Ahoj, chci se vám tu trošku svěřit a říct vám, co mě posledních pár dní, týdnů trapí a nedá mi to kolikrát ani spát.. Předem se omlouvám, protože to bude asi trošku delší.. Každopádně děkuji všem, kteří to dočtou až do konce a sdělí mi svůj názor.
Je mi 21, před rokem jsem maturoval a teď pracuji. Bydlím u rodičů a doteď jsem neměl žádný vztah s holkou.. Prostě nic, kromě nějakého dopisování na sociálních sítích atd.. Ubíjí mě, jak všude okolo poslouchám jak támhle kolega z práce nebo kamarád prožil tohle a tamto, potom to čtu na Facebooku atd..
Problém je, že se s holkama nějak neumím bavit a ani jsem pořádně neměl příležitost.. Samozřejmě že mojí vinou.. Nikam tolik nechodím, žádné diskotéky atd.. Na střední jsem studoval technický obor, kde ani žádná holka nebyla a společenský život prostě nic moc.. S kamarádama problém nemám, rád je vídám, zajdu s nima třeba nachvíli do hospody nebo se s nima prostě jen tak sejdu a tak..
Jinak bych řekl, že jsem prostě normální kluk, nepiju, pokud teda nejdu s kamarády do hospody, nekouřím..
Mezi cizíma jsem byl vždycky takový ten stydlivější typ a trošku uzavřený.. Až když jsem se s někým poznal, tak to bylo mnohem lepší a neměl jsem s tím už problém.. Ostatně od té doby co pracuji se to o dost zlepšilo, ale bohužel né s opačným pohlavím.. 
Občas se prostě nedokážu dívat do očí a tak, nedokážu si to vysvětlit, nevím proč, jak dotyčnou osobu neznám, tak je to skoro vždycky problém..
Nevím co s tím mám dělat.. K psychiatrovi určitě jít nechci a vlastně ani nevím, jak bych mu to vysvětloval..
Strašně toužím po nějakém vztahu, ale je to pro mě prostě problém, nevím co, nevím jak, nemám zkušenosti, ale vím, že vždycky musí být jednou poprvé..
Vlastně mi v životě ani nic nechybí, kromě vztahu, který mi chybí.. Mám práci, peníze, auto o kterém jsem snil, rodičům platím atd.. Ale to hlavní co by člověk měl mít, když teda nepočítám zdraví, to prostě nemám..
Poslední dobou přemýšlím jak v životě dál.. Kolikrát prostě v noci vypadnu, vezmu klíčky od auta jedu se třeba na hodinu projet, kdykoliv mě to napadne a prostě jen přemýšlím, protože jedině za volantem se cítím skvěle a nechám myšlenky plout..
Říkám si, že už mě prostě nic nečeká, jen budu do smrti pracovat.. Taková představa se mi nelíbí a vím, že prostě s tím nic neudělám, dokud bydlím u rodičů, můžu si dovolit co chci, ale nedělá mě to šťastným,když mi chybí vážný vztah a stejně se budu muset jednou odstěhovat a potom to bude život od výplaty k výplatě a to bych se sám asi zbláznil a tahle prostě žít nechci, chci žít a né přežívat jako doteď..
Pro někoho je moje trápení asi k smíchu, jsou lidi co jsou na tom mnohem hůře a já tady řeším pro někoho asi maličkosti, ale pro mě to maličkost není a ještě k tomu co se okolo děje.. Jak se lidé k sobě chovají, jak se chovají ke zvířatům, viz. třeba slon který žil přes 60 let sám ve výběhu a nikoho chudák za celý život nepoznal, včera zastřelená gorilla kvůli tomu, že si rodiče nehlídali svoje děcko.. A k tomu moje problémy, poslední dobu nemyslím snad ani na nic jiného a ani v práci to není o moc lepší...
Pomůže mi někdo, jak z toho všeho ven? Co mi pomůže? Vím, že je tady spoustu lidí, kteří jsou schopni pomoci a takových si strašně moc vážím, kéž by byl takový každý.. Hned by se nám žilo lépe.
Díky za váš čas.
3x
Ahoj Luke, jsi ještě dost mladičký na to, aby jsi přemýšlel nad tím, že zestárneš sám 
Neboj i na tebe někde čeká ta pravá, zkus jí jít naproti...diskotéka, hospoda není zrovna to pravé místo pro hledání partnerky, i když je i spoustu případů, že se seznámili na diskotéce a známost završili manželským slibem. Nebránila bych se inzerátu či nějaké seznamce...já jsem si manžela našla také přes internetovou seznamku 
To fotografování by mohlo být dobrým seznamovacím pojítkem, víš kolik holek miluje fotografování (nemyslím ty, co se vystavují před objektivem 
), ale taková ta romantická duše s foťákem u obličeje Zapoj své kamarádky (co by "dohazovačky" ) ať rozhodí sítě...
Ano život není jen pohádka, ale je i dosti krutý, ale dovedeš si představit, kdyby si každý žil opravdu jako v té pohádce? Čeho bychom si potom vážili, jaké bychom uznávali hodnoty? Držím palce
1x
Nevím, kde žijete, ale pokud je ve Vašem městě nějaký turistický klub, nebo tak něco, tam se hodně můžete seznámit i vodáci atd, zkrátka sport
google.cz/...
, neuvedl jste ale, jestli k němu tíhnete. Společné zájmy dělají divy...a z přátelství může snadno přerůstat láska.
Jestli máte dovolenou, či volné víkendy...tak rozhodně hledejte cestovku se zájezdy pro osamělé ve Vašem věku, nejlépe u nás v Česku, já bych preferovala seznámit se živě, v inzerátech lidé často lžou o sobě, nevím proč to dělají, ale málokdy je pravda, co o sobě napíší..na inzeráty bych nevěřila.
google.cz/...
Facebook zavrhuji uplně. Dívka co má potřebu a čas každou chvíli veřejně sdělovat co právě dělá a co to s ní udělalo, by můj zájem neprobudila.
Chodte do knihoven, nejlépe univerzitních, hodně dívek se s Vámi rádo pobaví na nějaké téma a Vy ji můžete pozvat na colu...
Dříve se v každém městě pořádaly takzvané čaje pro mladé lidí od 15 let. Nebyly to žádné diskotéky v dnešním pojetí, kdy mládež neslyší sama sebe, natož druhé. Dbalo se na klasickou taneční hudbu, kde jste mohl dívce při tanci říkat, jak jí to sluší a ona Vás slyšela, kde se dbalo na společenské chování a dívky tam chodily v šatech. Hodně mladých lidí tam získávalo základy slušného chování k druhému pohlaví, nebyl to špatný počin, ale dnes by nikdo na tom nevydělal, stát kulturní domy myslím nedotuje, tak to těžko někdo obnoví. Mnoho lidí se takto seznámilo. Ani nevím, jestli dneska se ještě vůbec dá jít někam do vinárny, kde se tančí.. google.cz/...
Přesto si myslím, že byste velké šance měl v kurzech tanečních hodin, chodí tam opravdu velmi málo mužů a dost dívek. Dříve tyto kurzy proto měli muži zadarmo. Kdyby chlapci neopomíjeli taneční, mohou se seznámit už vlastně od 15 let - 16 let...Pokud jste z Prahy, zalistujte na webu a zučastněte se nějakého kurzu. Znám mladou ženu, co se tak seznámila na kurzu flamenga...
Jestli máte pocit že byste to nezvládl, jste na omylu, nejde o to stát se druhým Travoltou, ale získat ohebnost, pružnou chůzi a pěkné držení těla, na každé modelce je například znát, když v dětství či mládí prodělala kurz baletu, proto se pořádají, ne aby vychovávaly šampiony, ale aby se dala příležitost lidem něco pro sebe udělat.
Víte jak chodí dívka zvyklá jen na kalhoty a pak si vezme šaty? A dívka, která má za sebou taneční hodiny, lehký krok a pěkné držení těla jak v kalhotech, tak v šatech či sukni? Velký rozdíl to je a je to chvíle, kdy se muži za takovou dívkou s pěknou chůzí na ulicí rádi otáčejí.
Řekla bych, že možností je opravdu velká spousta, jak se spřátelit s dívkou a mnohdy pokračovat už ve vztahu. A nikde jinde tu dívku tak nepoznáte, jako při společné činnosti, at už je to práce, zábava, tanec, turistika či společný zájezd.
Na závěr bych Vám chtěla dát radu. Jste muž, nemůžete čekat, že Vás budou oslovovat dívky, projevit zájem byste měl Vy první. Už jste se někdy díval jak jdou dívky z některé střední školy a osamělé dívky se banálně zeptal, kolik je hodin a navázal dotazem, že rád na ni druhý den počkáte ...třeba Vám řekne i v kolik hodin půjde ze školy, když k tomu přidáte milý usměv. Stejně tak oslovte dívky s pejskem v parku...To není vnucování, to je projevený zájem, vnucoval byste se až, kdyby dívka odešla bez toho, aniž by Vám schůzku potvrdila, v tom případě to nemá smysl, někoho má...
A že se s dívkami neumíte bavit nehraje roli, dívka od Vás nečeká zábavu, ale zájem o ni, takže se o ni zajímejte ve smyslu - naslouchejte jí, z počátku moc nemluvte o sobě, ale o ní a neznám ženu, kterou nepotěší upřímná lichotka, že se Vám líbí, a Vy byste určitě neoslovil dívku, která by se Vám nelíbila a můžete jen doufat, že sympatie budou vzájemné...
Omlouvám se za velmi dlouhý příspěvek, ale možná že pomůže mladým osamělým lidem v inspiraci...
Nekdy si rikam, ze tady chybi rubrika "seznameni" 
, protoze zrovna na takovou uprimnou zpoved by se ozvala spousta divek hledajicich vhodneho partnera, jelikoz na beznych seznamkach se uvadi jen strohe udaje, ale chybi delsi empaticka upoutavka. Byt tak hledajici dvacitka, hned bych zareagovala a zkusila stesti
0x
Zdravím. Dejte si inzerát a zkuste se seznámit..Záleží na tom, co jste ochoten udělat Vy sám proto, abyste se seznámil a navázal vztah. Existují i poznávací akce pro nezadané za tímto účelem (různé poznávací zájezdy, víkendové pobyty atd.) Je hloupost myslet si, že Vás už nic hezkého v životě nečeká kromě práce. Na to jste příliš mladý. Jsou taková i děvčata. Jen to zkoušet a vytrvat, dokud ta pravá nepřijde.
0x
Proboha ! Fotograf jako ty nedokáže sbalit holku? Zkusím to v pár bodech.
1. Dvě velký vodky na kuráž
2. Vyhledat vhodný hezký objekt
3. Slečno jsem fotograf a fakt se mi líbíte. Moc rád bych Vás fotil! Tady je pár ukázek mých prací... (vytahuješ tablet) a tady je můj telefon. Nebo se raději domluvíme rovnou? OK, tak zítra ve tři tady!
4. Se slečnou cukrárna k pokecu, pak domů, fotíš.
5. Retušuješ, retušuješ, retušuje, aby byla fakt krásná.
6. Posíláš jí fotky mailem s tím, že jsou super a rád bys pokračoval.
7. Slečna je nadšena též a vidí se už v New Yorku na mole. Domlouvá si s tebou další termín.
8. Fotíš odvážnější kolekci
9. Pícháš.
Hodně štěstí, ale fakt to jde snáz, než by sis myslel. A nad tou diskotékou nelam hůl. Nechci se chlubit, ale jednou se mi povedl zásun s děvčetem, který se nechalo chytit na naivní trik, že jsem si nechal doma kapesníčky a jestli by se mnou pro ně nezašla...
0x
A teď se na to podíváme z druhý strany. Buď rád, že nemáš žádnou mařenu, která se na tebe furt visí a nenechá tě ani minutu samotnýho. Běda kdybys byl u kámoše o hodinu dýl...! Užívej si ještě 10 let u tvých motorů, a vyhodit z kopítka si můžeš jít někam do privátu za pětikilo...tak nevím co řešit. Ženit se v 21? To je úplnej nesmysl, a ten "vztah" o kterým si myslíš, že to je jen "chození" s holkou - tak to né, to je totiž to samý jako kdybys byl ženatej. Všude tě bude jen brzdit v aktivitách (který ještě budeš během tvých "dvacátých" , teda do třiceti ,rozjíždět).
Na to všechno máš ještě moc času. A když budeš jezdit s kočárkem, tak je po všem, to začne ta "druhá fáze".
0x
Nepíšete nic o tom,že byste měl nějaké koníčky,nepíšete nic o sportu.Chcete se seznámit?Choďte tam,kde je parta lidí - Klub čes.turistů např.Jezděte na kole,choďte plavat...Zkusil jste inzerát?Při setkání na inzerát jsou věci jasné-lidi se sejdou za jedním účelem.Zkuste i místní tisk-nepíšete,kde žijete-scházet se s dívkou můžete tam,kde žijete.Zkuste i soc.sítě-seznamky.Když to nebude ,to pravé, aspoň se otrkáte a nebudete se ,jak píšete ,uzavírat do sebe,.Vaše práce- není tam dívka,která se Vám líbí?Nabídněte jí odvoz z práce až se to bude hodit...Nebojte se dát najevo,že se Vám líbí,nebojte se i odmítnutí-každý mladý hledá a nemusí narazit zrovna na toho ,svého,.Můžete založit Seznamku i tady...jako nový portál.A Vaše myšlenky ohledně trápených zvířat - nic to neznamená,máte prostě hodně času zabývat se i takovými věcmi a city,to k mládí patří.Nic není maličkost,pokud to člověka trápí nebo je proto smutný.Budoucnosti se nebojte,nečeká Vás jen ,chození do práce,..víte,mládí chce všecko hned.U Vás to bude o to krásnější oč si ,počkáte,.zatím užívejte život - sportujte,dá Vám to radost a poznáte další lidi-i mluvit s neznámými lidmi se někteří lidé musí učit...prostě projevte zájem otázkou.,na každém člověku je něco,co stojí za zájem.
Děkuji všem za rady a vaše názory, moc si toho vážím. Jak za ty dlouhé tak i za ty kratší. Zájmy jsem již zmiňoval, ale napíši je ještě jednou..
Auta a vše kolem nich, různé motoristické akce, cestování (spíše za hranicemi, než u nás), fotografování..
Dříve jsem ještě běhal a dost jezdil na kole, ovšem to už přešlo, hned potom co jsem si udělal paíry na motorku a poté na auto..Ale rád bych se k tomu někdy vrátil..
Jsem z Hradce Králové.
Taneční jsem zkoušel, ale vydržel jsem tam 2 hodiny, nebylo to nic pro mě a znova jsem tam už nešel.. Jinak nechci se ženit, to rozhodně ne, ani mě to nenapadlo, ale vztah chci, seznamka mi přijde asi nejlepší řešení, zkusím to tam..
Minulý týden jsme měli firemní promo akci, tam jsem se seznámil s jednou hosteskou, vezl jsem jí domů a teprve tam mi došlo, že přesně někdo takový mi chybí, bohužel je zadaná a teď to nějak nemůžu dostat z hlavy..
A jak tu někdo píše, že jamile si někoho najdu, tak nebudu mít chvíli sám pro sebe, bude se mě vždycky ptát kam jdu atd.. A víte co? Mě by to nevadilo, já bych byl naopak rád, pořád lepší jak teď, třeba bych časem změnil názor, ale teď rozohdně ne..
0x
Já jsem byl také dlouho sám a s holkama jsem mluvit také moc neuměl. Až po střední mě kamarádi zlákali ať jdu s nima do klubu. Začali jsme chodit celkem pravidelně a po pár návštěvách jsem tam poznal jednu holku, (respektivě jí tam kamarád dovedl k našemu stolu ) chování nic moc, ale já byl už docela zoufalý jako ty a chtěl jsem se posunout dále a něco prožít a tudíž jsem o ní projevil zájem.
Každopádně ona projevila zájem o kamaráda. Takže z toho nic nebylo. Nicméně dva dny poté mi zavolala, jestli nechci jít ven s ní a jejíma kamarádkama, nebudu zacházet do detailu.
Šel jsem, její kamarádka byla naprosto úžasná, pěkná slečna zakecali jsme se, zamilovali a dnes spolu budeme už skoro 6 let.
Takže závěrem bych chtěl říct, že holku v klubu najdeš těžko, opravdu jen výjmečně, ale každá má kamarádky a kamarády a ty zase další atd atd. Takže základem je chodit do větší společnosti a navazovat kontakty ať už kluci nebo holky, každý tě poté seznámí dále.
Takže společnost a komunikace, nebát se toho. Přeji hodně štěstí a snad můj prožitek pomohl
Uvědom si, jestli ti jde o to najít vztah, nebo se celkově zlepšit v komunikaci s holkama, umět se bavit ve společnosti holek a nebýt ten "stydlivý". To se pak přítelkyně hledá mnohem líp.
K 1. případu kde se seznámit ti napsali spoustu odpovědí.
K tomu 2hému: Proč mezi klukama nejsi stydlivý? Protože jsi na ně zvyklý, jsi zvyklý na jejich společnost, styl jakým se kluci baví.
Moje rada? Začni víc komunikovat s děvčaty, začni se seznamovat s holkama na ulici, v krámu, v hospodě/na diskotékách, kde jen chceš. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jen se podívej na můj dotaz tady před 3mi lety (musím se teď smát :D)
Jediným způsobem jak se naučit komunikovat s holkama je to prostě zkoušet. Jsi-li z většího města, oslovíš nějakou holku tak už jí v případě "selhání"nikdy v životě nemusíš vidět. Dost mě namotivoval web streetgame.cz/... , kde je celá komunita lidí, kterou tuhle "hru ulice"praktikují a dosahují úspěchů.
Kdybys měl chuť se tomu věnovat neváhej se zde ozvat do PM.
0x
Bude to znít možná tvrdě, ale v životě je prvním krokem k tomu, aby se člověk netrápil, naučit se být vděčný za to, co má.
Je třeba si uvědomit, že to nejdůležitější co máme, je zdraví, mít co jíst a de spát.Tuto možnost totiž každý nemá.
Ostatní si musí člověk vybojovat sám, dle svých schopností a snahy.
Na zamilovanosti je dobré pochopit, že naučit se mít rád, je mnohem důležitější, než bezhlavě milovat.
Každý má svou cenu, a je dobré se naučit, že tu cenu musíš mít i pro toho druhého, aby si tě vážil, a bral tě takového jakým jsi.
Díky všem, pomohla mi každá vaše odpoveď z každé jsem se něco vzal a toho se budu držet.
Nevím, ale přijde mi trošku divné oslovovat náhodně slečny chodící po ulici nebo v obchodě a tak, možná je to tím, že tady u nás to tak chodí, každý si nejradši hledí svého, rád se třeba zajímám o život v americe, tamní kultury atd.. A všude píšou, jací tam jsou přátelští lidé, vždycky se vás zeptají jak se máte, když potřebujete pomoc, pomohou vám. U nás to takhle není, proto mi to přijde trošku divné. Navíc mi na to prostě chybí odvaha, ale musím si věřit, jestli něčeho chci dosáhnout..
Díky za vaše motivace, vaše příběhy. Dodáváte mi energii, zaregistroval jsem se na Badoo, což je snad jedna z největších seznamek, které teď letí, přijde mi to jako zatím nejlepší možnost.
0x
Ahoj Lukasil, je mi 20. Jsem na tom úplně stejně jako ty, vidím se v každém odstavci až mě z toho velmi silně mrazí.Maturovala jsem teda letos, strašně jsem se těšila, že jak bude po maturitě tak mi bude patřit celý svět a ono nic, ale vůbec nic. Každou noc, pozdě v noci jen brečím a brečím.Já totiž také nemám a neměla jsem žádný vztah. prosím nesmějte se mi, a neříkejte mi bože ta má ale starosti. Jsem také stydlivá a na lidi působím jako uzavřený člověk.Já jsem teda šla k psychologovi, jestli mi pomůže a dozvěděla jsem se, že mám i trošku sociální fobii. Chodím na tyto stránky ráda, protože tady vždy zkušenější pomohou.Jak tady místní psali i mě tady strašně chybí seznamka, hned bych ti odepsala a třeba bychom si nakonec rozuměli. Jenomže jsem ze strašně velký dálky od tebe až z Kroměříže. A to určitě nechceš. Všichni mi radili seznamku a tak zkouším to už rok, ale co se z toho nakonec vždy vylouplo, to bych Vám nepřála vidět. Už jsem si psala asi s 10 klukama a nakonec každému do puntíku šlo jen o nezávazný vztah a o sex. Jsem už z toho úplně na dně a vyřízená.S někým jsem si dokonce psala i půl roku, každý den. Pak stačila jen nějaká výtka, a hned se chlapec ukázal v pravém světle. Co to s nima dneska je? Vím, že tam chodí převážně tito kluci, ale snad proboha tam musí být i někdo takový jako já. Jenomže mě se to za celý rok nepovedlo.Každýho by napadlo, tak proč holka nevyrazí ven?Jenomže s touto fobií je to těžké se seznámit, když většinou hledíte do země, máte nízké sebevědomí, když na Vás kluk promluví, tak se Vám rozklepou ruce anebo aspon zčervenáte, to zatím každý utekl. Doma anebo s lidma, které znám jsem však úplně normální. Také mám všechno, nic mi nechybí, ale tohle je v mém věku tak strašně důležité. Jestli moje prázdniny budou stejně nudné jako ty loňské, tak skončim na psychině. Mé trápení je tak silné, že někdy přemýšlím, že by mi bylo líp, kdybych tady vůbec nebyla. Za týden jdu na brigádu, tak snad se to konečně otočí a objeví se hodný, slušný a upřímný kluk, který nelže. Už jsem se tolikrát zklamala, že přestávám věřit. Nechci čekat do třiceti a prý nejlepší roky svého života strávit sama. Nikdy jsem nikomu nic neudělala, proč si se mnou ten život tak pohrává. Vím, že jsou na tom lidi daleko hůř, nemocní, handicapovaný, ale i ty kolikrát vidím, že mají vedle sebe někoho opačného pohlaví komu mohou důvěřovat. Už to zašlo tak daleko, že nemůžu dokonce jít ani normálně nakupovat, když vidím kolem sebe šťastné páry.Nenávidím se za to a stydím se sama za sebe, že jim tak závidím,
Kroměříž, jedno z nejpěknějších měst u nás v ČR. Jak rád jsem tam dříve jezdíval a proplétal se tím bludištěm u zámku... V tomto předprázdninovém čase jsem v zámecké zahradě potkával spoustu mladých lidí, kteří si užívali předprázdninový čas a krátili tak svoji kratochvíli. Mnohokrát se mi stávalo, že jsem se tam s někým dal do velmi příjemné debaty. Rád na to vzpomínám. Zkus to taky, nedívej se na tvůj problém způsobem, jako to děláš nyní, jinak se vnitřně zblázníš a nakonec skončíš tam, kde jsi zmínila. Zkus se třeba v pátek jen tak projít po tak pěkném městě jako je Kroměříž a hlavně se dívej před sebe, nikoliv do země a nepřemýšlej o problému, který tě trápí. Zkus vyjít ven s pozitivní náladou a hlavně otevřenýma očima a uvidíš třeba věci, kterých sis dříve ani nevšimla...
Jak teď vypadají zahrady, už jsou v plném květu a barvách?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.