Pošahanej děda, všechno svádí na nás

Ahoj. S bratrem jsme od mala bydleli s prarodiči. jako děti a teenageri jsme dost zlobili, jako každý. Třeba jsme si vzali prkýnko, utrhli nezralé jablko ze stromu a odpalovali ho. I když jsme si vzali jedno nezralý jabko (nebo třeba naklovaný, červivý, shnilý, prostě nejedlý), dostali jsme vynadáno, že jsme sráželi jabka ze stromů. Děda si asi myslel, že jsme sráželi kdejaký jablko přímo ze stromu. To bylo asi tak jediný co jsme dělali. Vždycky nás za to sbil. I za omyly. Třeba když jsme přenášeli těžké kameny, které nám sám nařídil přenést zepředu dozadu, spadlo to na tulipán, protože se to špatně drželo že jo, tulipán zničený a zbil nás i za to. Od tý doby nijak dědovi nepomáháme, protože se něco může stát a zase to bude naše vina.

I si pamatuji, že přijely sestřenice na návštěvu na víkend. Byly malé, asi 6 let. Bylo jim smutno, tak utrhaly všechny kytky na zahradě, které děda pěstoval. Tulipány, růže, narcisky a já nevím co ještě. Udělaly z toho velkou kytici, kterou chtěli dát mámě až si pro ně přijede. Samozřejmě děda hned zbil nás, že jsme mu to naschvál zničili. Asi po hodině se ty holky přiznaly, že to byly ony.

Pak jsme přenášeli skřín ze spodního patra do horního. Skřín byla velká, těžká, děda měl hlídat vršek, jestli se netrefíme do stropu/lustru. Samozřejmě jsme se trefili do lustru, rozbili ho a hned zase naše vina a zbil nás.

Když jsme u toho lustru, v kuchyni byl takový stahovací. Děda ho stáhl, přetrhlo se lanko, lustr spadl dolů a vysel jen na pružince. Samozřejmě zbil zase nás, že jsme to naschvál nařízli.

Teď už jsem dospělý, jezdím se tam ukázat tak jednou za 2 měsíce. Ale i tak dostanu pokaždé vynadáno, že jsem něco naschvál zničil, i když moc dobře ví, že jsem tam nebyl. Třeba se mu rozpadl krmítko pro ptáky v týdnu. V sobotu přijedu, bavím se s babičkou, přijde děda a začne nadávat že jen přijedu a hned mu ničím věci.babička se mě zastala, protože jsem vysedl z auta a šel rovnou do kuchyně, že proč to svádí na mě. Na to si vymyslel, že jsem to udělal už minule, že si toho všiml až ted. Když jsem se podíval do popelnice proč to je rozbitý, bylo jasné, že se to rozpadlo protože je to dřevo ztrouchnivělé.

Přes Koronavir jsem tam nebyl už aspon 4 měsíce. Ale sestřenice (kterým je ted 20) tam jezdí a poslali mi video, kde děda nadává, že jsme mu zničili bledule. Já nevím, proč si musí furt tak vymýšlet. Na zahradě dělám jen to co mi řekne, když řekl, vykopej tady jámu, já ji vykopu, a pak si stěžuje, že jsem mu z tama vyházel i cibulky tulipánů, tak za to fakt nemůžu (sám nevěděl, že tam ty cibulky jsou a já nebudu zkoumat co všechno v tý hlíně je).

Vystudoval jsem IT, ale počítač jsem jim opravil jednou a naposled. I když by to potřebovali jak sůl, nechávám je, at si pozvou odborníka. Už nevím co to bylo, myslím opravit v pohodě šablonu. Tu jsem opravil, samozřejmě pak každý problém na pc byl mojí vinou. Dělal jsem novou wifi, jakmile začne trochu foukat, ztratí se signál (jsou na dědině). A hned je to moje vina, že předtím jim to fungovalo. Pokaždé im s tím volají. "Miláčku, je bouřka a nám nejde internet, okamžitě přijeď to opravit, já potřebuji pracovat, tys to zase pokazil". Samozřejmě jsou 400 km daleko, nikam nepojedu. Ale po půl hodině volají, že přijela sestřenice jim to opravit, že ta je aspon hodná. Když se zeptám jí, co s tím udělala, řekla že nic, že to fungovalo.

Dědovi se nějak uvolnila řadící páka v autě, protáčí se, samozřejmě je to na mě, protože jsem si to auto před 3 lety půjčil abych mu mohl převést psa k veterináři. Jak jinak.

Jo a ještě jedna, vtipná. Záchod na horním patře je pod střešním oknem, zarůstá řasou, protože tam nikdo nechodí a jen se na něj paří. Samozřejmě děda jde po roce nahoru, podívá se a hned volá, že jsme prasata, že si neumíme udržovat záchod, co jsme s tím udělali, proč je to zelený. nechápu proč mi to vůbec říká, copak neví, že je to řasa, která tam je z toho okna, který oni odtahují, aby tam bylo světlo? a proč to vubec volá mě, nahoře jsem nebyl už dobrých 5 let.

Fakt, to video co mi poslali mě tak vytočilo, proč to svádí na mě, když jsem tam pomalu půl rok nebyl? nechápu...

Na závěr bych se chtěl zeptat, jak to je u vás, když jste vyrostli, co se stalo s dětským pokojem? Mě už fakt nebaví tam pořád jezdit vysávat, že je to můj pokoj, do kterýho nechodím. A jak často jezdíte k rodičům? Pro porovnání, mě je 25, bydlím ve svém, mám svou přítelkyni, svého psa. Ale děda mi pořád volá, at přijedu, že potřebuje naložit pnebumatiky do auta. Ve středu. Já pracuji a on to ví, že nemůžu jen tak přijet. Cesta tam trvá 4 hodiny. Nebo taky, že potřebuje aby mu někdo vyzvedl oběd, že on jede k doktorovi. Ono jim nedochází, že bydlím daleko? Jinak jejich syn bydlí 20 minut od nich a nevolají mu o pomoc. Asi proto, že by přijel a pomohl. A to oni nechcou, jen otravovat a pak moc nadávat, že nepomáhám. A když mi volají, at přijedu pomoct, tak přijedu, ale ne ve středu, ale třeba v sobotu. A to tam jen sedím, ne mobilu být nemůžu, a jen čekám, až bude čas odjet, protože s ničím pomoct nepotřebují. I se ptám dopředu, s čím bude v dalším týdnu potřeba pomoct, at jim to aspon nachystám ted. (už znám ty jejich finty, že se budou lisovat jabka, připravovat panely k bazenu..). Ale to je vždycky, že nic. Když něco, tak to udělám, když to neudělám, volají o den později, at přijedu znovu pomoct. Proto nejezdím víc než 1x za 2 měsíce. Čím víc jezdím, tím víc po mně budou chtít, at jezdím a přitom nic nebudou chtít. jen blbosti. Uklid si v pokoji. převleč si peřiny (přitom tam nikdo nechodí a nikdo nespí), utři si prach v pokoji,... v pokoji ted už mám jen postel a prázdný stůl.