Pro nekřesťany

To jde? Mnoho let být křesťanem a a jednoho dne si říci, ták od 1. 1. 2013 už křesťanem nebudu. Asi jste nebyla ani ryba, ani rak. Jestliže jsem třeba 20 let o něčem přesvědčena, tak by snad musel nastat konec světa, abych změnila názor. Mně by nestačilo si jen říci, tak teď křesťenem nebudu a zkusím jaké to je.

Nevěřím v Ježíše a sem na světě ráda, napňují mě jiné věci.

Ano jde to. Čím víc se začne kupit hřích, tím méně je člověk odolný a snadno se nechá zlákat vírou v sebe sama a domněnkou, že je už žádného Boha nepotřebuje. Pochopitelně, když je člověk jednou pokřtěný, tak to smazat nejde.

Já jsu pokřtěný a v boha nevěřím . A co to je víra v sebe sama? Nejlepší mé přesvědčení je chovej se tak k ostatním jak by se ti líbilo aby se chovali k tobě. A nemusím se zpovídat z hříchu ,když žadné nedělám .

nono nepovidej ze sis ani jednou nepohonil a ani jednou zadnou neojel. Ze neberes bozi jmeno nadarmo, ze se nehnevas apod. Hrichu jak pisku

Nelze se řídit doslovně definicí hříchů v nějaké zastaralé knize - bibli. Podle těchto definic bysme už měli být všichni ukamenováni. Já za hřích považuji stav, kdy člověk uškodí někomu nebo něčemu nebo nezabrání takovému stavu i když je to v jeho silách. Jinak řečeno, člověk by neměl být svině a také by sviňárny neměl přehlížet. Proč lhát, podvádět, krást? Pro peníze a moc za každou cenu? Raději mám klidné spaní. A když si občas při práci zanadávám, co se stane? Uškodí to někomu? Přece kdyby Bůh nechtěl abysme nadávali, nedal by nám schopnost řeči

Milí Mary - přeju vám hodně odvahy na cestě životem - já myslím, že vy víte, kam směřujeme, ale holt - v nás křesťanech je taková určitá touha a chuť sáhnout si na hřích, trochu se tomu Stvořiteli někdy postavit a říct si: "Tak - a teď to bude po mém!" Tak až vás tohle přejde a ochutnáte tu prázdnotu a strach "nevěřících", přeju vám šťastný návrat domů - Bůh vám bude pořád posílat své signály a možnosti najít pravou svobodu Božích dětí. Ale vnucovat se nebude, jen o něm pořád budete vědět. A jestli jste pokřtěná, pak víte, že "patříte ke Kristu navěky". A když už jsme u těch rybníků, pak vám ještě musím napsat svou životní zkušenost, že v jakém rybníku chytáte, takový bude úlovek a v kalném rybníčku ta rybka voňavá nebude. O co si člověk opře život, takový ho bude také mít. Mějte se krásně - dar života je nádherný!

Děkuji za povzbuzení. S tou poslední větou musím souhlasit, ale jak píšu - poslední dobou jsou to opravdu jen mloci a ještěrky, a to je jen na přežití, jinak mám stále hlad. Nevím, jak to někdo může jíst a myslet si, že je to dobré. Proto tenhle dotaz.

Mně je úplně jedno kdo kým je a kým jsem já,já žádné náboženství neuznávám, myšlenkami je mi snad velmi blízký budhismus.Snažím se žít tak, abych nikomu úmyslně neubližovala,žiju poctivě, nekradu,nelžu,snažím se být taková, jaká jsem se narodila a jak mě ke všemu vychovali rodiče.Nepotřebuju se nikam zařazovat: katolík, křes´tan,muslim...atd.Nechápu, jak může někdo jít v neděli do kostela a v pondělí udělat něco ošklivého.Ať si každý je tím, čím chce.Život se zdá mnohdy prázdný,když se zamyslíme, co po nás po smrti zbyde, tak jen pár kusů oblečení pár fotek,po někom byt nebo dům.Toť vše...Asi mám jednoduchý uvažování, ale je to tak.

Mohu jen potvrdit Ivik Čím je člověk starší ,tím zjištuje že věci jsou jenom krámy o které se člověk musí starat a čím víc hromadíte to vám štěstí nepřinese . A chodit do kostela každou neděli ,abych pak mohl hřešit? Vcelku ubohé a to nejsu křestan .Ale asi o tom je náboženství .Někteří lidé jsou tak založený.

Když to tady čtu, tak nevím. Jsem divný já, který v žádného boha nevěří nebo vy, věřící.

A kdo chodí do kostela, aby pak mohl hřešit? Předsudky. Od toho se do kostela nechodí. Naopak, chodí se tam od toho,aby už člověk nehřešil. Zpověď bez lítosti a předsevzetí je neplatná a absolutně k prdu. Nenávidím předsudky

Pro jendad: díky za souhlas.Já si v něco nad námi věřím,je to takové moje nadpřirozeno,několikrát v životě se mi stalo, že jsem měla sen, který byl nějakým znamením a věřím i v to, že mamka a táta,kteří už umřeli, tak jsou někde nade mnou a pomáhají mi.Poznala jsem , že i lidé, kteří mi v životě ve své ubohosti ublížili, mě tím posunuli a vlastně mi pomohli.Je to složitá odpověď na otázky kolem nás.Vždyť jsme tady všichni takoví malí trpaslíci.Někdo si zakládá na všem možném i nemožném a někdo žije skromě a moudře.Kdo je šťastnější?Stejně nás jednou zubatá vezme všechny.Tak proto si užívejme toho, že jsme na světě, že se nemáme o proti jiným lidem tak špatně,jak si někdy stěžujeme

ivik@ nedá mi to malinko nerejpnout - a co to "něco nad námi" tedy je? Mně se zdá, že pokud člověk už v "něco nad námi" věří - pak není nevěřící, ale jen se snaží to nějak nepojmenovat - nedejbože pak pojmenovat to Bohem, to už by bylo asi moc zavazující

Dobrý den. Svým způsobem je věřící každý. Někdo věří v nějakého boha, někdo věří v peníze, někdo ve spravedlnost, někdo zase v něco jiného. Není důležité v co věříte. Důležité je být slušný člověk, najít svůj vnitřní klid a uspokojení a nemusí se to nijak nazývat. Všechna náboženství a jsou jen berličky, které vás lepší, nebo horší cestou vedou přesně k tomuto. Mám kamaráda, který byl asi 5 let ve Vatikánu, je to vysvěcený kněz a mockrát jsme debatovali o víře a náboženství. Vždycky mi říkal, že nejdůležitější je právě tohle. A v to já, jako "bezvěrec" věřím

Křesťanství je o vztahu, berličku nepotřebuju. Přesto děkuji za příspěvek. To, co vám tvrdil Váš kamarád - kněz, mě sice na kněze docela zaráží, ale skutečnost, že byl 5 let ve Vatikánu, ho omlouvá. Věřím, že tam si udržet čistou víru v Ježíše Krista je těžké.

Symptomatické je, že víru automaticky ztotožňujete s vírou v Ježíše Krista, ve kterého věří menšina věřících v některého či některé z bohů.

Babi jago, máte v mnohém pravdu, jenže - pokud tam schází ten přesah věčnosti a Boha, pak to všechno ztrácí poněkud smysl - veškeré to plahočení, morálka i dobré skutky - pokud by po smrti nic nebylo, pak bychom hleděli jen do prázdnoty a hrůzy z konce. I pro věřící není snadné, když někdo blízký zemře, ale vždycky je mi strašně líto nevěřících a nechápu, jak tuto situaci mohou zvládnout. A mám kolem sebe hodně příkladů, jak velký rozdíl je život s Bohem a život bez něj.

A pak to vede třeba sem - https://www.poradte.cz/volna-…-vazne-je-vsem-vse-jedno.html

S kterým bohem? S Kabibonokou?

Tak teď to tedy vyznělo, že se křesťané chovají správně jen pro to, aby se po smrti měli na co těšit.

V tom případě sama musíte uznat, že my nevěřící, kteří se chováme nezištně, slušně, jsme daleko lepší, než křesťané, protože k slušnému chování nepotřebujeme lákadla nebe a výhružky pekla.

To jestli člověk přejde po smrti někam jinam - může to být jen povídačka, to neví nikdo na světě! NIKDO. Na to si budeme muset počkat všichni bezohledu na náboženství, vše jsou to jen doměnky.

Jo, asi to tak vyznělo, ale byla to odpověď na příspěvek Jagy - a myslím, že toto není spor o to, jestli jsou lepší křesťané nebo nekřesťané. Já myslím, že Bůh je mnohem větší frajer, než si umíme představit a jednou bude asi to nejdůležitější, kolik lásky člověk za života rozdal, než to, jak přesně Boha nazýval. A já vůbec nechci nikoho přesvědčovat - ono to ani nejde. Za sebe jen můžu říct, co mi křesťanství a víra dává - sílu a jistotu, že na trable, které se mi, stejně jako nikomu nevyhnou, nebudu sama, že nezabloudím v beznaději.

Limetko, moc se mi líbí, jak jste napsala. Já si zkoukla video o docentu, panu M. Královi a a vedlo mně to k zamyšlení. Je to sice dlouhé, ale dám odkaz. - pt

Babi, dávám bodík. Mluvíte mi z duše, i když na duši nevěřím

Ludsky zivot sa nerat iba poctom dni ktore prezil,lebo tie by mohli byt bezvyznamne a aj rovnako prazdne.V krestanskom ponimani sa hodnoti laskou,skutkami,citmi ktore horeli v jeho srdci.Na pohrebe mojho stareho otca odznela velmi zaujimava myslienka.Padla otazka citujem:"ako dlho zije clovek"? Na konci dekanovej kazne z toho vsetkeho vyslo ze je to dovtedy kym si na neho spomina posledny zijuci clovek ktory ho poznal.Nehovorilo sa ani otom ci ho poznal ako dobreho alebo zleho cloveka.A tak prave tam je skutocne vysvetlenie toho co po nas ostane.Nieje to uzasne? Ja by som povedal ze az mrazive.Verim ze vsetko na tomto svete ma nejaky suvis.To ze osobne poznam dvoch ludi zo svojho okolia ktori prezili klinicku smrt a uplne zmenili svoj pohlad na hodnoty v zivote.To ze som si zobral naujzasnejsiu zenu na svete,to ze moja najmladsia dcera sa dozila tohto sveta hodci jej to nebolo sudene a ja som do poslednej chvile veril ze to prezije a nepripustal som si nic ine.To ze to vsetko vidim ako decka rastu,ako sa formuju ich osobnosti,ako ich formujeme my,okolie a som vdacny aj za to ze kde byvame a ako zijeme.Verim vsak ze na rozdiel od niektorych uniformovanych krestanov ktori sa drzia hesla "ved pan boh to zariadi" a sedia so zalozenymi rukami...sa treba aj obracat a necakat len tak.Ludia ja vam neviem.Asi som iba taky "vlazny" krestan.Na omsu idem s rodinou podla moznosti vzdy v nedelu a verte...neberiem to ako pritaz.Tam sa tak kludne usadis,hodinu od teba nikto nic nechce,mozes byt myslienkami uplne inde a nemusis ani pocuvat tu kazen ktora velakrat nema hlavu ani patu.Pretoze sucasnym knazom chyba dar reci.Skratka a dobre:nedokazu zaujat.A tak verim aj bez toho nadmerneho rozruchu a prezivania krestanskych prikazanych sviatkov. Samozrejme nevynecham Vianoce ani Velku Noc,ale myslim tie ostatne..menej vyznamne. Som v Kristovych rokoch,obcas si prajem aby mal den aspon 50 hodin a uzil som si toho casu s rodinou a blizkimi viac a rozvijal tieto hodnoty.A vraciam sa opat k tomu podstatnemu.Aby si zil co najdlhsie...(ako odznelo na pohrebe mojho stareho otca).

limetko, to přeci není pravda, že to ztrácí smysl. Zůstávají tu po nás naši potomci a jejich vzpomínky na nás a na to, co do nich vkládáme. A chovat se slušně a vychovat v tom směru svoje děti, to je ta víra, kterou by lidé měli mít. A je přeci jedno, jestli to děláme ve jménu boží trojjedinosti, Aláhá, Bapvometa, Peruna, Zea, či jen ve víře ve svoje schopnosti. Nikomu neberu jeho víru, ani jeho uctívané božstvo, ale podstata života je proste daná. Narodit se, rozmnožit se, zemřít. To, jakým způsobem využijeme svůj čas závisí jen na nás.

Že bych byla z opice tomu nevěřím, prostě si myslím, že někde, někdo je nebo byl a je mi jedno zda ho nazývám Búh, Stvořitel nebo jinak. Kostel navštívím ráda, je tam úžasný klid, krásná architektura a nejraděj mám koncerty v kostele. Můj živoz určitě není prázdný, mám rodinu, vnučky, kocoura, spoustu zájmů, žiji tak, abych se před sebou nemusela stydět a žádného faráře nepotřebuji k tomu abych si promluvila se svým "Bohem".

Nebudu tu populární, ale nemám rád víru a mám obavu - strach z těch, kteří věří. Podle správné víry se po tisíciletí lidé kastují mezi sebou na ty hodnotnější a na podřadné. Hitler taky věřil v předurčení jednoho národa, rasy a všichni víme kam to vede. Vlastně věřím na přírodní zákony a podle těch je "inteligentní opice" jen jeden z vývojových pokusů.

Možná by přesnější bylo říci "jsem realista a proto věřím, že po smrti nic není".

Ještě přesnější by bylo - "jsem smířen a vyrovnán s tím, že po smrti nic není". Není totiž sebemenší důvod pro to, aby tomu bylo jinak.

Ano, přesně jak píšete. Po smrti skutečně není nic, prostě nic. jako plamen, když sfouknete svíčku- prostě člověk není a říká to i bible:

Kazatel 9:5 - Mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic

Žalm 146:4 - Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.