Kdy zdravit?

Cizí lidi, co znám jen od vidění, zdravím podle situace - třeba jen pokývnutím hlavy. Když si chci přisednout, zdravím. Prodavačům apod. na pozdrav odpovídám (zákazníka mají zdravit oni jako první).

To sice ano, ale když přijdu k novinovému stánku, tak je slušnost pozdravit první a vyslovit své přání. Ale záleží na situaci. Osobně nejsu buran, který by někde přilezl a čekal, až ho pozdraví.

U novinového stánku zdravím převážně jako první, abych upoutal pozornost prodávajícího...

Já v obchodě zdravím hned při vstupu. Beru to tak, že první zdraví příchozí ...

Ostatní mám podobně.

Už jsem toto zde řešila: https://www.poradte.cz/volna-…-uz-dneska-lidi-nezdravi.html

Jasny. Hned jak vlezu do nakupaku, tak hned za (vetsinou otocnyma) dverma zahalasim pozdrav na celou prodejnu.

Dobrý den,při představě že vcházíte například do Globusu nebo Tesca a hned za dveřma(otočnýma) zařvete na celý obchod DOBRÝ DEN se musím smát, tím to prosím neberte zle, ale aby vás ochranka nevyvedla ven, nebo nedala dýchnout, zda jste nepožil

Tím samozřejmě nejsem proti pozdravení, jak se zde píše "i kráva když vleze do chléva, zabučí" je asi na posouzení každého.

Hezký den, P.

To by ses divila, kolik lidí a hlavně mladých pozdraví, když vchází u nás do Kauflandu. Je pravda, že víc zdraví až večer když už tam není takový frmol, ale i tak. Nejlepší je, když přijde nějaký zákazník na informace a čumí na infančku jako tele na vrata :D

Já vím a sama považuji pozdravení,poděkování a kouzelné slůvko prosím, jako základ slušnosti.Kdysi jsem pracovala v Globusu na reklamacích, vím, jak se lidi umí chovat, mnohdy zvířátko by se zachovalo lépe a o slovním projevu, nejen pozdravu ani raději nemluvit.

Zastávám teorii, kterou mne učili už jako maýho kluka - "I kráva, když vleze do chlíva, tak zabučí".
Takže když někam vlezu (obchod, autobus,...) tak pozdravím. Když odcházím, řeknu na shledanou. Hdyž někoho, koho třeba i jen od vidění znám, potkám, tak pozdravím. Někdy se mi i stane, že někoho potkám už ten den potřetí a opět pozdravím...Ale huba mi klůli tomu ještě neupadla.
Ale mám z toho jeden zajímavý postřeh - docela mi to otvírá dveře i tam, kde jsou někdy i trošku protivný (úřady a pod).

V Praze to funguje trošku jinak...

Pozdrav při nástupu do MHD by asi vypadal trošku divně, lidé většinou přemýšlejí nad svými starostmi a třeba pozdrav by je jen nepříjeně vyrušil, vetšinou neprobíhá ani příjemný zrakový kontakt, spíše ve špičce ten nepříjemný, fyzický...

V paneláku, kde je několik desítek partají, které se nepravidelně (ale často) obměňují, je člověk rád když zná lidi alespoń na svém patře. Tohle řeším tak, že v domě pozdravím každého, na chodníku před barákem jen lidi, o kterých vím, že bydlí ve stejném vchodu.

V obchodech (v samoobsluhách u kasy) zdravím a jsem příjemně překvapen, když mne prodavač(ka) s pozdravem předběhne.

V restauračních zařízeních zdravím automaticky při vstupu (třeba jen "dobrej..." nebo "ahoj") i když tam zrovna není obsluha, i když tam občas není vůbec nikdo, kdo by pozdrav slyšel. Při odchodu se loučím ("nashle..." nebo opět "ahoj"). Pokud si přisedám k obsazenému stolu, opět zdravím a loučím se se spolusedícími.

Abych to tedy shrnul, nezdravím lidi, kteří jsou mi ukradeni. Zdravím lidi, s kterými mám evidentně něco společného (nenáhodného), panelák, obchodní vztah, restauraci...

Myslím si, že zdravení není nikdy dost. Větší chybu udělá člověk, který vejde bez pozdravu, než ten který, byť nesměle, pozdraví. V lázních byl uzdravovací výtah. Tam jsme se všichni zdravili, až jsme se uzdravili. :D Ale musím vás uklidnit i já mám takové problémy. Jestli znám toho člověka, který se kě mně blíží a mám pozdravit, nebo ne. Navíc, blbě vidím. Tak vždycky, když si nejsem jistá, rychle kouknu a podle výrazu toho člověka poznám, jestli ho znám a tedy pozdravím nebo ne.

Dobrý den!

Zdravím ráda a nevadí mi, že jsem první. Pozdrav je takový první kontakt.

Jako děti jsme museli zdravit každého. Naše obec měla 150 čísel, všichni se navzájem znali a tak jsem měla nařízeno zdravit. Třeba i ožralého dědka K., který se sotva motal z hospody.

Bylo pak směšné, ale zároveň milé, když se takové telátko dostalo do města a na všechny strany rozdávalo pozdravy úplně cizím lidem. /maminka říkala, že zdravit všechny, tak tedy všechny!:D/

Dneska běžně zdravím v prodejně jako první, nečekám, až budu pozdravena. Zdravím v čekárně u lékaře, pozdravím, když nastupuji do výtahu a už někdo jede, na konci fronty na poště, pozdravím v kupé vlaku, v restauraci, když si chci někam přisednout.

Asi před 25 lety jsme hodně často jezdívali do Krkonoš a pořádali hřebenové túry. Je to zvláštní, ale němečtí a polští turisté, které jsme potkávali, bodře zdravili: Guten Tag či Dzieň dóbry. Naše děti byly nadšené a s chutí odpovídaly. Za to když jsme potkali Čechy, ti ani hubou neklapli. Je to v člověku, nebo v národu?

Proto za sebe: raději 3 x pozdravit zbytečně, než jednou zapomenout.

Tak tedy na shledanou, přátelé. Jaga.

Při venčení zdravím každého pejskaře.

Jeale pravda, že je většinou znám.

Víte, jak se léčej vojáci? Ve vojenském sanatotiu mají kruhovou chodbu, rozdělí se ne dvě zhruba stejně početné skupiny, a ty chodí kolem dokola proti sobě a zdraví se do úplného uzdravení.

Závěr: Zdravení není nikdy dost.

Když každého pozdravíte, za chvíli Vás uzdraví celé město. - pt

zdravení,

je to vždy individuelní situace.

Respektive, kdy si myslite, ze je dobre pozdravit a kdy ne?**** vždy když se očima potkáme. Vždy zdravím podle situace, hlasem pokývnutím, rukou atd.

Zdravite treba lidi z vaseho mesta, pokud bydlite v nejakem mensim Pardubicích. **** Jakmile poznám někoho určitě zdravím s úsměvem.

Nebo v autobuse, kdyz si chcete prisednout **** VŽDY to je samozřejmost.

Zdravite pri nakupovani, ****jen známé lidi, nebo ty které oslovuji...

ridice v autobusu**** jen pokud se potkáme u předních dveří...