Nejste přihlášen/a.
Je samozřejmě spousta lidí, co se stále domnívá, že člověk, který chodí k psychiatrovi = nepříčetný magor, který je nebezpečný sobě i ostatním. Takových pacientů je ale v psychiatrických ordinacích menšina. Většina pacientů jsou ale na pohled normálně fungující lidé, jen třeba zažívají příliš mnoho stresu, ztratili životní cíle z dohledu nebo o hodně přišli, jsou nešťastní a unavení životem (jsou v depresi) nebo lidé, kteří zažili nějakou traumatizující událost a od té doby zažívají neopodstatněné pocity strachu (trpí úzkostmi).
Někdo může namítnout, že psychofarmaka, která se používají jako podpůrné prostředky (no, v praxi často jako ty hlavní a nejdůležitější) k léčbě těchto nepříjemných duševních stavů, jsou jen další legální drogy, stejně jako například alkohol - a má pravdu, ačkoli většina těch látek je samozřejmě slabší a jejich užívání nemá tak výrazné zdravotní následky. Často je to ale na dlouhou dobu jediné účinné řešení. Je to podobný princip jako s chemoterapií - ano, je to svinstvo (u psycholéků to ale většinou není ani zdaleka tak prudké); ne, ani nemáte záruku, že vás to opravdu vyléčí; ale někdy není jiná další možnost, než se prostě odevzdat nemoci, aby nás zničila.
Pokud máte záznam od psychiatra např. o sklonech k násilnému chování či depresi, tak je fakt, že třeba zbroják si asi neuděláte a policajta nebo vojáka z povolání dělat nemůžete (alespoň myslím, jistej si nejsem). Ale u většiny "bezpečných" pracovních míst by s tím neměl být problém a zaměstnavateli do toho ani v podstatě nic není. Jak už bylo zmíněno, spousta zaměstnavatelů nebo obecně lidí na vysokých pozicích k psychiatrovi nebo psychologovi chodí sama, možná dokonce častěji než ostatní. Ono být "nahoře" a mít zodpovědnost je často dost psychicky náročné...
Souhlasím. Takový psychopat škodí okolí, ale k psychiatrovi nepůjde. Lidé z jeho okolí půjdou a odnesou to. Pak jsou lidé, které nikdo k psychiatrovi, psychologovi nedostane, přestože sami vědí, že by to potřebovali. Myslí si, že stačí si jít zacvičit nebo se jít projít ven, mít koníčky. A tím se všechno vyřeší a bude spokojenost max. Tím se problém nevyřeší, ale akorát oddálí a problémy se budou stupňovat, nabalovat dál. Ale každý jsme jiný a co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému.
doplněno 05.06.16 21:36:A jak jsou otevřené hranice a je u nás spoustu cizinců, někteří z nich potřebují taky psychiatra, ale neumějí jazyky, ani anglicky. Tak jak to budou řešit např. vietnamci?
A nejhorší to je po probuzení. Šílené bušení, jako kdyby se mi všechno svíralo ,jako kdybych byla vystresovaná z nějaké situace, ale přitom je to normální den,kdy se nic stresového nemá stát, např. zkoušky ve škole nebo něco..
Může to být panická stresová porucha. apod.Nic ti nemusí být,je to jen o psychice,podívej se na tohle poradte.cz/...
No a právě proto by mělo být u Vás nějaké tabu, o kterém se nemluví. Přece se nemusíte se vším své kamarádce svěřovat.
Můžete mít něco jenom pro sebe! Nemusí o tom nikdo vědět. Pokud to vydržíte.
Jak vidíte, tak Vás kamarádka jenom postrašila a vystresovala.
Ano,s takovýma věcma se raději nechlubit kamarádce.Nikdy se neví,jestli se rozejdete,pohádáte a ona to pak vyslepičí kdovíkomu.Nebo se jen tak zmíní doma,nic ve zlém ale rodiče to pak vyzvoní jinde,protože už to není kamarádka jejich ale jen je to pro ně cizí holka,co kamarádí s naší dcerou.A drby se táhnou jako med a každý si něco přídá
Já bych ani za tím praktickým lékařem kvůli tomu nechodila a neříkala mu to. Zdravotní sestra má taky přístup do karty, tak uvidí, co tam je napsaný. Lékařské tajemství je lékařské tajemství, ale i doktoři a sestry jsou jenom lidi a nikdy nevíte, komu to ta sestra třeba řekne. Navíc pokud jste z menšího města, kde se všichni znají... Musela bych být padlá na hlavu, abych to říkala. Vím jakou mám zdrav. sestru. I jiné věci raději už neříkám. Co slyším od známých z okolí, tak taky nemají doktory ani sestry ideální, tak proč jim to říkat? Lepší je si psychologa platit. Je to anonymní. Když tam párkrát půjdete, tak vás to snad nezruinuje. A že jste to řekla kamarádce, si nevyčítejte. Věřila jste jí, tak jste jí to řekla. Je to kamarádka, ale všechno vědět nemusí.
Já samozřejmě funguju normálně, okolí na mě skoro nic nepozná. Ale já sama když přijdu mezi více lidí,do restaurace nebo kdekoliv se cítím prostě divně. Rozbuší se mi srdce, začnu se potit a přijdu si jako kdyby se mi to jenom zdálo. Taky sem hodně začala zapomínat. Ale nemyslím si,že jsem tím pro okolí nějak nebezpečná nebo že bych nějakou práci nemohla vykonávat. Můžu,ale je to v poslední době hodně obtížné.
Pokud byste chtěla a měla možnost jet například do lázní zdarma na pojištovnu (na tzv. křížek), musíte mít na formuláři razítko od praktického lékaře. Psychiatři mohou posílat lidi do lázní na tyhle diagnozy...neurozy atd
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.