Nejste přihlášen/a.
Mám takový problém. Je mi sice 16, ale opravdu nesnáším děti. A né jen, že je nechci mít, ale opravdu nemám ráda byt jen jejich přítomnost. Když je v nějakém filmu mimino, tak kamarádky se rozplývají blahem a tohle já prostě nepochopím. Nedokážu si představit to dobré na dětech. Vidím jen ta negativa.. Když vidím nějaké dítě se vztekat, tak bych mu ještě přidala, aby mělo pořádnej důvod brečet. Mamka mě kvůli tomu strašně nadává, že nejsem člověk, když odmítnu pochovat nějaké mimino nebo když se začnu rozčilovat, že díte plive zeleninu všude kolem. Já vím, že sama jsem byla dítě, ale děti prostě nedokážu snést. Brek dítěte je absolutně nejhorší zvuk, který existuje! Myslíte si, že mě tohle někdy přejde, až budu starší? Já bych chtěla, abych byla jako ostatní, těšit se na děti až budu dospělá, ale bohužel to nedokážu. Děti jsou pro mě prostě něco děsivého a něco co nikdy nechci mít.
Je málo takových žen, ale jsou. Ty sis vypěstovala vůči dětem averzi a mít děti není povinné pro nikoho. Bude to jednou jen Tvé vlastní rozhodnutí a pokud najdeš partnera, který bude Tvůj názor sdílet, pak je to v pořádku. Jsou i takové páry. Ale zamyslela ses sama nad tím, že kdyby takto uvažovali Tví rodiče, nebyla bys tady? Ale ano, změnit názor můžeš, třeba se ty mateřské pudy v Tobě probudí až budeš zralejší. Není nutné Ti kvůli tomu nadávat. Člověk za své pocity nemůže a čas teprve ukáže..V 16ti letech si s tím starosti ještě nedělej, v pubertě jsme každý byl svým způsobem v některých věcech třeba "divný"...
Ahoj,
podle mého názoru se u tebe zatím neprojevili žádné mateřské pudy a tak malé děti vnímáš jen jako protivnou přítež. Budeš mít ještě dost času, aby se tvůj postoj změnil nebo zmírnil. Moje 18ti letá dcera má k malým dětem podobný přístup a na vlastní oči vidím, jak se pomalinku mění. Myslím, že s tebou to bude podobné.
David
je jen dobře že nad tím takto uvažuješ. je tedy jasné, že sis tu otazku položila. Protože jsi ( promin) ještě dítě, maš dětské smýšlení a neni na tom nic divného. Navíc to může ovlivnovat něco z tve minulosti.
Čas ukaže, zda se Tvuj pristup změni. To že je TED nechces svědci o Tve zodpovednosti tuto otazku adekvátně řesit a zodpovedne pristupovat k rodicovství. jednou příjde den, kdy řeknes, ano dnes jsem připravena, chtela bych mit deti. jsem na to uz zajistena, jak fyzicky, psychicky i finančně. věřím tomu. Dnes je to jedno, cas to ukaze, netrap se tim. A kdyby se nic nezmenilo, bude o jedno nestastné díte méně. Ale uvidíš, že to bude jinak.
F®
Vubec se s tim netrap, v tomhle veku je to naprosto normalni. V puberte jsem to mela uplne stejne a vetsina mych kamaradek taky a casem (az dost po 20. roce veku) se to pak samo zmenilo. Skoda, ze ti mama rika takove veci, snaz se nebrat si to a zaroven zkus deti bez komentaru tolerovat, neni potreba se nad nima hlasite rozcilovat Ale rozhodne se neboj, ze nejsi normalni. To urcite jsi
Já jsem ve Tvé, věku taky nesnášela všechny děti. Teď je mi třicet a trochu se to zlepšilo - nesnaším rozmazlený, uřvaný a nevychovaný děti (těch je bohužel většina). Ale co se u mě nezměnilo (a už ani nezmění) je to, že vlastní děti mít nehodlám. A rozhodně nejsem jediná, v mém okolí je takových lidí dost. Takže neboj, i kdybys svůj postoj v budoucnu nezměnila, tak nejsi jediná
Je dobře, že nad tím přemýšlíš a víš o tom ... podle toho se zařid i do budoucna ... třeba se to časem změní a třeba taky ne ... na děti máš ještě dost času a takhle to zatím ber ... v klidu a nenásilně ...
doplněno 10.11.13 19:28:Každopádně je pravda, že ti dnešní "parchanti" jsou rozmazlený až hrůza ... ale za to může společnost a stupidní seriály a TV pořady ...
Netrap se tím. Já taky poměrně špatně snáším malé děti, a to jsem měla dvě svoje. Nemůžu za to, ale když přijde třeba do práce mladá kolegyňka, která je teď na mateřské, a zastaví se pochlubit oběma svými miminky, nedokážu se nad nimi roztomile rozplývat a třeba se drát o to, abych si je mohla pochovat. Prostě mě to nebere. Často se u nás v práci zastavují dcery nebo snachy kolegyň s miminky a pro mě je to vždycky utrpení, abych byla aspoň elementárně zdvořilá. Jaksi to v sobě nedokážu vydolovat, a tak se občas mé okolí domnívá, že nemám ráda děti. A taková žena - to je opravdu skandál... Ve skutečnosti proti dětem nic nemám, ale nechci, aby mě někdo nutil k šišlání a bezbřehému obdivu cizích dětí.
Myslím, že tě to přejde, až přijde ten správný čas. Porodila jsem dvě děti a věnovala jsem se jim s láskou, a dokonce když byly malé, dokázala jsem bez problémů vlídně přijímat i stejně staré cizí děti - tenkrát jsem prostě věděla, jak s nimi jednat, po 30 letech jsem to holt zapomněla.
Měla jsem to stejně v tvém věku, teď je mi a mám to furt stejně, ale ta nechut se ve mně ještě stupňuje. Ve chvíli kdy se ve filmu narodí dítě nebo v knížce, okamžitě pro mě přestává být zajímavá. Nesnáším jejich křik, pláč,... sama si nedovedu představit, že bych je někdy měla. Rodiče to také nesou těžce a říkají, že nejsem normální. Ale ne každej musí být rodič.
Je to každého z nás věc. Některé ženy podnikají kde co, jen aby otěhotněly, jiné děti nechtějí.
Zažila jsem to už kdysi u králíků. Některá samice mláďata vychovala jako pečlivá máma, jiná hnízdo roztahala po kotci či potomky dokonce sežrala. Je to možná hloupé přirovnání, jen chci naznačit, že není tvor jako tvor, každý je jiný.
Když vidím, že je nás jako psů, není pro nás práce, u doktorů dlouhé fronty, zubař už další pacienty ani neregistruje, čekání v obchodě u kasy apod., tak si říkám - aspoň nás nebude tolik! A na mě třeba zbyde tím pádem i volné místo v autobuse.
Píši to ale kapánek /jen malinko/ ironicky. Oni ti lidé, kteří si úmyslně nepořídili potomky, občas smutně dožívají po třech na pokoji v nějakém ústavu s uštvanými a nervózními sestřičkami. A nikdo za nimi nepřijde. Ale zase je pravda, že ani když má člověk vlastní děti, ani ty se občas nepostarají. Takže to klidně může vyjít nastejno.
Takže bych to nechala na každém, jak mu to vyhovuje. Lepší, že to víš už teď. Aspoň se jednou nedáš nikým vmanipulovat do situace, kterou bys nechtěla. Ale jsi mladá, třeba ještě svůj názor změníš. Jaga.
Pro "detijsouzlo": připomínáš mi Olgu Hepnarovou, sice mladou a velice pohlednou dívku, která ale k smrti nenáviděla lidi. Co v tom pěkném těle bylo zloby a nenávisti. Dopadlo to nakonec tak, že v červnu 1973 najela s nákladním autem do lidí v Praze na zastávce s úmyslem jich co nejvíc zabít. Zabila jich 8 a 11 zranila. Nelitovala vůbec ničeho. Jela touto trasou už jednou před činem, ale lidí tam bylo málo, tak počkala, až se jich sejde víc. Pak konala. Výsledkem byl trest smrti.
Každý není dětmi nadšený a nikomu to nepodsouvám. Nemusíš je a hotovo. Ale z tebe doslova čiší citová chladnost, neurvalost, šílená zloba a nenávist.
Hejkal měl pravdu - jsem první, kdo tvrdí, že sebou tvá matka měla říznout na schodech. Byli bychom ušetřeni Tvé nenávisti. Někdo děti vážně nemusí, ale i dítě je přece člověk, cítí bolest či bázeň. A protože to neumí jinak vyjádřit, tak prostě bulí. Když vidím, že dítě upadne, či si udělá nějakou bolest, nikdy by mě nenapadlo toužit morbidně a škodolibě po tom, aby dostalo víc.
Jsi nekonečně zlá, brutální a škodolibá, což je zvláště u ženy dost tragické spojení. Podobné fanatičky byly snad jen kované nacistky.
Spíš bych si myslela, že jsi slaboch a zároveň takový, nevím, jak to říct, snad "podvraták". Na dospělé si netroufáš, tak se terčem Tvé nenávisti staly děti. Je dobře, že je nemáš ráda. nedovedu si totiž představit, jak by ses se svými názory o dítě starala. Skončilo by v lepším případě někde v Klokánku, v tom horším v márnici. Jaga.
S hlubokým smutkem v duši vám oznamujeme úmrtí našeho drahého přítele, který se nazýval
ZDRAVÝ ROZUM...
Přežil mezi námi dlouhé roky... a nikdo přesně neví, kolik měl let. Údaje v matrice, kde byl zaregistrován, byly dávno skartované. Dnes už na něj jen vzpomínáme.
Smrt ZDRAVÉHO ROZUMU se dala čekat.
1.Nejdříve zemřeli jeho rodiče Pravda a Důvěra.
2.Pak zemřela jeho manželka Diskrétnost.
3.Někam se ztratila dcera Zodpovědnost a syn Slušnost
Zato zůstali tři následovníci:
1."Znám svá práva!"
2."To je chyba jiných!"
3."Jsem obětí téhle společnosti!"
Na jeho pohřbu nebyly davy.
Neexistuje totiž dost lidí, kteří by jej vůbec znali. Vlastně si málokdo vůbec všiml jeho odchodu. Ale pokud máte tušení, co to byl ZDRAVÝ ROZUM, pokud si na něj ještě vzpomínáte a pokud chcete oživit jeho vzpomínku, udělejte aspoň málo:
Upozorněte přátele na úmrtí našeho ZDRAVÉHO ROZUMU!
Pokud nevíte, o čem je řeč ... nemusíte dělat! vůbec nic...
Naprosto Tě chápu, měla jsem to celý život stejné) A to mi je 50, nikolv 16. Přesně jak popisuješ - když vidím řvoucí mimino tak to ve mně vzbuzuje akorát vražedné instinkty Nejraději bych po něm hodila botou. Nebo těžítkem. Když jsem v 18 letech vyplňovala rozsáhlý formulář kvůli pasu, do kolonky "Děti" jsem napsala suverénně "Netýká se" stejně jako do kolonky "Vojenská služba" a pár dalších. Policistka, která ode mě dotazník přebírala se při pohledu na tuto odpověď pousmála a poznamenala, že jsem měla do kolonky napsat "Nemám", protož se mě děti přece "netýkají" jen zatím. Obořila jsem se na ni dost zle, že proč bych měla psát "Nemám", když se mě nějaké debilní rozmnožovací běsnění přece naprosto netýká! Myslím, že byla poněkud v šoku a já odkráčela spokojená sama se sebou. V průběhu let se nic a nic nezměnilo, měla jsem spousty koníčků a aktivit a už jen při pomyšlení, že bych to vše měla vyměnit za podělané plíny, polívčičky, nesmyslné žvatlání, které mi připadá na stejně úrovni jako mentálně retardovaní z Bohnic ( ona ta úroveň bohužel stejná je, proto si asi blázni tak dobře z dětmi rozumí) , řev,neustále sobecké dožadování se něčeho a spoustu peněz, které ta zábava stojí se mi dělalo špatně od žaludku. Třikrát se mi potom přihodila "pracovní nehoda" jak to nazval můj bývalý přítel, ale naštěstí když se zorientuješ včas, velmi rychle se dá od toho pomoci a není to nic hrozného. Trhání zubu je mnohem nepříjemnější zážitek. Manžel nesnáší malé bezmozky stejně jako já, takže si perfektně rozumíme, moje maminka žila celou dobu v domnění, že je to můj muž, kdo dětí nechtěl, já ji v tom nechala. A dá se to jednoduše udělat i tak, že se po svatbě rodině muže řekne, že manželka je neplodná a rodině manželky, že je neplodný muž, a je pokoj. Jen je třeba najít si stejně založeného partnera a nebalamutit někoho, kdo ty děti chce řečičkami, že možná, snad, jednou, na svatého Dyndy. Stejně jako spousta lidí nesnáší psy, kočky, auta, pátek třináctého a další není nikde žádná povinnost chovat vřelé city k dětem! Nemám nic proti dospělým lidem, ale malé debílky - bohužel, nemohu vystát. Takže si z toho nic nedělej, znám hodně lidí, kteří smýšlejí stejně a nenech se v budoucnu vmanévrovat do nechtěného těhotenství - to by byl největší malér. A maminka si může myslet a říkat co je jí libo - je to Tvůj život a Tvoje rozhodnutí, nikdo nikomu nemá do toho co kecat!
To vypada na nejakou nemoc.
Ne to, ze nemate rada deti, to je celkem mozne, ale to, ze je musite nazyvat debilkama, bezmozkama, prirovnavat je k mentalne retardovanym a ste spokojena sama se sebou, kdyz se kvuli tomuto tematu muzete na nekoho zle oborit.
Myslim si, ze pro nejakeho psychiatra byste byla vitany sledovany subjekt.
"sandin", podívej seš mladá, třeba se to změní, ale pokud ne, tak je to snad pořád lepší, než kdybys po dítěti toužila a nemohla jej mít. Protože tam už není místo pro volbu. - pt
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.