Peníze k Vánocům? Hnus!

Rozdávejte malé cetky a kasírujte velkou hotovost.

To je mi zase blbý... Ale možná by je to z letargie vytrhlo Na druhou stranu po nich jednou budu dědit, tak aby to ve vzteku neodkázali charitě...

Jako jo... to chápu... ale taky by ti určitě přišlo hezký, kdyby ti někdo dal nějakou úplnou kravinu za pár stovek a ty jsi věděl, že ses před ním o týhle věci jen někdy dávno letmo zmínil, ne?! Prostě bys věděl, že ti dárek dal , protože chtěl, a ne proto, aby si udělal čárku, že může mít klidný svědomí...

No právě... a proto mě zajímá, jestli jsem jedinej, komu udělá větší radost přívěsek na klíče s jeho oblíbeným logem za padesát korun (protože ví, že dárce mu před časem věnoval pozornost a zapamatoval si, co se mu líbí), než dva tácy cash...

A jak to chcete praktikovat až se rozrostete na 15-20 a více? To se z vymýšlení dárku " zbláznite". Jediná rada, včas to v příbuzenstvu zatrhnout a domluvit se na setkání s flaškou něčeho dobrého a pod. Popřát, něco sníst a konec.

Tak jistě že bych neobdarovával sestřenici prababiččina bratrance z osmýho kolene, tady jde o nejbližší rodinu...

Ono té nejbližší rodiny časem opravdu přibývá. My (dospělé ženaté a vdané děti) jsme se kdysi dohodli s rodiči z obou stran, že si jenom popřejeme a dárky dostane ta nejmladší generace. Hned od začátku to nefungovalo - manželova "neukázněná" sestra prostě svým rodičům cosi koupila - když už jí dali pro děcka peníze, tak aby nebyli tratní - a my ostatní jsme vypadali jako lakomí burani. Ono je taky šílené, když nám babičky a případné prababičky dají peníze, ať dětem něco koupíme. Teď jsou děti dospělé a vnoučátka ještě nemáme, tak zatím dáváme synům třeba dálniční známku, 10kg pytel kvalitních granulí pro psa, posledně jsem oběma koupila úžasné velké hrnky na čaj a k tomu balík dobrých čajů. Letos nevím. Nežijeme spolu, takže neznám dopodrobna jejich touhy. Možná univerzální dárek typu pytel pracího prášku? Ale to už si režírují snachy.

A s rodiči se obdarováváme stále, a je to čím dál větší problém. Už si ani s manželem nic nedáváme, protože jsme v křeči z ostatních povinností.

Přesně takhle probíhají vánoce i u nás. Nedárkujem už roky a je klid. Sejdeme se a je veselo, to stačí.

Dáváme si i v dospělém věku dárky s bratry a rodiči. U bratrů teda většinou delší dobu předem sonduju, co by se jim líbilo, nebo hodilo, a jednou jsme si udělali " oběžník - Co bych asi nechtěl " ( další sportovní tričko, svetr , šálu , drogerii )

no a nějaké drobnosti typu přívěšek na klíče se taky vždycky přimísí.

takže překvapení to potom tak úplně není. Peníze si nedáváme. Rodičům většinou s bratry koupíme něco dohromady - nový počítač, nový monitor, settopbox, rýžovar, letos je v plánu nová TV

Uvažovali jsme, že bychom dárky mohli zrušit, ale nějak se k tomu pořád nemáme

A víš co je na tom nejkrásnější? Ne ten dárek samotný, ale to, že se jeden zajímáte o toho druhého. Ani nevíš, jak ti závidím...

Hnus a k zblití? Tak to mi fakt není, klidně dám k narozeninám, Vánocům...peníze , je to lepší než nějaká "píp".

Vánoce jsou pro děti! Dospělí a výdělečně činní u nás dárky nečekají žádné. Maminka nám tradičně napeče a tak té dám 1000,- aby si něco koupila (halenku, kabelku, boty) po stromečkem má balíček kosmetiky nebo prášek na praní.

Vaše chyba je, jak to děláte. Rodiče mají dát peníze dřív a vy si něco koupit, vy máte rodičům vždy něco koupit a ne dávat peníze, když vám to tak vadí. My dárkování zrušili a nikomu to nevadí.

Je to lepší pro tebe, protože se nemusíš namáhat s přemýšlením. A stejně to dělají i naši příbuzní... Jasně, jde to! Tady máš litr a kup si nějaký cédéčko. Ale já bych byl radši, kdyby si dárce vzpomněl, že jsem před měsícem mluvil o tom, jak se těším na nový album Pink a že mi ho třeba Ježíšek přinese... To bych ocenil! Tu tisícovku ne...

Jezevče, respektuji Váš názor a přístup, ale již jste někoho obdaroval něčím, co se mu nelíbilo?

Jo. Naposledy moji matku chytrým mobilem, předloni.

- Jééé ten je krásnej!
- Konečně budeš mít pořádný fotky...
- No to je nádhera !
Pak putoval do skříně. Matka dál volá pravěkým pádlem z roku 2005 a fotí na foťák 3,2 MPix...

Buďte rád, že vám na to máma neřekla, že je to blbost nebo moc drahý. Aspoň Vám to pochválila.

Nějak se mi v tom chytrém mobilu ztratilo to přemýšlení o tom, čím byste mamince udělal radost. Řada (nejen) starších lidí o chytré mobily nestojí, chtějí obyčejné mobily s minimem funkcí. [Mně by chytrý mobil také nepotěšil.]

Koupil jste dárek, který jste za super považoval Vy. Moje mamka, a to ještě zdaleka není stará, by dotykáč taky odložila, protože s ním neumí pracovat. I kdyby stál dvacet tisíc. Jinak co se týče peněz na Vánoce... se všemi si dáváme dárky, ale rodiče se většinou narovinu zeptají, co bych chtěla. Já se je snaží překvapit nebo koupit to, co mají rádi (novou knihu oblíbeného autora apod.). Někdo tu psal, že příbuzenské dárky typu pyžamo jsou k ničemu... a zrovna pyžamo a ponožky pod stromečkem najdu, protože o ně žádám. Každý je jiný.

A z těch hysterických výkřiků mi nějak není jasné, PROČ jste tedy neřekl rodičům, ať raději nedávají nic. Když Vás to tak strašně se.e.

Jezevče, asi vám rozumím, ale nechápu, proč takový hysterická slova. Proč tolik emocí. Zbytečných!

Protože po dvaceti letech už to člověka pomalu ale jistě začne doopravdy s**t

Zdravím.U nás je to půl na půl.Dárky i finanční hotovost.Ale dáváme si se sestrou navzájem jen dětem a společně pak naší mamince.Zkuste začít u sebe. Vysondujte,co by jim udělalo radost a tím je obdarujte a podotkněte,že peníze takovou radost neudělají. Třeba je to trkne.

Iveto to jsem dělal posledních dvacet let. Už na to nemám sílu. Dostanou taky prachy.

jezevec

- není nic jednoduššího - my jsme to vyřešili tak, že si nic nedáváme (jenom pusu) - naši známí dávají dárky jenom dětem, sobě taky nic.

A zvlášť blbě se vymýšlejí dárky pro ty, kteří mají všechno, anebo pro ty, kteří už nic nepotřebujou. Holt, když se dávání dárků stává povinností, pak jsou ty peníze nejlepším řešením.

Takhle bych to nějak chtěl i já, bohužel jsem na to jen sám. Takže opět plno dárků a radosti jen z něčeho.

Dobrý den. A to buďte rád, že od tchánů vůbec něco dostanete. Já jsem vždycky tchýni kupovávala dárek na narozeniny nebo pod stromeček a od ní jsem nedostala nikdy nic, ale opravdu nic. Tak jsem to zrušila a je to.

Inžinýrko, no právě. Já taky slečně svého syna kupuji na Vánoce i na narozeniny dárek (a baví mě ho pro ni vymýšlet). A je to oboustranné, i od ní dárky dostávám. A to jsou ještě mladí a nebydlí spolu, protože oba studují VŠ. Ale je to proto, že já dárky ráda dávám a ona také. I v jejich rodině si takto dárky dávají. Akorát že rodina mého manžela včetně jeho samotného jsou divní... To se ani vypsat nedá.

Inžinýrko, moje tchýně dá maximálně nějaké peníze pro mé mladší dítko, které je její vlastní vnouče. Můj starší syn není její vlastní vnuk, je vyženěný, takže pro tchyni jakoby neexistoval. A nejen pro ni, ale i mému manželovi je můj syn a celá moje rodina šumafuk... Takové lidi poslat hodně daleko do pryč. Neumím si přestavit, kdyby si můj synek našel přítelkyni s dětmi, že bych ty děti ignorovala.

To je zvláštní... já jsem vždycky s dárky myslela i na slečny mých synů, které se u nás různě vyskytovaly. Tedy mladší má už asi od 15 let pořád tu jednu, se kterou se před 2 lety oženil. Starší je trochu praktičtější, nebo jak to říct, ale už jsem v průběhu 16 let kupovala dárky asi pro 4 různé dívenky, teď poslední 3 roky i pro dvě dcerky té současné jeho přítelkyně, přijde mi to samozřejmé.

Nedostanu nic, milá Eulalie. Pár tisíc nám dají v obálce, pár tisíc dáme my jim. NIKDO NEDOSTATE VŮBEC NIC ! Akorát si navzájem prohodí bankovky...

Jezevče, no jo no. Ale třeba mají ti vaši rodičové radost aspoň z toho, jak vám dali ty peníze. Ale docela vás chápu, že vás to asi mrzí. Mě taky mrzelo, že jsem tchýni vždycky dárek vymyslila a jí jsem nikdy nestála za to, aby mi něco dala.

Úplně natvrdo, upřímně a na rovinu... radost nemají. S**ou na nás jak na placatej kámen, a dají nám něco jen proto, že "se to prostě o Vánocích dělá" a oni cítí jistou morální povinnost. Jsme spolu s mojí ženou patnáct let. NIc kromě peněz jsme nikdy nedostali...

Ono je to případ od případu...naši mladí se třemi dětmi v malém bytě, ale staví domeček. V bytě už není kam šlápnout, každý dárek si nechávají u nás, ale děti si šetří do kasiček na své nové pokojíčky v novém domku...až se přestěhují, to se to bude kupovat

Nejlepsi by bylo ty blbe vanoce zrusit a budou mit vsichni pokoj, kdyz tak je nechat jen pro deti, aby se mely na co tesit

ne , to ne já mám vánoce ráda jako v dětství . A taky je to jediná část roku , kdy si můžu vzít týden dovolené v kuse !

A tak ráda vymýšlím dárky, to je fakt radost,když se to trefí.

Já jsem zastáncem drobných dárků. Děti a jejich partneři dostanou opravdu maličkost, ale v nějakém luxusnějším provedení. Mýdlo nikoliv Fa, ale ručně vyrobené. Čaj nikoliv Pigi, ale ze specializované prodejny v krásném balení. Snažím se vybírat věci, které se časem spotřebují a nezaneřádí domácnost. Na drahé přístroje nemám peníze. Peníze v obálce se mi příčí. I já očekávám drobné dárečky uvedeného typu. Kouzlo Vánoc je v pohodě, nikoliv v cenných dárcích, natož v bankovkách. Pokud chci dospělým dětem opravdu přispět (ale spíš musí děti občas přispět mně), je pro to během roku mnoho jiných příležitostí.

S dárky pro vnoučata je to samozřejmě jinak.

Kdybych měl medajli, teď bych ti jí připnul na hruď...

Zdá se, že to vidíme úplně stejně. Vánoce můžou být klidně o drobnostech. Ale musí to být ze srdce, ne proto, abych si do kolonky "teta Běta" udělal čárku a šoupl jí litr do obálky, ať si něco vybere sama...

Jezevče, proč to neřešíte, jako většina zde, dárky jen dětem a děti podle svých schopností zase dárek dědovi a babičce, mamince a tátovi? Vánoce nejsou svátky úklidu a darů.

Protože už nevím, jak jim říct (a teď to prosím neberte jako rouhání) že o peníze nestojím. Řekl jsem jim to snad stokrát a historie se opakuje, byť já jsem se vždy snažil všem koupit něco, o čem se zmínili, že by to chtěli, nebo to potřebují... Mnohem větší radost by mi opravdu udělala zdánlivě bezcenná blbost darovaná od srdce. Náš devítiletý syn vloni vyrobil z větviček, kůry a dřeva turistickou směrovku, kde šipka ukazovala název naší firmy. Měl jsem z ní obrovskou, ale fakt obrovskou radost a dodnes jí mám na psacím stole. A tohle jsou tyopravdové dárky. Ne prachy v obálce...

A co takhle se na to podívat z toho pohledu, že radost je dávat, ne dostávat. Dejte Vy to, co chcete dát a nechte je dát Vám to, co jim udělá radost. Nehledejte radost v tom, co dostanete, ale v tom, co dáte. Obě strany budou spokojené a nebudete se muset celou záležitostí nervovat - a já si myslím, že si jen přiděláváte starosti, že si ta věc takovéhle Vaše rozhořčení nezaslouží.

jezevče: Jste asi citlivější člověk a vánocemi si připomínáte dětství jako většina z nás. Ale máte už roky, kdy to chce trochu ubrat z té nostalgie a přenechat tu radost dětem. "Vynucovat" si dárky na vánoce v těchto letech asi není to pravé ořechové a pokud dávají peníze, tak se snad hodí, když to máte takto zavedené.

Původně jsem si myslel, že je Vám tak 15 let a teď čtu, že máte devitiletého syna, tak to ve mně vyvolalo úsměv.

pokud můžeš nějakou drobnost koupit pak OK...taťkovi taky kupujem nějaké užitečné drobnosti které si užije ,říká že stejně vše zdědíme...protože nemůže chodit na dárek pro celou rodinu dostanem nějaké finance,koupíma a necháme do vánoc u něj...

Dobrý večer, já tedy to řeším taky penězi, protože vůbec netuším, co bych měla darovat, aby to neleželo někde pak v koutě, a kde to sehnat. Dávám ale peníze už začátkem listopadu s tím, aby si v předstihu koupili a dali pod stromeček to, co opravdu chtějí. Obálky ne. A má to výhodu, že dostanou všichni stejně, nikoho neošidím. Asi to není ideální, ale nikdo si nestěžoval.

Já vám řeknu toto. Budu dávat letos peníze. Protože když dávám dárky, tak mi je rodiče kritizují. Tak jim dám peníze, ať si koupí, co sami potřebují. Hnus to není. Navíc mi matka dávala taky jen peníze, tak co?

Podle mě je furt lepší dostat prachy s tím, že si koupím co potřebuju než dostat věc kterou bych si nikdy nekoupil a dělat, jakou nemám radost.

OK, Adame, ale vem to tak, že litr dáš bráchovi, on dá litr tobě. Nikdo z vás de facto nikomu nic nedal a nic nedostal, jste na tom oba stejně. Ale když dáš (uvedu jen příklad) rybařícímu bráchovi sadu splávků, o který snil, a on dá tobě novej dres na kolo, protože miluješ cyklistiku, je to mnohem lepší, ne?

Tak určitě to je lepší, to je pravda

Když lidi dostanou na Vánoce jen peníze, tak na Štědrý večer vlastně nejsou z žádného dárku potěšeni, blízcí nevidí, že mají z jejich dárku radost. Tu si udělají až po Vánocích a sami.

Darovat peníze není nic proti ničemu, ale když si je dáváte vzájemně, tak to ztrácí účinek

Já bych místo peněz zvolil buď dárkové karty nebo poukázky (IKEA, Kaufland...) nebo bych se aspoň vyřádil ohledně formy takového dárku https://www.poradte.cz/volna-…riginalne-darovat-penize.html

Nesouhlasim,dnes vkus lidi je tak rozdilny a to je dlouholeta zkusenost at koupite cokoliv,bud se to nelibi,nebo nehodi (darce to mysli dobre)ale na to abych si lamala hlavu co koupit a pak do suplete nebo na pudu -sorry to uz ne a proto nevidim duvod neco menit.

Ano, byly doby, kdy mi z toho bylo na blití a dodnes jsem nepřišel na to, co vede dospělé jedince k tomu, že si hrají na něco, co obvykle děláme jen kvůli dětem (a i tomto případě je dobré používat rozum). Jak to u nás v rodině a mezi přáteli řešíme? Jednoduše. Na žádné svátky marketingu s předem nařízeným termínem předávání darů si nehrajeme. Sejdeme se, dáme si něco dobrého, poklábosíme a je po Vánocích... některým rodinným příslušníkům sice chvíli trvalo než to pochopili, ale dneska jsou za to rádi! Prostě jsme jim přestali dávat dárky a jim pak bylo trapné dávat nám. A dávat si peníze? ufff Vlastně pardon... to dává přece Ježíšek!

Marketing (ajóó, i před desítkami let lidi podléhali marketingu, chudáci), rozum... cože?

Já to vidím jako generační rozdíl. Píšeš, že ti je dvacet a jsi nazlobený, že dostaneš k vánocům obálku s penězi namísto nějakého dárku. A vidíš to jako nedostatek pozornosti osoby, která daruje.

Já bych to viděl tak, že ten kdo dává, ti chce udělat radost. Je jen na tobě, zda dovolíš sám sobě, aby jsi byl šťastný.

Měl by jsi pochopit generaci tvých rodičů. V jejich době nebyly mobily ani počítače, v obchodech nebyl pořádný výběr ničeho. Před 25 lety se změnil systém a najednou je všeho dost. Cokoliv potřebuješ najdeš na internetu, a dokonce mnohdy levněji než v kamenném obchodě. Nediv se, že neví co "mladým" koupit.

Na druhou stranu, dnešní generace 20ti letých vyrůstala v blahobytu a dostatku. Nezažila "zlé" časy, kdy nebylo tolik materiálních hodnot. Např. dříve rodina šetřila na ojeté auto docela dlouho. Teď auto dostane student od rodičů jako dárek k maturitě.

Tím, že je všecho dostatek, lidé ztrácí nějaký cíl, čeho chtějí dosáhnout. Proto se stále porovnávají s ostatními. Šikovné reklamy jim podstrkují falešné vize. Např. jestli nebudeš používat náš parfém, nikdo si tě nevšimne. atd...

JE MI ČTYŘICET, ne dvacet !

Fakt je nazlobený...

Co já bych dal za to, kdybych dostával pod stromeček peníze...

Naštěstí už to někteří pochopili a jdou touhle cestou. Je to pro mne mnohem lepší, než když polovina dárků co dostanu jsou absolutní kravinky, které jsou tak na to, aby na ně sedal prach. Bral bych i konkrétní dárky materiální povahy, ale na má přání obvykle není brán zřetel...

No zcela upřímně, kdo z nás nemá doma tu skříňku/poličku/zásuvku plnou s prominutím haraburdí kterým nás obdarovali milovaní- no co, že je to k ničemu, je to pěkné a je to dárek .. ty tzv. lapače prachu.

Univerzální dárky typu Dálniční známka apod. nejdou dát vždy a všem, hrníček také nezachrání vše. Sám obdarovaný ví co chce, když mu dám peníze udělám líp než když mu dám nějakou věc, s kterou jsem si sice "lámal hlavu" ale on ji hodí na poličku a jednou do roka z ní ofoukne prach. Když mu dám peníze, tak je dá třeba částečně do věci kterou opravdu chce a bude ji třeba používat každý den.

Takže i já dávám dárky typu "košík s uzeninama a v něm obálku s nějakou tou korunou" .. ostatně co chcete dát třeba 70leté tetce, ta už má vše, raději si pochutná a peníze si třeba utratí za něco užitečného.

Já vždycky ukážu manželovi i rodičům na internetu pár věcí, co bych si přála, nebo bych NUTNĚ potřebovala, to samé vyžaduji od nich. A pak už jen všichni čekáme, čím z těch přání budeme překvapení ​. Funguje to skvěle. Nikdo nedostane něco, co se mu nelíbí a přitom je to stále překvapení. A když víme, že někdo touží po něčem dražším, co si sám nekoupí, my ostatní se domluvíme a složíme se. Syn chce většinou peníze, ale i přesto kromě obálky dostane alespoň nějaký zabalený dárek, ještě nějakou maličkost. Vím, že často si už dospělí dárky nedávají, ale my to máme takhle a všichni jsou spokojení. Neumím si přestavit, nedávat dárky. I kdybych na tom byla finančně špatně, zabalila bych aspoň čokoládu.

Teď jste mi připomněla dárek, který jsem jednou dostala od kamarádky. Byla to zabalená hořká čokoláda Interspar za asi 10 Kč. A já jí dala Ferrero. Bylo to docela zklamání.

Právě že měla. Vydělávala hodně.

Třeba to ta kamarádka myslela dobře a nechtěla, abych přibrala po sladkém, tak mi koupila hořkou. Zhubnout jsem tehdy potřebovala.

Nevím, tak třeba neměla peníze?

Hm,tak to zamrzí

No dobře je vám 40, jsou Vánoce "otevřete obálku od rodičů, vyndáte pětilitr. Rodiče Vás mají rádi. Dají vám hodnotný dar a vy jste z toho nešťastný? Proč jste nešťastný?
Klidně jim řekněte, ať nic nedávají, že stačí, že se spolu vidíte a třeba se obejmete a popřejete si hodně zdraví.

If you want to live a happy life, tie it to a goal. Not to people or things"Albert Einstein.

Jezevec, ani nevíte jak vás chápů.Pozorně jsem si přečetla všechny vaše odpovědi.Smyslem daru je přece způsobit radost. Je to jistý druh dorozumění prostřednictvím věcí, které při vhodné volbě mnohdy vyjádří víc než slova..Tím,že si přehazujete o vánocích mezi sebou peníze, to je jen pouhý výměnný obchod,který s dárkem nemá nic společného.Je to jako když házíte jitrnici po klobáse. Vůbec se vám tedy nedivím,že jste z toho otrávený.Navíc jste jasným důkazem toho,že peníze jsou sice k životu potřeba, ale nejsou všechno. Proto jste také ocenil a měl opravdovou radost z dárku od syna , protože on jako jediný si dal práci a vymyslel a vytvořil pro vás originální dárek a tím vlastně povýšil obdarování na umění, že sebemenší maličkost má pro vás mnohonásobnou nevyčíslitelnou cenu.Pokud tohle vaši příbuzní nepochopili, nic se u vás bohužel do budoucna nezmění.Měl byste se s tím smířit, ono vám také nic jiného nezbývá.To je můj názor.

Já si naopak myslím, že dávání fyzických dárků i peněz by se mělo zrušit a člověk by měl darovat svůj čas a trávit ho s tím "obdarovaným". Přijedu, přivezu nějaké krámy a za chvíli odjedu, to nejsou Vánoce.

Píšete, že je Vám 40 let, neuvažoval jste o tom, že rodiče z obou stran mají nyní již nějaké zdravotní potíže a nechtějí běhat po obchodech a něco shánět?

Máte to nastavené hodně vysoko. Sice píšete, že nemáte problém s financemi, ale Vánoce nejsou se ukázat, že na to mám. Tedy dárek do 300-500 korun, proč peníze. Nebo si vytáhnout z klobouku písmeno z abecedy, a každý koupí dárky které začínají právě na to písmeno.

Je u toho legrace a velké překvapení. Třeba písmeno S a můžete dát svíčku a sirky.

Berete ty Vánoce divně a bohužel jste se k tomu hnusu, jak píšete, zařadil i Vy.

Dokud žili rodiče, tak oni nám dali třeba 500-1000 korun a my jim koupili Becherovku, tyč salámu, kapesníky, voňavá mýdla atd.

Nikdy by mě nanapadlo jim dát peníze, to je od dětí nehezké, a trošku i útočné.

Měla jsem pochopení, že prarodiče nebudou lítat po obchodech. Hlavně, že jsme ochutnali jejich rybu, salát, cukroví. Největší dárek pro mne bylo, když jsem si od mamky odvezla krabici s cukrovím, ji to bavilo péci a měla cukrátka vynikající.

Nakonec: vlk se nažere a koza zůstane celá. Já dám bráchovi tisícovku, on mě taky tak a ...VESELÉ VÁNOCE!

Jenže - ty dárky. Ve splávcích pro rybáře se vůbec, ale naprosto nevyznám. Tak mohu koupit nějakou pitomost a obdarovaný nebude spokojený. Nevědomost hříchu nečiní, ale je to pak nepříjemné, co si budeme povídat.

A dres na kolo? Dárce se nemusí trefit:

1/ do vhodné velikosti

2/ do požadované barvy, střihu, materiálu

3/ aby dres ladil s barvou kola

Ano, dárky jsou krásné, jenže z Vánoc se někam vytratila ta ladovská a alšovská atmosféra a převládá komerční dárkové šílenství. Hrozně ráda čtu o trávení Vánoc třeba v dílech B. Němcové, J. Lady, či A. Zápotockého /Barunka/. Tam byla ta pravá lidská láska, sounáležitost, měli sice málo, ale měli jeden druhého a dovedli se radovat i z nadílky jablek a ořechů.

Dneska? Dát některému vnoučeti klín jablek a ořechů, koleduji si o rychlou jízdenku do Bohnic. Když dám ovšem dary /v dobré víře/, obvykle se netrefím do vkusu, tvaru, velikosti, vzhledu, obsahu...

Myslím, že se ty Vánoce od mého dětství posunuly někam úplně jinam. A ne právě tím nejsprávnějším směrem. Když uhoněné babičky píší, že jejich 3 - 5 letá vnoučata už VŠECHNO MAJÍ.

No a k těm penězům? Nejsem také zastáncem obálek, ale pokud by se někomu pod stromečkem natolik příčily, že by to nemohl rozdýchat, pošlu své číslo účtu. Děkuji - Jaga.

Na kolo bych koupila leda tak zvonek, nebo pumpičku. Dres na kolo nelze koupit jen tak, ale opravdu přidat ty finance. Jinak já jsem řešila dárky i poukázkami od Bati, i jiné obchody dávají dárkové šeky, nebo nabité kartičky.

Souhlas, že vánoce mají být chvilky pohody, návštěv, vzpomínek a pocitu sounáležitosti v rodině.

Vždycky se dá vymyslet a koupit maličkost, která překvapí a potěší. Nejsem zastáncem velkých darů,

Mě třeba potěší balíček z bio obchodů, který obsahuje např. melasu, miso, třinový cukr, rakytníkový olej, marmeláda i třeba fazole mungo, javorový sirup, pytlík s oříšky apod. Dětem je dobré dát různé didaktické hry a hračky, drobné sportovní náčiní, nebo ty zdravé, kovové lahvičky na pití. Určitě lepší, než dávat dětem ty plastové.

Za peníze na účet , ale to by se šiklo každý měsíc. Pobavilo.

Když jste vzpomněli kolo, tak synek dostane na vánoce (mimo jiné) na to kolo houkačku. Elektrickou, dává tak 130 dB. Doufám, že si ji užije

vždycky jsem se na Vánoce snažil přemýšlet a lámat si hlavu nad tím čím blízké obdadovat. Začínám s tím někdy v tuto dobu, na začátku listopadu a věnuji tomu vždycky pár chvilek a za ty necelé 2 měsíce se vždycky něco najde. i když je to třeba na poslední chvíli..rodiče nejsou nejmladší a taky se ohánění hláškou "já mám vše"..takže o to je větší výzva.. stačí sledovat, poslouchat a vnímat...ono to blikne..třeba letos máti dostane žehličku...při posledním "piglování" žehlila nějakou prehistorickou..na otázku proč má tuhle mi odpověděla, že ta druhá se ji pokazila a nejde spravit...takže zde mám letos usnadněnou práci..otec se zase zmínil, že by potřeboval novej FLASH disk, páč si nějakej omylem vysál..praktikuju to už takto x let a funguje to..peníze jsem daroval jen 1x a už to neudělám..

Pokud je Vám čtyřicet, tak rodiče máte v důchodu. Berte to tak, že jsou to starší lidé a ve svém věku v chladném počasí, nebudou lítat po krámech a schánět dárky, jako když jste byli malé děti, tak Vám dají peníze. Nemůžete hned soudit všechny podle sebe, každý jsme jiný.

My už žádné dárky nechceme, máme všeho nad hlavu, nic nepotřebujeme a když, tak si to vybereme a koupíme sami. Dárky dáváme jen vnoučátkům, oni ještě píší dopis Ježíškovi a těší se na hračky.

Co se nás s manželem týče, říkáme dětem, pokud nám chtějí udělat radost, ať koupí nějaký zákusek a obložený chlebíček, že si dáme do nosu, ale jinak nic nechceme ani na Vánoce, ani k svátku, či k narozeninám. Takže dostáváme nějaké mňamky...

Ano, u nás také, dárky především dětem, ty z toho mají opravdu radost, my dospělí máme alespoň u nás v rodině raději dobré jídlo apod., protože "co stále dávat" když už tak věci spotřební praktické, jinak se to stejně jen "hromadí" a co s tím. Svátky pro nás nejsou o dárcích ale o chvilce klidu, volna oddechu od všedního shonu o popovídání si s přáteli...Co se týká dostávání peněz je to pochopitelné, starší generace se už tolik neorientuje v tom co mladí chtějí, než koupit zbytečnost která bude nevyužitá raději to ponechat na nich ať si rozhodnou..., byť chápu jak to tazatel myslel, peníze jsou "neosobní studené" to ano, někdy je to ale tak lepší...

"janm", s tou technikou máte pravdu. Je to nějaký rok zpátky, dostala jsem od syna dárek, mobil, "dotykový". A opravdu, jen jsem se ho dotkla, všechno zmizelo, nebo naskakovalo něco úplně jiného, než jsem chtěla. Prý musím s mobilem cvičit. Tak jsem cvičila, pár dní mně to snad i bavilo, ale pak jsem se namíchla, k ničemu to nebylo, tak šel mobil do šuplíka. Už nemám v těch rukou ani v prstech takový cit, jak to vidím u mladých a tak jsem skončila s dotykáčem a omluvila jsem se mýmu starýmu mobilku s tlačítky a zase mně slouží, abych byla spokojená...

pt hodně dlouho jsem odolávala, všichni mi nutili "dotykáč", jiní zase strašili, že je to hrůza. Nakonec jsem podlehla a zdědila dotykáč manželův, neb si koupil jiný. Jsem naprostý technický antitalent, takže se pravděpodobně stal nějaký zázrak a já s tím dotykáček nemám jediný problém. Tak přemýšlím, že možná jsou různé druhy dotykáčů, nebo také záleží, jak dobře vám to někdo vysvětlí. Ani mne za to nikdo nepochválil, že mi to s ním tak jde, tak se musím pochválit sama. Opravdu hodně ho využívám na focení, docela jsou z toho kvalitní fotky a je to šikovnější, než tahat foták.

Nejste ale sama, kdo na dotykáč nadává, mám takového šikovného kamaráda a ten nadává stále, že si měl ponechat starý.

pt-

No to mi vadí u dotykáčů a tabletů, že jsem se nikdy nenaučil psát a ovládat tak rychle a hlavně "pohodlně" jako je tomu u klasických klávesnic s tlačítky, a i mám nějakou "averzi" patlat rukama po displeji, čili já raději také tlačítka je-li to možné, když se rozhlédnu kolem sebe vidím že ostatním to asi "vyhovuje" , holt každý jsme jiný U dárků pokud když už tak nejraději obyčejné věci, pěkná košile, ponožky nebo trenky mi udělají radost, 100% je vynosím a užiju až do "roztrhání"

pt. Nedávno jsem opět někam volala a vnučka začala, že bych si měla pořídit nový telefon. Dotykový. Kdepak! Já svoji prehistorickou nokii, která přežila plno pádů a několik utopení, neopustím . A jednou, až umřu, tak ji musí pohřbít spolu se mnou

A k těm vánočním dárkům. Já také nejsem zastáncem peněz a vidím to jako zakladatel otázky. Jasně, takovému puberťákovi se opravdu člověk těžko vleze do vkusu. Ten tu kačku přivítá asi raději. Ale jinak to bude o rodině, o tom, co člověk dostával jako dítě. U nás byly dárky pro radost. Větší děti se snažili i něco sami vyrobit. Pamatuji si, jak jsem v 12ti letech upletla tátovi svetr. Byl takový, no asi trošku bezformátový . Taťka ho ale nosil čtyřicet let. Fakt do roztrhání. Vždycky byly pod stromečekem dárky z lásky, nikoliv z povinnosti. Za pár kaček, ale potěšily. Přesně, bylo to o tom, že si dárce VŠIML, že někdo po něčem touží, nebo už má určitou věc starou.

Nás se sejde u stromečku 6. Z toho tři menší děti. A budou tam hromady dárků. Ale jak jsem napsala. Maličkosti, dárky pro zasmání atd. Nikdo nemá potřebu se nějak předhánět, nebo přetvařovat.

P.S. Já jsem omylem zjistila, co dostanu od 11ti leté vnučky. Bude to pečené cukroví, které sama připraví (už má koupené mandle a kokos. Ale pššš, já to nevím ). Takže i kdyby bylo sebetvrdší a spálené na uhel, tak to bude to nejbáječnějčí cukroví na celém světě

Sebod, to se nesmíš prozradit, věřím, že ti cukroví bude chutnat. Mně to připomnělo dárek od dcery, když ještě byla malinká. Udělala mně přáníčko sama, vymalovala červené srdíčko, vystřihla, přeložila, napsala mamince a dovnitř nalepila lentilky, no není to k sežrání? Pak mně pozorovala, jak budu ráda, nezklamala jsem...

"sebod", třeba jsme "jezevce" inspirovali, může rodičům také něco namalovat, třeba obraz olejem, bude originální, třeba to rodiče nadchne... To je legrace, prostě každý to má jinak nastavené a malé děti nemůžeme zklamat, jenže "jezevec" je už velkej...

"sebod", jedině si "jezevce" adoptovat..., přece ho mají rodiče rádi, když na něj nezapomenou. Je pak na něm jestli z těch peněz bude putovní inventář, jde o to, že každý je jiný. My od dcery dostáváme peníze a ty připutují rovnou na účet a vím, že nás má ráda a nikdy nezapomene...

Přesně tak děvčata i já jsem hrdě na krku nosila korále z těstovin-hvězdiček navlečené na špagátě. Také mam letitou Nokii a nedám za nic na světě.

No, vidíte to, holky A to je to, o čem jezevec píše. V každém tom dárku dává dárce i kus sebe, kousek svýho srdce. A to v penězích, coby dárku, málokdy najdeme. I když... Nám před 30ti lety shořel přes noc dům, ve kterém jsme bydleli. Tenkrát udělali lidi sbírky na peníze. Ve vesnici, u mě v práci, u manžela v práci. A to se přiznám, že i takový dar v podobě peněz, mně vehnal slzy do očí.

Pt, to je jedno, že je NĚKDO už VELKEJ. To je právě ta chyba. Já vánoce miluji a nenechám si je nikým a ničím vzít. A to už jsem hodně velká. Neumím si představit, že bych dceři šoupla prachy pod stromeček . Prostě peníze nejsou podle mě žádný dárek. Nebo to se mám rozplývat, že ta tisícovka je letos nějak hezčí, hřejivější jak vloni? Přeci to je nesmysl, já Tobě 500, Ty mě 500 . Já bych v takové rodině jednu bankovku hezky zarámovala, napsala, že to je putovní bankovka a ta by pořád kolovala dokola. A ještě bych tam přidala itynerář. Vánoce 2012 dostala maminka od tety Alžběty. Maminka jí dala v únoru 2013 dceři ke svátku. Dcera to stihla ještě ten rok otočit a dát manželovi k narozkám...

Sebod, to je dobrý fór s tou putovní bankovkou! To se mi líbí!

Já jsem vloni měla najednou veliká vydání, umřela mi pračka a televize zmírala přesvědčivě. Peníze jsem měla vázané na účtu, tak mně mladí půjčili. Pod stromek jsem dostala vytištěný: DÁRKOVÝ POUKAZ na slevu xxxx kč. Tento poukaz lze uplatni v roce 2016, při převodu peněz na účet darovatele. Ale že mi trvalo, než mi to došlo. Asi jsem chvíli vypadala jako pacient z psychiatrie.

Matce je 59, otci 62, oba velmi aktivní, otec tráví dovolené lezením po Dolomitech, akorát jsou příliš pohodlní na to, aby něco vymýšleli. Tchýně s tchánem jsou ještě o 8 a 6 let mladší. Všichni zdraví jak řípy. Pes je zakopaný jinde...

Asi to mají nastavené jinak, tak to neřešte. Mají Vás rádi, dostanete korunky, kupte si sám, co je libo. Kdyby Vás neměli rádi, nedostanete nic. Důležité jsou vztahy, no né?...

-jezevec

Myslím že DAR je DAR a neměli bychom ho SOUDIT, zkrátka to přijmout ať je jakýkoliv, co s ním pak uděláme je naše věc ale myslím že není dobré dávat najevo NESPOKOJENOST neboť každý má právo dát co sám uzná za nejlepší a je přece "hloupé" druhého "urážet" tím, že budu "nespokojený s darem". Dávají tak berte, co dají dají, co nedají nedají a neřešte to, Vy dejte zase jim co Vy uznáte za vhodné...Znáte to úsloví: "Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere" prostě bych to nehrotil a neřešil...Oni mají právo dát vám co oni uznají za vhodné proto je to DAR, kdyby vám dali to co chcete vy a ještě za to co jim dáte zase vy pak by to byl NÁKUP a ne dar

Očividně na to máme odlišné pohledy. Mně se peníze k Vánocům i narozeninám jeví, jako ta nejlepší varianta. Kdyby všichni vybírali dárky, sice by blízkému obětovali, dejme tomu hodinu života, ale představte si, že byste potom dostal třeba "novou utěrku na nádobí" Podle mě by tohle bylo daleko horší...

Problematika dávání a přijímání darů je všeobecně známá (nakonec i taková dotace se dá vlastně označit za dar, nic nemusíte vracet, pokud teda nepochybíte v dotačních pravidlech). Nejlepší dary jsou mezi rodiči a dětmi. Pak docela beru dar mezi milenci. Ti si mohou vyjádřit lásku. Pak je dobrý dar někoho bohatého někomu chudému. Nebo zase naopak typu Don Corleone - chudší mocnějšímu - aby se ho případně pak zastal. Ale lidé si sobě rovni, stejně movití, stejně mocní- nevidím důvod proč by si měli dávat nějaké dary. Jedině zase z nějaké potřeby vděku. Vánoce patří dětem (nakonec, kdo se narodil? no kdo?). A my dospělí se k tomu nenuťme, nechal bych to na každém, a určitě bych se na to nikoho neptal, nesoudil.

Buď rád, že dostaneš aspoň peníze, i když se ti to nelíbí a ještě víc rád buď z toho, že máš lidi, které můžeš obdarovat. Já nemám nikoho. A chytrý telefon už nikomu jako dárek nedávej, lepší je něco do domácnosti, nebo knížka. Mě nedávno jeden operátor po telefonu nutil taky nějaký nový mobil a pak i tablet, bože, co bych s ním dělal, když mám svůj starý funkční mobil?

Každý rok na dotaz, co bych chtěla, odpovídám, že nic, že všechno mám. Jsem prostě skromná jako Lenin. No, nepraštili byste mě? Za takové chování si opravdu nic nezasloužím.

Letos tomu bylo jinak. Konec upejpání. Vzpomněla jsem si, co bych ráda:

1/ tavnou pistoli na výrobu mých oblíbených přírodních hloupůstek

2/ plakát od Alfonse Muchy, už mám místo, kam by úžasně sedl

3/ digitální kuchyňskou váhu, ta stará, s ručičkou, mi dělá všechno možné, jen správně neváží

4/ ve městě je velice šikovná paní masérka. Byla jsem u ní několikrát. Příjemno, teplíčko, vůně, nevtíravá relaxační hudba, krásné masírování celého těla. Jenže to není "za hubičku". Pokud by mi dárce věnoval dárkový poukaz tak na 1.500 Kč na ty masáže, měla bych to asi na 3 x. Tu poslední bych si sice doplatila, ale za ten prima pocit to stojí.

Teď jde o to, zda dárce dobře naslouchal. ABY DOBŘE VYBRAL. Uvidíme.

Lepší, když člověk naznačí a není potom zklamaný. Jak se to říká o tom trknutí? Chytrému napověz... Jaga.

Gratuluji k super poznámce, odpovědi, milá B.