Můj život v několika řádcích aneb má to smysl

Od: Datum: 01.02.11 05:08 odpovědí: 15 změna: 01.02.11 19:29

Ahoj,

protože je to velmi dlouhé, napíšu to do kapitol a vy budete pak mít možnost se vyjádřit k jednotlivé kapitole.

Děkuji za váš čas.

Kapitola první: Já a minulost

Vyrostl jsem do chudé, rozpadlé rodiny. V té době jsem ani ještě moc nevnímal, co můj život bude mít za kvalitu. Ale nepředbíhejme. Jako šestiletému dítěti mi utkvěly hádky rodičů, křik, brek, prostě jen to nejhorší, když si vzpomenu na otce či na matku. jejich problém začal tak, že matka si našla práci a otcovi chtěla pomoct tím, že by ho doporučila na jeden post. Mno jenže jak už to bývá u mého pana otce, on do práce nechodil, matka se ho zastávala, on byl třeba tejden doma a matka se ho pořád zastávala. Pak to ruplo a vyhodili oba. Nebo další věc co si pamatuji. Hádali se kvůli tomu, že otec matce slíbil, že v kuchyni bude a teď se podržte, vodovodní kohoutek. Zvláštní, že? Kdo by si řekl, že takovou normální a samozřejmou věc někdo nemá v kuchyni (chodili jsme pro vodu do koupelny a myli nádobí ve škopku) je vůbec možné. No a samozřejmě vodovod do kuchyně tam není zaveden do teď. Pak dalším aspektem k hádkám bylo, že otec lhal. Ale prostě tak, že... no to nejde ani popsat, jak strašně lhal. Samozřejmě za jeho neúspěchy můžou všichni ostatní ale ne on sám... Ale o tom ještě později...

Ikdyž se to nezdá, tak jsem měl dětství raději než adolescenci. Postupně jsem si začal uvědomovat kdo jsem. Když jsem pak slyšel, že otec je ve vězení a mně bylo řečeno úplně něco jiného, začal jsem se obávat. Byl jsem často sám doma s babičkou. Matka pořád pracovala, ale na ten chleba prostě nevydělala...měli jsme co dělat s otcovými dluhy, vodným, elektrikou...Ale zaplatit se to muselo. Nevím, choval jsem se jako zmatenej hlupák. A myslím, že ta minulost na mě nechala následky. Pořád se mi třeba vybavuje letní den, zapadající sluneční paprsky opírající se do letní vyschlé trávy...Prostě mám několik obrazů, které si rád připomínám a nebo je luštím.

Ale to je jedno...já jen...myslel jsem, že bude jednou lépe...a ono...ono to jde pořád dolů ke dnu...a to už jsem myslel, že jsem na dně!

Kapitola druhá: Já a otec

Nechtěl jsem toho moc prozrazovat již v první kapitole, protože by to pak nedávalo takový smysl. Můj otec třemi slovy: naiivní agresivní hlupák. Někdy, když vidim jak se to jeho mírné vole pohybuje jako u krocana, mám chuť mu jednu fláknout. Pořád si hraje na velkýho podnikatele, ale nikdy peníze nevydělal. Když zřizoval zájezdy, musel ještě doplácet a půjčovat, tím několikrát spadnul do mínusu a už tam zůstal. Choval se jako vždy pohádkář a snílek. Nasliboval toho hodně a já si ještě neuvědomoval, že to je jen lákadlo. Když se vždycky opil měl otázky typu "Co byste dělali,kdybych tu ležel na zemi" "Kolik máš kamarádů?" "Víš co je to incest?" Jo dá se vyčíst, že není tak úplně v pořádku, ale já sám mám na něj zakázáno podat trestní oznámení a proč? To později. Ale k jeho chování bych ještě dodal, že se ozve jen když něco chce. Tuhle mi nadával do slabocha, tuhle zase, že mě dá do polepšovny...a proč? Protože jsem mu vzdoroval. Ano měl jsem ho rád, ale kdyby to šlo, napráším ho, kde bydlí, skrejvá a podám tr. oz. za neplacení výživného. Dělá to přes půl milionu na obě děti. Ale to by stejně nezabralo, protože nemá už nic, takže exekuce by byla marná. Víte, ještě odbočím...otec byl přísnej jen na oko...hrál si na vysoce postavenýho manažera...jednou mě vezl do školy a předjižďěl nás kamion na plné čáře a on začal to dlaní šťouchat "zapiš číslo" "jaký číslo?" "spz...dělej ty voleeee" a když jsem nic nedělal, protože jsem věděl, že by s tím nic neudělal, tak se děsně naštval...ano jasně, že byl agresivní...jednou jsem si zapoměl peníze doma a pro něj byl strašnej problém mě hodit 15km domů ze školy...nebo když při telefonování přemýšlím, tak on na mě zakřiči přes telefon "tak mluuuuuuuuuuuuuv" v tu chvíli bych mu zase nejrači něčím plesknul po hlavě...

Dluhy, podvody, dluhy, exekuce...jo to je můj otec. Ještě, že už u něj nežiju...Nebo v tom baráku, kde se sehrávalo tohle peklo...

Člověk by čekal, že se změní, ale nezměnil...zase podvádí a chce na tom vydělat. Tuhle si chtěl vzít půjčku, ikdyž nemá práci a napsal to na mně. Chtěl si půjčit 60 000Kč na dva roky. No ale co je největší perlička, napsal že u něj beru 23 000 čistýho...chápete to...za tři měsíce spoření bych měl onu půjčku...logika mimo něj...

Nejlepší je, jak si myslí, že jsem úplně hloupej. "Dal bys někomu číslo matky, kdyby se tě někdo ptal?" tázal se otec "Ne..." a otec hrozně důležitě "Správně" A proč se ptal? Podepisoval se za mojí mámu...Ale to dělá i za víc lidí. Dokonce za svojí novou přítelkyní.

Co mě dostalo otcovi asi nejvíc? Asi všechno. Vyhýbám se mu. Protože on za všechno může a samozřejmě moje matka... Protože díky němu tady mám pověst jakou mám, díky němu jsem propadal depresím, ... Když někde slyší moje jméno, tak si říkají "To je zase on?" A po telefonátu, kdy mi sdělil, že ho někdo vykradl a poté mi to típnul, tak mu volám a zpátky a když se dozvím, že si honí péro, ano sám mi to řekl, tak to je konec. Tenhle člověk u mě skončil.

Kapitola třetí: Já a matka

Hysterická, nechápavá, naiivní osoba. Nikdy nepochopila proč se chovám tak divně. Ikdyž jsem ji řekl a vysvětlil, že mám strach z lidí, začali mi říkat, že si vymýšlím a že jsem jen línej...Tak to pak člověk ztrácí motivaci, nemyslíte? Ano udělala pár chyb s otcem, ale to už je teď jedno. S ní si teď hledám společnou cestičku..

Ale zase z její strany babička a prostě celá její rodina si o mě myslí, že jsem retardovaný. Proč? Nevím. Ale přesto nevěří mým vysvětlením a mají mě za lenocha. Asi to tak bude...Zvláštní je, že mi ještě nikdo neporozuměl, kromě pár lidí, se kterými nejsem bohužel v příbuzenském vztahu. Ale i tak krucinál. Matka taky toho měla za sebou dost a neřekla otcovi taky své...Jak říkám, hledám si k ní cestu.

Kapitola čtvrtá: Já a škola

už i na základní škole se začlo dít něco, co jsem nemohl zastavit. Každej si tam ze mě utahoval, že mám moc krátký kalhoty, že mám vši, lupy a asi kapánek směšnej vzhled. Jedna spolužačka mi dokonce řekla, že vypadám jako úchyl. Já stejně nevěděl, co ty slova znamenají, opravdu jsem byl vývojem psychiky někde jinde. Já nechodil na zábavu, nekouřil,...já měl domácí práce. No ale to je jedno. Těšil jsem se na SŠ, jak to tam bude lepší a že si odpočnu... Jo...já se v tu dobu mýlil...bylo to tam ještě horší. Stačilo, když jsem šel po chodbě, holky se smály, ukazovaly si, dokonce mi to řikaly do očí, že vypadám jako hybrid, ženská atd...Ve třídě to bylo nějak v pohodě, vybudoval jsem si respekt, tím, že jsem ji prozradil co dělám ve volném čase a dalo se s nima i vycházet. Byla to prima parta. A tak plynul čas...Já ignoroval nadávky, posměšky a šel si dál, jenže pak to začlo drhnout..Začal jsem si všímat okolí a zhroutil jsem se poté, když mi jedna ženská řekla, že jsem chudák, když vypadám takhle...Pak jsem teda propadl, znova propadl, změnil obor, vyloučen ze školy...Místo školy, jsem šel do lesa...vúně stromů, čerstvého vzduchu a žádní lidé...Takže mám jen základku, ale přemýšlím o inviduálním plánu...

Kapitola pátá: Já společnost

Padne mi jak která společnost...Nejsem zrovna ten typ co se zasměje, když pes obskakuje druhého psa...Raději ten inteligentnější humor. Nej je si někam sednou s posledními přáteli a povídat. Když jsem sám, jsem spíš mlčenlivý, když už jsem s někým, tak mi to dodá energii a odvahu. Prostě moje choroba je svinstvo. Někdy se třeba rozklepu a nevyjdu celý den z domu, protože se bojím, že tam někdo bude a bude mít blbý narážky...někdy se ale zase usmívám, když je pěkné počasí. Nejhorší je, že se moji kamarádi mění. Jeden, co byl zakřiknutej a teď se nebojí říkat vulgarismy s cizí osobou, dokáže přede všema slovně napadnout policajta, ale všichni ho mají za borce...frajer no. Ale mám na to svoji teorii proč se změnil, ale sem to nepatří. Víte mě se nevyplatilo právě být slušný, protože mě nikdo nebral vážně a bylo to fakt divný...začínám uvažovat o tom, že su budu chovat jako frajer, počkat...ale mám s čím machrovat a frajeřit? Ne...Už jsem byl u psychologa a ten mi řekl ať navštívím psychiatra no..ale jinak že mám vysoké IQ, filosofické myšlení atd...Ale mě je to celkem u prdele, já chci žít normální život!

Kapitola šestá: Já a vzhled/sex

Když jsem některým holkám a dokonce psycholožce vyprávěl můj příběh, tak nevěřícně kroutily hlavou. Prý, že jsem normální kluk. A že vypadám normálně. Jistě, nemám značkový oblečení. Nekupuji každý měsíc nový oblečení a nemám žádně doplňky. No jo nevadí. Jenže zase je tu protipól, lidi co mi říkají, že vypadám jako mutant. Ono taky jde, jak chodím, vystupuju atd...No neohýbám dobře kolena, mám hlas jako teplouš (gayové prominou) čumím jako vyvoraná myš, a nemám moc KG...Nevím jak to změnit. Asi bych potřeboval i na logopedii...

Sex...ne...pořád jsem panic. A nijak mě to netrápí, sere mi něco úplně jiného.

Kapitola sedmá: Já a budoucnost

Smrt, sebevražda...to jsou docela reálné vyhlídky. Ano nemám už chuť bojovat ani na to nemám sílu. Moje sny se sesypaly jako dům z karet a nezbylo mi nic, nic co by mě motivovalo dál.

A co bych od vás chtěl vědět?

Vzdali byste to, nebo sebrali poslední kousky sil a začli dělat a na sobě makat? Jenže vydrží to věčně? Poraďte...

Děkuju vám...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: pindik
Datum: 01.02.11 06:57

A co práce a kolik Ti vůbec je?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: mechtle2011
Datum: 01.02.11 07:05

21 a ano pracuji.

ale každičkým okamžikem pátrám v minulosti a snažím se dobrat řešení.

Samozřejmě, jsou horší případy, ale každý by se měl starat o to svý. Nerad to říkám, ale peníze by mi teď změnili život. Ne úplně, ale ulehčili by mi to dost.

Od: myse®
Datum: 01.02.11 08:32
avatar

Nevím co by vámměly peníze ulehčit... Ano, život s nimi je jednodušší, ale abyste je měl, musíte pro to něco udělat.

Nevím jakou práci vykonáváte ani jak je placená - z příspěvku mi vyplývá - že v lese, asi kácíte stromy... Ono co taky se základním vzděláním, že jo.

souhlasím, dětství jste neměl jednoduché, ale nejste sám, kdo to má složité. Vemte si např. děti z dětských domovů... Ano, váš otec je prazvláštní člověk, podvodník, udělal jste dobře, že jste přerušil kontakt. Ale k mámě si najděte cestičku zpátky, určitě vás má ráda a vy ji. Že nechápe čím si procházíte, s tím asi nic nenaděláte, že se nebránila otci - to už taky se nedá změnit - tak jí to nevyčítejte, taky nemá a neměla jednoduchý život.

A vaše problémy, no já to vidím opravdu na konzultaci s psychiatrem. Určtiě nevzdávejte život - proč taky, zase se nemáte tak zle, já vím, deprese jsou sviňa ale s lékařskou pomocí se dají zvládnout!

Vzhled - to bych vážně zas tak neřešila - to že nenosíte značkové věci - na tom zase tolik nezáleží, takových lidí je spousta... ALE, snažte si oblečení pořídit aspon trochu moderní - neplácejte páté přes deváte..., neoblíkejte si "cokoli", když tak si nechte poradit... Vlasy taky dělají hodně - ostříhané od kadeřníka, čistě umyté...

Je potřeba udělat první krok -našlápnout - a pak to půjde samo.

Držím vám palce!

Vzhled a oblečení neřeš

Ohodnoceno: 1x
 
Od: magdon*
Datum: 01.02.11 08:48

Jak dojemné! Fakt už Ti zbývá akorát ta 7. kapitola!

Ale vážně. Jseš dospělý, pracující, soběstačný (i když o tom by se dalo pochybovat) člověk. Přestaň fňukat jak 14 letý puberťák a něco s tím udělej. Jsi nějak závislý na rodičích? Jestli ne (a nevím, proč by zdravý mladý, dospělý člověk měl být) tak se odstěhuj. Zařiď si vlastní domácnost. Třeba i na druhém konci světa. Člověk jako Ty má obrovské možnosti. I když to možná zní tvrdě, zapomeň na rodiče, pokud Ti, jak píšeš, jen ubližovali. (Opravdu pro Tebe představují jen zlo? Časem asi přijdeš na to, že to vlastně bylo trochu jinak). Hlavně přestaň skučet a něco s tím dělej!

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.02.11 09:36

Milej zlatej - nemí cenu se nimrat v minulosti a svádět na ni kdeco - každý jsme poznamenaný něčím z dětství, ať se naši rodiče snažili sebevíc, i ti nejlepší udělali ve výchově a v životě spoustu chyb, které na nás a na tom, jak se díváme na sebe a na svět, zanechaly stopy. Raději se podívej kolem sebe, kolik lidí má opravdové problémy, kolik je postižených, co všechno musejí denně překonávat - a napři síly třeba právě tam, kde můžeš někomu pomoct - pak nebudeš mít tolik času pitvat své domnělé bolístky a nedostatky a život se ti bude líbit víc. Chce to jen sebrat sílu a udělat pár prvních kroků, pak už to půjde snadněji. Držím ti palce.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: zmrzlinavkornoutku*
Datum: 01.02.11 09:43

Ahoj. Proč to zabalit proboha? Copak na tom životě není krásné to, čím vším sis prošel a žes to překonal, čili jsi vlastně silný člověk? Třeba si tak nepřipadáš, ale jsi. I přes všechny ty těžkosti, sám si dokážeš vybavit krásné okamžiky a o nich to právě je. Oni tady nejsou pořád a ty na ně nesmíš čekat, musíš je vyhledávat, dělat si je. Snad jsi dost inteligentní na to, abys toto pochopil, ne?:)

Víš co, každý má nějaké problémy, menší, srovnatelné, ale nebo i větší než ty. I já mám problémy, i další člověk, který si čte tvůj text má myšlenky o tom, že jeho život taky v některých bodech stál za hovno. Podívej se kolem sebe, kolik lidí je na tom děsně. A teď si řekni, je život dar? Chceš dát život někomu ty? Našel se v životě člověk, kterému bys rád jednou za čas udělal radost?

A představ si také to, co, z těch špatných věcí, které jsi zažil, si zavinil ty? Bude to opravdu mizející číslo, že? Tys nic špatného neudělal, tak co, tamto všechno jsou bolesti druhých.

U tebe je hlavní - přestat všem všechno vyčítat, odpustit, první asi mamce a začít lidi chválit, i když si to třeba nezaslouží. Ale bude to dávat radost do života tobě. Probudí to v tobě takové to vnitřní sluníčko. Chceš mít sluníčko?

Tak nebuď zaměřený jen na sebe, nesváděj vše na druhé (máš to asi trochu po otci) a také, to je další důležitá věc, usmívej se a neřeš, co kdo říká. Všechno špatné, co lidé říkají, pochází od jejich bolestí.

Mmchdm, jestli máš hlas jako teplouš, víš jistě, že třeba nejsi? Nejsi proto třeba takový zvláštní, jak říkáš?

Holkám a asi i klukům teploušům se jistě líbí, když si mají s kým popovídat, s kým se zasmát, kdo jim vždy rád pomůže, kamarád. Pokud se budeš soustředit na to, že ti někdo někdy řekl, jak vypadáš, určitě půjde komunikace na prd. Nevím, jak přesně vypadáš, ale pokud jsi skutečně méně hezký, tak na těchto lidech je vždy nejvíce okouzlující to, že si z toho nic nedělají a kolikrát jsou větší osobnosti, než ty nádhery. Věř mi.

Hele, mně je dvacet a určitě vím, jak se cítíš, protože máme tolik možností a teď kterou z nich vybrat. Je to svým způsobem dost těžké. Žijeme v demokracii, není tu válka, není tu hlad, studovat můžeme, co hrdlo ráčí, není zde pandemie ani válka. Život je tak těžký:D

Tak se seber a normálně si uvědom, že jsi fajn a že to, co ti dělali a říkali druzí nemůže ovlivnit to, co chceš a co můžeš dokázat. Být tebou, všem bych to natřela.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pt®
Datum: 01.02.11 09:57
avatar

Ahoj "mechtle2011", pokud jsi to celé napsal sám, tak buď studuješ psychologii a sbíráš materiál pro studium, protože to máš napsané naprosto gramaticky a literárně dobře, a ne jako nějaký moula. Ale pokud je to vše pravda, udělej tlustou čáru nad minulostí a opravdu se pusť do studia, přijdeš zase mezi jiné lidi a ujdeš kus cesty dál. Bude to tvoje cesta, tvoje budoucnost a bude lepší než ta, co je za tebou. Hodně štěstí. - stařenka

doplněno 01.02.11 10:31:

Tak co, povíš nám, jak to je?

#chalvim #968

Ohodnoceno: 2x
 
Od: mechtle2011
Datum: 01.02.11 11:08

Ano, je to pravda, napsal jsem to celé sám a pravdivě.

A nějak nechápu.. Spousta lidí má podobné problémy. Píšu, zde poprvé a za tím si stojím

Od: chlupatependolino*
Datum: 01.02.11 11:25

Lhář. Jako tatík.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: chlupatependolino*
Datum: 01.02.11 10:27

Ahoj Chalvime, vidím, že ještě stále fňukáš a nic jsi od svých posledních příspěvků nezměnil. To je mi líto, že jsi takový slabý člověk.

U tebe vidím jen jeden zásadní problém - vyžíváš se v tom, když tě někdo lituje. Myslím, že už minule tě hodně lidí politovalo a napsalo mnoho povzbudivých vět o tom, co máš dělat. Jenže ty jsi neudělal nic.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: buss
Datum: 01.02.11 11:39

Nauč se ještě lépe psát a piš, to o sobě vydej. Podobní budou vidět, že jsou i další jako ty, to povzbudí. Založ si web.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: karina*
Datum: 01.02.11 13:18

mechtle2011,chalvim neregistrovaný i registrovaný, to stačí.

U tvého prního příspěvku jsem se snažila poradit.Člověk by neměl být hned nedůvěřivý, i když jsem pravda trochu pochybnosti měla. Nevíš totiž, že skutečně některé děti to nemají vůbec jednoduché. Až následně jsem si přečtla tvoji diskuzi s fidonetem, a docela mě zamrzelo, že jsem Ti uvěřila. https://www.poradte.cz/spolec…nost/8512-jak-takhle-zit.html

V tvém druhém příspěvku jsem ti už nevěřila https://www.poradte.cz/spolec…akovym-zivotem-delali-vy.html

A na tenhle třetí už reaguji pouze tak, jak právě čteš.

Webů máš už dost i s pravým jménem, tak se TAM seberealizuj.

Zdravím, Karina

Ohodnoceno: 2x
 
Od: durancea*
Datum: 01.02.11 14:21

Taky mi byl příběh a dobrý jazykový projev dost povědomý ... pokud pro sebe chceš fakt něco udělat, najdi si psychologa, co ti pomůže zablokovat opakované vytahování křivd z minulosti. Inteligenčně máš na to, být prospěšný světu a sobě úplně jinak. A bacha - mrháš časem, obviňuješ své nejbližší (co podělali, holt nezměníš) a život utíká děsně rychle. (což mi připomnělo, že bych taky ztrácet čas neměla - frčím udělat něco prospěšnějšího než radit na takové otázky) . Frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: topka*
Datum: 01.02.11 14:39

Můj komentář:" Frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!" a zasměj se!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: carrie*
Datum: 01.02.11 19:29

Milý "mechtle2011"

Hned na začátku bych chtěla podotknout, že zcela opovrhuji celkem rozumnými dospělými lidmi (což pravděpodobně jsi), kteří se chtějí zabít a sebevraždu vidí jako řešení jejich problému(ů). Vždyť život je dar, ať je jakkýkoli. Buď rád, že máš nohy, že nejsi slepý nebo jinak postižený. Sice chápu, že nemáš postavu a tvář jako Michelangelův David ale pokud najdeš někoho, kdo bude žít pro Tvoji podpovrchovou část, bude jí to jedno. Věř mi . Je pravda, že ona počáteční jiskra přeskočit musí, tak snad bych Ti proto poradila co už předcházející odepisovatelé; dbej na čisté a upravené vlasy, alespoň trochu moderní oblečení, a hlavně neobnošené, a taky snad na svůj tělesný zápach. Jako první krok bych si ovšem dodělala maturitu a zapracovala na vztahu s matkou. Dobře vím, že vztahy s našimi rodičky jsou složité a křehké (to jsou ostatně skoro všechny), ale mateřské pouto je jen jedno. Určitě nůže udělat minimálně něco pro Tvoje vzdělání. Pokud si však nesednete, zkusila bych si najít nějaký podnájem. Koukají z toho jednak nové zážitky ale taky přátelé a kdoví, třeba i láska..? Stoprocentně bych to na Tvém místě nevzdávala a doufám, že už nad Tím ani uvažovat nebudeš, je to blbost! Ale co je teď nejdůležitější je MOTIVACE. Bez ní to prostě nejde. Zkus si vzpomenout na dřívější dobu, kdy jsi měl nějaké sny a hlavně mi neoponuj tím, že se rozpadly jako domeček z karet. Každý nějaký sen máme, málokomu se vyplní, ale snažme se mu alespoň přiblížit. Při nejhorším, když se to nepovede, můžeš si nakonec říct, že jsi se snažil a zkusil to. Je to moc důležité, já osobně na tom svém snu právě začínám pracovat, ale nemám k tomu ani finanční prostředky a ani vhodné zázemí. Dokonce si myslím, že máme podobné příběhy. (Asi si to tu myslí hodně lidí ). Ale říkám si, že když se mi ty dveře zavřou, otevřou se snad jiné. Zkus se proto i Ty nějak motivovat. Ano, máš toho hoodně za sebou ale přestaň fňukat a pracuj na sobě! Máš už dost zkušeností a jsi duševně asi daleko, tak toho všeho využij. prostě... NEZTRÁCEJ VÍRU V SEBE SAMOTNÉHO A PRACUJ NA SOBĚ!

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2017 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.