Vážně je všem vše jedno?

Tak tohle taky znám, dokonce na vlastní kůži... Jezdila jsem na kolečkových bruslích a nějak se mi zamotala hlava, tak sem se v docela obstojné rychlosti poroučela na zem... V parku bylo spoustu lidí a nikdo nic, jen koukali, jak se zkouším zvedat a sem rozbitá. Normálka...

Vemte si, jak teď někdy byl na internetu článek, jak napadl žralok pár turistů (napadl je blbé slovo, žralok byl z lidí vylekaný a bránil se...) a jednoho klučinu škaredě potrhal - další kluci na pláži si to točili na mobil a smáli se...

Jo a dají to na facebook jací jsou machři.

Dane: Bohužel je to smutná realita, kterou můžeme vidět každý den. Já osobně jí každý den vidím. Dokonce se mi jednou stalo, že u bouračky, kde jsme stabilizovali malou holčičku se jí začal jeden z přihlížejících smát. Upozorňuju, že jsme ji o pár minut později předávali s diagnózou "polytrauma" přímo na operační sál. Vidím to každý den, jsem v tom pořád. Že někdo vidí někoho ležet na zemi a překročí ho a my ho ho potom musíme oživovat, je můj denní chléb. Zezačítku jsem z toho byl zoufalý, ale postupně jsem se s tím smířil. Díky tomu jsem získal na lidi, na Český národ, jiný názor. Poměrně často jsou to hajzlové, závistivé zmije, nepřejícní a lhostejní. Už jsem tu psal, že jsme minulý víkend bourali v Plzni, když jsme houkali s pacientem do nemocnice a sundala nás ženská, která nám nedala přednost. Vystoupil jsem a šel se podívat na posádku toho auta, jestli jsou v pořádku (měl jsem uvnitř nemocného pacienta přitom) a místo toho, aby se ta paní zajímala, jestli je v pořádku on a jestli se nestalo něco nám jako záchranářům, začala řešit, jak moc má poškozené auto a že pospíchá. Prostě další člověk, který myslí jen na sebe a neřeší druhé, kor v takovéhle situaci. Jednou jsem na náledí dostal smyk a skončil s autem v poli a dvě auta, z nichž jedno jelo přímo za mnou, normálně projeli a ani se nepodívali, jestli jsem živej. Od doby, co jsem se začal pohybovat ve zdravotnictví mám na Čechy jiný pohled. Ale nadruhou stranu mě potěší, když se potkám s člověkem, který je schopný mě na čundru ve dvě ráno ubytovat u sebe v obýváku, na člověka, který mi jako pocestnému dá napít čerstvého mléka a sám pije vodu ze studny. Zkrátka Češi přestali být dobrosrdeční, protože většina z nich to srdce nemá... Nesmíš si to tak brát a musíš věřit, že se to jednou změní. Je to smutné, ale je to tak.

Martinaa - ne, bohužel nebyl... Ten člověk oběhl sanitku a začal "strouhat mrkvičku" a říkal ,,kýž kýž." Ale to je jedno, jen jsem tím chtěl říct, že prostě i v takovýchto situacích se nejde někdo, kdo se chová naprosto tak, jak bychom se my nikdy nechovali. I v těchto situacích se najde někdo, kdo se směje, druhým přeje neštěstí a je lhostejný...

Cobraku, souhlasíms tebou ve všem - až an jedno. Onen smích přihlížejícího mohl být akutnís tresovou reakcí na vypjatou situaci - někdo brečí, někdo omdlí, a někdo se začne smát, zcela bez příčiny a příšerné věci.

Tak to bych mu nadběhla druhou stranou a dala mu po tlamě zleva i zprava, i když vlastně mlátit duševně zaostalého taky není to pravé...

Bážná věc, a když náhodou někdo pomůže, tak je divný... lidé jsou divní ... zvrácený svět.

Důvod nám již kdysi vysvětlit pan Klaus,tehdy ještě předseda vlády - "Každý se musí postarat sám o sebe". Je to zvrácené myšlení "demokratické" společnosti.

Přidám trochu jiný názor.

Samozřejmě je špatné, pokud si lidé tuto nastalou situaci fotí a ještě se tomu smějí. Ovšem je taky pravda, že spousta lidí neumí poskytnout první pomoc, když něco takového vidí, je to pro ně šok, někdo třeba nesnáší pohled na krev...tak nevím, pokud teda nechci volat rovnou záchranku, tak jdu pryč, než abych omdlel taky, nebo poskytl v rámci první pomoci něco, co tomu člověku ještě uškodí, ostatní si to nafotí a pak budu já ten, kdo bude vyšetřován pro ublížení na zdraví, to se na mě nezlobte.

Já navodím trochu jinou situaci, kterou denně zažívám, jde o základní prvky slušné vychovanosti. Sám na tom nejsem zdravotně nejlépe a málokdy se stane, že by mě někdo třeba pustil sednout, s něčím pomohl a podobně.

Souhlasím, že spousta lidí neumí poskytnout adekvátně první pomoc, ale oponuji s hláškou ze školení, že lepší je jakákoliv první pomoc, než žádná. Nějaký základní logický instikt k první pomoci, než přijde profesionál má každý. Stačí málo, ale něco je vždy lépe, než nic. Dokonce nektěří lidi ve stresu umí najednou reagovat , takže i pomůžou. Taky se setkávám s nezájmem lidí o vše kolem...

Co ze zakona tyce je poskytnuti prvni pomoci zavolat zachranku a vyckat na miste zraneni, nehody. To si myslim snad umi kazdy. Protoze se mi takove veci take nelibi, mam kurz prvni pomoci za sebou, kde jsem zjistil, ze takova autolekarnicka by mohla byt vybavena o 100% lepe. Sam uz dovybavuji. jenda pro urady a jedna funkcni!

No, ono je to taky možná tím, že dneska se dobrota trestá, minimálně rozbitou pusou, ale také vraždou.. určitě si spousta z vás vzpomene na Michala Velíška... v situaci, jakou si zažil ty, bych se zachovala jako ty, v situaci, dk ybych viděla, že někdo někoho napadá nebo otravuje a neměla bych jistotu, že mě se nic nestane, bych se stáhla, protože bych ráda zůstala živá. Jendou, před mnoha mnoha lety mi přišlo, že umírá jeden kluk, kterej seděl na lavičce před mojí tehdejší SŠ, byl modrej, klepal se, z úst mu šla pěna, sliny.. volám na záchranku, nejdřív dlouhé kolečko, kdo jsem, jak se jmenuji a ať jim nadiktuju svoje tel. číslo, aby mi zavolali zpět a zjistili, zda si nedělám srandu! Další věc, ptali se mě na věk, bylo mi 17 a chtěli k telefonu někoho, komu bylo už 18! A když milostivě přijeli, zjistili, že kluk tedy skoro umírá, ale byl to feťák (dneska bych ho nechala napospas, na tyhle lidi mám názor a rozhodně je velmi radikální) a ten debil, když se trochu probral mi ještě vynadal, že mu zabavili drogy...

L.

Je to výsledek demokracie, politik Churchill pravil, - demokracie je největší bordel. Rovněž bez ohledu můj děda byl fašisty popraven, babička vězněna ve čtyřicátých i padesátých letech, ale Ada měl v jednom pravdu. Třetinu čecháčků pověsit, třetinu zavřít a zbytek převychovat.

Popisované vlastnosti nemají nic společného s Čechy. Jsou nadnárodní.

https://www.poradte.cz/volna-…e-poskytnout-prvni-pomoc.html Dobré počtení na podbné téma. Možná, že se lidi bojí, že více pokazí, než pomohou.

Myslím, že všem to jedno není. Jenže!

1) Vyrostla generace, kde je spousta blbečků, kteří si budou nehodu a zraněného jen fotit, aby se měli čím předvádět. Ty by bylo nejlepší na místě pozabíjet.

2) Spousta lidí vůbec netuší, jak by měli pomoci, a tak se k místu ani nepřiblíží a buď půjdou dál svou cestou (a budou doufat, že to nakonec s postiženým dopadne dobře) nebo budou vše pozorovat z povzdálí a postiženému budou "držet palce" (a budou doufat, že to s ním nakonec dopadne dobře).

3) Další přijdou blíž a pomohli by, kdyby bylo evidentně jasné, co je potřeba, a bylo to jednoduché. Třeba kdyby spadl cyklista a pak nemohl vstát proto, že by byl nějak zaklíněn do kola. V takovém případě by si oddychli, že "to je dobré" a pomohli by. Ale krvácení apod., toho by se lekli a báli by se s postiženým cokoliv udělat. Předpokládám, že tito lidé asi obvykle volají záchranku.

4) Zbývá pár výjimek, lidí, kteří se snaží pomoci, někteří z nich dokonce opravdu účinně pomůžou. Za to jim ale hrozí, že je postižený napadne (kdyby se třeba probral), nebo je napadnou kamarádi postiženého, nebo je okradou hajzlové z očumujících, nebo se mohou něčím od zraněného nakazit, ...

Asi jen skupině 1 "je všechno jedno". Ostatním to jedno není, přesto se o pomoc pokusí jen pár lidí ze skupiny 4. Můj názor.

popíšu svou osobní zkušenost - v zimě jsem v 5 ráno dostala smyk na náledí, pár otoček a skončila jsem v poli na boku, zablokovaná v autě, které svítilo a bylo vidět - určitě jelo kolem dost aut, ale nikdo nezastavil, zavolala jsem z mobilu tísňovou linku a čekala, až přijedou, trvalo to aspoň půl hodiny, byla jsem v šoku, pomlácená a klepala se zimou, pak na mě několik postav v černém zaklepalo, jestli jsem v pořádku, společnými silami jsme otevřeli zablokované dveře a vytáhli mě ven - myslela jsem, že jsou to ti policajti, na které jsem čekala, ale ne, byli to dělníci, co jeli v dodávce do práce, počkali se mnou, než přijela pomoc... je pravda, že jsem nebyla v ohrožení života, nemohli nic zkazit, ale nebyli lhostejní a tím mi hodně pomohli - tak snad to s lidmi není tak zlé...?

Tak já mám snad štěstí na lidi, kteří pomůžou. Naposleda před dvěma lety, kdy jsem se moc ošklivě vybourala. Auto udělalo na silnici pár přemetů a skončilo zapíchnuté v hlubokém příkopě. Já byla zaklíněná v autě, navic s těžkým otřesem mozku, takže jsem byla "mimo". Auto, které vše vidělo ve zpětném zrcátku ihned zastavilo a vrátilo se ke mě. Protijedoucí auta také zastavila a všichni mi šli pomáhat. Jeden z řidičů se i nabídl, že bydlí kousek dál, má podval, tak jakmile odjede dopr. policie, že mi auto odveze k sobě na dvorek a až budu v pořádku, ať si pro něj přijedu (to se i stalo a dalo mi moc přemlouvání, aby si onen dotyčný ode mě vzal aspoň nějakou korunu. Nechtěl, prý je to přeci samozřejmé, že si lidé mají pomáhat).

Cobrak. Kdysi dávno (no, asi pře dvaceti lety) se u nás v ulici vyboural neznámý asi desetiletý kluk na kole. O obrubník si přerazil ruku. Kosti mu lezly skrz kůži ven. Seběhlo se nás tam z ulice plno. Já jsem vzala deku a polštář, tím ho přikryla a celou dobu, než přijela sanita, tak jsem ho hladila po vlasech a povídala mu nějaké nesmysly. Dnes je to dospělej mužskéj, ale od té doby mi říká teto a občas na tu příhodu vzpomíná. Prý jakmile jsem ho začala hladit, tak mu bylo tak, jako by u něho byla jeho mamka. To potěší.

No a když už jsme u těchto příhod. Když se vybourala v autě moje dcera, tak se doslova zaryla obličejem do hlíny v příkopu. Naštěstí protijedoucí auto zastavilo a paní která v autě byla, tak dceři hlavu nadzvedla a až do příjezdu záchranky ji držela za ruku. Vlastně dceři zachránila život, protože by se jinak zadusila. Když se dcera dostala z nejhoršího, tak jsme byly jak za osádkou záchranky, hasiči, ale i za touto paní. S obrovským poděkováním všem.

Takže pro mě je pomoc jiným lidem jasná - vracím tak pomoc, která byla naší rodině poskytnuta.

Přeji všem, aby se setkávali s takovými lidmi, jako já a moji nebližší.

A tak je to správné Sebodko. Bohužel takových dobrých lidí, jako tenhle, je pomálu. Ale i tak nesmíme ztrácet víru v ně a měnit se, už jen proto, že nechceme být jako ti, kvůli kterým Daniell založil tento příspěvek.