Na základě jakých důvodů toto potřebujete vědět?
doplněno 04.05.17 20:08: Pokud svůj problém chcete skutečně řešit, pak za ním běžte, po pravdě vysvětlete a uvidíte. Pokud si budete vymýšlet problémy abyste získala omluvenku, nejen že plýtváte jeho časem, ale těžko s Vašimi depresemi něco nadělá.
doplněno 04.05.17 21:40: Předpokládejme na chvíli, že píšete pravdu - který z těchto problémů by podle Vás měl vyřešit volnější školní režim?
Mam ze skoly deprese, a znam par lidi, kterym takhle psycholog udelil volnejsi rezim od skoly, ale nechci tam jit s prosikemno omluvenku, to fakt ne, jen uz nevim jak tu situaci resit, potrebovala bych na chvili pauzu
Jakého rázu jsou tvé deprese?
Víš vůbec, co ten termín znamená?
---
Nechut k jídlu,či naopak obžerství,třes,motání hlavy,bolest hlavy,apatie,strach,úzkost,únava,ztráta sebekontroly,obsedantně-kompulzivní poruchy,bolest na hrudi,bolest zad,pocity na zbláznění,paranoia,smutek,pláč,sebevražedné myšlenky,méněcennost,stranění se lidí,sociální fóbie,agorafóbie,atd.,atd.
---
Kdo nezažil,nepochopí !
---
Domnívám se,že to nebude tvůj případ.
Pardon, ale myslim ze na zaklade jedne vety toto opravdu nemuzete tvrdit, neznate me a vubec nevite, jaka je situace. Jestli vas to tedy zajima, tak takove stavy u me trvaji asi dva roky. Problemy s silenym prejidanim, ktere se ted snazim krotit, ale je tezke. Kazdy den se nutim vstat z postele a jit mezi lidi, cely den se pretvarovat. Kdyz mam s nekym mluvit, stahne se mi hrdlo, zacnu se cela pocit a nemluvim v souvislych vetach, o neschopnosti vest konverzaci, nebo chapat smysl toho, co lidi rikaji, ani nemluvim. Ztrata sebekontroly - jo, to se mi stava pomerne casto, mam pocit, ze vyskocim z vlastniho tela a nedokazu tyto pocity ventilovat, zacnu mlatit do veci kolem, nebo castehi rovnou do sebe (bicem, modriny se drzi mesice). Smutek a pocity menecennosti jsou mym dennim chlebem. Plac? Ve skole v hodinach brecim skoro kazdy den, zoufala sama nad sebou, nad zivotem. A myslenky na sebevrazdu me provadi deno denne, klidne cele dny se vyzivam v predstavach vlastni smrti. Nekrere dny jsou lepsi a dokazu se aspon bavit se spolizaky, jine dny sedim sama, daleko od ostatnich a uz jenom lidska pritomnost me zatlacuje do kouta...jak rikate, kdo nezazil, nepochopi.
Dobře,budu věřit,že tyto stavy prožíváš...A co rodiče?
Oni se celé dva roky dívají na zuboženou a psychicky nemocnou dceru a nic nedělají !?
Blbost,že ...
Psycholog vám může maximálně napsat doporučení pro individuální přístup ze strany kantorů. Navíc bych řekl, že vámi popisované stavy jsou nad jeho možnosti. Jste si jistá, že opravdu pramení z pobytu ve škole? Zvážil bych spíš návštěvu psychiatra. Mluvila jste o tom s rodiči? Jak vnímají vaše problémy oni?