Dobry vecer, pred rokem jsem se na vas obratila s prosbou o radu. Jednalo se o rodinnou zalezitost, o dedictvi a pokus o manipulaci.
Ve strucnosti: jeste za zivota nasich rodicu si od nich moje sestra pujcila vetsi financni castku. Pokud vim, tak ji nevratila, spis potrebovala porad dalsi penize.
Se sestrou jsem nikdy moc nevychazela, a kdyz jsem ji odmitla taky pujcit, tak se to jeste zhorsilo.
Po 2 letech necekane zemrela moje mama, nezanechala zavet. Hned tyden po pohrbu me sestra kontaktovala s tim, ze ona se sveho dedickeho podilu vzda ve prospech taty a ja bych mela udelat to same.
Pri prvnim predbeznem jednani u notare jsem sestre i tatovi rekla, ze se sveho podilu nevzdam, ale nechci vyplatit v hotovosti, u bytu mi staci zapis v katastru. Zarizeni bytu jsme vubec neresili. Taky jsem u notare zminila pujcky (nebo dary) sestre za posledni 3 roky pred smrti s tim, ze se jedna o docela vysoke castky, rodice tenkrat kvuli sestre a jeji udajne nutne rekonstrukci bytu zrusili stavebni sporeni, penzijni pripojisteni, zivotni pojistku, dluhopisy atd. A ze zadam zapocteni do dedictvi.
Notar potom pohyby na kontech rodicu na moje prani dohledal, jednalo se o ty zrusene stavebni sporeni, zivotni pojisteni, dluhopisy, naslo se asi 900 tis. co pred 2 - 3 roky behem kratke doby zmenilo majitele.
Moje sestra pri zaverecnem jednani u notare prohlasila, ze od rodicu zadnou pujcku ani dar neobdrzela a ani nikdy nezadala.
Otec prohlasil, ze penize ze svych stavebnich sporeni prevedli na sestru (na jeji ucet u banky) jako dar pro jeji deti, 300 tis., a penize pro sousedku – ca 400 tisic ji vratili prevodem na ucet, protoze u ni meli dluhy.
Jejich oba duchody – ca 25. tis. korun mesicne jim pry prece nemohly stacit. Mesicni naklady vcetne energii jsou u bytu, kde bydli, 4 – 5 tis. mesicne. Byt je v OV, splaceny.
Zbytek ze stavebnich sporeni atd si rodice nechali poslat na ucet a vybrali v hotovosti, v okamziku umrti mamy v byte ale udajne nebyla zadna hotovost.
Tim padem se tyhle veskere penize do dedickeho rizeni nezapocitaly. Byla jsem poucena, ze dedicke rizeni je tzv. nesporne, pokud chci pokracovat v uplatnovani naroku, musim k soudu.
Sestra se sveho dedictvi nevzdala, ani by vlastne nemohla, kdyz ma nezletile deti. Takze to tenkrat od ni byla dalsi finta..
Zdedila jsem 1/6 bytu, sestra taky.
Byla jsem se poradit behem dedickeho rizeni u pravnicky. Hlavne pro pripad, abych nezdedila dluhy. Jeji nazor na eventuelni soudni rizeni – bude to zdlouhave, o nervy, a i kdyz vyhraju, tak toho moc nezbyde.
I kdyz mi to tedy k nicemu nebylo, jsem rada, ze jsem ty dary u notare zminila, aspon ted vsichni v rodine vime, na cem jsme.
Moje otazka, sli by jste vy do tohohle soudniho sporu? V podstate fakt jen kvuli principu?
A jak by jste se po tomhle prubehu k temto probuznym (sestra, otec) chovali?
My jsme se s manzelem s nimi prestali stykat, oni me od te doby taky nikdy nekontaktovali.
Po predbeznem jednani u notare jsem jeste oba oslovila, ze bychom si o tom mohli nekdy v klidu promluvit, jak to nejlip vyresit.
Az do smrti me mamy jsme s manzelem a mymi rodici travili vzdy Vanoce i Silvestra, sestra byla se svou rodinou vetsinou nekde na chate. No, casy se meni...
Diky moc za Vase nazory.
4x
Myslím že už jsem tady uvedl jednu pěknou životní story. Moji rodiče se mnou byli velmi nespokojeni a aby mi to nandali, převedli veškerý majetek na mého staršího bratra. Bylo mi tehdy devatenáct let. Jednalo se o prvorepublikovou vilu a nějaké polnosti. A víte že se mi docela ulevilo? Problém s dědictvím byl vyřešen rychle a jasně a zmizel a už se neobjeví.
Moje milovaná na tom byla podobně. Její rodiče se mnou taky byli velmi nespokojeni. Dělali jí kvůli mě peklo, až jsem takhle jednou přijel, popadl jsem ji rovnou před očima jejího otce, odvezl ji přes dva kraje a vzal jsem si ji za ženu. Aby jí to nandali, barák její babičky zavčasu převedli na jakousi sektu. (Jeden by nevěřil, jaké pitomosti jsou schopní dělat lidi s několika akademickými tituly.)
A co my dnes? Nelitujeme vůbec ničeho. Je nám fajn, zabezpečili jsme se sami. Jenom holt naše děcka nemají babičku a dědečka.
Proto vám radím : Jestli případný soud skutečně neznamená výrazné zlepšení vaší situace, pak princip neprincip, nechte věc plavat. Tenhle svět není spravedlivý, protože ani nemůže být. Zkuste raději urovnat vztahy, ať problém zmizne a už se neobjeví, ať ho nepřenesete na další generaci.
2x
Já si myslím, že tenhle problém vám už dlouho otravuje, jako jed, celý život. Mluvíte o něm, myslíte o něm. Já si myslím, že byste měla tohle sama sobě zakázat. V myšlení i v řeči. Měla byste vzít tatínka ven, na návštěvu, na jídlo, na procházku. Odvezt a zase přivézt. A zakázat mluvit o penězích, o dědění, o křivdách. Jen se zajímat o něho. Možná, že už je to hodně jiný člověk, než jakého jste znala. Dovolte jemu i sobě žít svůj život a ne křivdy. Stejně víte, že už nic nezískáte a když, tak s takovými problémy, které vám otráví život na dalších X let. Život je přece o něčem jiném. Ne!? A tratit ho na takovém grcu?!
K soudu s tim radeji nechodte, nestoji to za ty nervy a poplatky. Mozna byly ty dary od rodicu kvuli vnoucatum, pokud ma deti zatim jen sestra a nejsou asi ani zadne smlouvy o pujčkach. Naroku na dedictvi se nevzdavejte, ale s otcem se snazte vychazet v dobrem, aby ho nenapadlo prepsat cely svuj podil na "potrebnou" sestru. Mne ceka zanedlouho take dedicke rizeni, neco podobneho s protezovanym sourozencem a jen doufam, ze se soudnimu rizeni po dohode vyhneme, i kdyz jde o vetsi majetek a vzdat se podilu by znamenalo prijit o hodne.
0x
Já jsem to první vlákno dnes přečetla...
Kdyby se jednalo o moji rodinu, tak já bych u notáře nevytahovala peníze, které rodiče za svého života někomu dali.
Když můj táta zemřel, zřekla jsem se dědictví ve prospěch matky, ani mě nenapadlo, že by to mělo být jinak, byla to pro mě samozřejmost. S rodinou bych se dál stýkala, říkala bych si, že táta je jen jeden.. a to jsou jen blbé prachy...
doplněno 31.03.17 06:15:
luci, mám starší sestru, obě jsme se tenkrát zřekly podílu na domě a dalšího. Jednalo se nám o to, aby mohla máma důstojně dožít, přece jen je to hrozná rána a samozřejmě i po finanční stránce je to těžké. Máma později -za x let- ten dům prodala, měla tak finance na důstojné dožití. My jsme ten dům nefinancovaly, ani nekupovaly, byly to rodičů peníze a i práce, kterou na domě nechaly... dědily jsme se sestrou až po smrti mámy- za cca 25 let
Dobry vecer Andy123, moc dekuji i za Vas nazor. Cely den nad tim premyslim. Muzu se zeptat, jestli mate sourozence? Pokud ne, je to trochu jina situace. Na druhou stranu, pokud dedictvi prijmu a nikoho tim neposkodim, jako ze nechci vyplatit v hotovosti TED HNED, co se tim vlastne zmeni?
Pro toho cloveka, ktery uziva cely byt i nadale SAM, vlastne nic, ne?
Pro me jsou vztahy v rodine dulezite, ale melo by to byt v rovnovaze. Proto jsem zalozila tuto diskuzi, vase nazory jsou pro me cenne, protoze vidite celou situaci neutralne, bez emoci, s odstupem.
0x
Váš otec to přece u notáře nepotvdil, ba právě naopak vymluvil se na sousedku, třeba to byla pravda, třeba ne. Víc bych se v tom neštourala, co se setře dali, tak dali, taky si myslím, že soud nemá smysl a nejvic tím naštvete tátu a k čemu Vám bude 1/6, když sestra může nakonec vlastnit zbytek. Zapomente na dedictví, na staré křivdy a zkuste si na to vydělat nějak sama bez druhých např. brigádu, druhou práci, spoléhejte sama na sebe apod. A sestře, když neumí hospodařit stejně ty peníze štestí nepřinesou. Můj švagr se také pořád dožaduje děditví a už je tím všem na smích a je trapný.
Jeste jednou moc vsem dekuji. V podstate uz jsem rozhodnuta, ze soud necham plavat.Zivot je fakt kratky a za ty nervy to nestoji. Proto se to ted snazim jednou provzdy vyresit a uz se pak k tomu nevracet. Urcity pocit nespravedlnosti tu je, ale jak pise figurek, zivot neni spravedlivy.
Teoreticky by mel clovek vychazet z toho, ze pokud maji rodice 2 deti, tak by se melo merit rovnym dilem.
Ja jsem po nich nikdy nic nechtela, ty penize, co si setrili, mela byt rezerva pro ne a necekane situace.
Na druhou stranu by fakt bylo divne a zbytecne, vzdat se normalniho podilu dedictvi.
Zrovna tak mi prislo normalni, pred par lety sestre odmitnout pujcku, protoze jsme sami nevedeli, jak co bude.
Docela se tenkrat urazila, ale co uz.
S tim, ze sestra otce mozna zpracuje, a ze uz nebudu dedit nic, tak nejak pocitam a neresim to.
To, co máme, nám s manzelem k normalnimu zivotu staci.
Já být vámi, tak s otcem dobrý, ale sestra ať si dělá, co chce. Prostě někdo má štěstí, prachy atd. a stejně mu to nepomůže. Kdysi jsem se trápila tím, jak manželova sestra dostala od rodičů barák a pozemky a manžel kus pole, za který nám překupníci nabízeli teď 80000, kdežto švagrová vše rozprodala za statisíce a na posledním pozemku v hodnotě milionu staví neteř barák. Já jsem z chudé rodiny, celá léta doma s postiženým synem a tchyně kdysi vtipkovala, že na posraného i hajzl spadne...jako na nás. No a teď v lednu umřel švagr na rakovinu, bylo mu 55 let. Stýkali jsme se minimálně, ale stejně mě to zasáhlo. Chudák celá léta se snažil, dělal dřevo, aby ušetřili za plyn, doma všechno vyrobil - no a nakonec se dozvíme, že ani neměli na pohřeb! Zaplatila to tchyně, matka a sourozenci od švagra. Kam se poděly ty statisíce za pozemky? No a teď si k nám chodí tchyně stěžovat, jak to to všechno zvládnou, když vlastně v baráku zůstaly 3 baby. Bože, co ti lidi s těma prachama dělali?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.