Rozloučení před smrti...?

možné to je mám kamaráda jehož otec též onemocněl rakovinou a má syna,který bydlí přes půl republiky ,jezdil sem ho navštěvovat byl jak moje rodina,jezdil za nim i zbytek rodiny až na syna

no a jednu neděli se synovi podařilo konečně otce v nemocnici navštívit a v pondělí ráno přišla zpráva že brzy ráno zesnul

a pak mám ještě jednu zajímavost kdysy sem od babičky dostal hodinky a ty se v den jejího ůmrtí zastavili a stojej do dnes

Zdravím,moje maminka byla diabetik,dojížděla na dialýzu asi rok. V červenci loňského roku mi volala,že má po dial.vysoký tlak a že si ji tam nechali. Nevím,jak si to mám vysvětlit,spala jsem po noční a chtěla za ní jít až druhý den,ale NĚCO mi našeptávalo..jdi tam hned.Odháněla jsem od sebe tu myšlenku na nejhorší,v hlavě mi znělo,ona umře. Ač jsem velmi racionální člověk,během hodiny jsem naložila obě dcery a vnučku a jely jsme. Maminka byla už na JIP,doktor nás tam kromě vnučky postupně všechny na chvíli pustil, Nikdo z nás to nevyslovil,ale věděly jsme... Nad ránem maminka zemřela ve spánku,v klidu a míru. JISKRA

Nevim co citi clovek takto nemocny a jakakoliv ma hrozna predstava je nic proti skutecnosti... Manzel mi nejednou vypravel jak mu maminka odchazela ve veku neco pres 40 let na rakovinu mozku a dodneska ma slzy v ocich pri te vzpomince.. Vypravel mi, ze s mamou mluvili, ale uz nevnimala nic, ale pak si vsiml, ze i kdyz spi, oci zavrene, tak ji po tvari tecou slzy.. Bezmoc je strasna vec...

Verim tomu, ze vas tata cekal na rozlouceni a verim tomu, ze nic neni nahoda.. Je mi lito co zazivate...