Nekonečný deprese jak to z toho ven

Dobrý den mám takový problém myslim že jsem to sem už jednou psal ale nevim je toho teď namě moc že si nevzpomínám, ale chci přejit k věci, už dlouho mám silný deprese který vedou už za hranice, nutí mě to pít alkohol a myslim si že už nějakou dobu mám problém s alkoholem ale nikdo v rodině nikdo vlastně neví že nějakej takovej problém mám a to jsem v životě nepil stačilo si k tomu čuchnout a hnusilo se mi to a nikdy jsem neměl rád ani opilí lidi ale ono to vychází i z mých zoufalých situací kterými si dlouho procházim.

Tady je hlávně problém v tom že člověk ztratil spoustu lidí který měl fakt od srdce a upřímně rád a všichni se po letech stáli cizimi, už si ani nevzpomenou a když jim napíšete tak to je samej ignor arogance nebo utočí sprostě a to je právě i u spoluvrstevníku a nikdy jsme si nic neudělali a všichni se z nějakýho důvodu tak změnily že prostě dnes ty lidi jsou uplně jiný a dost nepřátelský toxický. Každý druhý člověk v mim okolí je akorát zalezlej doma nikam to nechodí všichni jen facebooky tik toky instagramy a nic jinýho jim nezajímá o realitu se vůbec nestarají a každej si jede prostě jen svoje a těm lidem absolutně nic nezajímá starají se jen o sebe a dost sobeckej přístup.

U rodiny to je taky, nejsou schopný si vzpomenout na vánoce slušnost je popřát ale to nikdy neudělali aspoň ne mě, já byl vždycky v rodině ten co na nikoho nikdy nezapoměl a jsem tak rozdavačnej že radši koupim druhým než sobě myslim na druhý než na sebe ale ty druhý si toho absolutně neváží a všechno berou jako samozřejmnost, oni mají vnoučata jezdí si po světě jsou vysmatý proč by se vlastně tedy měli starat? je mi z toho všeho zle jak se dokáže i vlastní rodina k vám chovat dneska. Popřál jsem jen těm co si to skutečně zaslouží nemyslí jen nasebe a na svuj prospěch ale většina lidí v téhle době to je katastrofa, viděl jsem to i na facebooku a netrávim tam skoro vubec jak se tam každý fotí u stromečku ale nemyslí to upřímně od srdce jak to dělali lidi dřív, jen to sbíra maximálně pozornost lajky sebevědomí a jak jsou duležitý jsou to i lidi do kterých bych to nikdy neřekl a chovaj se uplně stejně jak většina jenom vlastní prospěch a jen já já já štve mě to je to hnus. Byly i lidi kterým jsem popřál k vanocum a ani nepoděkovali nemohl jsem z toho spát jak mi to bylo líto jak mě to urazilo :/

Člověk nemá už ani skym zajít ven, pokecat si v klidu na procházce, nebo jít s někym na vánoční trhy neměl jsem šanci nikoho sehnat, strašně mě to mrzí, cejtim se takovej zoufalej a že jsem snad ani nepatřim uzkosti prostě depky.

Když jsem se vrátil o 14 let na zpět ve vzpomínkách převážně rok 2009 neměl jsem problém slušně komunikovat s lidmi na bývalí seznamce lide.cz tam se kdysi našlo plno bezvadných lidí, nebyl problém jako dnes se seznamovaním, dokázal jsem se s dobrými lidmi seznamovat i osobně a všechno potěch letech zmizelo, seznamky jsou mrtvý, na většině seznamkach víc chlapu než ženských a když tam nějaka ženská je tak toho akorát zneužívá pro vlastní učely sebevědomí a další věci je to hrozný, a i s těmi co jsem držel dlouho kontakt co jsem si našel na lide přátele tak jsou uplně všichni jak vyměněný prakticky mi nezbyl nikdo kromě rodiču. Jasný dokážu taky něco pozitivního napsat že mám dobře placenou práci v zahraničí i když moc času na koníčky nezbýva, to mě taky mrzí a koníčky že mám nějaký ale rozhodně jsem si ani ten život kterej žiju nepředstavoval takhle a člověk vůbec neví jak tohle všechno dát do pořádku jak to všechno srovnat když neví pořádně ani doktorka co mi k tomu má říct a říká že je to strašně náročný téma a že takových l mladých jako jsem já chodí k ní stovky že v tomhle nejsem jediný.

Mě prostě příjde že nám všem se pořád všechno nějak oddaluje že všechno mizí co jsme znali, nějaký socialní vazby mezi lidmi, nějaka pokora ucta porozumění, nevim maximálně dokážu ještě nějak lidsky vychazet s generaci 40 50 let ale mě příjde že ta moje generace a ta mladší že oni přemýšlí prostě jinak mají jiný hodnoty neberou vás takový jaký jste a mají prostě jiný náhled na život mi příjde než jste měli kdysi vy aspon mi to tak příjde, vždycky se najdou mezi nimi vyjímky ale kolik jich je hodně málo.

Mám pár lidi ve svém okruhu co to mají podobně jako já a ty jsou prej už ve stavu vyhoření jenže mě příjde že já to mám to samí protože necítim žádnou už radost. A teď jak jsou ty vánoce to nejsou vubec vánoce který jsme kdysi znali že to mělo nějakou atmosferu silvestry byly taky jiný a dneska z toho nezbylo prostě nic, nechápu to někdy si příjdu že jsem se zbláznil ale díky bohu že všechno co mám na srdci že dokážu aspon říct těm starším a nějak si o tom snima promluvit v práci když nemám šanci skoro venku nikoho potkavat jako dřív, já mám maximálně život jen do práce a domu a nejhorší pocit je se probouzet každý den do něčeho kde vás stejně nic nečeká maximálně práce jinak nic. Jako dítě a do puberty jsem žil nějaký plnohodnotný život měl jsem kolem sebe dost lidí a všichni uplně zmizeli nechápu to. Co si o tom myslíte? děkuju .