata nějaký trávicí enzym , který lidé nemají a tudíž jim jídlo proběhne střevy bez kvašení a následného nadýmání? Děkuji všem,které moje otázka nepohoršila,ale když něco nevím,tak se ptám.
Mám dvě kočky a jedna prdí.Druhou jsem za 5 let nepřistihla ani jednou.Ale ta co prdí,mě dokáže kolikrát zvednout z gauče a jít od ní pryč,protože to je dílo
2x
Jde slyšet do mezipatra na chodbě..
Před sousedy se stydím.
Ptám se proto,že jsem si vzpomněla na letní grilovačku u kamaráda na zahradě. Peklo se prase a když bylo to dílko hotové,tak jsme se sesedli ke stolu na baštu asi 15 lidí . Při tom gáblíku by byl slyšet i pověstný špendlík,jaké bylo ticho. No a vtom se právě ozývaly ony nezaměnitelné zvuky a zápach. Nikdo z přítomných pánů se k tomu nehlásil,tak to nakonec svedli na chudáka labradorku,která si spokojeně pod stolem pochutnávala na uchu z prasátka. Protože je pes němá tvář,nebránila se a prý mlčení je souhlas .
Bulíci jsou krásní,mají pohled který odzbrojuje,ostatně jako všechna zvířata
0x
já myslím, že se to odvíjí od "zdravosti" zažívacího traktu a stravy, takže proč by na tom zvířata nemohla být jako člověk - někoho neuslyšíte nikdy, jiného pořád... naše tři kočky jsem nikdy nepřistihla, ale většinou jsou venku, tak nemám kontrolu naše čuba zřejmě prdí neslyšně, ale občas (v autě) ji cítím... teda, pokud se na ni nevymlouvá někdo z lidské posádky
jo, ta labradorka by to klidně mohla být - zvířata se nijak neostýchají...
doplněno 08.09.15 14:33:ještě jsem si vzpomněla na našeho minulého psa, který se strašně bál jezdit v autě a vždycky při jízdě se začal autem linout "průjmový" pach, jak chudák pes trpěl...ale udržel to...
0x
Minulí psi prděli potichu, ale smrad byl strašlivý. Tahle malá, ta prdí velmi málo, ale zato velmi silně a vždycky poskočí, lekne se a snaží se dohlédnout na zadeček. A nesmrdí, je jen hlasitá. Nevzpomínám, jak se jmenoval anglický spisovatel, který psal o domácích zvířatech. Jedna povídka patřila snad boxerovi, kderý bzdil tak ukrutně, že to bylo pro všechny naprosto nesnesitelné. Veterinář-spisovatel našel člověka, který ztratil čich a tak pes nakonec našel milující domov.
To je moc krásná knížka. Kdo si vzpomínáte, jak se jmenovala? Určitě jste ji četli všichni.
Děkuji, je to Heriot. Je úžasný! Každá jeho knížka se čte, jako když se cucá dobrý bonbon.
James Herriot,mám od něj několik knih,v které to je si ale nepamatuji.názvy co mám,jsou:Zvěrolékař mezi nebem a zemí,Když se zvěrolékař ožení,Zvěrolékař a kočičí historky,Zvěrolékař a psí historky,Zvěrolékař opět v jednom kole.Nevím,jestli jich napsal víc,ale tyto mám a ráda jsem je četla.Typovala bych tu příhodu na ty psí historky.
Medvědice, to je otázka skoro do pranice. Luštěniny nejsou vhodnou stravou pro lidi? A přesto prckají. Vtip z doby komančů, když nic v obchodech nebylo: Pán si pšouknul a druhý mu poklepal na rameno a zašeptal: Kdepak se dostanou koupit fazole?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.