Jeden ručník na všechno?

Ahoj. Jo Hope, taky mě tohle napadlo. Možná takoví lidé, používají ručníky jako jednorázovky. Ale, i tak je potom otázkou, jestli si po umytí, nejdřív osušují obličej, pak přejdou na hlavu a pokračují kolem trupu dolů? Je další otázka, jestli se cudně vyhnou hambaté části svého těla a osuší nohy po kotníky, pak se vrátí na ten předek a zadek a dorazí to sušení nohama od kotníků dolů? U toho orálku se nějaké to ošpláchnutí určitě vítá. Tak já, to mám rád.

To Vás tedy lituji.

A co teprv tazatelka která psala jak se ji hnusí rozmnožovací akt...jak často asi ona mění ručníky?

PS:Jsem chlap takže na výměnu ručníku mám systém jako u ponožek, dokud ho lze na koleni ohnout a zlomit je to cajk..

no, asi to bude tak, že to dělení ručníku na část "čistší" a "špinavější" (ačkoliv je to blbost) je spíš taková jistota pro duši. Asi jako když někdo nešlape na kanály, ačkoliv nevěří, že by se mu pak něco stalo (nebo jakýkoliv jiný důvod, proč se nešlape na kanály... nepamatuji si přesně ). Jinak u mě je to s tím obličejem ještě trošku složitější - kdo kdy bojoval s akné, ví, že hygiena obličeje je něco sakra důležitého. Mám ručník jen na obličej, který nesmí přijít do kontaktu nejlépe vůbec s ničím jiným.

A orál a líbání? Je fakt, že mám problém líbat se po ránu s oslizlou pusou, nejlépe až po vyčištění zubů, a orál pouze po sprše jinak ani ránu

Hope nedloubnete do vosího hnízda, ale přinutíte lidi nad tím trochu popřemýšlet.

Musíme se vrátit do historie. Dříve nebyla možnost každodenní kvalitní hygieny. Jsem ročník 56 a pamatuji, jak babička na venkově ohřívala vodu v kotli za barákem, v takovém dřevníku. Teplá voda se nalila do plechové vany. Po vykoupání většiny rodiny se do vody namočilo prádlo. Moji rodiče už měli v domku koupelnu, ale kotel stále ještě na ohřev vody pevnými palivy. Koupali jsme se jednou do týdne. A z dětství je člověk naučen na jeden ručník na horní část těla a druhý ručník na od pasu dolů. To, že se člověk šplíchal v jedné vodě namočený zadek i nohy, tak to nějak ani nevnímal.

Dnes jsme se dostali většinou k dennímu sprchování. Teče stále čistá, teplá voda, i ty kosmetické prostředky jsou o něčem jiném, než to obyčejné mýdlo. A jaká je pohodička, když máte na poličce vyštosované ručníky, a můžete si vybrat, kterou osušku vezmete, jestli tu větší, nebo menší. Stejně je vypere pračka a Vy se nemusíte hrbit nad škopkem. Takže pro mě je to pohodlí, rozmazlování, trochu luxus a nese to dnešní moderní doba. Sice se říká, zvyk je železná košile, ale v tomto případě jsem já osobně změnila, ale ani jsem o tom nepřemýšlela. Tak nějak to vyplynulo samo od sebe.

Když byly děti malé a prala jsem ve sklepě v pračce Romo, tak jsem, myslím, s ručníky takto neplýtvala.

Jo a možná, že je v člověku zafixovaná dřívější obava z různých kožních, nebo jiných nakažlivých onemocnění. Přece jenom dříve se k doktorům tak často s každým problémeme neběhalo. Takže ještě podvědomí, obava z možných nemocí, ale to vyplynulo až když jsem se nad tím zamyslela.

Ahoj. Tohle šílené thema nešlo nechat být ani u sousedů. Kámoš k němu přidal zážitek z práce. Nají tam chlapce. Ten hošík je čistota sama. Metrák jako prase. To se prý takhle jednou po práci ve sprchách mydlil do úplnýho očištění. Pak se důkladně sušil. A jak tak protírá, své tělové záhyby, pootočil ručník do jiné polohy a na růžovém frotáku byla nechutně hnědá šmouha. Kámoš prý málem upad. A ten kluk, nakonec musel odejít. Prý mu to pořád nechávali ti blbové pěkně sežrat. A jaké ponaučení z toho vyplývá? Múžeš se mejt sebevíc, ale chvilka pravdy se ukáže až při osušování.

Při čtení Hopova příspěvku, mě pamět přinesla, podobný zážitek z dětství. Bylo to asi kolem roku 1964-5. U babičky na venkově. Ke studni to bylo asi 30 metrů a ve světnici kachlová kamna s pláty a medencem. Táta přinesl klasickou pozinkovanou vanu, nadělala se na kamnech teplá voda. Samo, nejdříve se musela nanosit ve kbelíkách. První jsem do vody šel já, pak asi mamka a táta na konec. To už jsem ležel ve světničce, na druhém konci stavení. Kdy se koupala babička jsem nevěděl, ale ani nijak neřešil. A skoro většinou jsme s babičkou, večer poslouchali pohádku na dobrou noc, z malého bakelitového rádia, které nám jedinné, svítilo svou malou žárovičkou, za skleněnou stupnicí stanic s rafičkou, pro jejich ladění. Teď jsem si dokonce vzpomněl, na jednu znělku z tý doby. Název pořadu, ale nedám. Ahoj.

Tož my ženské měly přes týden ještě vychytávku, lavor a malou štokrli

Ahoj. Tak se koukám, že nám to Sebodka pošoupla do praní. Pračku, kterou si pamatuju, měli naši v druhé půli 60tých let. Byl to takový hranatý Perobot. Ten byl oválný a měl velký vyklápěcí dekl. Obě měly ždímačku i prací část v jednom šasi. Při ždímání, voda odtékala hadicí mimo pračku. A pračka měla časový spínač na praní a spínač na ždímání. Taky jsme později měli Miniromo a Miniromo Combi. My mladí, jsme si na plíny, pořídili na novomanželskou půjčku, Tatramatku 245. Stála 6 tisíc a za měsíc ji zlevnili na 5.

Ručník mám jeden, a protože je to poměrně velká osuška, zbyde po komplet utření i na vlasy :D.

Já ti Hopíku nevím, ale můj umytý zadek je pořád můj, ne? .

Já mám pořád tendenci přemýšet nad tím, jak to dělají zvířata. Ale nedokážu si představit lidi, kteří musí mít více ručníků, při pomyšlení třeba na psa, jak si "myje" prostor mezi zadními končetinami.