Příliš mnoho sentimentu

Od: Datum: 13.12.15 18:52 odpovědí: 12 změna: 17.01.16 21:50

Ahoj.
Jsem člověk citlivý. Na hudbu, na lidi, na místa, události. Když jsem někde, kde jsem prožil značnou část života a vypadá to tam příšerně, jinak než dřív, ihned zesmutním a dumám, proč to není jako dřív, pak vzpomínám a to tak, že dlouho.
Já jsem provzpomínal deset let a nic mi to nepřineslo. Spíše jsem ztratil. Asi nejvíce mě mrzí nedokončená škola a viním za to mou přecitlivělost - sebe. :D
Toto vše vychází z toho, že nemám rád změny a začínám si o sobě myslet, že mám jistý blok, který mě blokuje už od dětství. Nikdy to nebylo jednoduché, tohle dumání podpořil strach z lidí a vlastně ze všeho nového.
Samozřejmě, že se stav zlepšil, pracuju na sobě a jsem na tom lépe, ale s tím posiluje sentimentalita a vysoká míra prožívání všeho.
Je mi pětadvacet.

Nějaké rady a tipy co s tím? :)


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 13.12.15 19:07

No, to tě teda lituju. Ve 25ti letech a takový sentiment! Co bude po šedesátce, až zjistíš, že třeba z míst kde jsi strávil dětství nezbylo vůbec nic, ani jeden dům, ani jeden strom, terén jiný? To nic, létama okoráš a smíříš se s tím, že vše se mění. A někdy to není na škodu.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: ria®
Datum: 14.12.15 05:33
avatar

Bruno, už dýl to tady pozoruju, Vaše rady jsou prostě strašný, zcestný, hloupý a namyšlený.. proč sem vůbec chodíte, jen si vylít zlost? To platí i pro Ju.. nemusíte sem vůbec nic odpovídat, akorát kazíte poradnu - neradíte, jen rejpete..

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 14.12.15 11:42

No, zrovna od vás tuhle kritiku neberu, problém je evidentně ve vaší hlavě. Do téhle diskuze jsem dal 2 příspěvky, oba oceněné. Takže ostatní si to co vy nemyslí. Vaše invektivy jsou ubohé.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: ju®
Datum: 13.12.15 19:39

Dneska se s těma depkařema roztrhl pytel jdi do diskuse https://www.poradte.cz/volna-…minutu-na-ulici.html#posledni , tam je takovejch víc, mužete si notovat spolu...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 13.12.15 19:52
avatar

Tady nepomůže nic než navštívit místo internetové poradny poradnu profesionální - psychologickou, psychoterapeutickou. Tam už vám poradí, co s tím, ale počítejte s tím, že to nebude hned, bude to běh na dlouhou trať a budete muset na seobě slouhodobě pracovat...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 13.12.15 20:01

Ale prosím Vás, to jste mu teda pomohli! To není nic pro psycho..., je to normální. Pomoc by potřebovali spíš lidé s nedostatkem citu.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 13.12.15 20:10
avatar

- dneska se se sentimentem bohužel moc "neuplatníte" a jenom na něj, jak se říká dojedete - bohužel.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 13.12.15 20:18
avatar

ahoj,

psycholog , terapeut - standardně minimálně tak 10 návštěv po 500,-/h...a jen tak mimochodem s lidmi citlivými a vnímavými se jaksi roztrhl pytel..je to vidět hlavně na dětech..dokonce se začíná používat pojem "křišťálové a indigové děti"...(nepřízpusobivé, hyperaktivní, ...)

a možná nejde o to vás měnit a přizpůsobovat vás naší společnosti a kultuře ! možná je to naopak-tato naše úpadková a nemocná mamonářská civilizace se má pomalu začít přizpůsopobovat právě lidem , kteří začínají být citliví a soucitní..

těch sebestředných, bezcitných podnikatelů a intelektuálů , kteří jdou bezohledně za svým cílem snad už bylo dost.. a kam ten svět dovedli?

Civilizace, která vyznává filozofii neomezeného a stálého růstu je podobná rakovině a je vcelku logické, že příroda- Země se musí nějak bránit...a právě nové civilizační nemoce a hlavně psychické poruchy jsou toho dokladem..

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 14.12.15 05:13

Dnešní doba si žádá lidi rvavé , dá se říct i v mnohém bezohledné, bohužel. Normální lidé si potom připadají jako nemocní a ti drzí, bezcitní jako normální.Jinak to nepůjde, než se naučit trochu tomuto trendu vzdorovat, umět se blbovi postavit, nepřepírat v hlavě neřešitelné věci a být já. Já si něco myslím, umím si za tím stát, nějaké bubu se mnou jen tak nepohne.Pokud se budeme všichni bát, budeme se užírat vlastními problémy, bude to voda na mlýn těm křivým.Držím vám palce do boje za vaši silnou osobnost. Ten boj si ale musíte vybojovat sám, odborník vám může jenom poradit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 14.12.15 11:38

Ahoj, jsem rád za toto téma, mě je 30 a mám celý život skoro stejný problémy s přecitlivělostí jako ty.
Napíšu zde několik rad který u mě fungují.

- pravidelný pohyb a sport (je dobré mixovat pohyb a silové cvičení, když třeba jen běhám jsem někdy po tom večer přecitlivej ještě víc nevím proč

- být psychicky v pohodě (toto se lehce napíše ale hůř dělá, mám tim na mysli - pokud máš s někým konflikt - vyřešit ho, neodsouvat věci na jindy, řešit své problémy, už samotná snaha řešení psychice uleví)

- chodit mezi lidi (velice důležitý bod, nebýt jen sám nebo s rodinou doma, např. chodit do divadla, kina, posilovny..atd)

- cíle (mít plán do budoucna, vědět čecho chci dosáhnout, např. zhubnout, něco se naučit, přesně vymezeny termíny co kdy stihnout)

To je asi vše co mi pomáhá. Možná některé body na první pohled vypadají že s tématem nesouvisí, ale opak je pravdou.
Přeju hodně úspěchů ať se s tím zdárně popereš.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: jess*
Datum: 17.01.16 21:34

Toto psal autor.

Chce to kombinaci společnosti lidí, pohybu a práce. Pohyb bych měl, ale tu společnost a práce teď zrovna nemám. Je to příšerný. :D

Přemýšlím, abych nezklamal rodinu, aby měli mít proč na mě být pyšní. Chtěl bych teď všechno najednou, ale vím, že to chce čas a trpělivost. Jenom se bojím, abych šel správnou cestou.

Píšu ale z jiné věci. Proč mě neustále přitahuje místo, kde jsem prožil kus svého dětství? Neustále se dívám na satelitní snímky a prohlížím si to tam, jako bych hledal nějaké tajemno, záhadu. Skutečně jsem to tak dřív cítil, že je tam cosi tajemného. Úplně mě to dříve fascinovalo, jak jsem tím místem posedlý.

Nebo jiný příklad. Pořád mám neodbytný pocit, že mi babička chtěla něco říct. Je už sice více než deset let mrtvá, ale nad jejím hrobem (a jeho manžela, kterej se k ní a k nám vůbec nechoval hezky) si vždycky odpočinu a uklidním se. I poté, co se mi doneslo, že mě jednou označila za "mrzáčka", když jsem měl zdravotní potíže.

Je to všechno divný, tyto vzpomínky jsem měl jeden čas za ty špatné, ale poslední dobou spíš v nich vidim to dobrý a tak trochu se v nich utápím. Nejde přestat na to myslet, když se nacházíte, tam kde jste vyrůstali. Taky už tam moc nejezdím.

Chtěl bych porozumět v tomto sám sobě. Co to znamená, že mě to dokáže hodit do takové nostalgické nálady a dumám, dumám a mezitím mi utekl kus života mezi prsty. Jak s tím začít pracovat?

Toto psal autor.

Od: buss®
Datum: 17.01.16 21:50

No proč ne, člověk má k místům jistý vztah, něco tam zažil, už od děcka, odstěhuje se, pak se tam podívá, lidi nezná, něco jinak, má to zidealizované. Ale nesmí se to přehánět. Žít vzpomínkama. Občas než usnu vzpomínám na prázdniny, co jsem kde zažil a snažím se dostat co nejdále.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.