Potřebuji na nějakaký čas otupět svoji mysl, snížit vnímání věcí, které ve mě vyvolávají stres a ničí mě.První co mě napadlo je pít alkohol, ale ten mě nedělá dobře na žaludek, takže tudy cesta nepovede. Nějaké prášky? Ale jaké. Slabé na mě nezabírají, takže případná rada vem si bylinky - to by nefungovalo. Odejít ted nemůžu.
doplněno 13.10.17 09:15:
Děkuji všem, kteří se mi snažili pomoci. Díky vám.
doplněno 13.10.17 09:40:
Ještě jednou velké díky
2x
Řešte příčinu, neřešte následek.
Proč si ubližovat dvakrát?
Jednou nehezkým chováním druhých
a podruhé nějakými oblbováky.
Jste již starší, závislý na okolí?
Volejte linku senior pomoci - 800 157 157 / www.zivot90.cz /
Elpida - linka seniorů - 800 200 007 www.elpida.cz
Pokud máte dostatek sil, zamezte přístup do svého domova lidem, kteří na Vás křičí, jsou zlí. Najděte v okolí pomoc, pečovatelskou službu, sociální pomoc a jistě i další na internetu.
Suncicka, jste jedna z mála, kdo pochopil. Toho pána trápí jeho vlastní děti. Je starší, takže dospělé děti. A on už dál nemůže. Kéž pomohou ty kontakty!
Liska, mýlíte se. Tazatel napsal jak staré jsou jeho děti. Synovi je 11 let a holčičce je 5 let. To nejsou zdaleka dospělé děti. Takže sunčička je úplně mimo mísu, doporučovat tazateli poradny pro seniory. Nejedná se o starého člověka.
Víte, obrátil jsem se na několik linek důvěry a výsledek? Nula. Já v žádném případě nepopírám, že někomu dokáží pomoci, ale u mě to nefungovalo.
1x
Zacnete delat jakoukoliv cinnost, pri ktere se vam bude do krve vyplavovat endorfin, dopamin, serotonin, adrenalin... a pri kterem zaroven vypustite myslenky na cokoliv jineho = nejlepe nejaky extremni sport.
Beh, kick box, spartan race, jizda na supersportu, skoky padakem, lezeni, nadavani cikanum...dle chuti a moznosti kazdeho soudruha.
1x
Nečetla jsem všechny vaše stesky v minulosti ani te´d. Ale soudím, že by vám prospělo pobýt nějaký čas v léčebně. Protože se do ní jaksi nemůžete dostat prostřednictvím normálních návštěv lékařských ordinací, tak zkouším jakousi poslední radu. Jeďte do cizího města, abyste rodině nedělal velkou ostudu, zesvlečte se a běhejte nahatý po náměstí. Budete v léčebně okamžitě. Tam si odpočinete a zároveň vám vyšetří psychiku.
Tak moc zlobivé děti, jaké máte doma, jsem nikdy nezažila, ale jestli je to pravda, tak by i jim nějaký dočasný pobyt někde v cizím prostředí neuškodil. Když jsem byla malá, existovaly ozdravovny. Já tam byla, abych ztloustla, ale byly tam i děti na ozdravení psychické.
doplněno 13.10.17 13:31:
A ještě doplním. Pokud by si kdokoli myslel, že radit blázinec je něco nepatřičného, tak musím upozornit, že duše může onemocnět stejně jako srdce, kouby, ledviny... A mnoho mazaných osobností z politiky i kultury v minulosti přiznalo, že blázinec pro ně byla výborná zašívárna před povinnou vojenskou službou a jinými životními nepřijemnostmi.
0x
Zkuste televizi - aktuální super zaručené je sledovat předvolební debaty.
Pokud nepomůže, navštivte svého lékaře.
Jsem vám vděčen za radu, ale hledám okamžité řešení, jak se vyrovnat s tím, že je po mě denně řváno a nervy mám na pochodu a nejraději bych volil odchod z tohoto světa. Vaše rady jsou běh na dlouhou trat a čas hraje proti mě.
Nejrychlejší cesta vede k lékaři.Ten Vám napíše psychofarmaka.
Pokud je nechcete brát,tak začněte cvičit,denně alespoň hodinku.
A další řešení je se naučit řvát také.
Proč si necháte ubližovat?
Od toho na světě nejsme,naučte se bránit nebo odejít z negativního světa,pryč od negativních a zlých lidí !
Řvu taky, ale nemá to efekt. Proč si nemáchám ubližovat? To je otázka, svůj důvod to má v tom, že to jsou moje děti a některé z nich jsou poněkud afektované.
Vy nepotřebujete otupit. Vy potřebujete odstranit příčinu svého stresu. To vám pomůže, ne nějaký oblbovák.
Jenže já tu potřebuji několik měsíců vydržet, takže odstrnění stresu nepřipadá v úvahu. Mohl by jste mi namítnout, že mám postvit svoje děti do latě, pokoušel jsem se, ale měli akorát ze mě srandu. Oblbovák potřebuji, abych to několik měsíců vydržel.
Píšete, "několik měsíců vydržel", a co pak? Odejte bydlet jinam, nebo odejdou děti? Nerozumím. Já si myslím, že je to o výchově, ale nejprve sebe samotného, být prostě důsledný. Já svou rodinu miluju, ale děti se musí vychovávat. V prvé řadě osobním příkladem, jinak když si to u dítěte hlava nepřebere, tak lepnout přes prdel, třeba si to pak zapamatuje. A u větších dětí mluvit, mluvit a mluvit s nimi. V dnešní době děti přijímají jen "příkazy", či pokyny, jako když se ovládají na klíček, říkám tomu "šikana". Od rána slyší už doma, obleč se, najez se, pospěš si. Pak přijdou do školy a zase, seď slušně, nešoupej nohama, dávej pozor, neruš, poslouchej a stále nějaké pokyny. Po škole v družině zase pokyny. To by ani dospělý člověk nevydržel, kdyby mu od rána v práci "ímrvére", někdo říkal, co a jak a skončil by v blázinci. Zkuste jeden den a pak častěji, v určité dny odpojit wifi, TV, mobily, rádio, PC, jako kdyby nešla elektrika a najednou, prostě najednou bude tolik času, že nebudete vědět, co dělat, to je čas být spolu a dělat věci společně. Společnou večeři, ptát se dětí ať vyprávějí, co se jim líbí, jaké mají přání, kam by chtěli v neděli na společný výlet. Ono to nepůjde hned, bude to nějaký čas trvat, ale uleví se Vám, dětem i rodině. Nejde od problému utíkat a zavřít se do své "ulity otupené mysli", naopak být bystrý, trpělivý a mysl i trbělivost si bystřit a trénovat, třeba hrát společné hry a společně vymýšlet i lumpačiny, to děti potřebují, ten čas rodičů věnovaný dětem, aby se necítili samy, odstrčeně, ale že jsou milované, že je o ně zájem. Každý křik a řvaní je VOLÁNÍ o pomoc, chybí vzájemná láska, trpělivost, odpouštění. Nevím, jestli moje psaní přijmete, jestli si z něj něco vezmete, ale tak bych prostě věci řešila já...pt
Připomínáte mi moji mámu, taky měla tyto rady a když u ní byli na prázdninách, tak sněma taky nehla. Já rozumím, že by jste ráda věděla, co bude za pár měíců, ale to si nechám pro sebe,
Jenže Vaše máma není jejich máma, je to jejich babička a těžko za pár týdnů napraví to, co rodiče za roky připustili, či pokazili. To není úkol babičky. Vidím, že mamka Vám radila dobře, ze svých zkušeností, ale rodiče jste vy s manželkou a nelze od problému utíkat a uzavřít se do svého světa. Dejte sebe nejprve do pořádku, ať můžete pomoci i svým dětem, aby z nich vyrostli radostní lidé a né "uřvaní neurotici", protože, co nyní zanedbáte, to oni sami nedají dohromady a budou z nich nešťastní a uřvaní lidé, volající o pomoc...
Podívejte se, dělal jsem vše, co bylo v mých silách, schopnostech a možnostech. Víc jsem ze sebe nedostal a už ani nedostanu. Můžete si o mě myslet, že jsem naprosto neschopný rodič a že chudáci děti a dost možná, že v obojím by jste měla pravdu. Možná by jste si řekla , že by jim bylo lepší v pěstounské péči či jinde a to bych nevěděl co napsat. Ten zbytek nechám bez reakce, protože nezapadají do toho, co se stane za pár měsíců.
doplněno 13.10.17 13:07:
Jinak se mi vybavila slova paní dětské psycholožky, že děti mají zvláštní schopnost zjistit kdo je v rodině nejslabší a na něho útočit.
doplněno 13.10.17 13:09:
Lepnout přes zadek - ti byli lepaní a výsledek naprostá nula.
Na jednu stranu Vás chápu, také vím, co je naprosté vyčerpání psychické i fyzické. Jen trochu pro dokreslení. Starali jsme se 10 let s manželem o mého tátu, ležel nám nakonec po mrtvici, do toho dvě děti v jednom bytě. Žádné dostupné pomůcky nebyly, plenkové kalhotky také ne a s vozíčkem do koupelny jsme nezajeli, takže jsme tátu tahali, unést se nedal, do vany, z vany a tak. Zhubla jsem 36 kg a musela brát léky na nervy, tenkrát rohypnol. Když otec zemřel, připadala jsem si, jako troska a chodila i k psychiatrovi. Dostala jsem léky, stále jsem spala, přibrala nějaké kilo, pak jsem se přestala i třást a za delší čas jsem byla v normálu. Proto píšu, nejdříve se musíte dát dohromady Vy sám. Vy musíte být táta, otec rodiny, opora, ta opora, o kterou se děti mohou opřít a spoléhat na ni. Jistě, že děti vycítí a rozpoznají, kdo je slabý a pak nemají třeba respekt a neposlouchají. To nejde, vy nejste "troska" nafurt. Prostě k lékaři, léčba, nabrat sílu, sebedůvěru a znovu převzít roli otce a autority pro děti a stát se jejich příkladem, dokud jsou malé. Později by bylo pozdě, jak pro Vás, tak hlavně pro ně a měli by ten život těžší. Radím jen podle sebe, ale zkuste se jen nad mými slovy zamyslet a nepřestávejte věřit, jen to nevzdávejte a neutíkejte do otupení mysli...pt
0x
Chápu to, jekdnou jsem byla ve velkém stresu. Práškům se vyhněte, ale existuje přípravek, je sice z bylin, takže neškodný, ale zabírá moc pěkně, nevím, jestli máte v dosahu nejakou Zelenou lékárnu. Jinak se to objedná na internetu, jmenuje se NERVAMIN, je to sice malá lahvička, ale s velkou silou, levné to neví, berete to dva týdny, dva vynecháte a zase dva týdny.Pro začátek si dáte deset kapek, pak už stále po pěti.
0x
Jako bych váš dotaz psala já. Jsem doma s dospělým postiženým synem a bydlíme vedle hlučného alkoholika s nevychovaným čoklem. Já mám ze všeho poslední dobou nervy jak prase, obvoďačka mi nechce předepsat léky na nervy, jen sirup Novopassit. Je to lepší, ale málo. Takže já to flikuji, jak se dá. Několikrát denně si dám sklenku vína s vodou na půl, ten Novopassit, pak mám homeopatika Argentum nitricum AKH, ty nejsilnější, každý den Bvitamin, občas jen tak si vezmu kousek droždí z lednice. Teď, když to vidím napsané, tak to vypadá hrozně a půjdu teda sama o své vůli k psychiatrovi, doktorka ať si trhne.
Nic proti, ale zkuste myslet na sebe. Neničte se život více než se vám zatím daří. Víte, žijeme jednou, měli bychom sice pomáhat druhým a dělat ostatním radost, ale v první řadě tu radost musíme mít my. Co dělat s postiženým synem vám neporadím, ale zkuste něco vymyslet ať si taky můžete odpočinout a nemyslet na to. A taky si najít jiné bydlení, vše nové vám pomůže. Zatím víno ředíte, ale co pak?
0x
Než vyhledáte odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra, berte hořčík a B komplex, kupte si zklidňující bylinné čaje. S alkoholem si nezahrávejte. Pokud pijete více káv denně, uberte, ty zbytečně vyhecují. Dobré je si najít činnost, při které zcela vypnete vůči stressorům. Mně pomáhal volejbal, sport obecně. Večer pak sudoku. Tam se musíte tak soustředit, že na ostatní poněty není místo. Někomu pomáhá vypsat se z problému, co ho tíží. Psát to jako někomu dopis. člověk si tak srovná mysl.
doplněno 12.10.17 16:25:
Teď, když čtu, o co jde, tak to je na rodinnou poradnu. Psychologa. A pro všechny zúčastněné. Takhle jen strkáte hlavu do písku.
Hezký den,nechejte si předepsat nějaká zklidňující antidepresiva. Bohužel ale většina antidepresiv spíš stimuluje,než zklidňuje,protože člověk v depresi nepotřebuje uklidnit,ale nakopnout,aby byl schopen fungovat. Ale jsou i AD na úzkosti,kterými pravdpěpodobně trpíte Vy. Na noc je to třeba Triticco,Mirtazapin(ale ten nedoporučuji,tloustne se po něm),já beru také na uklidnění Zyprexu(antipsychotikum). Ale na dálku Vám nikdo lék předepsat nemůže a každému sedí něco jiného. Poradila bych se s psychiatrem. Pročelta jsem i Vaši starou otázku,kde píšete,že nemůžete sehnat psychiatra,který by Vás vzal hned. Obvolejte těch psychiatrů co nejvíc a nezapomeňte jim zdůraznit,že je to akutní,věřím,že se nějaký,který by Vás vzal brzy,najde. Až se trochu uklidníte,zkuste psychoterapii u psychologa, s tím,že zapojíte do terapie celou rodinu. Ve Vašem případě to bude zřejmě nezbytné.
@byvalapacientka: Netloustne se po Mirtazapinu, ale po jídle. Mirtazapin stimuluje chuť k jídlu, a člověk tloustne po jídle, ne po tom prášku jako takovém. Beru ho (30 mg večer), mám 165 cm a 48 kg, takže ne každý po Mirtazapinu tloustne, tloustne ten, kdo se přežírá, nehledě na prášky.
Ale tloustne. Já nejedla o nic víc,než teď a teď mám plus mínus 70-75 kilo. Než jsem začla brát tento lék,měla jsem 55 kilo,během roku jsem se dostala na 80!A jedla jsem normálně,žádné přežírací orgie. Dokonce jsem se pak snažila zhubnout u výživové poradkyně a podařilo se mi to pořádně až po změně léků.
doplněno 12.10.17 17:14:
Přečtěte si příbalovou informaci k mirtazapinu. Píšou tam,že u 1 z 10 pacientů dochází k nárůstu tělesné hmotnosti.
@byvalapacientka: Já měla před začátkem léčby 45, teď mám 48. A ty tři kila nahoře přisuzuji k tomu, že jsem se prostě uklidnila a vrátila se mi chuť k jídlu (což je fakt). A příbalovou informaci jsem četla, ale opravdu netloustnete z léků, ale z jídla. Tento lék pouze stimuluje chuť k jídlu, sám o sobě NEOBSAHUJE ŽÁDNÉ KALORIE, po kterých byste přibrala.
Zkušenosti s tím nemám, ale působením některých léků může dojít ke změně (tj. třeba i výraznému zpomalení) metabolismu. Něco jíst musíte v každém případě a tělo na to "něco" může reagovat jinak než dříve. Myslím, že o tom je tady řeč.
doplněno 12.10.17 23:13:
Liško, pán poměrně nedávno psal, že ho trápí jeho malé děti (5 a 11 let). Před časem jsem se dívala na jeden zahraniční pořad, kde se řešil případ obtížně zvladatelného chlapce (myslím, že mu bylo do 10 let), který postupně začal nožem napadat své blízké a pokoušel se i podpálit dům. Zjistili mu závažné, vrozené psychické onemocnění (pouze psychické, protože inteligenci měl vysokou), které je neléčitelné, pouze mírně usměrnitelné. Mám dojem, že odborníci došli k názoru, že je už v takto nízkém věku nebezpečný svému okolí a měl by být umístěn v léčebně. Netvrdím, že je to případ tazatele, ale buď má psychické problémy on sám spolu s manželkou, anebo je mají jeho děti, popř. je tím stižena celá rodina. Rozhodně není normální, aby si ani jeden z rodičů takto zoufale nevěděl rady s potomky v dětském věku.
To je krásný příklad - podle sebe soudím tebe. Mě po tom prášku není zle, tudíž ani tobě nemůže být zle. Já po něm nepřibral, tak není možné, aby jsi ty přibral. Ale tak to přece vůbec nefunguje, Každý člověk je jiný, je original a jinak reaguje. Jeden se může nacpat k prasknutí a nepřibere ani deko a druhý se troch nají a přibíra. U každého matebolismus a věci co ho ovlivnují funguje jinak. Takže nejde srovnávat Pepu s Karlem. Každý čloěk je prostě jiný a co funguje na 999 lidí na 1 fungovat nemusí.
No vidíte, jak si to umíte hezky sám vysvětlit. Ano, máte pravdu. Každý člověk je jiný a reaguje jinak a to nejen na léky, ale i na situace. A přesto se už po druhé ptáte co máte dělat, abyste se se zklidnil a na každou dobře míněnou radu máte negativní odpověď ve smyslu, tohle ne, tohle už jsem vyzkoušel, tohle neúčinkuje a tak dál. Četla jsem teď i tu Vaši předchozí otázku, která byla položena v období, kdy byly prázdniny a děti byly doma. Ale teď už jsou teda ve škole a jak je vidět, nic se nezlepšilo. A hledat nějaké prášky na otupění je trochu podivné. Když se staráte o děti, neměl byste být pod vlivem sedativ. A proč zase říkáte, že se jedná opět o nějakou určitou dobu. Několik týdnů. Podle toho co píšete a jaké jsou Vaše reakce na rady druhých, tak to vidím na jiný problém a opravdu by to chtělo navštívit odborníka. Je divné, že se obě děti podle Vašich slov, chovají stejně. Obě děti řvou. Do toho řvete i Vy a asi i Vaše žena. No to musí být teda mazec v té Vaší rodině. Rozhodně by bylo lepší hledat odbornou pomoc u psychologa a nějakého rodinného poradce, než hledat prášky na oblbnutí. Tím to stejně nevyřešíte. Jen se může stát něco, co nebude nic dobrého a čeho můžete po celý život pak litovat. Jestli je teda všechno to co píšete, pravda.
Dobrý den, děkuji za odpověď. Proč píšu že jen na pár měsíců, protože za pár měíců bude všechno úplně jinak, bez toho, aniž bych chtěl psát podrobnosti.
Pro @suzymon Přemýšlel jsem, jestli mám reagovat nějak obšírněji, když jste si dala práci s tím, co jste napsala. Za prvé berte to tak, že jsem velmi zvláštní osobnost, možná trpím i nějakými poruchami osobnosti. Jinak upřímně moc vám nerozumím, vnímám vaše psaní jako osobní útok vůči mé osobě, i když se samozřejmě můžu mýlit. To na co jste reagovala v první větě souvisí s tím, že to takto funguje a i já jsem to několikrát ve svém životě použil. Například jsem dvoum osobám říkal, jak jim může být zima, když mě je horko. Obecně mě toto zobecnování zlobí, i když přiznávám, že jsem ho párkrát nesmyslně taky použil, aniž bych si to v první chvíli uvědomil. Píšete, že mívám negativní rakce, že už jem to vyzkoušel- nechápu, jak podle vás mám reagovat, když už jsem to vyzkoušel. Samotný bych to nebral jako negativní reakci, ale jen jako konstatování. Opravduod doby před prázdninami se nic se nezměnilo nebo jen velmi málo. Vaše konstatovánání, že hledání prášků na otupění je trochu podivné - to je váš názor, který vám neberu. Je tomoje cesta pomoci. Mám k tomu svoje důvody o kterých by jsme mohli diskutovat, ale to není důležité. Staráte se o děti a chcete používat sedativa - chci to jen přežít. Se zbytkem vyšeho psaní souhlasím beze zbytku, ale už na to nemám sílu a vlastně ni žádné schopnosti to nějak řešit.
Dota, slovem "negativní!" jsem myslela to, že na všechny pokusy Vám poradit jste odpověděl, tohle nefunguje, to už jsem vyzkoušel. Takže musíte sám uznat, že Vám tady nikdo poradit nedokázal to ani ve dvou stejných otázkách, kde jste opravdu dostal docela dost odpovědí, až jste toho měl sám dost a žádal dokonce o vymazání první otázky. A pak jste všem napsal, že už nemá smysl dál odpovídat, protože Vy už ji pokládáte za uzavřenou a že se už do ní nebudete vracet. Napsal jste to slušně, ale jinými slovy to vyznělo jako "už mne Vaše odpovědi nezajímají, nemusíte se namáhat".
No a teď, po krátké době jste se vrátil a ptáte se opět na to samé. Vám to divné nepřijde? Mně to divné přišlo. A to je můj názor. Dobře víte, že tady Vám nikdo konkrétní lék nepředepíše. Někteří ale poradili dokonce i název určitých léků, ale ty všechny jste už na sobě vyzkoušel a také nepomohly. Píšete: "chci to jen přežít", ale o trochu výš zase uvažujete o ukončení života. Prostě jste plný rozporů. A co chcete přežít? Jedná se o nějakou dobu, dny, měsíce, roky?
Na mne to dělá dojem, že si chcete jenom povídat. Možná že máte úplně jiný problém, ale nechcete o tom mluvit a tak jste udal tyto důvody. Ty jsou takové běžné a není na nich co by mohlo šokovat. Ale pravda bude asi někde jinde.
Děkuji vám. Všechno má svoje příčiny. Když jsem jsem psal, že považují svoji otázku už za uzavřenou, myslel jsem tím, že už si ty odpovědi nebudu čist a je zbytečné psát. Uznávám, nikdo mě nedokázal poradit tak, a tak již stejné ani podobné dotazy pokládat nebudu, Jak jsem psal, jsem narušená osobnost, blázen. Jinak se jedná o několik měsíců. Jetli mě přijde divné položit po čase stejné otázky.. Jednoznačně ne. Nechtěl jsem předepsat léky, ale aby někdo napsal - měla jsem podobné problémy,doktor mi předepsal ten a ten lék a ten mi pomohl. Přesně o to mi šlo, o nic jiného. Ne zkuste tamto a ono, i když si těch rad cením, hledal jsem konkrétní věc, vzít si něco, abych nemusel pít alkohol. Přežít a ukončení života. Ten rozpor je jen zdánlivý, Kdybych neměl zábrany, tak to udělám a neotravuju tady lidi svými dotazy. Ale protože mám zábrany, které mě zatím brání ten krok udělat, píšu o přežití.
A popovídat si opravdu nepotřebuji, nakecám si toho sám se sebou dost.
Nikdo, opakuji nikdo, Vám přece nemůže napsat že prožil PODOBNÉ PROBLÉMY CO VY a co mu pomohlo. Sám to říkáte, že to nejde, že to je individuální. A co to je podle Vás,to "PODOBNÉ"? Podobné si mohou být kalhoty, nebo nějaká bunda, sekačka na trávu, sušička prádla a tak dál a dál. A i tam mohou být různé detaily, které celou tu věc mohou ve výsledku hodně změnit. Tím spíše to platí u nervových a i jiných onemocněních. Takže konkrétně Vám nikdo nemůže odpovědět, ani kdyby se přetrhl. A když si dokážete sám se sebou povídat, tak to je dobré. Také to tak dělám. Možná, že kdyby mne někdo sledoval jako neviditelný v mém běžném životě, tak si také řekne že jsem blázen. Jenomže já si jsem toho vědoma, povídám si ráda a jako blázen si vůbec nepřipadám. Ale nesnesla bych teda nějaké řvaní a hádky. To bych teda odešla. Píšete, že máte děti, tak nemůžete. No nevím, v tomto případě opravdu nelze poradit. Musíte na to přijít sám, nebo s lékařskou pomocí.
Kde ho vzít a nekrast. Nehledě na to, že jsem si před roky pěstoval a nemělo na mě vůbec žádný účinek.dota
0x
Tady je potřeba vyřešit rodinné vztahy, výchovu dětí, podat pomocnou ruku přes lékaře specialisty péče o dítě + důkladné vyšetření.
Nezvládnutá výchova dětí, nebo jsou různé nemoce, které se podepisují na chování dětí. Agresivita, křik, nezvladatelné chování, žádný respekt dospělé osoby.
Vaše osobní problémy jsou také nějakého psychického rázu, jste utlumen, ale chcete být ještě více.
Nejsou vaše děti zatížené též nějakou geneticky přenosnou nemocí?
Řešte s lékaři /dětský specialista/.
Jinak, to co vyžadujete - rychlá a účinná pomoc, tak mi napadá leda lobotomie. Ale samozřejmě v reálu neproveditelná, s rizikem neúspěchu. /zvířátko, nebo zcela jiné změny v chování/
Vy máte nějaký problém v rodině, ale nemyslím, že se tady na internetové poradně doberete k nějakému výsledku. Škála pomoci různými přípravky je velmi omezená a vždy jsou i nějaké nežádoucí doprovodné účinky.
Jinak meditaci jako takovou nezavrhuji, člověk k ní musí dospět ale sám, dorůst do ní, i se změnou životního stylu. V klidném prostředí, bez rušivých vlivů, což u Vás nelze aplikovat. Vezměme mnichy v Tibetu, asi nemají okolo sebe hordu malých, rozjívených děcek na malém prostoru bytu. /píšete, že těch dětí je více/
0x
Dělejte taky nějaký sport třeba plavání, běhání nebo četbu. Něco, co by vás bavilo a naplnilo, dělejte. Najděte si psychologa, kterýmu nejde jen o prachy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.