Kdy začíná pubertální věk u dítěte?

Krkovičko, myslím si, že malá chce vaši pozornost. Psala jste, že jste se před časem rozešli s partnerem, že máte dvě zaměstnání. Myslím si, že Vás malá postrádá, neví, jak to udělat, aby měla mámu víc pro sebe a tak těmito úlety v chování na sebe upozorní a ví, že v tu chvíli se jí věnujete, i když je to třeba hubování. Podle mně potřebuje lásku, trpělivost, vysvětlování, ale také důslednost. Zkuste jí věnovat večer, vypněte TV, lehněte si k ní do postele a vyprávějte si, řekněte, jak byla málá, co dělala, a že ji máte ráda. Zkusíte to? Moc se přimlouvám. Po dobrém se pořídí víc, jak po zlém. Vím, že je toho na Vás hodně, že jste časově vytížena, ale zkuste to. Držím palečky. - pt

Dobrý den, Krkovičko.

Píšete, že jste se rozešla s partnerem. Pro dceru to zřejmě nebude lehké období, stejně jako pro Vás. Ztratila jistotu, kterou měla. A tu jistotu teď hledá u Vás. Ona moc dobře ví, že její otec, i když ji dovolí všechno, nepostupuje správně. Děti vůbec nejsou hloupé. Naopak. Dcera se snaží situace i využít ve svůj prospěch. Zkouší, co vydržíte . Musíte být neústupná, stanovit ji pevné hranice, za které ji nepustíte. Puberta není omluva. Musíte být trpělivá, dceři se více věnovat, projevit ji lásku. Ujistit ji, že přesto, že s partnerem jste se rozšla, vy jste tu pořád pro ni a vždy budete. Ještě píšete, že změna v chování nastala v září. Nemá tedy problémy ve škole? Neubližuje jí někdo? Zkuste si s ní o tom promluvit. Přeji Vám výdrž.

Krkovičko,

to, že děti a puberťáci na nás, vychovatele, vrčí a štěkají je normální. Jde jen o to, co jim povolíme.

Vaše dcera může mít jiný režim u tatínka, jiný režim u maminky a třeba daleko větší volnost u babči s dědou. Děti nejsou blbé, snaží se vždy vynutit si ten volnější režim, který poznaly, samozřejmě jim to víc vyhovuje.

Ale pravidla hry by měla být přesně dána a DŮSLEDNĚ dodržována a vyžadována, pak je spolužití jednodušší.

Možná to bude znít blbě, ale dobrá výchova psů i dětí má jedno společné, a to je důslednost. Nedávat vysoké cíle, ale na splnění rozumných cílů důsledně trvat...

A pokud se budete "bát" chvilky s dítětem, ta potwůrka to vycítí a okamžitě použije, využije, zneužije! Musíte být stále NAD tím děckem!

A po kom je to taková mrška?

Neuražte se... to je spíš rozcapenost a zkouší co vydržíte . Takto brzy pubertu -no nevím, ale dneska je vše možné. Ale snažila bych se jí domluvit, že takto se nebude chovat- ať je to puberta či není. Co bude dělat za 2-3 roky si nedovedu přestavit.

Ano, je možné, že má dcera začínající pubertu, ono se dnes nelze divit, děvčata dospívají čím dál dříve.

Ale je třeba odlišit pubertu od toho, že se vzteká, hází po tobě (budu tykat, ju?) věci a že lže. To mi zase moc nesedí. Spíše, než puberta, mi to připadá, že prostě zkouší, co jí projde, a je v nějakém období, kdy ráda dělá naschvály. Jak řešíš, když po tobě hodí ponožku, když zalže? Je velmi, ale velmi důležitá důslednost, jinak to nikam nepovede. Že začíná znovu a znovu, je normální, prostě zkouší, když povolíš a ona projde tou skulinou.

Já bych v tomhle případě rozhodně neřešila, jestli je nebo není toto pubertálního základu, protože v tom se skrývá jakási omluva - a hlavně těšínská jablíčka, že jednou to přejde.

Dceruška je dost velká, aby věděla, že takto se chovat nesmí a je otázkou, proč s tím začala nebo jestl se to táhne dál a proč to dovolíte. Že by tam byl nástup klackovité fáze juvenilní schizofrenie, to nepředpokládám a to by bylo to jediné, co by ji mohlo omluvit.

Bylo by nejlepší navštívit rodinného terapeuta, protože pokud si dcera zvykne, že jí toto projde, nechtěla bych vidět, co by pořádala, až by nastoupila pravá puberta. Někdy to je jen o jistotě rodiče, který se bojí, že by ho dítě nemuselo mít pak rádo, kdyby mu odporoval, někdy o špatném svědomí třeba porozvodových rodičů, kteří si bezbřehou tolerancí kupují loyajalitu dítěte, ale každopádně tohle není dobré ani pro dceru, ani pro vás.

Je potřeba rázně určit hranici, že toto už ne. I to, že hranice chybí, někdy může děti silně frustrovat, kdy stále marně hledají, co si ještě mohou dovolit. Pokud se vám i posmívá kvůli zadrhávání a dělá ostudu na ulici, to už je docela silná agrese a nevím, co je za ní, to je třeba rozklíčovat z terapeutem a pomalu rozmotávat.

Ach jo, to je mi vás moc líto, ale i za cenu toho, že budete ta zlá, je třeba nepolevovat a stále se držet těch pravidel. Jste skvělá máma, které na dceři opravdu záleží a ona to jednou ocení, nebojte, i to, že jste ji přitáhla uzdu.

Krkovičko, rozchod s partnerem pro Vás byl určitě těžký a pro dcerku je střídavá péče také obtížná.

Nemá jasná pravidla, u Vás jsou nějaká, u bývalého partnera jiná. Dcerka je sice rozumná, ale musí pro ni obtížné přecházet z jednoho "systému" do druhého.

Za dceru odpovídáte oba dva. Já bych se pokusila domluvit s bývalým partnerem na pravidlech, která bude muset dcera dodržovat u Vás i u něj (a to i za cenu, že byste musela z něčeho slevit). Důležité podle mne je, aby si dcera uvědomila, co s mí, a co ne, a aby to u obou rodičů bylo stejné.

Vše ostatní už se může lišit - ale v tom základfu byste se měli shodnout. A bylo by moc dobře, kdyby na své rodiče (hlavně na dědečka) zapůsobil i Váš bývalý partner. Koneckonců Vám všem jde o jedno: aby z dcerky vyrostla slušná, sebevědomá, chytrá a vzdělaná dívka.

__ Alespoň u nás to tak fungovalo (po rozvodu jsme měli nejmladší dceru ve střídavé péči).

Nepsala jste už před delší dobou něco o kamarádce a problémem s ní? K tomu všemu, co jste všichni vyjmenovali, není tam ještě kamarádka, dobrá rádkyně a jakoby motor? Který tohle problémové ještě umocňuje?