Jak se smířit s umrtím pejska?

Jindřiško, možná Vám moje první slova budou znít tvrdě a necitelně...

Tvrdím, že psi mají velkou nevýhodu - mají "menší trvanlivost" než lidi. Takže na jeden člověčí život připadá více životů psích. A psi jsou hrozný potvory, užijí si s námi krásný život a pak nás tady nechají samotné a klidně si umřou...

Pokud jste to dočetla až sem, jsem rád, zkusím to upřesnit. Měl jsem za svůj život několik psích kamarádů, životních parťáků, každej pesan byl jinej, s každým jsem prožíval svoje i JEHO životní problémy jinak, Každý pes je originál, jako každý člověk. Všechny své pesany jsem naknec nechal "uspat", vysvobodil jsem je z jejioh trápení, jejich oči mi řekly. jestli ještě chtějí být na tomhle našem světě, nebo jestli už je jim tak zle a špatně, že ten životní boj vzdávají, psím očím asi umíte rozumět...

Dodnes mám v hloubi srdce výčitky, že jsem mohl život některého mého pejska prodloužit díky investici u veterináře, díky mým známostem by to byla investice zanedbatelná, ale když ten pejsek už evidentně žít nechce, nemá smysl jeho trápení prodklužovat...

A teď k současnosti - nesrovnávejte svého nového pesana s tím, který už tu není, kdyby se mohli potkat, určitě by byli kamarádi, nesoutěžili by o Vaší přízeň. Neubližujte svému nynějšímu chlupatému kamarádovi vzpomínkami na pejska, kjterý už se nevrátí - ten nový za to nemůže, život je holt takový...

Popřemýšlejte, prosím, nad mým vyznáním, nejen kvůli sobě, ale především kvůli tomu novému pesanovi, ať nemusí trpět Vaší "neláskou", asi mu těžko vysvětlíte, proč ho nemáte ráda, nemůže za to, nechápe to a hlavně si to nezaslouží...

Jak už jste správně napsala ,pejska už nic nebolí .Udělala jste to ,co by udělal každý milující páníček ,nic jiného jste nemohla. Smrt je součástí života na zemi ,zkuste to vzít z této stránky ,ona je přirozená ,nikdo živý se jí nemůže vyhnout ,a vy jste pejskovi dala jistě krásný život ,a nechala ho odejít tak jak potřeboval a zasloužil. A víte ,že i nový pejsek si zaslouží to samé? Nemůže přece za to ,že je nástupcem po miláčkovi ,on chce být a určitě umí být také miláčkem a svaším srdíčkem a jeho ,to spolu určitě dokážete ,držím pěsti a přeji krásné roky s novým pejsulou a věřte mi ,v psím nebi na to kouká ten první ,a určitě by nechtěl ,aby jste už pejsky neměla ,to by byl sám proti sobě ,ne?

Ahoj, Jindřiško. Každý člověk se dříve, či později, setká se smrtí. A vyrovnává se s ní každý jinak. A je jedno, zda jde o blízkého člověka, či zvířecího kamaráda. Pravda je, že to chce čas, citlivější člověk ho potřebuje víc, jinému stačí kratší doba na to, aby se se ztrátou vyrovnal. Zbytečně si děláte výčitky, pejskovi jste ulehčili odchod ze světa a injekce byla pro něho vysvobozením. Vy si neumíte odpustit a to byste měla. Vzpomínat na psího kamaráda už jen v dobrém, bez výčitek a přijmout do svého srdíčka nového. Je to nejlepší náplast na Vaši bolest. Nebojte se upnout k jinému pejskovi a trávit s ním přítomnost. Minulost změnit nejde a život je třeba žít a užívat dál. Můžete dát spoustu lásky jinému pejskovi a on Vám jí mile rád vrátí. Netrapte se dál, okrádáte se o čas, který můžete trávit s novým psím kamarádem.

Není zač. Držím palce.

Dobrý den. Vašeho pejska jste milovala, uchovejte si na něj tu nejlepší vzpomínku. Nový pejsek, kterého jste si pořídila, vás chce také milovat, jen mu musíte dát šanci. Netrestejte ho za to, že váš miláček odešel do psího nebe. Otevřete mu srdce a povídejte si s ním o vašem miláčkovi, vyprávějte mu, co jste společně vyváděli, co prováděl on vám, jak jste se na něj někdy zlobila. Vracejte si tyto okamžiky vyprávěním pejskovi, dejte mu pamlsek, pohlaďte ho a určitě najdete společnou řeč. Věřím vám.

Tady je pozdrav.

Jindřiško, utekl, zmizel mi beze stopy desetiletý kníráček Andy, kterého měla dcera na táboře. Byl upravený jako na výstavu a byl v báječné kondici. Ale tulák! Obvolané a objeté celé široké okolí,hajný, lesní dělníci, pošťáci, obchody, vesnice. Měl na obojku telefonní číslo a celou adresu, tedy ho někdo ukradl. Bylo to strašné, protože jsem nevěděla, jestli je někde u boudy bez vody nebo na pekáči. Měla jsem šílené sny a brečela jsem a brečela. Až snad po šesti letech se mi ulevilo, protože jsem věděla, že ať je to jak je, už není. Ještě dnes o tom ani často nemluvím, jak mě to trápí. Od stejného chovatele jsem asi po dvou měsících, abych se nezbláznila, koupila fenečku černostříbrného knírače. To štěně mě před blázincem zachránilo. Byla se mnou 15 let, tedy čtvrtinu mého života, kdy jsem jednoho rána věděla, s naprostou jistotou, že má strašlivou bolest a že nezaslouží, abych ji nechala trápit, že je to konec. Během půl hodiny jsem o ní přišla. Měla nádor na játrech a ten jí prorůstal do zádíček. Neměla jsem ani čas smířit se s tím.Bylo to tak strašné, že jsem nebyla schopná přestat plakat ani ve dne, ani v noci. Strašlivě jsem se osypala a byla jsem v horečkách. Dcera mi, snad po třech týdnech, šoupla do ruky telefon s vytočeným číslem chovatelky, která měla inzerát na jorka. Bylo mi hloupé to utnout, tak jsem s ní promluvila. Navečer mi paní volala, že jedou do Ostravy a jestli o to štěně stojím, že ho přiveze. To jsem stále plakala. Za dvě hodiny paní přijela a z přepravky se vybatolilo černé klubíčko, namířilo si to ke mně. Sedla jsem na zem a vzala do náručí. Malá si mi položila hlavičku na hruď a zhluboka vydechla. "Tak už jsem došla". Dorotka měla v březnu 7 let, ale když si na Endyho a Bubu vzpomenu ještě dnes, hrdlo se mi sevře a úplně cítím pach a slyším zvuky každého z nich. A tu velikou lásku, kterou jsem ke každému z nich cítila. Bojím se, až příjde Dorotčin čas. Ale co je lepší- Poznat a ztratit, anebo nikdy nepoznat a tedy nikdy neztratit? Jindřiško, nerozhodla jste o jeho životě. Jen jste udělala službu. Měl s vámi pěkný život a vy s ním. Poohlédněte se po novém pejskovi, nemůžete to brát jako svoji nevěru! Nový pejsek si to zaslouží a vy také. Hodně štěstí vám i novému pejskovi.

poradte.cz/... Dorotka

Také jsem dala pejskovi dát milosrdnou injekci. Betynka už nemohla chodit, neudržela moč, vypadaly jí zuby, bylo jí takřka 14 let. Prostě se její život naplnil a trápit bych ji nenechala.

Když jsi měla svého pejska ráda, pořiď si jiného. Proč si myslíš, že bys nového nepřijala? To si jenom namlouváš. Když rodičům umře děcko /strašná představa/, myslíš si, že by nové miminko nepřijali? Právě naopak, snaží se o to, aby jejich život vyplnilo nové děťátko. A tak je to i s pejskem. Musíš si uvědomit, že nebude povahou úplně stejný, jako ten minulý. Bude v něčem jiný, ale to neznamená, že bude horší. Najdeš u něj zase nějaké jiné vlastnosti, než u toho prvního.

Jestli Ti mohu poradit - útulky jsou plné smutných psích očí, které čekají na člověčí lásku. Je to pro chovatele horší, pejsek už třeba není tvárné štěňátko, má své návyky, má mnohdy velice špatné zkušenosti s člověkem. A je jen na novém majiteli, aby byl citlivý a trpělivý a vychoval si z toho chlupatého smutku kamaráda k obrazu svému.

S malým štěňátkem je práce jednodušší, učíš ho, starší pejsek už má vštípené někzteré zvyky, které se Ti třeba nelíbí. Ale přesto, až si budu jednou brát nového pejska, uvažuji o útulku. Dám šanci někomu, kdo třeba už žádnou šanci neměl. A o to je pak to pouto silnější.

Pořiď si pejska a napiš, jak Ti prospívá. Ráda si to přečtu.Jaga.

"...se cítím strašně, že jsem rozhodla o jeho životě..."

Jindřiško, o jeho životě rozhodla v prvé řadě příroda. A pak také konkrétní lékař s uspávací injekcí. Kdyby nebyl důvod, jistě by ji nedal. Všechno živé je na světě jen do času. I já, Vy... natož pejskové. O něco důležitější než délka života je kvalita života.

Ze svého okolí znám pár pejskařů, co bezprostředně poté, co jim pejsek pošel, kategoricky rozhlašovali, že už nikdy, že žádný již nenahradí. Do tří týdnů až do tří měsíců si pořídili nového kamaráda. Pokud vím, tak žádný nelitoval, naopak. Nový pejsek ovšem nesmí být náhrada, musí být nový se vším všudy, s jinými vlastnosti, jinými psími libůstkami, s jiným jménem. Já vždycky říkám, že na světě je strašně moc psů, kteří čekají na svého pána a které nesmíme nechat dlouho čekat.

Ve Vašem příspěvku mě hodně zarazila věta, že jste v rodině pořídila nového psa, ale nepřijala. Nepoznám z toho, jestli žije ve Vaší domácnosti, nebo o pár ulic dál u dcery, nebo v úplně jiné obci... Jestli ve Vaší domácnosti, tak se mi a tom něco nelíbí. To je prostě nad mé chápání. Ale pokud s ním v denním kontaktu nejste, tak opravdu vřele doporučuji, abyste párkrát navštívila nějaký psí útulek. A pomalu, pomaličku se nechala doslova oblbnout očima některého z těch, co na Vás (ano, na Vás!) čekají. Když to neuspěcháte, pochopíte, že je to on nebo ona a společně pak pookřejete oba.

Mila Jindrisko,je to 3 roky co jsem prisla o 2 pejsky behem jednoho roku.Dasenka krizenecek,bez trech mecicu by se dozila krasnych 18 let.Posledni 2 roky byla slepa ,hlucha,ale jeste v pohode,jednoho dne uz nevstala.Na veterine,uz jen pan doktor kroutil hlavou.A tak jsem z ocima plnych slz souhlasila.Umrela mi v naruci.Ta bolest nejde popsat.Pak jsem si poridila jorksirku,mela 7 mesicu kdy mi ji nejaka lidska zruda otravila.Umrela ani si neuzila zivota.Kdo jiny Jindrisko,nez panicek se musi rozhodnout o zivote a smrti nasich pejsku.Kdyz si poridim pejska,tak se musim smirit i stim ze se jednou budu rozhodovat.Jinak to nejde.Ja bych nenechala pejska trapit,kdyz uz vidim,ze mu neni pomoci.Jindrisko,musis se stim smirit,je to moc tezky,ale musis.Ted mam 3 pejska ma epilepsii,ale za nic na svete bych ji nedala.Oba dva pejsky mam pohrbeny na zahrade,aspon vim,ze je mam doma.Pises,ze sis poridila dalsiho pejska,ale neprijmula si ho,on za to nemuze ,ze sis ho poridila,on te ma rad a ty ho ne a ten pejsek pozna,ze ho nemas rada.A to neni od tebe hezky.Poridila jsi si ho,tak ho prijmy a mej ho rada,ten pejsek ti to 100krat vrati.Mej se hezky.

3.7.2012 v 7,00hodin ráno, mi zemřela moje foxteriérka Orka a tolik se jí nechtělo.Stále si v hlavě přehrávám znovu a dokola,zda jsem udělala vše pro její záchranu.Až do 28.6.2012(čtvrtek) byla chováním v pohodě.Následně v pátek ji během dne začalo být špatně,bolelo bříško,dostala teplotu.Jeli jsme tedy ihned na veterinu, tam lékařka zjistila zánět dělohy s tekutinou.Vyšetření RTG,ultrazvuk,krev,následná okamžitá hospitalizace a kapačky + antibiotika.V sobotu ráno bez teploty,kapačky + antibiotika zabralo.Celou sobotu byla na kapačkách a navečer operována,byla ji vyjmuta děloha+vaječníky.Po operaci znovu kapačky + antibiotika.Ale nastala sepse.V neděli nám ji na noc dali domů s tím,že od pondělka denně ji budu vozit ráno na kapačky,po dobu nejméně 4 dnů,aby se z těla dostali toxiny.V pondělí první den kapačky,večer domů se slovy doktora,že ještě 3-4dny budou nic moc,pak by se to mělo zlepšovat.Doma jsme jí udělali nejlepší zázemí a pohodu,připraveni pomoct, aby když budou následné dny nelehké,aby to co nejlépe ustála.Následnou noc nikdy nezapomenu,ztrácela sílu čím dál víc,přesto se tolik snažila bojovala,plakala a já s ní,nosila a chovala jsem jí v náručí.Ráno po šesté hodině se dostala do agónie a v 7,00hodin zemřela.Nejraději bych raději zemřela za ní, nikdy v životě se s její smrtí nesmířím,bylo mezi námi dvěma silné pouto.Chodím jak v mrákotách,vím,musím to brát s rozumem,každý život,ať lidský nebo zvířecí jednou zkončí.Umírání patří bohužel k životu.Ale bolí to.