Dobrý den, mám vážný problém.
Když se ke mně někdo zachová nehezky (je neslušný, hrubý, arogantní, nebo se mi vysměje, nebo mě pomluví), tak to ve mně vyvolá extrémní hněv a nenávist vůči té osobě. Ten hněv a nenávist trvají hodně dlouho. Na tu situaci, která mě rozzlobila, nedokážu přestat myslet. Ten vztek mě doslova rozežírá zevnitř. Tyto situace si pamatuji navždy a často se mi zpětně vybavují. Nemáte někdo radu, jak takové situace a pocity zvládat?
Tento problém mám celý život. Budu rád za každou radu. Předem mockrát děkuji.
2x
Mně se moc líbí připomínka @Liska5 (17. XI. v 19.54), ani já si nevzpomínám, kdy se se mnou někdo pokusil takto jednat. Podle mne je potřeba si uvědomit, kdo takto jedná > zpravidla je to slaboch, který nemá dostatek sebevědomí (nebo jen hrané) a který si tak jen "něco dokazuje".
A někdo takový mi přece za hněv apod. nestojí...
1x
Je to možná tím, že toho dotyčného neumíte hned odpálkovat nebo někam poslat, abyste si také ulevil. Cítíte se bezmocný a neumíte se asi slovně moc bránit. Já ale myslím, že nikdo nezůstane klidný když ho někdo pomluví nebo viditelně na...e. Na zlo se prostě vždycky špatně zapomíná. Na takové lidi musí mít člověk prostě dobře nabroušený jazyk a to každý nemá.
0x
V jednom filmu psycholog radil podvedené paní, kterou zmítal vztek, jako Vás, že si má dát fotku toho zrádce někde na plot nebo stěnu a píchat do něj, mlátit ho... Když není fotka, tak si nakreslit nebo vzít hadrového panáka a popsat ho jeho jménem a když jdu kolem, tak mu jednu fláknu... Pochopila jsem, že je třeba ten vztek nedusit, ale ventilovat. Vyboxovat. Ale abych neměla oplétačky se zákonem. Znám jednoho, co vyjde ven z chalupy a strašně zařve. Možná i sprostě.
Někomu pomáhá se z toho vypsat, napsat dopis dotyčnému nebo někomu o tom kreténovi... ale pak ho neposlat. To zas ve smyslu sdělená bolest je poloviční bolest. Ostatně papír snese všechno.
Určitě existuje trénink na to, aby byl člověk splachovací, aby si neničil své zdraví stresem kvůli nějakému ubožákovi, který kolikrát už dávno zapomněl, že někoho ranil.
Zřejmě budete velký cholerik. Temperament, ten sklon k takovým reakcím,, se dědí. A těm, co v tom takto setrvávají, se říká rezonéři.
Než se odhodláte k psychologovi, pijte nějaký uklidňující čaj, užívejte hořčík a choďte to vyběhat.
A nejste třeba trochu vztahovačný nebo urážlivý? Neprovokujete ty "nepřátele" nějak svým chováním? Přemýšlím totiž marně, kdy naposledy mi někdo takto ublížil...
Kdyby, tak si pomyslím: je to ubožák, nemá cenu si s ním špinit ruce a kazit si den.
. Moje máti vždycky říkala: "Mne může urazit jenom inteligent... A ten to neudělá."
0x
Vzpoměla jsem si, jak to řešil p. Werich ve filmu Pekařův císař a Císařův pekař. Pro případ vzteku měl mísnost plnou keramických nádob a vždy jich několik roztřískal, vztek musí ven...
0x
Tak koukám,že nás posílají k psychiatrům,psychologům. Píši nám,protože to mám naprosto stejně. Naučil jsem se s tím žít,téměř ke každému se chovám slušně,dokud nepřekročí určité meze. Potom najednou přestanu vykat,začnu tykat. To už znamená,že je zle. Co mi pomáhá,nereagovat ihned,uklidnit se a "pomstít se" promyšleně,s chladnou hlavou a později. Samozřejmě,pokud to je možné. Poslední konflikt jsem měl včera,se sousedem,který měl pocit,že mé auto parkuje tak,že nemůže vyjet z garáže / asi šest metrů stranou od jeho vrat/... Po diskusi utekl do baráku...
doplněno 17.11.20 19:40: Gumidek - Aby hněv nepřesáhl ublížení a kriminál...dobrá poznámka,dvě podmínky,jednou za zlomenou čelist,podruhé nos...za mlada.
Nejlepší řešení je odejít od takového člověka, který by mě štval. Ve škole to kolikrát nešlo, tak jsme se taky rvali. 
Jedubabičko,ano,ale docela velkoryse. Spousta lidí se domnívá,že jsem hodný a slušný,jen pár poznalo tu horší stránku. A bez výjimky jde o muže,ženy bezvýhradně ctím a toleruji,děti ignoruji...
Myslím, že je také důležité rozlišovat mezi náhodným kolemjdoucím a člověkem se kterým máte tu čest pravidelně (např. kolegy v práci, člen rodiny). Protivné či jízlivé jedince, které vidím jednou za uherák, vůbec neřeším. U těch druhých záleží na jejich povaze a základě té je pak nutné zvolit strategii, protože každý člověk je individuum a vyžaduje jiný přístup.
0x
Chce to trénink, je to težký, jde to pomalu, ale jde to. Nedávno jsem sem dával příspěvek (cca 17. 9.), kvůli slušnost přesahujícímu rýpaní od svých dvou kamarádů. Oni to třeba ani zle nemysleli, ale to je kolikrát mnohem horší, protože jednají stylem "z cizího krev neteče". Za ty dva měsíce se přeci jen něco změnilo. S jedním jsem kontakt omezil a druhý zase omezil to rýpání. Je to jednak o vlastním tréninku, ale také o těch lidech samotných. Někdy místo vzteku může pomoct diplomacie, třeba ti lidi přestanou, když se ohradíte, nebo je upozorníte na jejich špatné chování. U jiných zase funguje ingnorování, protože to dělají v zásadě jen kvůli Vaší reakci. Každý člověk vyžaduje jiný přístup, chce to vyzkoušet všechno možné, ale rozhodně je to o práci na sobě samém.
Není to možná úplně totožné téma, ale je to o přístupu k jízlivým a drzým lidem. 
Třeba to trochu pomůže.
0x
U lidí, kteří jsou útoční, vnímám, jestli je jejich informace pro mne důležitá. Zlé emoce cizího člověka nejsou o mě a nepatří mi. Do negací cizích lidí mi opravdu nic není. Ten člověk jiný byt neumí. Proto si emoce odmyslím, nevnímám je. Potom cizí vztek nebo strach nevtáhnu do sebe. Nebojuji s ničím.
Někteří lidé mají strach z odlišností. Proto někdy reagují až útočně. Ale to jen reagují na svůj strach. Nemá smysl se na ně kvůli takové reakci zlobit. Naopak je potřeba porozumět jim i sobě, svým pocitům. Teď tedy reaguji na Vaši přezdívku. Pokud znamená to, co myslím. Někdy jsou otázky nepřesné. Odlišnost se dá někdy vnímat jako výjimečnost, přednost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.