Nejste přihlášen/a.
Celý život nedokáži chodit do práce, nejvíc jsem vydržela půl roku - většinu života na ÚP. Měla jsem hororové dětství, které zanechalo trvalá poškození na duši. Byla jsem dnes na LPK, první věta posudkového lékaře byla, že na (částečný) důchod to není. Mám diagnozu něco jako "úzkostně depresivní porucha se zvýšenou frustrací a silnými somatickými projevy", vlastně ji mám přes 40let, ale život mě donutil můj stav rozkrýt psychologovi a psychiatrovi 3měsíce zpátky. Také mám somatické problémy. Posud.lékař mi řekl, že mám zůstat na neschopence, léčit se a pak uvidíme. Ideální by prý bylo se nechat hospitalizovat. Přišlo mi, že asi viděl, že to nedávám, že si nevymýšlím. Asi jsem udělala chybu, že jsem měla už v mládí "oficiálně" se léčit - že se LPK zdám nemocná moc čerstvě.
Jsem na neschopence v ochranné době (vyhodili mě z práce) u obvodního lékaře, jenže mě nechce nechat u sebe dlouhodobě marodit. Volala jsem mé psychiatričce a ta že mě nechá u sebe na neschopence jen dva měsíce a pak musím na ÚP. Nevím, co mám dělat, na ÚP sice být mohu, ale NEJSEM PRÁCE SCHOPNA v mém stavu. Budu tam jen sedět a říkat jim, že nemám na to jít někde pracovat...Nemám zavolat jiné psychiatričce? Vždyť kolikrát čtu, že jsou lidé rok u psychologa na neschopence. Nebo jít na ten ÚP a tam si nechat vystavit "neschopenku" na rok - bude mít před LPK stejnou váhu? (Po roce neschopenky LPK přece zvažuje invalidní důchod více)
ÚP za Vás toto nevyřeší. Pokud půjdete do evidence, pak se Vám jako uchazeči o zaměstnání budou snažit najít práci. A Vy budete muset s nimi spolupracovat. O tom, zda jste schopná práce rozhoduje Váš lékař (psychiatr). Pokud Vám ukončí neschopenku znamená to, že jste schopná pracovat. Je pravda, že se někdo léčí dlouhodobě, ale v mnoha případech které znám, to obnáší i častý pobyt v psychiatrické léčebně u takto nemocných lidí, nejen být v péči psychiatra ambulantně. Pokud nezvládnete docházet do zaměstnání, neuvažovala jste o tom, třeba pracovat z domova? Zvažovala jste i tuto možnost?
Nechci zlehčovat vaši nemoc. Je mi jasné, že psychické problémy jsou velmi zlé. Ale zároveň také vím, že náprava (alespoň částečná) je možná tehdy, když se člověk cítí užitečný, když vidí za sebou nějaký výsledek snažení.
Jenže vaše snažení se jaksi neubírá k práci, ale k invaliditě. Místo abyste si hledala vhodné nenáročné zaměstnání, vás mnohem více zajímá, jak se počítá neschopenka na pracáku:
Nebo že neschopenka na pracáku se také počítá do důchodového pojištění.
Zdroj: poradte.cz/...
Zajímejte se o chráněné dílny. Nebo si zkuste najít práci v zahradnictví. Nemusí být náročná, je na čerstvém vzduchu, vidíte kolem sebe růst. To povznáší. Když se zavřete doma, budete mít možná pohodlný invalidní důchod, ale na psychiku to rozhodně dobré nebude.
Byla jsem na ÚP po škole necelé dva měsíce, hrůza, to co mi nabízeli za nabídky, jako administrativní výpomoc za 15000 hrubého, to bylo směšné, takže to, že se úřad práce snaží najít uchazeči práci, je celkem hloupost. První měsíc mi dali tu nabídku, těhle otřesně placených míst, druhý měsíc se mě ptali, jak jsem na tom, tak to už jsem měla rozjeté pohovory, a sděllila jsem jim to, tak to byla schůzka asi na minuty. Jen mi řekli, že kdybych si nenšla práci, tak už budu muset využít ty jejich příšerné nabídky. Jinak se obávám, že s těmi záznamy u psychiatra bude v práci problém :/ Už s tím mám zkušenosti, kdy obvoďák odmítal, kamarádce napsat souhlas, že může pracovat, kvůli "blbému postraumatu". Spíš by mě zajímal, důvod, proč v práci nevydržíte, možná jste zatím jen nenarazila na tu pravou práci. Já při studiu taky skoro v žádné nevydržela, protože v MCD byla ponižující brigáda za tehdy 60 kč, pomáhat v kanceláři znamenalo za 70 KČ zakládat dle abecedy stovky klientů. Práce v Newyourkeru zase 12 hodin na nohou a lítat mezi oblečkama, nic z toho mě nenadchlo, až když jsem si sehnala banku, takže to je normální, že ne každá práce nám sedne. Zkusila bych se zamyslet, nad tím, co by Vás bavilo, protože pak Vám to i psychicky pomůže s tím, že ze sebe budete mít dobrý pocit.
Dle mého je vaše jediná starost jak dostat neschopenku alespoň na rok, poté nejlépě nějaký ID a už nikdy nepracovat. Co takhle se zamyslet a shánět práci, kterou byste dělat mohla, která by vás alespoň trochu bavila a která by vás živila? Dále se snažit léčit, aby se vaše zdravotní problémy zlepšily atd. Je třeba mít nějaký sen a nějaké cíle, které si chcete splnit a pracovat může být i zabava, která vede k splnění těchto cílů. To vše by vám jistě pomohlo
Nezlobte se, ale nedělat nic je snad ještě horší než dělat hodně. Taky jsem měla hrozné dětství, ale vím, že mě nikdo živit nebude, tak se živím sama. A co zkusit aspoň pracovat na částečný úvazek? Je to snad lepší nežli nic. Akorát když je člověk doma, lituje se, přemýšlí nad sebou a není to dobrý pro něj. Nemůže přijít na jiný myšlenky. V práci přijde.
Nezlobte se, ale takhle k tomu přistupovat nemůžete. Je nesmysl "plánovat neschopenku", nebo "jak dlouho můžete u kterého lékaře být na neschopence".
Vaším cílem by mělo být co nejdříve se uzdravit nebo alespoň zlepšit svůj zdravotní stav. Je jedno, který lékař povede neschopenku, důležité je se léčit a řídit pokyny lékařů.
Invalidní důchod Vám nepřiznali nikoliv proto, že byste "se LPK zdála moc čerstvě nemocná", ale proto že ztráta Vaší pracovní schopnosti zatím nedosahuje 35 nebo více procent.
Normálně pokračujte v léčení a pokud se zdravotní stav nebude lepšit, můžete po nějaké době zkuste o ID požádat znovu. Ale jak píši výše → Vaší hlavní snahou by měla být snaha se uzdravit nebo alespoň zlepšit svůj stav.
_________
Evidence na ÚP je určena uchazečům o zaměstnání, nemůžete-li nebo nejste-li schopna nastoupit do zaměstnání, nemá pro Vás smysl.
Děkuji Vám všem za reakce a snahu pomoc, moc si toho vážím! Víte, já když vidím kolem sebe lidi třeba v Kauflandu jak pracují den za dnem, polévá mě z toho smrt. Každý máme jiný životní příběh a ten můj patří k těm hodně smutným (dětství a jisté trauma v dospělosti) a také má psychickofyzická konstituce. Sama vidím lidi, kteří když prošli určitými věcmi, už nikdy se z nich nedokázali vzpamatovat. Myslím si, že i kdyby psychologická pomoc mi byla po ruce už v mých dvaceti letech, asi by stejně moc nedokázala. Dětství je den za dnem v určitém prostředí a nějak "stromek" tvaruje. Moje dětství bylo dle slov psycholožky "horor." Už jsem starý kmen a sotva může co změnit mé celoživotní ladění. Včera jsem četla, že ta má nemoc (diagnoza) velmi často vede k invaliditě. Z domu bych moc ráda pracovala, ale rozumná práce se domů sehnat nedá a telefonovat nemohu (kvůli somatice). Nevíte prosím někdo - na úřad práce bych dostala něco jiného než tu běžnou neschopenku, že? Tedy jen nějaké potvrzení od doktora, o kterém nebude na ČSSZ žádný záznam, že? Já vím, že si myslíte, že jsem jen líná - taky jsem si to celé roky namlouvala. Až poslední dva roky jsem pochopila, že si nemusím vyčítat lenost...Příznakem mé nemoci je neenergičnost a snadná únava. Fakt jsem se kolikrát snažila, ale psychika mě spolehlivě vždy srazí V kolektivu pracovat je to pro mě nejtěžší, nejvíc tím, že jsem se vždy musela tvářit, že jsem v poho ( ale uvnitř to bublá a vře) a taky pro mou introvertní povahu.
"mikl", pokud pociťujete stále únavu, může jít o úplně jiné onemocnění. Možná byste potřebovala na vyšetření, zda se nejdná o Fibromyalgii, u nás ještě ne příliš známou nemoc. Měli by Vás poslat na vyšetření CT hlavy a mozku, které ukáže, zda není příčina tam. Jde současně o psychické vypětí. Zeptejte se lékaře a také zda je u nás k dispozici lék "Duloxetine".
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.