Moje dětství

Děkujeme za informaci.

Dobrý den, ano, je to škoda, že někde něco chátrá. Škoda je i to, že nejste zrovna konkrétní, tak ani nemůžeme sdílet Vaše pocity z chátrání. Zdravím!

poradte.cz/...

Škoda, že jste nenapsala, kde leží Vaše kdysi zamilované místo. Ano, člověka zamrzí, když má něco ve svých vzpomínkách a ono už to chátrá, nebo to dokonce není vůbec.

Také jsem měla takové místo. Taťka pracoval v MKZ Chvaletice a podnik měl RS v Horním Bradle. Zaměstnanci tam jezdili na dovolenou se svými rodinami. Pokaždé jsem se tam seznámila s mnoha dětmi a byly to pěkné zážitky. Nedaleko se mezi lukami vlnila Chrudimka, chodili jsme se koupat k jezu. V té době už mě velice zajímaly rostliny a tady jsem našla plno takových, které jsem dosud spatřila jen v knihách. Na mokré louce za chatou jsem našla třeba masožravou chráněnou rosnatku.

Podnik MKZ byl zrušen, místo něj vyrostla chvaletická elektrárna. RS bylo prodáno. Koupila jej Tesla Přelouč. Ale i ta časem zanikla. Nyní je toto sice udržované, ale v rukou soukromníka. Když občas jedu kolem, zastavím u plotu a zavzpomínám.

Dole v obci byl hotel Mareš, který velmi dobře prosperoval. Chodili jsme tam s rodiči na zmrzlinu. Tehdy se dělala pouze vanilková, dávala se kleštěmi do takových mělkých mističek z oplatek. Ale pro nás to bylo něco. Dneska je hotel vybydlený, vypálený, částečně pobořený. Okna vytlučená, některá zatlučená prkny. Ve středu obce nic pěkného. Zbyly mi jen vzpomínky.

Podobně smutnou zkušenost mám s hledáním pionýrského tábora Gagarin po mnoha letech. V Dolním Dvoře u Vrchlabí. Neměla jsem tam vůbec jezdit.

Lepší je si milá místa zachovat ve vzpomínkách, nenavštěvovat je už nikdy po desítkách let. Nikdy se nedá najít to, co člověk chtěl vidět. Je to prostě pryč. A jak je potom smutno. Jaga.

Tak to je hezké, moc vám to přejeme...a děkujeme za informaci.

p.s .je toho hodně, co dřív bylo pěkné již to neexistuje, v některých případech opravdu velká škoda. Ale věci jsou takové, jaké jsou a je potřeba žít s tím, co máme nyní, protože smutnit nad tím, co už nemáme, co již neexistuje, nemá význam. Je to prostě minuost.

Vyrůstala jsem v Mostě a po dlouhých desetiletích jsem se tam jela podívat. Z Hněvína jsem viděla úplně jiné město, V místě našeho domu je nádraží a škola taky zmizela, kostel od naší školy přestěhovali, ze 3 náměstí neexistuje ani jedno. Při tom pohledu se mi udělalo nevolno. Tak to musíte brát, to je život. Vy alespoň vidíte ta místa a chátrající budovu, já nic.