1x
Na základě jakých důvodů toto potřebujete vědět?
doplněno 04.05.17 20:08: Pokud svůj problém chcete skutečně řešit, pak za ním běžte, po pravdě vysvětlete a uvidíte. Pokud si budete vymýšlet problémy abyste získala omluvenku, nejen že plýtváte jeho časem, ale těžko s Vašimi depresemi něco nadělá.
doplněno 04.05.17 21:40: Předpokládejme na chvíli, že píšete pravdu - který z těchto problémů by podle Vás měl vyřešit volnější školní režim?
Mam ze skoly deprese, a znam par lidi, kterym takhle psycholog udelil volnejsi rezim od skoly, ale nechci tam jit s prosikemno omluvenku, to fakt ne, jen uz nevim jak tu situaci resit, potrebovala bych na chvili pauzu
Jakého rázu jsou tvé deprese?
Víš vůbec, co ten termín znamená?
---
Nechuť k jídlu,či naopak obžerství,třes,motání hlavy,bolest hlavy,apatie,strach,úzkost,únava,ztráta sebekontroly,obsedantně-kompulzivní poruchy,bolest na hrudi,bolest zad,pocity na zbláznění,paranoia,smutek,pláč,sebevražedné myšlenky,méněcennost,stranění se lidí,sociální fóbie,agorafóbie,atd.,atd.
---
Kdo nezažil,nepochopí !
---
Domnívám se,že to nebude tvůj případ.
Pardon, ale myslim ze na zaklade jedne vety toto opravdu nemuzete tvrdit, neznate me a vubec nevite, jaka je situace. Jestli vas to tedy zajima, tak takove stavy u me trvaji asi dva roky. Problemy s silenym prejidanim, ktere se ted snazim krotit, ale je tezke. Kazdy den se nutim vstat z postele a jit mezi lidi, cely den se pretvarovat. Kdyz mam s nekym mluvit, stahne se mi hrdlo, zacnu se cela pocit a nemluvim v souvislych vetach, o neschopnosti vest konverzaci, nebo chapat smysl toho, co lidi rikaji, ani nemluvim. Ztrata sebekontroly - jo, to se mi stava pomerne casto, mam pocit, ze vyskocim z vlastniho tela a nedokazu tyto pocity ventilovat, zacnu mlatit do veci kolem, nebo castehi rovnou do sebe (bicem, modriny se drzi mesice). Smutek a pocity menecennosti jsou mym dennim chlebem. Plac? Ve skole v hodinach brecim skoro kazdy den, zoufala sama nad sebou, nad zivotem. A myslenky na sebevrazdu me provadi deno denne, klidne cele dny se vyzivam v predstavach vlastni smrti. Nekrere dny jsou lepsi a dokazu se aspon bavit se spolizaky, jine dny sedim sama, daleko od ostatnich a uz jenom lidska pritomnost me zatlacuje do kouta...jak rikate, kdo nezazil, nepochopi.
Dobře,budu věřit,že tyto stavy prožíváš...A co rodiče?
Oni se celé dva roky dívají na zuboženou a psychicky nemocnou dceru a nic nedělají !?
Blbost,že ...![*uf* *uf*]()
Psycholog vám může maximálně napsat doporučení pro individuální přístup ze strany kantorů. Navíc bych řekl, že vámi popisované stavy jsou nad jeho možnosti. Jste si jistá, že opravdu pramení z pobytu ve škole? Zvážil bych spíš návštěvu psychiatra. Mluvila jste o tom s rodiči? Jak vnímají vaše problémy oni?