Mám přítelkyni, která je naprosto skvělá a úžasná (je to pro mě nejdůležitější člověk na zemi), jsme spolu již docela dlouho a oba máme věk tak akorát na to mít dítě. Problém je ovšem v tom, že já děti nechci a ona ano. A tak trochu jsme se dostali do bodu, kdy buď kývnu na dítě, nebo bude rozchod. Bohužel jsem pragmatik a v dítěti vidím pouze žrouta, peněz, času a svobody. Velmi dobře si uvědomuji, jakou péči dítě vyžaduje a že otcem se stává člověk navždy. Moje otázka tedy zní, proč mít dítě? Co vám přináší to, že máte dítě? Proč jste rádi, že máte dítě? Případně pokud se zde najde někdo starší bezdětný, vadí vám, že nemáte dítě? Proč? Nedělám si moc naději, že mi tady někdo pomůže, ale třeba se zde najde někdo moudrý, jehož argument mi otevře oči.
6x
Měl jsem stejný názor jako ty. Manželka mě do dítěte "dokopala" (prostě spadla na klacek 
). Cca 2 vteřiny po narození dcerky jsem byl totálně jiný člověk - nejšťastnější na světě. Život se mě obrátil úplně jinam a jsem za to hrozně rád, teď už mám i syna a dá se říct že žiji pro ně. Nemím si těd život bez těch zlobidel představit.
Dceru jsem měla když mi bylo 23. Prostě jsme oba chtěli. Ve čtyřiceti jsem měla opravdu moc ošklivý rozvod. Hrůza, děs. Bývalý manžel řekl, že mě dostane do blázince nebo že se zabiju. A přiznám se, že i když jsem hodně silná osobnost, tak nebýt dcery, tak se mu to asi povedlo. Tak třeba i proto mít dítě 
Dnes má dcera tři děti, prťavoučký - a jsou to opravdu žrouti ...v každém slova smyslu...času, jídla, peněz... Ale když se příjdou přitulit, nebo když spolu blbneme, tak tou svojí láskou a energií všechno člověku vrací. Já bych bez dětí byla asi opravdu smutný člověk
4x
Kdyz pragmaticky, tak holt pragmaticky.
1) Bez deti nebude kdo mit vydelavat na Vas duchod.
2) Pokud zadny duchod nebude nebo bude maly, budete ve stari odkazan pouze sam na sebe. Nikdo pro Vas nehne ani prstem.
Pragmaticke je tedy mit co nejvice potomku, aby alepson nektery z nich se o vas postaral. Naopak neni pragmaticke spolehat na stari na stat nebo sam na sebe.
3) Pragmaticke je mit deti, aby ste bral pridavky a slevy na dani.
4) Pragmaticke je mit deti pokud ste alespon trochu hrdy na ceskou narodnost. Aby nas neprevalcovali lide z vychodu.
5) Pragmaticke je mit deti, pokud se nudite. Pak jiz nudu nezazijete.
6) Vysoce pragmaticke je mit deti, pokud nechcete prijit o cloveka, ktery je pro vas nejdulezitejsi na svete.
Vyvedu vás z omylu. Peníze, které ušetříte, když děti mít nebudete, je dalekonásobně více, než těch, které získáte za přídavky a slevy. S takovou si můžete v důchodu žít jako král. Nehledě na to, že budete mít pravděpodobně lepší kariéru. Nemůžete přijít o člověka, který neexistuje.
Tazatel se ptá na opravdu pragmatické a logické důvody. Přesto naprostá většina, ne-li všechny zde popsané, jsou silně emoční a irracionální důvody, které úzce souvisí se zvířecími pudy. Většina lidí ty pudy má - díky tomu se lidská rasa dále rozmnožuje, ale už opravdu není potřeba, aby je měli všichni. 7 miliard už je opravdu moc.
3x
,,Dítě je žrout peněz,času,svobody,,? Příšerně SOBECKÝ názor.Ale každý svého štěstí strůjce,jednou zůstanete :starý,nemocný a protivný dědek po kterém už ani,,pes neštěkne,,.
2x
Mám dvě děti. Je fakt, že se někdy zasním, jaké by to bylo, kdybych žila znovu - bez nich... ale to je pomíjivé. Zeptám se: Čím chcete naplnit svůj život? Možná řeknete - cestováním, vzděláváním,... nevím, mě nic nenapadá, první dítě jsem měla v 21 a od té doby jsem rodič na plný úvazek. Ale pro někoho žiju a to není málo. Pro pocit, že jsem na tomhle světě byla někomu prospěšná, že můj život měl smysl. Kdybych děti neměla, dovedla bych se zaobírat sama sebou, svým pohodlím, sebeopečováváním, nakupováním kravin, ale jaký to má smysl?
Bojíte se o peníze? Ano, moje babička říkávala: Dítě je živá pokladnička. Děti stojí strašně moc peněz. Ale aspoň má pro mě smysl ty peníze vydělávat. Já sama toho potřebuju docela málo, mně by stačily soc.dávky...
Bojíte se o svůj čas? A myslíte, že ho vždycky trávíte smysluplně? (Otázka je, co je pro koho smysluplné, nehádám se.)
Bojíte se o svobodu? Spíš vidím, že se bojíte být za někoho po zbytek života zodpovědný.
Nekážu Vám, jenom se bez emocí ptám, snad se Vás to nedotkne.
2x
Pokud jste pragmatik, tak hlavně dvě věci. 1 . kdo po vás bude dědit když né děti? 2. Vše co je ve vás dobré včetně zkušeností a znalostí můžete vložit do hlavy tomu mrňousovi. To za to stojí.
1x
Nenapsal jsi, kolik vám je oběma let. Jinak se tu bude reagovat na věk 20/22, 30/33 nebo na ženu 38 a muže 25. Takže asi jen vlastní zkušenosti, ze kterých si můžeš něco vzít a nemusíš. My před 21 lety dítě sice plánovali, ale taky jsem o tom nebyl přesvědčen na 100%. Dnes jsem rád, že jsme to udělali. Jednak - člověk celkově bere spíš ty radosti než starosti po celou dobu, vzpomíná jen na to dobré a hlavně - dnes vidím své skorovrstevníky, kteří dlouho čekali. Teď, když už si člověk umí užívat života plnými doušky, mají malá mimina, nikam nemůžou, doma fofry, zatímco my si tohle odbyli zamlada a teď si užíváme. A to i s dítkama, který už dospěli. Takže asi tak. Pokud nechceš mít děti nikdy v životě, tak to sice nechápu, ale je to tvé rozhodnutí a v tom případě ti moc neporadím. To bude už na vás dvou. Ale počítej, že většina žen chce mít dítě z mateřského pudu. A plno chlapů zase z pudu "zachování rodu" nebo jak to nazvat. Ovšem vyjimky potvrzují pravidlo.
1x
Mít nebo nemít děti. Na tuto celkem jednoduchou otázku jste nenašel sám odpověď? Je to o rodičovské lásce, kterou poznáte, o kterou je váš život bohatší. Je to o odpovědnosti za dítě, starosti o ně. Když dítě dospěje osamostatní se, možná že bude daleko, možná že ne. Bude vás třeba potřebovat, budete třebas potřebovat vy jeho. Budete mít za kým jít. Nebudete sami s manželkou, budete mít rodinu. Jsou lidé, kteří říkají, že by děti radši neměli, kdyby věděli to, co ví dnes. Jsou lidé, kteří jsou naopak rádi, že je mají, protože se mohou spolehnout na jejich pomoc, když je třeba. Když jeden z partnerů odejde, nebude ten druhý sám. Samota není pro staré lidi dobrá věc. Žijete mezi lidmi. Dívejte se pozorně kolem sebe a sám přijdete na to, zda mít nebo nemít děti.
1x
No a když budeš mít s tou skvělou a úžasnou přítelkyní potomka, tak budeš mít ve svém životě hned DVĚ pro tebe nejúžasnější a nejdůležitější bytosti na zemi, z nichž jedna bude tvojí součástí, kouskem tebe, od narození až po zbytek tvých dnů...
Ale pokud děti nechceš, jak uvádíš, vidíš v nich pouze žrouty peněz, času a svobody, tak snad by bylo lepší se rozejít a najít si partnera, který by měl stejný náhled na život a cestu do budoucnosti. Není nic horšího, než přivést na svět nemilované dítě, po kterém netoužíš a na které se netěšíš...
Mám tři děti a pět vnoučků, obohacují můj svět, nedají člověku zakrnět, s nimi je snadné omládnout, vždycky se za námi těší a my na ně. Domlouvají si dopředu "prázdniny" jahodové, sněhulákové, knedlíkové a hlídají si, aby tady některý z nich nebyl déle, než ti ostatní...Často si voláme a nedovedu si život bez své rozvětvené rodiny vůbec představit, připadala bych si jako "kůl v plotě"- ( tedy néééé ten Jakešův, ten neéééé...)
Držím ti palce, ať se správně rozhodneš a přeji ti, aby si i tvoje přítelkyně myslela o tobě, že jsi naprosto skvělý a úžasný a hlavně abys byl i ty pro ni ten nejdůležitější člověk na zemi!
Především bych chtěl všem poděkovat, že jste si našli čas a popsali svůj pohled na věc. Vážím si toho a jsem rád, že se pořád najdou lidé ochotní pomoci. Jaký je náš věk, není podstatné, protože se nejedná o to, jestli teď nebo jindy _ jedná se to to teď. Peněz moc nemáme, ale jsme skromní, a pokud bych děti chtěl, tak by to problém nebyl. Otázka spočívá v důvodech proč dítě mít? Jak jsem psal, jsem pragmatik a potřebuji si to zdůvodnit nějak logicky. Dítě je dobré mít protože...? Nechci být otrokem pudů, vytvářet si umělý stimul pro to být šťastný, nebo si vytvářet falešnou naději, že po mě něco zbyde. Hledání smyslu života v dětech mi přijde pohodlné, jednoduché a až příliš vnucené. Každopádně prosím o další názory a za všechny předchozí velice děkuji.
Pokud nechceš dítě, najdi si partnerku stejně smýšlející a budete si žít po svém a bez výčitek.
Tvoje polovička po dítěti touží ,/ těch žen je docela většina/ - bylo by škoda jí to mateřství nedopřát , je zbytečné abyste spolu marnili tedy čas.
Mít děti? Za mě ano. Děti jsou naším pokračováním. Tady si nemůžete nic logicky zdůvodňovat a s logikou na to vůbec nechoďte. Vy dejme tomu mít děti nebudete. Nikomu nepředáte svoji genetickou informaci. Nikdy se o vás v budoucnosti nikdo nezmíní jako o tom príma pradědovi nebo naopak o tom příšerném dědovi, co pořád jen kibicoval. Ale i to k životu patří. Vy budete je sám, a to navždy. Teď vám to možná nechybí, možná ani ve stáří si nikdy nepovzdechnete, jak by to bylo fajn mít někdy někoho, kdo je vám podobný, kdo dělá úplně stejné gesta jako vy, kdo dělá úplně stejné chyby jako vy...
To vše, co jste popsala, je snad něčím pozitivní? Proč by mělo člověku záležet na tom, zda se o něm někdo zmíní jako o hodném praděodovi, nebo na tom, že je mi někdo podobný? Předání genetické informace je pud, nikoli dobrý důvod.
Pokud pominu vše co jste vyjmenoval, tak jako "výhodu" mít dítě vidím to, že se o vás ve stáří a nejen ve stráří, někdo postará, samozřejmě záleží na tom jak si děti vychováte. Pokud byste však finančně dítě nezvládli, tak to považuji za neuvážené mít dítě, jan proto mít dítě.
0x
Dobry den,proc mit deti?Nemit deti,kdyz je mit muzete je sobecke!Kdyby takto smysleli vasi rodice,tak vy dnes tady nejste a o tom je zivot-kdyby nikdo nechtel deti za par let neni nic...jen diky sobcum jako jste vy 
0x
Kdo má děti, má zpravidla i vnoučata.
Ano, děti mohou být při úzkém pohledu na věc žrouti času, peněz i svobody. Také se s výchovou dětí pojí starosti a úzkosti. To vím teď, ve věku vaší mámy - pravděpodobně. V mládí jsme takto neuvažovali ani já, ani manžel. Děti jsme si přáli jako naplnění vztahu a děti přišly.
Teď přišla i vnoučata. Věřte, že vnouče je mnohem víc než čas, peníze a svoboda. Ale ve věku, kdy se hlásí všelijaké neduhy, kdy máte problém v zaměstnání, pokud už vůbec to zaměstnání máte, přináší vnouče do života nepopsatelnou vzpruhu. A zejména u dědoušů, ve své rodině i u sousedů a známých, vidím, jak ti chlapi mládnou a jak jim vnoučátka znova naplňují život.
Vidím občas i starší bezdětné - v mnoha případech zapšklé, někdy smutné.
0x
Ahooj... Tak třeba můj názor je takový, že děti ANO. Moji 2 expartneři ještě dítě nechtěli..Přitom jednomu bylo 30, až když sem se s ním rozcházela kvůli tomu, plakal, že si najdeme společný bydlení a mimčo... Tenhle poslední na něj prý nebyl připravený ve skoro 28 letech.. tak samozřejmě, že radši chodil po diskotékách.. Chlap už by měl snad vědět,co chce.. Ale sám si nenapsal věk, což je podstatný docela... Každá žena, alespon většina co znám touží po miminku..
Je to něco krásnýho,nepopsatelnýho, hlavně Tvého... něco čemu dáš život...uvidíš v něm sebe a vždy tu pro Tebe bude.
Já nepochopím ty lidi, co se honí za kariérou, nebo podobné věci a odmítají mít dítě. Mám spoustu přátel,co mají dítě a nejsou nějak extra při penězích.
Doufám, že ten okamžik taky s někým zažiju...! 
0x
0x
Máte-li možnost, zeptejte se svých rodičů proč jste přišel na svět. Zeptejte se mámy, jak by jí bylo dnes, kdybyste nebyl.
No nevím, jestli je to dobrá rada. Já když se tuhle zeptal mámy, tak jsem se dověděl, že mě spíchla někde na čaji.
Ernie, z toho si nic nedělej. Víš jak se musej cejtit lidi, co se narodili v září? Polovina z nich může bejt ráda, že neštěká.
Láďo! Já jsem jasná... 29.9. A můj manžel je o den dřív, takže stejný případ. Mockrát jsme se na tohle téma bavili, většinou když někdo z nás něco zkazil, tak ten druhý řekl něco jako "no, když uvážím, kdy tě stvořili" a smáli jsme se oba.
pro ildiku - Protože byli oba zplozeni pravděpodobně na silvestra ) - viz jejich datum narození
0x
Přestože jsem sama máma 2 dětí, je mi 30 let a mám milión argumentů proč je mít, mám pochopení pro lidi - ať už ženy, nebo muže, kteří je nechtějí, nebo váhají. Nechápu, proč se do vás tady někteří naváží a nedokáží to pochopit. Umím si i představit, že někdo se tak oddá své práci, nebo koníčkům, cestování, nebo co já vím, že to tak prostě má. Kdybyste po nich " pudově " toužil, tak to poznáte, cítíte. Teď zvažujete, nechcete možná přijít o partnerku kterou máte rád a jste na ni zvyklí. Co říkají jiní neřešte, představujte si svůj život s dětmi, bez nich, se svou nynější partnerkou, bez ní, další léta, vaše stáří, s nimi, sám...
0x
Původně jsem už neměl sílu odpovídat, protože jdu po šesté (pracovní) dvanáctce chrápat, ale aby byl vesmír v rovnováze, cítím morální povinnost postavit svůj názor vedle některých zde, mírně řečeno, fanatických (viz "lidská povinnost" apod.)
Nikdy jsem děti nechtěl. Malé mi přijdou odporné, nechápu, jak se může někdo tetelit blahem, když má děcko umatlanou hubu nebo se posere. Na druhou stranu jsem PRAGMATIK a nikdy bych nedopustil, aby vše, co po mě zbude (a nebude toho málo), získal tento ukurvený stát.
Takže je to takový oxymorón, který zdánlivě nemá řešení. Nicméně se to řešení možná začíná klubat. Jak se dostávám v životě dál a výš, začínám si tak říkat, kde hledat další výzvu. To nemyslím doslova, jako zdolat stěnu, ale spíše jako životní náplň. No a už jsem pomalu začal přemýšlet o tom, že bych mohl (v horizontu šesti, sedmi let) založit rodinu. Nejsem naivní dement, takže si nebudu slibovat, že se mi musí narodit děcko zdravé, chytré, že mě musí mít rádo v dospělosti, že se někde nezabije při nehodě, vše se stát může, takže si nebudu pořizovat dítě z důvodů "zabezpečení na stáří" a podobných pseudodůvodů zmíněné výše, při kterých jsem málem vrhnul a vzpomenul si na jednu skupinu obyvatelstva, která si pořizuje děcka kvůli dávkám.
Jo, nemuselo by to být špatné. Vzít dcerku někam na výlet, dělat blbosti, postavit sněhuláka a předat ji něco z mého umu...
No ještě uvidíme, každopádně jsem si jist, že by ses do toho neměl nutit, pokud děcko nechceš. Buď ještě počkat (pokud bude partnerka souhlasit) nebo holt rozchod. Takový už je život.
0x
Zdravím, myslím, že MOC PŘEMÝŠLÍTE. Samozřejmě, že zda mít dítě a kdy se musí zvažovat, ale Vy na to jdete až moc filozoficky, a já myslím, že RODIČOVSTVÍ je věc SRDCE.
Nicméně pokud jste si jistý, že dítě nechcete, nemějte ho. Není nic horšího než být nechtěné dítě.
Připomínáte mi díl Něžný vetřelec ze Soukromých pastí, které vysílala TV Nova. Hlavní hrdinka (hrála ji Táňa Vilhelmová) dítě nechtěla, a také si to prosadila. A život šel dál. Prostě někdo dítě chce, někdo nechce. Ale blbé je, když v páru chce každý něco jiného...
Takže pokud si trváte na svém (a máte na to právo), raději svou partnerku netrapte, a rozejděte se.
Mimochodem - ať se rozhodnete jakkoli, nikdy nevíte, jak to dopadne. Můžete mít (po té co do dětí vrazíte spoustu peněz) úžasné děti, které Vám budou oporou, a budete na ně pyšný, a ve finále se o Vás postarají ve stáří, anebo můžete mit spratky, kterých se rád v 18 zbavíte, a za které ještě v jejich dospělosti budete platit dluhy... Ale o tom je život. Nikdo z nás nemá kříšťálovou kouli, kde by se dozvěděl, jak to bude, či jak se má rozhodnout...
Přeji pěkný den a děkuji za další zajímavé názory. K zcela zcestným příspěvkům označující mě za sobce, nebo zmiňující lidskou povinnost bych jen napsal, že zaměňují sobectví se zodpovědností a povinnost s výsadou. Nicméně i za tyto názory děkuji. Je pravda, že o věcech přemýšlím až moc a samotného mě to někdy štve. Na druhou stranu rozhodnutí o svém životě tak dělám na základě faktů, nikoli náhody nebo ostatních a svůj život mám pod kontrolou. Tedy do teď jsem měl. A přestože skutečně oceňuji snahu všech přispěvatelů, nikdo z vás nenapsal relevantní důvod proč mít dítě. Souhlasím s tím, že to může být někdy fajn, ale pokud mám přijmout celoživotní zodpovědnost za člověka, tak mi to prostě nestačí. Ani lidé mi nejbližší mi relevantní důvod nedokáží poskytnout a proto jsem to zkusil zde. Jak je ale vidět, jedná se zřejmě skutečně pouze o pudovou záležitost a pro mnoho lidí také věc přirozenou (což již ale v dnešní době také neplatí _ to by ale bylo na jinou a mnohem delší diskuzi). Velice vám všem za snahu děkuji a omlouvám se, že neodpovídám přímo na jednotlivé příspěvky _ asi by to stejně nemělo význam. Jak se nakonec rozhodnu sám ještě nevím. Bohužel se v tomto případě jedná zřejmě o rozhodnutí, jehož správnost se pozná až časem. Mějte se všichni co možná nejlépe a ještě jednou děkuji.
0x
Pár rozumných lidí už jsem dříve napsalo, že opravdu racionální důvod neexistuje. Je to především otázka pudů a preferencí. Pokud, stejně jako mnoho dalších, tento pud postrádáte a představa výchovy dítěte vám není blízká, pak se nelze ničím přesvědčit.
Ač mlád, v podobné situaci jsem se v minulosti octl se s přítelkyní o pár let starší (28). Přestože se svým negativním postojem k dětem netajím, byl jsem po roce vztahu dotlačen do situace, kdy jsem se s ní musel rozejít. Neexistuje žádný kompromis a buď bude jeden z vás nešťastný, nebo se rozejdete a najdete si lepšího partnera.
0x
Proč mít dítě? Každý to cítí jinak a byla tu napsána spousta slov, vzletných i ostatních. Kdo zcela vědomě cítí, že dítě mít v životě nechce, nenechá se přece ani přesvědčit, ať už ostatní říkají důvody pro to, jaké chtějí. A nemít je, je také volba každého a nikdy bych to nikomu nevyčítala. Je lepší dítě nemít, když je OPRAVDU nikdy nechci a vím sám, proč. (víte to?)
Ale jedna věc, z Vaší otázky by přece jen důvodem PRO být i mohla. Píšete, že přítelkyně je pro Vás nejdůležitější člověk na zemi, je úžasná a skvělá. A tomuto pro Vás nejúžasnějšímu člověku, (kterého zdá se opravdu milujete) by jste odepřel tu pro ni nejzákladnější ženskou přirozenost na světě - totiž mít dítě. A protože Vás pravděpodobně také miluje, chtěla by to dítě mít právě s Vámi. Ženské prostě takhle uvažují (pokud není dítě omylem zplozeno při "jednorázovém" sexu někde náhodně - což je zcela jiný případ a sem ani nepatří, neboť to není o "chtění" dítěte ale o "chtění" něčeho jiného).
Že Vaše přítelkyně nechce déle otálet, pokud je teď ten správný čas i věk, není divné. Zatímco muž může být otcem, kdykoli si usmyslí a jde li mu to, tak třeba v sedmdesáti, tak žena na to má čas, mírně řečeno omezený.
Tedy důvodem PRO bych viděla právě to, učinit šťastnou osobu jež miluji (a následně i sebe, neboť i chlap k tomu posléze dozraje, i když si to nemyslí) . Dalším z důvodů Pro by bylo to, abyste neztratil člověka, který je pro Vás důležitý, neboť ženská, když chce mít dítě, dokáže i nemožné - pravděpodobně by jste ji ztratil, pokud je to v té fázi jak píšete.
P.S. Mám kamarádku, která nemohla mít s mužem děti. Jsou již důchodci a závidí všem okolo, ke kterým jezdí děti, vnuci, pravnuci a oni nemají okolo sebe v podstatě nikoho a přemýšlí, kterému psímu útulku darovat po smrti barák, neboť by připadl státu.
Přeji šťastné rozhodnutí. Dejte vědět
0x
Lidí je jako much. Nechci děti teď ani v budoucnu - maximálně adopce. Proč rodit děti do tohoto světa? Akorát budu muset být furt doma a starat se o ně, neustále se o ně bát atd. - a za ten strach to fakt nestojí. Nějaké "jé, mají akci na dovolenou v Japonsku na půl měsíce! jedeme tam!" neexistuje. Nemůžete se ani odstěhovat, aby se neřešilo, co s děckama (změna školy atd.). Rozvod bezdětného páru - raz dva. Rozvod páru s děckama - horor (většinou).
Strašně moc lidí si myslí, že jsme tu jen pro plození dětí, že po nás nic nezůstane. Blbost. Můžeme napsat knížku nebo vymyslet nějaký technický vylepšovák. Roztáhnout 2x nohy není smysl života.
Navíc je rození vlastních dětí sobeckost. Lidí je strašně moc a v dětských domovech je spousta dětí bez rodiny. A nikdo si je nevezme, raději si odrodí vlastní. Proč? Neříkám, že se musí jít na potrat, když se náhle otěhotní, ale plánovat vlastní děcka? Nejvíc kroutím očima, když slyším o páru, který se třeba i 20 let pokouší o děti a nejde jim to. Holt příroda nechce, tak proč ji nutit? Za tu dobu mohli vychovat adoptované dítě a znovu si užívat života...
Ale ženské nezměníte, většina z nich stejně považuje za vrchol dne uvaření kačeny k obědu pro manžela. Zvyk "žena je pro rození dětí" je tu příliš zakořeněn.
A s adoptovaným dítětem nebudete muset být doma, nebudete se o něj bát?
Nesouhlasím s Vašimi názory, nicméně je respektuji Netvrďte ale, ale děti nemohou být smyslem života...
Mohou být smyslem života... pro někoho. Ale musí být smyslem života ještě než je člověk má a je ovlivněn hormony. Pak sice může být naoko šťastný, ale bez dětí by třeba dosáhl větších úspěchů (prosím, nebrat, že dítě není úspěch nebo tak...). Adoptované dítě - ano, musí se s ním být doma atd., ale je minimálně 9 měsíců méně strachování + si můžete "vybrat" (když to řeknu škaredě) zdravého jedince. Jo, někdo na to má, ale já bych fakt nezvládla, kdyby se mi narodilo postižené dítě (nebo dítě, jehož choroba se začne projevovat po narození). Čím se liší (kromě pudů) adopce dítěte, kterému je třeba 5 let (a ti, co nezvládnou postižení atd., si mohou rovnou vzít zdravé)? Chápu, že pro některé je představa starého bezdětného páru, smutná, ale taky je třeba "vybrat" ten čas, který bychom jinak trávili strarostmi o děti - cestovat, vzdělávat se, pomáhat ostatním atd. Pak člověk nikdy nebude sám a bude mít spoustu přátel a známostí a zkušeností a vzpomínek. Život bez dětí není prázdný, pokud čas, který jsme získali, plně využijeme.
Většina mých bývalých spolužaček už děti má a právě proto, že je chtěly...a dlouho předtím, než byly těhotné To je holt úděl pajdáku:D Ale vážně, i já chci mít děti, to už vím od 15 let, opravdu je to pro mě jakési naplnění, jeden dílek puzzle do spokojeného života, rozhodně ne touha zde něco zanechat.
Čím se liší adopce dítěte od vlastního? Třeba tím, že výchovou v nejranějších věku se ovlivní hodně, a pětileté dítě, které bylo vychované jinak, už budete "předělávat" - a nemusí se to povést. Ve škole jsem měla dva kluky, bratry, oba adoptované (každý od jiných rodičů). Ačkoli se rodiče snažili, kluci se nesnáší (starší mladšímu vyčítá, že nemá stejné rodiče, že je bůhvíjaký parchant apod.), starší je vcelku problematický, kradl a tak. Vím, že toto se klidně může stát i v "normální" rodině, ale přece jen porod vlastního dítěte člověku zabezpečuje jakés takés vlastní geny, ne směsku bůhvíodkud, a to nemyslím nijak špatně. Já pomýšlím na adopci až v krajním případě, a to adopci co nejmladšího dítěte.
Jistěže čas bez dětí můžeme plně využít, ale to lze jen do té doby, než nám to čas, zdraví a okolnosti dovolí. Mnoho lidí umírá a vážně stoná samo a svého rozhodnutí nemít děti lituje... protože když člověk zůstane sám, je využitelný čas k ničemu, chybí-li chuť, energie a přesvědčení. A co si budeme povídat, ani nejlepší přátelé nenahradí milující děti...
Tak pokud někdo touží po dětech od vždycky, tak proč ne. Ale přemlouvat se "jak je uvidím, tak pochopím" nebo tak... to je blbost (podle mě).
A rodit děti, abychom nebyli ve stáří sami... taky hloupost a pořádná sobeckost. Pokud někdo chce děti a ví, že by nezvládl dítě převychovat, může si adoptovat mimino. To převychovávat nemusí. A to "předám geny" - to je právě ta pudová záležitost. To, že někomu předám geny neznamená, že mé dítě bude skvělé, zatímco adoptované bude hajzlík. Znám adoptované i vlastní děti a neliší se v "sígrovství".
Vydání knihy, procestování světa, angažování se v pomoci např. v zemích 3. světa, vynalezení nového léku, rozjetí úspěšné firmy, která podporuje zaměstnanost ve městě atd... podle mého subjektivního názoru jsou to významnější a hodnotnější "pozůstatky" ve stáří než porod dalšího člověka (na už tak přeplněnou planetu). Proč přivádět další děti, když je tu spousta dětí, které nikoho nemají a potřebují naši pomoc a lásku? Proč ji nedat jim?
JIstě, přemlouvat někoho je blbost, to souhlasím
Taktéž souhlasím s tím, že je sporné, zda bude adoptované dítě hajzlík a vlastní andílek. Bohužel nedovedu vysvětlit proč, ale já osobně bych chtěla, aby bylo mé dítě (třeb trochu) mně podobné, mělo třeba partnerovi vlastnosti apod. Bohužel nikoho adoptovaného (mimo ty dva zmíněné kluky), neznám, takže nemohu soudit.
A samozřejmě, že je to sobecké, mít se ve stáří o koho opřít. Stejně tak, jako je sobecký téměř celý lidský život, když si ho chceme užít...
To máš pravdu (snad nevadí, že tykám ). Já znám i 2 rodiny (vlastně tři a navzájem se neznají), které adoptovali malá cikáňata. V té jedné z něj vyrostl grázlík a v dospělosti rodiče okradl, ten druhý studuje vysokou školu (to třetí je ještě mrně - chodí na ZŠ). Je to prostě o "štěstí" na geny (které nemusí pocházet od rodičů - prostě záleží na genech, které se aktivují) a taky dobré výchově atd.
*adoptovaly 
kolikoli - souhlasím na 100% s Vámi, že 2x roztahnout nohy opravdu není smyslem života.
Ale - myslím si, že láska a všechno co k ní patří už tak trochu může být smyslem života. K lásce (nemluvím o pouhém roztahování nohou) ty děti úplně samozřejmě patří. Mluvím teď o lásce k druhému člověku, opačného pohlaví. Nemluvím o lásce k sobě, k pohodlí apod.. Nicméně pokud někdo dítě opravdu mít nechce a cítí to tak, ať je opravdu raději nemá, neboť těch nechtěných, jak jste napsal výše, jsou fakt plné děcáky. Také je to hlavně každého osobní volba a rozhodnutí, ale každopádně mám názor zcela odlišný od těch Vašich.
Děti jsou samozřejmě starost, ale na druhé straně velká radost. Kdo je nemá, starosti má stejně (jenom jiné) , ale o tuto radost, tento druh radosti se dobrovolně okradl, protože právě tento druh radosti v životě nepoznal. Kdo děti má a nebo měl, ten ví, o čem mluvím.
A určitě to stojí i za nějaké to upozadění vlastních potřeb a nebo omezení.
Ano, láska, ta je nejdůležitější. Ale proč upírat někomu jednu lásku a vnucovat mu tu svoji? Láska se nedá vnucovat a to ani jinou láskou. Když děti někdo nechce, je sobeckost a ošklivost mu je vnucovat. Tak to vidím já. Někdo má rád pozorování svého dítěte v parku, někdo zase brouzdání lesem někde v zahraničí. A ta nevraživost, jaká se projevuje některých matek vůči lidem, kteří děti nechtějí... to je fakt děs a hrůza.
Taky nevidím rozdíl v lásce k vlastnímu dítěti a cizímu dítěti, což je možná tím, že prakticky neexistuje člověk, kterého bych nebyla schopná alespoň částečně milovat (prosím, nezaměňovat "lásku k člověku" a "lásku partnerskou").
Ano souhlasím, vnucovat někomu děti, které se mnou mít nechce, je sobecké a ošklivé. Stejně sobecké a ošklivé , jako myslet si a chtít po někom, aby zahodil setrváním se mnou , možnost je mít - jenom proto, že já je nechci?
Láska k člověku, jako k bližnímu svému, dítě je dítě, ať je moje a nebo cizí. Mám li jednou k dětem kladný vztah, budu jej mít i k ostatním. Pokud mi děti nic neříkají, nebudu pak mít potřebu své děti, ale nebudu vyhledávat ani společnost dětí jiných.
Ale přece jen nemám a ani nemohu mít stejný cit k dětem lidí vedle z ulice, jako k těm svým. Kdyby to takhle fungovalo, bylo by to fajn, ale není. Kdyby to bylo takhle jednoduché, potom bychom měli sousedy "stejně rádi" jako např. své rodiče a nedělali v ničem rozdílu. Tak to přece také není. Takže jak vidno, je to přece jen o trochu složitější. Ale tohle tazatel shora slyšet nechtěl, ten se ptal na relevantní důvod, proč by měl mít dítě s partnerkou, která, jak píše, je pro něj nejdůležitějším člověkem na zemi.
Myslím, že by je s ní mít MĚL , třeba už proto, že to co miluje na ní, by mělo i jejich společné dítě a měl by tak ne jednoho, ale dva nejdůležitější lidi na zemi, byli by rodina.
Své děti milujeme, protože se o ně staráme, ne proto, že jsme je porodili (tak jsem myslela to, že jde stejně milovat cizí dítě). Jinak rozhodně by se ten druhý neměl vzdát možnosti mít dítě, protože ho partner nechce. Je to blbé, ale tady prostě musí následovat rozchod, jinak nebude šťastný nikdo. Kompromis je důležitá a krásná věc, ale nesmí se dělat u takto zásadních rozhodnutí, protože toho můžeme třeba i jednou litovat.
0x
Obecně touha po dítěti stejně jako odpor mít dítě je znakem duševní nezralosti potencionálních rodičů. (touha = nejsem spokojen teď a tak si vytvořím představu, že až bude něco, tak to teprve bude ono). Pro děti vyrůstající u nezralých rodičů je to vždy peklo, ve kterém vzniká nejvíce traumat, která se v dospělosti poměrně těžko odstraňují. Zralý muž po dítětí ani netouží a ani nemá k otcovství odpor, dítě bere jako výsledek naplněné sexuality s partnerkou.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.