Život s postižením tenkrát a teď

Od: Datum: 11.09.14 17:02 odpovědí: 2 změna: 11.09.14 18:19

Tohle není otázka, ale spíš takové zamyšlení .

Mám dětskou mozkovou obrnu , postižené ruce, nohy a tělo jakoby pořád v křeči . Narodila jsem se v dobách, kdy se tady o téhle nemoci moc nevědělo a za komunismu , kdy se takové děti dávali do ústavů ( i mým rodičům to bylo nabízeno , ale nechali si mě ) . Pamatuji si z dětství jednu zkušenost , kdy jsem coby 3 leté dítě byla sama na 3 měsíce v lázních . Tenkrát se s doprovodem ještě nejezdilo . Pamatuji si , jak mě to poznamenalo a vzpomínky mám dodnes . Sestry na nás jen křičeli , věci z domova nám sebrali ( prý kvůli hygieně ), balíčky z domova se automaticky rozdělili mezi včechny děti..

Moji rodiče mě vychovávali dá se říct jako zdravou a moji 2 starší sourozenci s těmi mám dodnes výborné vztahy . V 5 letech jsem začala chodit do školky , do třídy, kde bylo sice míň dětí, ale byli zdravé . Na základní školu jsem chodila coby integrovaná , bez asistenta a všechno šlo i bez něj .

Vše se nějak dělo bez pomoci odborníků a šlo to taky . Trošku závidím dnešním postiženým dětem ( a jejich rodičům ) ,že mají možnost využívat podpory ranné péče atd, což za mě nebylo , ale i tak jsem ráda , že jsem měla to štěstí a vyrůstala jsem téměř jako zdravá i když v té době byla integrace ještě v plenkách .


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ben®
Datum: 11.09.14 17:42
avatar

Dobrý den, co k tomu napsat, když Vy máte celoživotní zkušenost, kterou já nemám? Litování je asi to poslední, oč stojíte. Je fakt, že pro většinu společnosti to dříve byl "problém" a vytěsnilo se to z myšlení - bylo to tabu. Ostatně, jako vše, co nebylo považováno za normální a mohlo by to i uškodit budování lepších zítřků a lepšího světa (v představách tehdejších mocných). Další faktor byl asi i uzavřená společnost, která nevěděla, jak se k těmto lidem chovat, resp. jak se k nim chovají za tou železnou oponou. Berte to snad z té lepší stránky - byl i režim, který postižené lidi likvidoval. A jak říkám, tak mám i pocit, že se hodnota lidského života směrem na východ snižuje (Evropa - Asie). Je dobře, že je společnost otevřenější, tolerantnější a zajímá ji, jak pomoci a život postiženým ulehčit - ale, závidět=?

No, závidět určitě ne. Zdravím!

Datum: 11.09.14 18:19
avatar

Pavlino, máte můj hluboký obdiv. Každý, kdo překonává takové překážky, zaslouží obdiv a pomoc. Dala jsem vaše zamyšlení k příspěvku do https://www.poradte.cz/volna-…ze/9923-musim-se-podelit.html pro zdravého wogoos®, který si stěžuje. Vám přeji hodně štěstí, zdraví a laskavý osud.

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.