Proč zrovna já nemám vzorného otce?

Blbost. Nenávidíš sám sebe za svoji neschopnost a hledáš, na koho to svést. Je jednodušší nenávidět a závidět, než něco dělat. Ne všechny děti mají otce takového, jakého by si přály, některé nemají žádného. Ale je nutné brát skutečnost takovou, jaká je. Jak se s tím vyrovnáš, je jen a jen na tobě, žiješ svůj život. Svého otce můžeš ignorovat, můžeš ho vymazat ze své paměti, ale nikdy bys o něm neměl takhle mluvit. Tvůj slovník také o něčem svědčí. Až nebudeš mít otce, tak budeš svádět vinu za všechno na matku? A až ona nebude, tak kdo bude mít vinu za všechno? Nebo jim budeš dávat do smrti vinu za všechny své neúspěchy. Od rodičů můžeš sice dostat v ideálním případě dobrý základ, ale kolik dětí žije v takto ideální rodině. Nemáš vůbec představu, v jakých podmínkách a v jaké finanční situaci mnozí žijí, rozdíl je jen v tom, že o tom nemluví, nehledají viníky, ale dělají všechno pro to, aby situaci svoji a svých blízkých podle svých možností zlepšili.

Si pěkný parchant! který čeká jen na prachy. Také jsem nic nedostával a nenadávám za to, děcka dostali to co potřebovala a ne že se jim sypaly prachy.
Umíš se o sebe postarat sama a ne čekat, kdo ti co dá? Pak budeš chodit a říkat jen dejte, dejte. Takové "lidi" ...!
Umíš si vůbec něčeho vážit a ne vyžírat?

Tvůj otec není tvůj hlavní problém, ale to tvoje hlava.

Co můžeš dělat? Rozhodnout se, zda chceš býát nešťastný do konce života (a pak pokračocvat ve svém způsobu smýšlení), nebo změnit svůj postoj.

Podle toho, co píšeš, je na tom tvůj otec zle... ale jako zrůda se chováš ty. Měl bys zvednout zadek a jít mu pomoci, podpořit ho,. pomoci mu dostat se např. do léčebny, či jinam, kde by mu pomohli, pomoci mu obnovit sociální návyky, pomoci mu jakkoli. Dát mu lásku a pocit, že vše není ztraceno... pak by se tak možná přestal chovat.

Pokud jsi vše zkusil, ok, zlom nad ním hůl, ale nepřej mu nic špatného.

Přeješ-li komukoli bolestivou a krutou smrt, možná by ses měl dobrovolně měl nechat zavřít do psychiatrické léčebny. To není normální, to mi věř.

Nenávist k celé skupině lidí, vlastně téměř ke všem, kdo mají otce, také nemní v pořádku. Jak říkám, problém není v tvém TÁTOVI, ale v tvé hlavě.

Jsi zlý a zapšklý člověk. Nenávidíš každého a jsi doslova jako Alois Jirásek PROTI VŠEM. Pochopila bych snad, že nemáš rád svého otce, který se k Tobě nechová pěkně, podle Tvého myšlení. Ale nechápu, že nemáš rád ani!"ty fracky, co mají milující tatínky". Co Ti ti frackové udělali?

Nevím, kolik je Ti let, ale je v Tobě cosi shnilého. Můžeš svého otce nemít rád, může se k Tobě nehezky chovat. Ale proč tolik zloby a hrubých slov? Je to, jako když se vylije learína.

Pokud bys byl jen trochu lepší, můžeš si sám připravit kvalitní život. Vydělávat, umět se chovat, umět jednat, pořídit si, co potřebuješ. Na to přece nepotřebuješ otce. Proč se soustředíš na to, aby Ti dával? Není to jeho povinnost, své rodiče si nevybíráme, bohužel, nevybíráme si ani své děti.

Kdybys takhle hovořil o mně, co myslíš, že bych Ti dala? Že bych Tě podporovala? Tůdle!

Mně umřel taťka /hodný/, když mi bylo 19 a sestře 12 let. A také jsem se bez jeho pomoci a apanáží někam dostala. Chce to jen nenatahovat ruku, nedštít kolem sebe obsah žumpy, ale přičinit se sám. To Ti ještě nikdo neřekl?

A protože jablko nepadá daleko od stromu, pamatuj si, že i Ty budeš možná jednou stejný, jako je Tvůj táta. A příbuzní o Tobě budou psát podobně. Pokud nechceš, je nejvyšší čas všechno změnit, chovat se citlivě, slušně a koukat si pomoci sám. Nikdo jiný to za Tebe neudělá.

Jediná věta z Tvé zpovědi, se kterou souhlasím na 100% je, že jsi zatrpklá troska. Jestli jí nechceš být dál, nelituj se, nedržkuj a něco pro sebe dělej! Jaga.

Pardon: LATRÍNA

Co s tím můžete dělat? Nebýt "jenom zatrpklá troska". Protože ne všichni mají milující tatínky. Někteří nemají žádné. Anebo mají tatínky, kteří je týrají a zneužívají. Takže jsou na tom mnohem hůř než vy. Ale to Vy teď nevidíte a ani vidět nechcete. Místo toho, abyste slavil Silvestra, tak se litujete. Zloba nikdy nic nevyřeší, bude Vám jen hůř. Doufám, že do nového roku vykročíte tou správnou nohou...

Proč zrovna ty? A proč ne! Jsi plný zlosti a nenávisti, vyskakuješ jako čert v krabičce. Ostatní fracci mají milující tatínky. Tak jim je přej. Možná, kdyby ses choval slušně, také by tě měl někdo rád. Já dokonce věřím, že tě někdo rád má. Jen se, hochu vzpamatuj. Nikdo za tvůj život není zodpovědný, jen ty sám. Když ho strávíš nenávistní, závistí a přáním zlého jiným, bude to velmi smutný život - tvůj život.

Ale, jací všichni? Je mnoho rodin bez tatínků, nebo tatínci se o děti nezajímají, zřeknou se jich, týrají je, znásilňují, mlátí. Takže za a) si přestaň myslet, že zrovna ty jsi na tom nejhůř. Není to pravda.

KOlik ti je let? Pokud dost na to, aby ses odstěhoval a živil se sám, udělej to. Nebudeš mít otce na očích a můžeš se spolehnout jen sám na sebe. Proč máš "posranej" život? Protože se sám plácáš se svém bahýnku sebelítosti, jak to máš těžké a jaký jsi chudáček, a vlastně to tím celé omlouváš.

Jaký si to uděláš, takový to máš. Rodiče si člověk vybrat nemůže, ale může si vybrat, kam a jak se bude ubírat jeho život. Pokud chceš zlstat ubohou zatrpklou troskou, co všem závidí a všechny nenávidí, tak se lituj dál.

Nebo zvedni zadek a začni na svém životě pracovat.

Řekla bych, že máš, co si zasloužíš.

(Admin doufám promine.)

Všichni už napsali všechno. A já s nimi souhlasím. Vzpamatuj se a nauč se žít svůj život bez nenávisti. Musíš se to naučit, protože z tebe bude také jednou táta. S těmihle pocity a s tímhle slovníkem? No, nevím! Myslíš si, že se změníš jako na obrtlíku? Že budeš dobrým tátou?! Celé dětství a dospívání je přípravou na život. Na to, jak žít, vychovávat děti, mít rodinu. Na otci jsi byl závislý doteď. Seber se a udělej si svůj život takový, jaký chceš ty a ne tvůj podivný táta. Hodně štěstí a laskavý osud.

Zaprve se prestante litovat,ze mate takoveho,makoveho otc.Budte prejici druhym.Ale to zvladnete jedine tehdy,kdyz pochopite,ze zavislost znicila,nake lidicky a ze neco predtim znamenaly.Proste je otec nemocny alkoholismem,proste z toho nedokaze se vymanit,to se podari malokomu.Jestlize clovek pije,ma pak uplne jine mysleni,aniz by chtel,uz nezvlada rozlisovat realitu a chovat se racionalne.Pak krok k bezdomovci,neni v dnesni dobe zadny problem.Pokud mu nedokazete odpustit,tak ale se nezlobte na ostatni,kteri maji otce jine.Jaky jste potom vy?

Já si jako děcko říkala, proč ostatní otcové nejsou alkoholici a zrovna ten můj je, ovšem nenadávala jsem jako vy a když jsem pozděj přišla na to, že domluvy a prosby nepmáhají tak to už jsem měla vlastní rodinu a vlastní život a vůbec jsem se tím nezaobírala. Otec si až do posledního dne žil tak jak chtěl, byla to jeho volba a jeho život. Ještě i na smrtelné posteli chtěl pivo, dostal ho jelikož v té době už to bylo stejně jedno. Žijte svůj život když mu není pomoci a hlavně si dobře pamatujte, že takto vy zkončit nechcete.

No, nevím sice kolik ti je, ale já jsem od našich peníze nebral...snad jako dítě kapesné. Pokud máš zdravé ruce a nohy, žij si svůj život ...

Pročpak tolik zloby a neurvalých slov? Život má každý takový, jaký si ho udělá. Co s tím můžete dělat? Změnit svůj přístup k životu a ovládat se..Nezapomeňte, že se říká - přej a bude ti přáno...Pracujte na sobě, nic jiného se poradit nedá. Jste asi opravdu hodně na dně, ale nadávání a kopání kolem sebe nepomůže. Zbytečně v sobě pěstujete zlobu, ale je to Váš přístup a Váš život...

Děti si své rodiče nevybírají. Vy nemůžete za svého otce a zrovna tak nemohou jiní za svého...

Je to těžké a bude to trvat dlouho, než se dokážete oprostit od těchto myšlenek a pocitů. Pokud nedokážete mít ráda sama sebe k vůli tomu, že nemáte ráda svého otce, co se obrátit na pomoc odborníka? Psycholog, psychiatr...Nevím, jak dlouho se s tím sama takto perete a kolik je Vám let, ale jak říkám, pokud to sama nezvládáte, je vždycky možnost vyhledat odbornou pomoc...

Ptáš se, co s tím můžeš dělat. To je dobrá otázka. Svědčí totiž o tom, že nejsi tak zlý a krutý, za jakého se vydáváš. Rodina má držet pohromadě. Mnozí slavní lidé vyrostli z chudých rodin. Není důležité, jestli máš velké nebo žádné kapesné. Důležité je, jestli tě má otec rád a jestli ty máš rád svého otce. Tvoji otázku bych proto upřesnil. Neptej se, co má otec udělat pro tebe, ale ptej se, co ty můžeš udělat pro sebe, pro otce a pro rodinu. S tím začni. To je to, co s tím můžeš dělat.

Existuje jen jedna výjimka, kdy by ses měl svěřit řídní učitelce ve škole, nebo zatelefonovat na linku důvěry. To by bylo nutné tehdy, kdybys měl dojem, že tě otec zneužívá, nebo nespravedlivě trestá a nesnesitelně ponižuje..

Tak to sedí , jsi jenom jenom zatrpklá troska. Já od nikoho nikdy nic nedostal ,no a co? Je to můj život a já si ho udělám podle sebe a né ,aby mi dal někdo peníze a já pak nedělal nic . Ty jenom závidíš .

Já mám taky hrozného otce a ještě k tomu hroznou matku Tedy mamka za to nemůže, ona je diagnostikována jako schizofrenik. Brzy mi bude 40 let a tak už vím, že největší vliv na ženu má její OTEC. To mě dost hodně překvapilo. Taky se celý život v sobě peru především s ne-dobrým tátou a vím, že kdyby byl býval o kus lepší, byl by můj život jinej. Vůbec není lehké se v životě najít, když ve mě není "dobrý táta".

Taky se ve mě občas pere zlost na něj, ale už víc vyhrává porozumění, že to nebylo o mě, ale o něm- on svůj vlastní život prohrával a tak si neuměl pomoci a nás děti bil, mučil hlady apod. Kdo v dětství nezažil týrání, nemůže pochopit, s čím celý život procházíme.

Ale vskutku je třeba se přestat litovat, vidět, že jinde se lidi mají ještě hůř. Sebelítost je nejvíc paralyzující pocit.

No,tak jen doufám,že ty budeš jednou vzorný táta,když sám máš tak hrozného otce,že své děti dobře vychováš a budeš jim dávat peníze a vše o co tě jen požádají! Jen aby jednou ony tady nenadávali na tebe!