Ahoj rádcové, právě sedím ve vlaku. Když jsem nastoupila a sedla na svoje místo, automaticky jsem spolucestující v kupé pozdravila. Teď k nám přisedli další 2 lidé a pozdravu jsem se nedočkala, i když jsem je pozdravila já 
Jeden z přistupivších je kluk kolem 20 (u toho by mě to tolik nepřekvapilo), ale druhá je mladá paní kolem 35 let, a od té bych pozdrav teda čekala.
Nevím, jestli už v Čechách není zvykem zdravit. Já zdravím hodně - při nástupu do autobusu, když přisedám do vlaku, když přijdu k pokladně... Připadá mi to jako SLUŠNOST. Přece se chci dobře uvést, když například s lidmi v kupéčku budu sdílet pidi prostor další 4 hodiny...
Jak to máte vy? Zdravíte? Nebo už to pokládáte za přežitek doby?
0x
Hmm...veřejnou dopravou necestuji tak často, abych zdravení či spíše nezdravení spolucestujících registroval.
Nicméně pravda je, že dříve se na horách (Krkonoše, Vysoké Tatry) zdravilo zcela automaticky...každý každého..Dnes? Když automaticky pozdravím (což mám z dřívějších let zažité) odpoví málokdo...
0x
´Cizí´ lidi zdravím - při vstupu do kupé vlaku, u pokladny zdravím pokladní, když vlezu do ´malého´ obchodu, do kanceláře, pozdravím tak nějak ´vůkol´. Pozdravím, když někde někoho oslovuju - prodavače, řidiče autobusu, úředníka, číšníka...
Na druhou stranu nezdravím třeba kolemjdoucí, spolucestující MHD, při vstupu do super-hyper - to bych byl za chvíli uzdraven k smrti...
Jo - na túře zdravím taky - ale na túře, ne v ´procesí´... Stejnětak na vodě - pokud jedu méně navštěvovanou řeku nebo v době, kdy i frekventované vody brázdí jen pár jedinců, zdravím - na Vltavě v Krumlově v plné sezóně zdravím jen ´spřízněné duše´ (vlastně už ani to ne - od půlky června do půlky září tam ani nepáchnu)...
0x
Dobrý den.
Jezdím vlakem denně do práce. Když nastoupím a chci si přisednout, zeptám se, je-li volné místo a samozřejmě pozdravím. Když vystupuji, zdravím znovu. Dostávám i zpětnou reakci. Opravdu často se ale setkávám s cestujícími, kteří nepozdraví, ale vedle sebe ne sedadle mají navíc batoh a ani se nenamáhají ho sundat a ostatním uvolnit místo.
A k těm turistickým stezkám. Letos jsme týden šlapali po všech možných cestách v Jeseníkách. V 90% případů jsme se všichni navzájem zdravili a prohodili i pár vět.
Takže jsou lidé slušní i neslušní. Těch slušných je ale méně. Dnes už se ta slušnost nějak nenosí, či co.
Ještě doplním. Bydlím na vesnici. Je zde pravidlem pozdravit každého kolemjdoucího na ulici.
0x
doplněno 15.10.12 14:44: Zdravit by se mělo.O te naší ranní roznašečce Metra o které jsem psala tu zdravím-a neznam jí.Ona naopak popreje hodně štěstí v práci.To je zkrátka veselý člověk.
0x
Ahoj michalko, nejste v tom sama, také zdravím, i třeba když na procházce v lese potkám jiné turisty (občas se cítím jako pako, když bez odezvy nebo na mne divně zírají), když vcházím do místnosti, prostě tam, kde se to podle pravidel slušného chování má dělat atd. Nezdravím ale chlapy mladší nebo přibližně v mém věku, tam by měli zdravit oni. Také podřízený by měl zdravit nadřízeného, muž ženu, mladší staršího. Občas je to ale věc citu a správného odhadu, ani společenská pravidla nejde dodržovat 100%ně.
Ahoj Limetko, já taky netrvám na tom, zdravit všechny a všude. Ale i když jdu třeba na přednášku a některé spolužáky neznám, nebo znám jen od vidění, tak pozdravím "Ahoj". Prostě všechny, ve spolek... 
Pamatuju si jednu příhodu. Jako dítě jsem pozdravila na ulici nějakou starou paní, a ona mi neodpověděla. Když jsem se ptala mamky proč, bylo mi řečeno, že ta paní mě buď nezná, nebo že byla už moc stará a neslyšela
0x
Ono je to Míšo o lidech. Celé léto jsme trávili na chalupě a dvouletá vnučka se naučila každému co potkala říkat dobrý den a ona ta každá babka nebo děda pak řekli jak se jmenuješ panenko a ona řekla jméno a pak třeba to že bude bouřka, s tímto jsme si užili legrace jelikož vnučka pak každý den koukla na oblohu a pronesla pan Havlíček říkal možná bude bouřka a když se jí zdálo, že už stojí dlouho řekla naschledanou a klidně sedla na kolo a odfrčela. Po příjezdu do Brna vyšla z domu a všem co potkala říkala dobrý den, bohužel nikdo ji neodpovídal a to aby jí řekl jaká je hodná panenka už vůbec ne. Řešila jsem toto když jsem se z vesnice do města přistěhovala, na vesnici jsem splkla s každou babčou a tady mi na pozdrav neodpověděli ani lidi bydlící ve stejném paneláku, vytrvala jsem a postupně se naučili aspoň na pozdrav odpovídat. Zdravím když někam vejdu nebo potkám někoho koho znám třeba jen od vidění a totéž se snažím naučit to malé dítě.
0x
Je pravda, že se už lidé zdravím mnohem méně než dříve. Za našich mladých let jsme byli vychováváni ke zdravení, to bylo prostě samozřejmost. Dnes už tomu bohužel tak není. Bydlíme v malé vesničce, kde známe hodně mladých lidí od malička, znají nás též, ale pusu otevřít neumí. Když jedeme do jiných vesnic, tam zdraví cizí lidé a i mladí a to nás vždy moc potěší. Slušnost se bohužel kamsi vytrícá a je to škoda.
Na naší vesnici už pozdraví málokterý chlap. Jako žena čekám že pozdraví a nic. To se týká i lidí, kteří se přistěhovali velde jako sousedi. Je fakt trapné, když projdou kolem ženy a mlčí. Setkávám se s tím čím dál častěji. Že nepozdraví teenager, to pochopím, ale dospělý chlap? Ani ženské se moc nezdraví. Já se snažím zdravit na vesnici všechny kromě teda mužů. Starší dědečky samozřejmě pozdravím.
0x
Zdravím a mám to zakořeněné už z dětství. Bydleli jsme na menší vesnici a tam by to byla ohromná pohana, kdyby někdo někoho nepozdravil. Podle toho se usuzovalo, jak jsou děti vychované.
Do dneška mi nevadí pozdravit jako první, třeba i skupinu omladiny. Je to lepší, než někam přijít jako tele. Zdravím v čekárně u lékaře a hned se zeptám, po kom půjdu na řadu. Zdravím ve vlaku i v autobuse a hned se zeptám, zda tam je volné místo. Zdravím při příchodu do prodejny, i když už to není ten kdysi maličký krámek. A pokladní se má za kasou co otáčet a tak kdoví, zda mě slyšela. Ale přijít bez pozdravu se mi opravdu nelíbí. Zdravím lidi na ulici. U nás znám všechny, v sousedním městysi pozdravím i ty, co neznám. Mně to nic neudělá a jim přání dobrého dne třeba zlepší náladu. Navíc třeba znají oni mě. Zdravím na úřadě, na poště, na nádraží, prostě všude. Ten pozdrav je takovou vstupní branou k případnému dalšímu jednání, konverzaci. Bylo by mi trapné přijít někam jako kus dřeva a pusu neotevřít.
Budete se mi smát, ale ve městě, kam chodím k lékaři, pozdravím, když přistupuji do výtahu a někdo už tam je a rozloučím se, když vystupuji. Možná si klepete na čelo, ale to už je takový zvyk, pozdravit každého.
Dnes je to, většinou u mladých lidí, považováno za přežitek. V autobuse se nacpe vedle vás, div vás neshodí, ale hubou neklapne.
Jak už tady někdo psal - o turistech. Jezdívali jsme s našimi dětmi před spoustou let do Krkonoš a tam chodili hlavně hřebenové túry. /Vzpomínáte? Cesta Československo-polského přátelství/ Děti byly celé unešené, když nás potkali turisté a hlasitě zdravili: Guten Tag, nebo Dzieň dobry. Děti se to rychle naučily a ochotně zdravily také. Pokud jsme ale potkali Čechy, ti hubou neklapli. A když jsme pozdravili my první, málokdy jsme se dočkali odpovědi.
Je to prostě v lidech a lidé, jak známo, jsou různí.
"Popřejme si dobrý den, kdo špatný by si přál, žít v souladu je umění a taky kapitál..." Jaga.
"babuško", všude zdravím, prostě mi to přijde přirozené. Jednou jsem jela se "Student Agency" přes celé Německo. Když byly zastávky na parkovištích, mohli jsme pro pohoštění do těch zařízení, co jsou na parkovištích a také na WC. Lidé se vyřítili z autobusu a většinou mířili na to WC. Tam byla mladičká dívka a každého s úsměvem pozdravila. Na stole měla wc papír, jinak bylo použití zdarma. Našinec jí nevěnoval pozornost, natož aby třeba i česky pozdravil. Bylo mi moc hanba.
0x
Asi je to i celkovým stavem proslulé blbé nálady ve společnosti a nebo tím, že někteří lidé jsou povýšení nad těmi ostatními. Přece nás to učili a za našich mladých let už nám jedna přistála, když jsme nepozdravili souseda... Dnes už není zvykem ani zdravit na chodbě domu a když pozdravím, koukají na mne nějak divně...
To, že se ve školách slušnosti neučí, je celkem jasná věc. S tím souvisí i úcta ke stáří a spousta dalšího.
Nicméně při vstupu do nějaké malé společnosti, třeba výtahu, kupé, nebo ke stolu je pozdravit samozřejmé, alespoň pro nás. A u pokladny taky, vždycky mám pocit, že musím alespoň trochu té uhoněné pokladní nějak vylepšit den, úsměvem, vtípkem, čímkoli.
A pořád se ještě drží tradice zdravení na turistických stezkách, hlavně mezi staršími. Ale mnohokrát jsem v lese pozdravil protijdoucí turisty a dostalo se mi odpovědi-Grüss Gott...
Tak jedna dobrá zpráva. Na jaře jsme se přestěhovali do menší "satelitní" vesnice u HK. Zatím se s místními moc neznáme, ale...Kdokoliv jde kolem - pozdraví. Po chodníku tu lítají caparti na kole a pozdraví snad i 10krát za den . A takoví ti "výrostci", kterým můžeme být ukradení, zdraví také . A věřte, že je člověku hned tak nějak líp na duši...
0x
No já zdravím lidi s kterými někde budu nebo s nimy budu hovořit (a teda ještě lidi na obci s kterýma se znám) ale když někoho potkam tak nezdravím jedině když jdu ze psem na procházku a potkám někoho v "pustině" taky ze psem tak ho pozdravím Ale je pravda že někde se opravdu zdravý každý každého třeba na dovolené v chorvatsku mě na ulici zdravily všichni lidi které jsem potkal . Mladí asi nezdravý protože je to moc "suché" a taky protože když oni pozdravý tak jim někteří ani neodpoví ale nejsou to jen mladí jsou to i staří a nejvíc mě dopálilo když vešel do autobusu starý pán (asi 75 let) a měl tu kartičku důchodce nebo jak se to jmenuje a řekl mě dospělemů člověku abych mu prý vypadl že chce sedět na téhle sedačce že má kartičku přitom byl volný celý autobus 
Tak sem mu uhl a řekl že se dokonce zdravý a nenadává
To jen u nás se pozdrav vytrácí. O dovolené v jižní Itálii spěchaly babičky v černém brzy ráno do kostela na mši, já šla zase pro čerstvý chleba, ale každá, když jsme se míjely, hlasitě řekla " Bon Giorno". Bylo mě až hanba, babča o 20 let starší a zdraví mě. Za pár dní jsem si zvykla a zdravila už jako první. Každého!
A zapomněla jsem napsat, že velice ráda zdravím houbaře. Potkám někoho v lese, pozdravím a hned udělám inventuru jeho košíku - co našel on, co jsem našla já, co ještě možná najdeme...Nikdy jsme na houbách nepotkala nikoho protivného. Houbaři jsou asi dobrá sorta lidí.
A pak zdravím i úplně cizí lidi se psem. I v cizím městě. Vůbec je neznám, ale mají PSA a to je pro mě to důležité. Prohlédnout si ho, jak je stavěný, zda vypadá dobře krmený, jak se chová... Majitelé jsou většinou rádi, že má někdo o jejich mazlíčka zájem. A pěkně si popovídáme. O pohlazení si vždycky ale dovolím. Stalo se mi jen asi 3 x, že jsem byla odmítnuta. Prý nechtějí, aby cizí lidé jejich psa hladili. Respektuji to. Ráda bych hladila toho svého, ale nemám...
A tuhle operaci - přistoupit ske psovi a čučet na něj - si nedovedu bez předchozího pozdravu vůbec představit. Jaga.
0x
Michalko,drive se zdravilo vsude.Jednak se na to dbalo vychovne,bylo to vnimano jako velky prohresek.Lidi meli drive take veselejsi naladu .Dnes se stava,,ze i ti,co zdravivali drive,nejak v teto dobe zmorousovateli a kaslou na to.To ale nejsou slusni lide,jelikoz,ikdyz cloveku neni do zpevu,zaklad slusnosti je pozdravit..Nekdy me to pripada,jakoby i to zdraveni vychazelo z mody,zmenily se hodnoty..vse je jine -odraz spolecnosti.Patrim tedy mezi lidi,ze pozdravim vzdycky,proste vychova zustala,doba to nezlomila.Je mi vcelku jedno jestli to tele odpovi ci ne.Proste pozdravim a kdyz neodpovi,pomyslim si svoje.
0x
Začíná to být pomalu jako v Rusku - tam se lidé také nezdraví a místo toho na sebe řvou, i do telefonu, nezdvořilost nejvyššího stupně. Všímám si ještě dalšího fenoménu - je to zdravicí pohodlnost. Když potkávám některé lidi u nás na vsi, oni pozdraví: Dobrej!
To je nějaký pozdrav? Co jim na to mám odpovědět?
A potom všude rozšířené: Nashle!
Mezi známými a kamarády proč ne, ale pozdravit takhle cizí lidia pokládat to za slušnost?
Podle mně úpadek mravů, součást celkové nálady ve společnosti. Netřeba být škrobený, ale rezignujeme-li na slušnost a jisté společenské zvyklosti, řítíme se východním směrem k Uralu.
,,Takové polovičaté zdravení je normání mezi známými. Na tom nic špatného nevidím.Třeba- "dobrej sousede",na tom nic zlého ,nebo pohoršujícího nevidím. Je to takové bližší ...Ale do autobusu jak bych vlezla ,,tak to bych nepozdravila ,,ještě jsem to nezažila ...nebo tramvaje.. KOlemjdoucího je samozřejmost pokud já přicházím,,nebo je to starý člověk,tak se snažím ho pozdravit první. Je to slušnost,,
Polinek, na velkých městech je to něco jiného. Když lezu v Praze do tramvaje, tak taky nezdravím. Ale ráno v sedm, když nastupuju do místní MHD, tak vždy pozdravím "dobré ráno" a někdy s řidičem i prohodíme pár slov. Ale je pár mrzoutů, kteří na pozdrav neodpoví. A to už mi můžou políbit šos. Mladá hezká holka je pozdraví a oni čumí do blba
0x
Taky tady to nezdravení nesnáším. Nechápu, proč sousedka, která bydlí se mnou ve stejném věžáku mě pozdraví jen při nastupování do vchodu nebo u výtahu. Jakmile se potkáme na zastávce, nepozdraví. Je jí kolem dvaceti. A pak ještě blbě na mě kouká, jako bych za to mohla já. Má z toho zlomyslnou radost, že mi to vadí. Přitom jinou paní na zastávce pozdravila.
0x
"Přeci nebudou zdravit každýho idiota, kterého potkají ve vlaku, v autobusu, na chodníku." 
Před pár lety se běžně zdravili na silnici cyklisti. Nyní je cyklistika masovou zábavou a nějaká komunitní sounáležitost zcela vymizela. Už se taky vícekrát stalo, že mě dost nebezpečně předjíždělo auto, na kterém mělo osazenstvo na nosičích kola, nebo alespoň prázdné nosiče. Od těch by člověk očekával trochu víc ohleduplnosti, ale skutek utek. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.