Nesnáším děti - nikdy je nechci mít

Taky jsem neměl rád do 18 pivo a teď

Každý jsme jiný. Tak to nelámejte přes koleno a nic neřešte. Buď to přijde samo, nebo se s tím naučíte žít. Holt někdo má rád vdolky a někdo holky.

buď ráda, že to víš už teď. horší by bylo, kdyby jsi na to přišla, jak se říká pozdě.

je jen dobře že nad tím takto uvažuješ. je tedy jasné, že sis tu otazku položila. Protože jsi ( promin) ještě dítě, maš dětské smýšlení a neni na tom nic divného. Navíc to může ovlivnovat něco z tve minulosti.

Čas ukaže, zda se Tvuj pristup změni. To že je TED nechces svědci o Tve zodpovednosti tuto otazku adekvátně řesit a zodpovedne pristupovat k rodicovství. jednou příjde den, kdy řeknes, ano dnes jsem připravena, chtela bych mit deti. jsem na to uz zajistena, jak fyzicky, psychicky i finančně. věřím tomu. Dnes je to jedno, cas to ukaze, netrap se tim. A kdyby se nic nezmenilo, bude o jedno nestastné díte méně. Ale uvidíš, že to bude jinak.

F®

Ahoj,

podle mého názoru se u tebe zatím neprojevili žádné mateřské pudy a tak malé děti vnímáš jen jako protivnou přítež. Budeš mít ještě dost času, aby se tvůj postoj změnil nebo zmírnil. Moje 18ti letá dcera má k malým dětem podobný přístup a na vlastní oči vidím, jak se pomalinku mění. Myslím, že s tebou to bude podobné.

David

kamarádka taky říkala, že nikdy nechce mít děti.. a teď říká, že nemá ráda děti - až na ty svoje.. )

Vubec se s tim netrap, v tomhle veku je to naprosto normalni. V puberte jsem to mela uplne stejne a vetsina mych kamaradek taky a casem (az dost po 20. roce veku) se to pak samo zmenilo. Skoda, ze ti mama rika takove veci, snaz se nebrat si to a zaroven zkus deti bez komentaru tolerovat, neni potreba se nad nima hlasite rozcilovat Ale rozhodne se neboj, ze nejsi normalni. To urcite jsi

Já jsem ve Tvé, věku taky nesnášela všechny děti. Teď je mi třicet a trochu se to zlepšilo - nesnaším rozmazlený, uřvaný a nevychovaný děti (těch je bohužel většina). Ale co se u mě nezměnilo (a už ani nezmění) je to, že vlastní děti mít nehodlám. A rozhodně nejsem jediná, v mém okolí je takových lidí dost. Takže neboj, i kdybys svůj postoj v budoucnu nezměnila, tak nejsi jediná

já jsem si toto říkala v 15 letech a teď je mi 20 a pořád mám názor na děti stejný. Nemám je ráda, ikdyž jsem jednou dítě taky byla..

Je dobře, že nad tím přemýšlíš a víš o tom ... podle toho se zařid i do budoucna ... třeba se to časem změní a třeba taky ne ... na děti máš ještě dost času a takhle to zatím ber ... v klidu a nenásilně ...

Každopádně je pravda, že ti dnešní "parchanti" jsou rozmazlený až hrůza ... ale za to může společnost a stupidní seriály a TV pořady ...

Měla jsem to stejně v tvém věku, teď je mi a mám to furt stejně, ale ta nechuť se ve mně ještě stupňuje. Ve chvíli kdy se ve filmu narodí dítě nebo v knížce, okamžitě pro mě přestává být zajímavá. Nesnáším jejich křik, pláč,... sama si nedovedu představit, že bych je někdy měla. Rodiče to také nesou těžce a říkají, že nejsem normální. Ale ne každej musí být rodič.

Zdravím, buď se to zlomí s věkem a do mateřského pudu dorosteš

Nebo se to nezmění, děti mít nebudeš a je to jen a jen tvoje rozhodnutí, do kterého by ti neměl nikdo kecat.

S hlubokým smutkem v duši vám oznamujeme úmrtí našeho drahého přítele, který se nazýval

ZDRAVÝ ROZUM...

Přežil mezi námi dlouhé roky... a nikdo přesně neví, kolik měl let. Údaje v matrice, kde byl zaregistrován, byly dávno skartované. Dnes už na něj jen vzpomínáme.
Smrt ZDRAVÉHO ROZUMU se dala čekat.
1.Nejdříve zemřeli jeho rodiče Pravda a Důvěra.
2.Pak zemřela jeho manželka Diskrétnost.
3.Někam se ztratila dcera Zodpovědnost a syn Slušnost

Zato zůstali tři následovníci:
1."Znám svá práva!"
2."To je chyba jiných!"
3."Jsem obětí téhle společnosti!"

Na jeho pohřbu nebyly davy.

Neexistuje totiž dost lidí, kteří by jej vůbec znali. Vlastně si málokdo vůbec všiml jeho odchodu. Ale pokud máte tušení, co to byl ZDRAVÝ ROZUM, pokud si na něj ještě vzpomínáte a pokud chcete oživit jeho vzpomínku, udělejte aspoň málo:

Upozorněte přátele na úmrtí našeho ZDRAVÉHO ROZUMU!

Pokud nevíte, o čem je řeč ... nemusíte dělat! vůbec nic...

Naprosto Tě chápu, měla jsem to celý život stejné) A to mi je 50, nikolv 16. Přesně jak popisuješ - když vidím řvoucí mimino tak to ve mně vzbuzuje akorát vražedné instinkty Nejraději bych po něm hodila botou. Nebo těžítkem. Když jsem v 18 letech vyplňovala rozsáhlý formulář kvůli pasu, do kolonky "Děti" jsem napsala suverénně "Netýká se" stejně jako do kolonky "Vojenská služba" a pár dalších. Policistka, která ode mě dotazník přebírala se při pohledu na tuto odpověď pousmála a poznamenala, že jsem měla do kolonky napsat "Nemám", protož se mě děti přece "netýkají" jen zatím. Obořila jsem se na ni dost zle, že proč bych měla psát "Nemám", když se mě nějaké debilní rozmnožovací běsnění přece naprosto netýká! Myslím, že byla poněkud v šoku a já odkráčela spokojená sama se sebou. V průběhu let se nic a nic nezměnilo, měla jsem spousty koníčků a aktivit a už jen při pomyšlení, že bych to vše měla vyměnit za podělané plíny, polívčičky, nesmyslné žvatlání, které mi připadá na stejně úrovni jako mentálně retardovaní z Bohnic ( ona ta úroveň bohužel stejná je, proto si asi blázni tak dobře z dětmi rozumí) , řev,neustále sobecké dožadování se něčeho a spoustu peněz, které ta zábava stojí se mi dělalo špatně od žaludku. Třikrát se mi potom přihodila "pracovní nehoda" jak to nazval můj bývalý přítel, ale naštěstí když se zorientuješ včas, velmi rychle se dá od toho pomoci a není to nic hrozného. Trhání zubu je mnohem nepříjemnější zážitek. Manžel nesnáší malé bezmozky stejně jako já, takže si perfektně rozumíme, moje maminka žila celou dobu v domnění, že je to můj muž, kdo dětí nechtěl, já ji v tom nechala. A dá se to jednoduše udělat i tak, že se po svatbě rodině muže řekne, že manželka je neplodná a rodině manželky, že je neplodný muž, a je pokoj. Jen je třeba najít si stejně založeného partnera a nebalamutit někoho, kdo ty děti chce řečičkami, že možná, snad, jednou, na svatého Dyndy. Stejně jako spousta lidí nesnáší psy, kočky, auta, pátek třináctého a další není nikde žádná povinnost chovat vřelé city k dětem! Nemám nic proti dospělým lidem, ale malé debílky - bohužel, nemohu vystát. Takže si z toho nic nedělej, znám hodně lidí, kteří smýšlejí stejně a nenech se v budoucnu vmanévrovat do nechtěného těhotenství - to by byl největší malér. A maminka si může myslet a říkat co je jí libo - je to Tvůj život a Tvoje rozhodnutí, nikdo nikomu nemá do toho co kecat!

"sandin", podívej seš mladá, třeba se to změní, ale pokud ne, tak je to snad pořád lepší, než kdybys po dítěti toužila a nemohla jej mít. Protože tam už není místo pro volbu. - pt