Cena péče o maminku

Maminka by si měla vyřídit příspěvek na péči. Případně Vám podepíše plnou moc a požádáte za ni Vy. Prostudujte si pečlivě princip, posuzuje se 10 základních životních potřeb a čím víc jich maminka nezvládá, tím vyšší příspěvek náleží. Při zhoršení schopností lze pořádat o změnu výše příspěvku. Příspěvek je určen pro osobu závislou na péči jiné osoby, závislá osoba si péči hradí z příspěvku. Žádost o příspěvek musí potvrdit maminčin ošetřující lékař. Po podání žádosti přijde na šetření z ÚP do domácnosti žadatele jedna nebo dvě úřednice z ÚP a je poměrně důležité, co uvede do žádosti lékař, a jak bude maminka úřednicím na jejich dotazy odpovídat. Obecně se ví, že ÚP nepřizná nic, co není úplně zjevné.

Terénní pomoc poskytují i různá pečovatelská centra a domovy pro seniory. K manželově mamince jezdily pracovnice z Charity a pokud vím, ta péče nebyla nijak likvidačně drahá. Hodina takové péče stojí např. v tomto zařízení 165 Kč, a účtuje se po minutách, takže je to opravdu finančně únosné, zvlášť když Vaše maminka potřebuje jen někdy a jen pár úkonů. Na injekce si budete muset domluvit zdravotní sestru, to pečovatelky dělat nesmějí, ale zase - to už by Vám poradili, na jakou organizaci se obrátit. Vím, že sestry tak objíždějí klienty a berou krev, píchají inzulin, převazují bércáky a podobné věci.

Přikládám současný ceník úkonů pečovatelské služby.

Možná si maminka při pozdějším zhoršení schopností uvědomí, že bude pro ni lepší, když bude ve Vaší blízkosti. Bohužel senioři nechtějí "na nikom viset"a řešení jejich stavu je pak pro vzdálenou rodinu nepředstavitelně těžké a všechna rozhodnutí pak probíhají pod nesnesitelným tlakem..

Sama jsem kdysi byla u toho, když o příspěvek na péči žádala moje teta, resp. její dcera. Tenkrát jsem si našla informace (nevím, jestli je už nějak neupravili, je to skoro10 let). Byla jsem u ní, když přišla na návštěvu sociální pracovnice.

Doporučuji:

- pozorně každý z těch bodů přečíst a uvážit, co z toho vaše maminka splňuje

- s maminkou promluvit o tom, jak bude odpovídat, až přijde sociální pracovnice k ní domů (nemyslím lhát, ale maminka jednou něco zvládne a pak 100x ne, ale odpoví,že to zvládne) a trvejte na tom, že u toho budete

- zjistit přesně, jak se teď příspěvek posuzuje (tenkrát bylo potřeba na nějaký stupeň dosáhnout aspoň x bodů, stačí 1 bod a maminka je "o stupeň méně závislá na pomoci"= peníze)

- s maminkou si dohodněte signál, že má radši mlčet a budete mluvit vy (př. tetu jsem chodila koupat/sprchovat, ale na otázku, jestli se sama vykoupe, odpověděla že ano, sice se sama nedostala ani ke sprše (natož do sprchy), ale třeba intimní partie si myla sama), abyste mohla zasáhnout

- s maminkou promluvit o tom, jak bude odpovídat, až přijde sociální pracovnice k ní domů

- na sociální pracovnici nespoléhejte, šetří se všude a nevidím žádnou jistotua ani naději, že by radila ve váš prospěch

- s maminkou promluvit o tom, jak bude odpovídat, až přijde sociální pracovnice k ní domů

Promluvit s maminkou musíte opakovaně, hrozí to, že bude svoji nemohoucnost zlehčovat.

Zní to možná hnusně, ale udělejte z ní víc nemohoucí, než je. Musíte bojovat o každý ten bod.

Ještě co mi tenkrát napsala její dcera (pracuje, já byla už tenkrát v důchodu):

Ja planuji zaridit devcata z charity, aby se za maminkou denne dostavily, zkontrolovaly stav, casto maminka ani nevstane, jeste nevim, na co vse mohou dohlednout, musim se s tou charitou bavit, co nabizeji, chtela bych je i na to, ze dohlednou, ze si maminka sni jidlo, to je taky nekdy potiz, ale nevim, jestli kdyz to jidlo nebereme od nich, jestli to uznaji (zatim ji jidlo vozime).
Maminka uz skoro nechodi, takze je obava, ze se nekde svali (kontrola), je treba se 1x za dva dny osprchovat (pomoc ze schodu a do sprchy, pohlidat, podrzet..),obleknout ji kabat, zaridit odvoz do nemocnice, k lekari na kontrolu, casto ma deprese (ona o tom ale nevi, to rikam ja, ze potrebuje to popovidani, je tam stale sama, nechodici, atd). Vlastne vsechno, co s ni prozivas i Ty, tak se da pouzit. Taky ji muzou udelat nakup, deti sice jezdi, ale nelze dojet taky kazdy den...
A tady nejdůležitější informace:

prispevky.cz/...

Sociální pracovnice vám může poradit, jaká je dostupná péče v místě bydliště maminky.

Je od Vás hezké, že se chcete o maminku postarat. "Ke mně bydlet nechce" - pokud jí budou pomalu síly ubývat, bude muset a nebýt paličatá. Bude jí pořád líp s rodinou dcery, která jí s některými věcmi pomůže, než někde naříkat sama. Já vím, "starý strom těžko přesadíš", ale bude to pro její dobro.

Když se nám doma začala babička horšit, požádali jsme o přihlášení do Domova seniorů se zvláštním režimem. Ne hned, ale do budoucna. Byla tam takto přihlášena hodně let, vždycky tak jednou do roka zavolali, zda už chceme. Když jsme ještě odmítli, vzali někoho jiného.

Bylo jí už 92, pořád jsme ji měli doma, i když to bylo náročné. Pak najednou padla na nohy a už neudělala krok. Hlásila jsem se v tom Domově. Řekli mi, že ji co nejdřív přijmou, bude to prý ale tak 14 dní až 3 týdny trvat. Nkonec ji přijali po 10 dnech. Dožila ve velice dobré péči, s dobrým jídlem, 2 na pokoji, vycházky na vozíku, koupání ve vaně na té zvedací židli, prostě ta péče byla daleko lepší, než doma. Tohle si vyřiďte.

Jinak - i když doma člověk nepobírá příspěvek na bezmocnost, či jen nízký stupeŇ, oni na to mají páky a během krátké doby klientovi vymohou ten nejvyšší. Takže k pobytu stačí babiččin důchod + k tomu ten příspěvek. Doplácí se jen velice málo, v některých případech dokonce nic. Jaga.

jste už někde v pořadníku na Domov důchodců?..Tomu se asi nevyhnete. Moje maminka byla taky hodně soběstačná...chodila i do veřejné knihovny...na posezení s kamarádkami na kafe...prostě pohoda ...jenže najednou měla raketový nástup Alzhaimera-omlouvám se pokud jsem to blbě napsal- a začal problém v komunikaci,zapomínáním...všichni jsme v té době pracovali a tak jsme se u ni střídali ale to někdy moc neklapalo...takže jsme se snažili o umístění do Domova...jenže vzhledem k tomu že do poslední chvilky byla v pořádku tak jsme neměli Domov někde zajištěný a ani jsme nikde nebyli v pořadníku...takže jsme jezdili kam se dalo a nic-všude plno a spoustu lidí v pořadníku před námi...známý nás upozornil že máme po dohodě dát tkz.sponzorský dar...a najednou to šlo...maminka šla do Domova s pěkným důchodem a podařilo se nám taky v době kdy byla doma vyřídit i ten příspěvek státu na péči...myslím si že se tam i o ni velmi dobře starali i když ona už žila pak ve svém světě...