Člověk míní a Bůh /život,osud/ mění

Od: Datum: 23.10.16 17:03 odpovědí: 14 změna: 24.10.16 10:36
avatar

Stalo se vám něco podobného? Jako holka po škole jsem měla chlapce a študovali jsme a já si představovala, až budou konečně prázdniny a my si oddychneme, bezstarostně se natáhneme do trávy a budeme pozorovat oblaka...jenomže než tato situace nastala, rozešli jsme se.Pak jsem se těšila na důchod, že se s manželem užijeme, že budu mít volný čas. že to bude hezké a je z něho tak protivný dědek, což jsem si to opravdu takto nepředstavovala.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 23.10.16 17:28
avatar

Milá Maky, často jsem si představovala jak to bude super až se dcera vdá a já budu mít vnoučata, jak nám všichni budou pomáhat na chalupě, jak budu s vnoučaty chodit do divadla... Dcera se vdala, rozvedla, vnučky mám dvě. Mysleli jsme si s manželem jak to bude až bude v důchodu, plán byl jezdit po světě, moje nemoc mi dnes dovolí jezdit na inv. vozíku a jsem nejraděj když je manžel na chalupě a tam si kutí, sám a já jsem v bytě sama.


doplněno 23.10.16 18:19:

To já taky ale manžel tam v zimě nechce být déle jak 3 dny a to jsem tak hodná, že mu sebou navařím.

Od: maky®
Datum: 23.10.16 17:51
avatar

Liduš, že vám život přinese takovouto situaci, to jste jistě ani ve snu nečekala, je to přesně příklad, co jsem napsala v nadpise, ale je vidět, že jste se s tím dobře popasovala, vlastně když situaci přijmeme a nebujejeme s ní, tak je to vždy lepší. Mám kamarádku, lezla pro balon na strom, zaklesla se jí noha s skončila na invalidním vozíku, tak nám dala trochu nahlédnout, jaké toto omezení přináší problémy. Jestli mám nějaké problémy, tak jsou směšné, škoda, že nemáme chalupu, vyslala bych tam manžela celoročně :-D

Od: balzerka
Datum: 23.10.16 19:01

Ženská se vyřádí v domácnosti, s vnoučaty, šicím strojem... , ale chlap do důchodu, když nemá nějakou činnost, koníčka, to je najednou mrzout. Když poslouchám své vrstevnice, tak v tomhle období je často krize. Nedal by se poslat na hokej, na ryby,na nějaké akce nebo něco vyrábět?

Datum: 23.10.16 19:19
avatar

celý můj život se vyvíjel jinak než jsem si přála a věřte neseděla jsem z rukama v klíně a nečekala na zázrak. vše začíná v dětství, v možnosti vzdělávání a neposlední řadě koho si vezmete za životního partnera.Máte stejné názory , ideály a ruku v ruce jdete ve stejné koleji , potom nastanou problémy , děti, bydlení a po společných touhách se zavřou vody. Najednou stojíte před problémech existenčních a vaše představy o životě se mění a to dost citelně.A nejhorší na všem je když začne haprovat zdraví, to mi dáte za pravdu. Ale díky své povaze nenaříkat , ale řešit řešitelné jsem toho dost napravila a život mě baví a snažit se pokud to jde žít a né živořit. a dětem říkám až se po druhé narodím budu moudřejší.Zatím mě smysl pro humor neopustil ale někdy to dře , ale to vy určitě znáte...

Od: maky®
Datum: 23.10.16 19:22
avatar

balzerko, ten můj mrzout je v důchodu a naštěstí chodí do práce, ale i tak takového morouse a nerva člověk jen tak nevidí.Sice na baráčku všechno udělá, ale ještě stíhá "prudit", prudí celý víkend, nejhorší jsou ty prodloužené + státní svátek.Horší je s tema koníčkama, nemá v ničem zálibu. Já si chodím za svými zájmy, on trčí doma a stále mi telefonuje, kdy přijdu. To je strašné, co? *ee*

Datum: 23.10.16 21:14

Snad nebude vadit, když napíšu něco za sebe, i když jsem chlap a do důchodu mě ještě pár let schází. Se svou přítelkyní jsem se seznámil před 25-ti lety, žijeme na hromádce, děti nemáme, ani jeden jsme je nechtěli, když se teď musí ten měsíc starat o mně, tak si vůbec neumím představit, jak by zvládla se starat o děti, jsem rád, když se dočkám alespoň nějakého jídla. Nejdřív jsme měli na vesnici v pronájmu krámek, já tam vozil zboží, ráno pomohl otevřít, nanosit tam pečivo, mléko,atd, a zvládnout ranní nápor, pak rychle na vlak a do práce, dělal jsem odpolední, ona tam zůstala prodávat. Já se vrátil v noci z práce a ráno zase znovu. Už tehdy mě to hodně vyčerpávalo, až mě jednou skolil zápal plic, marodil jsem s tím asi čtvrt roku. Když pak za pár let otevřeli supermarkety, tak odliv zákazníků způsobil, že jsme museli časem zavřít. A ona už pak dlouho v žádné práci nevydržela, poslední roky jsem to musel táhnout všechno sám. Ale aspoň jsme spolu trávili pěkné chvíle na chatě a na výletech. Jen poslední roky už těch pěkných chvil ubývalo, letošní léto se jí už ani nechtělo jezdit na chatu, takže jsem tam jezdil hlavně sám, vždycky mě bavila cyklistika, kvůli problémům s klouby jsem si předloni dal dohromady elektrokolo, to mě o pár let "omladilo", takže cyklistika mě dokázala zase vrátit radost ze života, toulal jsem se sám hlavně po Brdech, nabíjel se energií a o všem přemýšlel. Jenže před měsícem, když jsem šel do lesa pro pár větví do lesa na zátop, tak jsem tam nešťastně spadnul a přetrhnul jsem si šlachu v koleni. Přišlo mě to jako rána osudu, když už jsem si začínal myslet, že by mě snad bylo lépe samotnému, tak se mě tohle přihodilo a v tuhle chvíli jsem rád, že se o mě má kdo postarat, protože se dokážu o berlích dopajdat tak akorát na WC, kdyby mě přítelkyně něco neuvařila a nedošla na nákup, tak nevím jak bych to zvládnul, protože když se člověk musí držet v každé ruce jedné franc.hole, tak mu chybí třetí ruka, aby si mohl něco přinést, podat... Moc rád bych to s ní nějak dal dohromady, jsem rád že když jsem teď invalida, tak že se o mě stará, ale netuším, jak...Kloubouk dolů před Liduš, když zvládne na vozíku se o sebe postarat... Já stále žiju nadějí, že se mě to koleno dá dohromady, že ta šlacha po operaci dobře sroste a že snad do Vánoc půjdu do práce.. Protože si to jinak nedovedu představit..Přijde mi, že ženským jde jen o to být furt naštvané a sami neví proč..(prosím,neberte to na sebe, nemyslím všechny, ale jen tu moji, v práci je pár kolegyň, se kterýma rád dělám a jsou v pohodě, dokonce mě teď poslali dárek). Než se mě to stalo, tak jsme se spíš vzdalovali, byla a je furt naštvaná, protivná, poslední dobou už mě nepomohla ani se zahrádkou na chatě, i když jí to dřív bavilo. A pak se mě tohle přihodilo, takže jsme už skoro měsíc spolu v jednom kuse doma, ale že by nás to nějak víc spojilo, to mě nepřijde. Nejdřív byla furt jen naštvaná a vzteklá a teď je to nastřídačku - otrávená, naštvaná, jen sem tam to s ní trochu jde. Nějak nevím, co s tím, snažím se být příjemný a komunikovat s ní, ptám se, proč je naštvaná, ale pořádně se nic nedozvím. Chtělo by to nějakého psychologa, jenže kde ho najít, a navíc aby ho platila pojišťovna? Protože před tím to bylo od výplaty k výplatě a teď je další výplata v nedohlednu, protože výplata nemocenského prý trvá někdy dost dlouho... Takže platit si psychologa, na to bych neměl ani před tím, když jsem byl zdravý a teď už na to tuplem nebude... Chodili jsme před rokem do Partnerské poradny, co je zdarma, ale moc to k ničemu nevedlo.
Ona už léta do práce nechodí, protože se bojí lidí - sociální fobie, sice se s tím léčila a chodila i do stacionáře Horní Palata, ale i když už vystřídala pád doktorů a terapií, tak jí nikde pořádně nepomohli. A poslední roky už jen dřepí doma a nadává na všechno a na všechny. Mrzí mě to, protože přes to všechno ji mám ještě pořád rád, ale už jsem nějak v koncích.. Třeba někoho napadne, čím bych měl začít, teď asi ještě budu nějakou dobu doma, tak bych to chtěl zkusit nějak dát dohromady... Vím, že ona nikoho nemá, já taky ne, jen nějak nevíme, jak provést "restart" po těch 25letech vztahu... Díky

Datum: 23.10.16 21:47

https://www.poradte.cz/spolec…h-rozhovoru-u-psychologa.html pobrdny-tady je vlákno, zkuste kouknout, rádci píší, že to platí pojišťovna, za zkoušku to stojí, třeba by přítelkyni pomohli.. :)

Já vás tady všechny čtu, to jsou příběhy, které umí napsat jen život.. *slunce*Také mám svoji 13.komnatu, jen se o tom těžko píše..

Datum: 23.10.16 21:54

Díky, budu to sledovat

Od: pt®
Datum: 23.10.16 22:16
avatar

Myslím si, že v určitém věku se už každý v životě s něčím popral a musel řešit neřešitelné. Říkám si, mám ruce, mám nohy, vlastní střechu nad hlavou, děti zaopatřené, vnoučátka plné života. Nic mně nechybí, hlad nemáme, tak na co si stěžovat.

Někde jsou války, bolesti utrpení, hlad, zima, ponížení a smrt na denním pořádku.

Člověk má víc, než k životu potřebuje, jen trochu toho zdraví aby ještě bylo.

Myslím si, že by spolu měli doma ti dva mluvit o věcech, které je spojují, na které mají podobný názor, aby se vyhnuli hádkám a střetům. Umět si poděkovat za maličkost, vždyť ten život letí mílovými kroky.

Obdivuju "Liduš", "babkazov", které se musely poprat s vážnými nemocemi a další a další, kteří toho mají hodně prožitého a zvládli to.

Takže všichni, kteří to momentálně mají těžké, tak to určitě odezní a zase bude důvod k radosti. Tak to v životě nějak chodí. Chvíli seš dole, chvíli nahoře. Co říkáte? - pt

Datum: 24.10.16 07:39
avatar

Však se říká: "Chceš-li pobavit boha/osud, vyprávěj mu o svých plánech." ;) A taky: "Co tě nezabije, to tě posílí." A to nejsou jen slova do větru je to tak. *jasne* Když jsme byli mladí, z ťafky osudu jsme se mnohem rychleji a snáz vyhrabali. Čím víc roků přibývalo, tím to bylo a vlastně je, obtížnější. A to je tvůj případ. Kapku to připomíná rčení (když už jsem v těch rčeních) "Ten, kdo jede na tygru." Bezmoc! *sok*

Od: maky®
Datum: 24.10.16 08:39
avatar

babkazov, no to je hezké, to neznám "chceš-li pobavit boha, vyprávěj mu o svých plánech"...mooooc pěkné a výstižné...VŠEM VÁM DĚKUJI za krásné příspěvky, moc pro mne poučné a vážím si, že jsem se zde s Vámi všemi mohla tímto způsobem setkat.

Datum: 24.10.16 09:35

Můj děda bude mu sedmdesát po ránu má názor. -

Probudím se, jsem rád že žiju, teče voda teče tak se mohu okrášlit

Rožu světlo jsem rád, že to funguje

Otočím kohoutkem pustím teplo a již chytám dobrý dech

Mrknu do spíže je něco k jídlu je, baštím a jsem nadmíru spokojen do dnešního dne, zda okolí je nakvašeno, či nikoliv a počasí je jakékoliv

Od: maky®
Datum: 24.10.16 09:53
avatar

cechácek, máte štastného dedečka, vedle mne žije človek, který to má tak, že je porád všechno špatne sotva ráno otevře oči, všechno je na h...o, počasí, lidi kolem neho delají všechno špatne, politická situace katastrofální, vůbec všechno na nic.Vás dedeček bude stále mladý, kamarád slavil sedmdesát a je to samé k tomu jezdí na kole, plave, cestuje do dalekých zemí.

Od: mcfight
Datum: 24.10.16 10:36

Ono je to taky tak, že člověka už v letech pobolívá to i ono, tam i onde :D (nemusí si hned stěžovat přímo..jen náladička není...)...pak se taky člověk musí podívat občas do zrcadla...no prostě ne každý se stále umí zubit na svět...Mimo toho, ženy se dožívají o cca 8 let více než muži a s tím souvisí pochopitelně i to..že i to zdravíčko (dobrá nálada) déle ženám slouží. Podstatné je, že jste to spolu tak dlouho vydrželi a to tedy smekám až mi louplo v mladé kříži :-D

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.