Nejste přihlášen/a.
už nevím, vážení rádci, co s tím... přítel (57 let) je víc jak 3 měsíce upoutaný na lůžko - v létě onemocněl s kýlou, ale nechtěl jít k doktorovi, i když se ví, že operace je banální a potíže okamžitě zmizí - jen polehával a čekal, až se to zlepší... k tomu mu na podzim prasknul žaludeční vřed - to už měl před lety, tak nešel k doktorovi, protože ví, jak to má léčit a jaké prášky si kupovat... do toho mu v zimě začaly odcházet ledvinové kameny, které prý mu zjistili už při rentgenu kvůli žal.vředu tehdy, ale nedělaly mu problémy, tak to neřešil... zkrátka, od podzimu jen leží v posteli a úpí, já mu vařím dietu, čajíčky, skáču kolem něj, extrémně topím, protože zhubnul a je mu stále zima... navíc v souvislosti s odcházejícími kameny mu uniká moč, takže den co den peru ložní prádlo, použité ručníky, plus ten zápach... je to děs! k doktorovi jít stále odmítá, ale já už toho mám dost, v noci se nevyspím a bydlení ve společném pokoji (víc jich nemáme) není žádný med... už mě to děsí, sice některé dny je na tom líp, ale co je to platné, když většinu času jen heká, že ho bolí záda, břicho, všechno, a přitom to nechce nijak řešit... co byste dělali na mém místě vy?
Milá Mileno,
pohrozit rozvodem, rozchodem a podobné intriky je podpásovka jako hrom. To se nedělá. Pochopte, že váš přítel vám to prostě nedělá naschvál, ale prostě se normálně lidsky bojí. Strach je, zekména po nějaké špatné zkušenosti, celkem normální reakce. Vím, o čem mluvím - kdysi mi zubařka dala takvou sodu při tahání zubu, že mne 15 let nikdo nedostal k zubaři. Donutilo mne až to, že sem si při jedné z bolestí zubů rozleptal dáseň až na maso při "léčení" výplachy alkoholem a když už sem nemohl ani otevřít pusu, šel sem za kamarádkou - sestrou u zubaře a ta mi tam vyjednala ošetření. První dotaz zubaře byl - podíváme se na to, ale budete chodit? Svým přístupem mne zbavil starchu anyní už víc jak 15let chodím k zubaři jak na kafe a v pohodě.
Ve vašem případě si dovolím vám poradit jednu věc - prostě zavelte a zavolejte doktora domů. Nedejte nic na prosby a výmluvy přítele - prostě to udělejte. On vám nakonec bude vděčný i když třeba ze začátku bude nadávat, že ho vydíráte. Jsou situace, kdy se prostě musí najít někdo rozumný a přes protesty zavelet. Opět vím, o čem mluvím - byl jsem v životě už několikrát v situaci, kdy sem byl nucený zavelet já
- babička (85roků) ex, kam jsme přijeli na návštěvu. spadla těsně před vánocemi nemohla chodit, ale že doktorovi ne. Bylo to v době předmobilové, telefon žádný, sousedi na návštěvu třeba jednou za 3 dny, nejbližší rodina 100km daleko a tím pádem riziko, že se pomoci nedovolá. Takže sem pře protesty všech zavele a milou babičku jsme odvezli do špitálu
- nevlastní dcera (tehdy 19) - bolesti v břiše, navíc nedostal cyklus, svěřila se mámě a vymýšlely koupele. Když sem se to dozvěděl, mladé říkám, že tohle není věc na hraní (že jsou věci, které se před chlapi tajit nemusí), obě sem je naložil do auta a ve 23 v noci jsme jeli do špitalu. Výsledek byl akutní zánět, antibiotika atd. To, že se nakonec diagnoza doktora z pohotovosti ukázala jako chybná a nebyl to zánět, ale těhotenství, je věc jiná.
Nikdy mi nebylo příjemné zavelet, ale musel jsem se přemoci a z vlastní zkušenosti vím, že se to vyplatilo. Proto toto radím i vám.
Mimochodem taky byste si měla uvědomit, co z toho může plynout vám. Najděte si třeba takovou uskřinutou kýlu. Stane se mu to v noci, nevzbudí vás, a do rána to bude v takovém stavu, že na sepsi zemře. Co myslíte, že na to po pitvě řekne policie? Až zjistí, co všechno mu bylo a s čím jen ležel doma? Myslíte, že vám uvěří, že jste ho tam nechala v tak hrozném stavu proto, že si to přál, a že vám uvěří, že jste se o něj starala? Nebo myslíte, že budete obviněná z domácího násilí (týrání) s následkem smrti? Že to bude vypadat, že jste ho tam nechala umírat bez pomoci? Já bych vsadila, že to druhé.
Když jste s ním byla za jeho zdraví, bylo by jistě ošklivé se rozcházet, když stůně. Ovšem, pokud mu je opravdu zle, měl by vyhledat pomoc lékaře. Sám to nepřemůže a zbytečně trápí sebe i Vás.
Lékař ho pošle na vyšetření, bude asi hospitalizován v nemocnici, poté by ho mohli na doléčení umístit do LDN. I když s těmi nemám dobrou zkušenost. Ale ta nemocnice ano. Vy si odpočinete, můžete ho navštěvovat. Jiné řešení nevidím.
Je to hloupý pán, když nemám doma nic k jídlu, jdu do obchodu, s rozbitými botami k ševci. No a když marodím, jdu k doktorovi. To nepochopí? Pokud je člověku zle a má bolesti, toho doktora bere jako svou spásu. Pokud je takový paličák, pozvěte mu lékaře sama. Nebude moci nic dělat.
Třeba ty ledvinové kameny mi odstranili operací. V nemocnici jsem byla 10 dní. A v pohodě. Na ty bolesti před tím jsem už zapomněla.
Jinak - pánové, se neurazte se, mám moc ráda knihu Zdeňka Galušky: Slovácko sa súdí aj nesúdí. Krásná je tam povídka: NASCÍPANÝ CHLAP JE ENEM NA ZLOBENÍ.
V povídce DOCHTORSKÁ KNÍŽKA je zase citát: Starý chlap je jak stojatá voda - nehne sa a smrdí...
Tak, chlapi, nic ve zlém, u ženských to někdy není lepší. Jaga.
Já s vámi souhlasím, nemocný chlap je opravdu na zabití, horší jak dítě. Rozhodla jsem se, jak píše Babkazov, že budu bránit svá práva - řekla jsem mu, že má měsíc na to dát se dopořádku vlastními silami, a jestli to nezvládne, půjde k doktorovi, možná i do nemocnice, kde ho vyspraví, že bude jako nový. Budu to připomínat, aby pochopil že to myslím vážně a smířil se s tím. Jsem typická ženská, co se starala o děti a mužského a sama byla vždycky v pozadí, i moje potřeby, asi to máme v genech. Příteli to budu muset vysvětlit, samotného ho nenapadne (chlap), že i já chci žít v pohodě, nejen prací a službou svým blízkým.
Výborně Mileno a ještě příteli dodejte, pokud se sebou nic neudělá, tak po uplynutí měsíce jedete na týden - dva - tří do?. Já bych se domluvila třeba i s kamarádkou a klidně nějakou dobu trávila u ní, měla bych to jako dovolenou. Jasně, že nepojedete pokud se přítel bude léčit či ležet v nemocnici. Určitě jej v té době budete podporovat.
Prosím, splňte to a žádné řešení neodkládejte. Když už budu tak drzá, tak jde o vás a ne o přítele. Když nechce se léčit, tak at leží v posteli sám. Taková situace by ho zbavila poloviny problému a druhou polovinu by vyléčili doktoři.
Není zač a dejte nám za měsíc vědět, zda jste krizi vyřešila a nebo jste se rozhodla do konce života skákat kolem na půl nemocného přítele. Držím všechny palečky. Uška
nebál bych se mu zkusit pohrozit rozchodem/rozvodem pokud si k lékaři nedojde, podle toho co píšete mi přijde že z vás si udělal docela služku, současný stav mu vyhovuje když o doktorovi nechce ani slyšet ikdyž mu je zřejmě dost nevolno a má bolesti, je fajn mu pomoct, ale pokud tím vy dost trpíte a jemu je to celkem jedno...
proč mrcha? - ale pro klid svědomí bych se zkusila poradit s nějakým lékařem - obvoďákem, nebo psychologem.
ronyx a ria mají pravdu - sama vím, jak se člověk k doktorovi bojí - pokud si myslím, že to nějak přejde - taky se nikam nehrnu !
díky, to asi není špatný nápad - že bych zašla za jeho doktorem, co ho léčil tehdy, a zkonzultovala to s ním...
Přesně tak, proč mrcha? Beru, nějaký ten zdravotní problém, jeden se o druhého postará, ale pokud už to trvá několik měsíců, jemu je to celkem jedno a na nápravu to nevypadá, a k doktorovi se mu nechce (což považuji za hlavní "těžiště" porblému) - bylo by něco jiného kdyby měl zdravotní potíže a řešil to s doktorem a jinak to nešlo, tak je to jen "sebeobrana" - proč si kazit život protože on je pohodlný?
Mileno, máte svatou trpělivost. Přítel si zahrává se životem, ne se zdravím! Napadlo mě hned, zavolat lékaře domů! Ale připravte se dopředu, že přítele odvezou do nemocnice. Vám se uleví a přítelovi též, to jste si uvázala kvítko. Alespoň vidíte, co by Vás čekalo až mu bude 65, 70 let a více. Věkem se vše horší.
Má v pořádku zaplacené zdravotní pojištění, že se tak brání?
Partnerovi oznamte, že jeho stav už musí řešit doktor, takhle že to prostě dál nejde. Že se jedná i o něj, aby už nezůstal ležet nadosmrti. Budete se pak asi dohadovat, jestli půjde, nebo nepůjde, takže to nakonec ukončíte oznámením, že doktora zavoláte domů. No a bude to. (Ale nenechte se odbýt tím, že "jo, jo, půjde, ale až když ...". Ne. Buď zítra (teda ne zrovna o víkendu, že), nebo doktor domů.)
Moooc mi to připomíná mamku.. párkrát noční cesta na pohotovost se žlučníkem, 2x šla k doktorovi, ale nevydržela tu šílenou frontu, tak když už plakala bolestí i po špenátu, šla jsem s ní a nedovolila jí odejít.., dělala společnost, a za měsíc měla po operaci a po problémů..
Ještě doplním, já byla na operaci kýly.. tedy byly tři na břiše - to mi pak řekl primář ráno při vizitě, hned po operaci mě k večeři hnali z postele, a třetí den jsem mohla domu, by to byl to super odpočinek, všichni tam byli skvělí sestřičky úžasné., tak to zkuste podat, že je to jen na pár dní, protože opravdu je.. Mě to přišlo jako lázně..
a to jde, zavolat si doktora domů? to jsem nevěděla, bylo by to řešení... normálního obvodního doktora?
ronyx - no, právě v tom je mé dilema - vím, že se doktorů bojí, v tom ho chápu, ale už to tak nejde dál...
ria - já mu navrhuju, že půjdu s ním, budu tam s ním, ale stejně nechce...
Bývá to celkem běžné. Některé dny třeba doktor ordinuje jen dopoledne a odpoledne jezdí po návštěvách.
Až se mu po zásahu doktorů uleví, tak vaše rozhodnutí ocení, to mi věřte.
Co se týká doktora - až ho zase chytne nějaký záchvat, případně se jeho stav zhorší, prostě zavolejte záchranku. Do telefonu jim rovnou řekněte, že nemusí letět s houkačkou a dělat zbytečný poplach, ale že má ty a ty nemoci a že se jeho stav zhoršil a že si nevíte rady. Nebude to ani zneužití záchranky, ani nebudet lhát - ono někdy stačí ta poslední kapka a člověk to přestane zvládat. Když je navíc upozorníte, že se nejedná o akutní život ohrožující stav, ale vleklý problém, který se zhoršil, bude to od vás seriozní - nikdo ze záchranářů se nebude muset stresovat s tím, že by mohli přijet pozdě, ale prostě přijedou a pomohou.
Prasklý vřed? Jak jste to zjistila, to je smrtelné, jsou velice silné bolesti a vyžaduje si to řešení operací. Kýla? Skříplá kýla může končit smrtí, je to velice bolestivé, je třeba operace. No a ledvinové kameny, to jsou šílené bolesti jakbysmet. To už by musel být Váš přítel mrtev. Vy se ptáte tady? Tak zavolejte záchranku, okamžitě ho odvezou do špitálu, jelikož jde o život. A je to Vaše lidská povinnost. Nějak Vám to nevěřím.
A Mileno, ten váš přítel s prasklym vredem ještě žije, nebo jak to je? Napadlo mě, vzhledem těm potížím, co si vás pritel navymyslel, je-li je tomu opravdu tak? Neutahuje si z vás ten vás přítel a vy mu ty jeho nemoci bastite a ještě okolo něho skacete... Prasklý žaludeční vřed není jako přechodu rýmu. Bez lékařské pomocí by u praskleho žaludečního vředů váš přítel tu už dávno nebyl mezi živými...
vředů je víc druhů podle toho kde jsou - když praskne tak, že proděraví stěnu žaludku, to je samozřejmě o život, člověk musí hned na operaci - tohle se mu stalo před lety, proto se asi tolik té nemocnice bojí... teď mu to zřejmě prasknul "jen" uvnitř žaludku, to se léčí dietou, klidem, léky - to děláme, i tak zhubnul asi 10 kilo, ale lepší se to... jenže asi jak je to tělo oslabené, tak mu do toho začaly odcházet ty kameny - ty jsem tedy neviděla, ale červenou moč ano...
Děkuji za rady a názory, ale stejně nevím, co budu dělat... tu záchranku jsem měla volat hned, když ho chytly bolesti žaludku - nenechat se přemluvit, že to má pod kontrolou. Teď už to má spíš chronický průběh, není to na sanitku. A možná máte i pravdu, že trochu přehání, líbí se mu ležet a nechat se obskakovat. Nejspíš to vzniklo, když před rokem přišel o práci - od té doby je většinu času v posteli s notebookem a kýlou, pak se přidal žaludek, pak ledvinové kameny. Nemá žádné záchvaty, jen ho to bolí - tu víc, tu míň. Taky jsem si myslela, že ledvinové kameny odcházejí v záchvatech, ale jemu ne. Tak nevím. Asi mu dám ještě trochu času a když se to nezlepší, budu trvat na doktorovi. Snad to zvládnu, jsem moc měkká.
Mileno, nechci být protivná, ale u vás platí: Každý si dovolí tolik, kolik je mu povoleno. A je vaší věcí, že se s tímhle omluvným postojem, budete ještě mnoho let starat o ležáka. Váš život, vaše věc, vaše zodpovědnost, vaše rozhodnutí. Možná, že byste si měla uvědomit, že je potřeba hájit a bránit sebe. Nikdo jiný to za vás neudělá!
To je hloupost, co píšete. ... Dávám mu měsíc, aby se z toho dostal vlastními silami...Žádný měsíc, okamžitě příští týden!
Je rok bez práce, tedy po 11 měsících nebude mít žádný příjem. Ani ta podpora nebude žádná sláva. A to jste v jedné místnosti! Mileno, to nemá žádnou perspektivu. Jak chodil na pohovory na pracáku? Když šel na PÚ, tak se vždycky mohl stavět u lékaře. Budete mít na krku balvan, který budete dotovat? Žádná kultura, zábava, dovolené, návštěvy a to nemluvím o společné dělbě práce ve vedení domácnosti.
NA INKONTINENCI SE DNES BĚŽNĚ KOUPÍ INKONTINENČNÍ KALHOTKY PRO MUŽE! To mělo být malými písmeny, pardon.
To jsou zase rady, navrhuji následující postup - zavolat rychlou - 3 měsíce ležák, bolesti, poradit se s nimi třeba po telefonu - ne až doma, nedbatovat s nemocným a odlet směr nemocnice, jiné řešení prostě není. Pokud nebudete mít rozum vy tak on určitě ne - telefon do ruky popsat tak jak jste to napsala sem - a prosím o pomoc- už to přestávám zvládat...
A pokud přítel odmítne jet se záchrankou, tak co udělat? Svázat do kazajky? On se musí rozhodnout, je dospělý, je svépravný.
napsala jste :
jenže asi jak je to tělo oslabené, tak mu do toho začaly odcházet ty kameny - ty jsem tedy neviděla, ale červenou moč ano...
Osobně se domnívám že tomu člověku víc než o zdraví jde o život, jak vyplývá z Vašich udajů zde.
Velmi nutně potřebuje lékařskou pomoc, kterou mu zajistěte jakýmkoliv způsobem, ale hlavně co nejdříve.
Já sama jsem zažila blízkého člověka co odmítl doktora a přežil prasklý vřed jen díky tomu, že krev vyzvracel a tak věřím, že se to dá přežít, pokud vřed nepraskne do utrob.
Ostatně pán není doktor, aby si dělal diagnozy a následnou léčbu sám.
Ovšem červená moč jak píšete není vůbec dobré znamení, navíc zhubnutí a unik moči. Možná i nevolnost a nechut k jídlu.
Takže slyšela jste někdy o prasklém nádoru v močovém měchýři?
Už přestante hledat rady na diskuzích a pomozte mu konečně ! Nechcete se pak trápit, že jeho stav byl závažný a Vy jste mu nepomohla včas.
Zajděte tedy hned k obvodnímu lékaři, on tam pošle sanitku sám a dá Vám lístek na příjem pacienta k hospitalizaci.
Dobrý den, ráda bych vám poděkovala za užitečné rady a napsala vám, jak situace probíhá. Přítel je na tom stále špatně, hodně zhubnul - poslechla jsem vás a šla za jeho doktorem (u kterého už 7 let nebyl!) a poprosila ho, aby za ním přijel domů. Po vylíčení příznaků doktor řekl, že návštěva nemá smysl, to je na celkové vyšetření v nemocnici (měli jste pravdu) a že pošle sanitku. Domluvili jsme se kdy. Když jsem to řekla příteli, řekl, že nikam nejede. Naštěstí sanitka přijela ráno ještě před 7.hod, rozespalého přítele naložili na lehátko a šoupli do sanitky. V nemocnici ho prohlédli a přijali na lůžkové k dalším vyšetřením. Dělal scény, že tam nebude, že je to ode mě podraz atd., ale nakonec se vzdal a JE V NEMOCNICI ! Neumíte si představit tu úlevu... byla jsem psychicky na hromadě, nevyspalá, v neustálém stresu... ještě jednou děkuji, moc jste mi pomohli.
Tak to bývá. Na domácí dělá ramena, haura.
Ale jak přijedou cizí, tak zkrotne. Oni se s ním párat nebudou, jsou na takové odpírače mnohdy zvyklí. Nekompromisně a hotovo.
Tak si odpočiňte a přítel se dá dohromady.
Mileno, jak snadné! Velký hrdina! Doma pouští hrůzu! Držte se, odpočívejte a mějte se dobře. Nezapomeňte si udělat nějakou radost. Jen sama sobě.
Mileno, musím znovu říci větu, kterou jsem tady už jednou napsala: Každý si dovolí tolik, kolik je mu povoleno. Je opravdicky pravdivá.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.