Zlomeniny u koní

Finance v léčbě svou roli jistě mají, nicméně není to zdaleka jen o nich.

Zlomenina u koní je vážné zranění a léčba sice existuje, ale šance na úspěšné vyléčení je velmi malá a ne vždy je vůbec léčba možná. Pokusím se vypsat, jak zhruba léčba probíhá, tak snad vám to pomůže problém pochopit. Nicméně je to rozsáhlé téma, pokud chcete vědět víc zeptejte se veterináře nebo hledejte na stránkách veterinárních klinik, kde se dozvíte jistě víc.

V první řadě nezáleží ani tolik na tom, zda se zlomí přední nebo zadní noha. Hlavní roli hraje, kde přesně je noha zlomená. Obecně platí, že čím blíže ke kopytu zlomenina je, tím větší šance je na vyléčení, zda jde o přední nebo zadní je vedlejší. Ovšem ani zlomenina těsně nad kopytem neznamená, že se kůň vyléčí.

Jak to tedy probíhá:
Prvním krokem ihned po zlomenině je zastavení koně, což je zárove%n první problém a to jsme teprve na začátku. Pokud si kůň nohu zlomí tak nezastaví, ale snaží se běžet dál. Kolikrát si tak relativně lehkou zlomeninu koně svým útěkem dostanou do stavu, kdy není léčba možná. Kůň je v šoku a i když je sebelíp vycvičený, tak zpanikaří a majitel se klidně může stavět na hlavu, ale kůň se dál bude snažit hýbat a utéct.
Když se koně podaří chytit je třeba zjistit, kde přesně je noha zlomená a tady už většina koní končí s jasným verdiktem- utratit. Ač to může znít necitlivě, je to lepší.
Nohu je potřeba zafixovat a to tak, aby se kosti nepohnuly a zároveň se kůň mohl pohybovat. Neexistuje ale žádný způsob, jak zafixovat zlomeniny stehenní nebo vřetenní kosti (což jsou kosti napojené přímo na tělo a občas se setkáte s termínem utržení nohy, což je označení zlomenin právě těchto kostí, protože si kůň nohu utrhne a drží mu jen za kůži), zlomenina je prostě příliš vysoko a pokud by se noha zafixovala, kůň se nebude moct pohnout. Nefixují se ani tříštivé zlomeniny, protože kosti častokrát poškodí i tepny a nejsou ve stavu, kdy je možné je navrátit na místo, aby srostly. Není možné ani zafixovat zlomeniny více nohou. U koní s takovým zraněním opravdu není léčba možná a utracení jim jen pomůže.
Pokud se tedy majitelé rozhodli pro utracení ihned po příjezdu veterináře, tak si kůň s největší pravděpodobností nohu zlomil příliš vysoko, případně si poškodil i další nohy.

Pokud je noha zafixovaná nastává problém kam s koněm. Není u nás ani ve světe příliš mnoho specialistů, kteří jsou schopni zlomeninu operovat a není ani mnoho klinik, kde jsou uzpůsobeni k vyšetření, operaci a následné léčbě zvířat jako je kůň. Nejvíce klinik specializovaných na zlomeniny je asi v Británii, ale ani tam to není žádná sláva. Po zrentgenování se většinou musí přistoupit k operaci. Operace je náročná nejen na provedení, ale také finančně, takže pokud majitel nemá na operaci a následnou léčbu, je utracení nevyhnutelné.

Když ale na operaci kývne je problém jen samotné pokládání a následné zvedání koně. Zlomeninu si může špatným pohybem kůň ještě zhoršit, případně otevřít právě zoperovanou ránu. Navíc u starších koní či koní s nějakou srdeční vadou je poměrně velká šance, že se z operace vůbec neproberou.

Jakmile je operace hotová a koně se podaří zvednout nastávají další problémy. Kůň má nohu v sádře, což mu značně znesnadní pohyb. Ani sebepevnější sádra nezajistí, že se kůň bude moci o nohu zapřít a přenést na ni váhu. Nabízela by se tedy možnost, aby ležel, ale to by koně zabilo.
Pro koně je pohyb život, což není myšleno s nadsázkou. Pokud se kůň nehýbe, přestane mu fungovat trávící soustava a dojde ke kolice. Kolika má více "druhů" u těch méně vážných stačí s koněm chvíli chodit, vážnější průběh ale vyžaduje operaci. Jenže další operace jsou další komplikace, znovu se opakuje riskantní pokládání, složitá a nákladná operace a náročné vstávání. Kolika je navíc pro koně bolestivá a pokud k ní dojde a kůň má zároveň zlomenou nohu, je mnohem lepší koně uspat než se dívat, jak umírá i několik dní v křečích a bolestech.
Kůň tedy nemůže ležet, ale nemůže zároveň ani chodit. Jak jsem psala, ani sebelepší sádra nezajistí funkčnost nohy. Kůň se o sádru může zapírat, ale častokrát sádra nevydrží a praskne. Kůň se snaží zraněné noze ulevovat, ale tím neúměrně zatěžuje ostatní nohy. Ti nejlehčí koně mají tak 300 kg, tažní koně se obvykle váhou přibližují tuně. Tak těžké tělo ale tři nohy častokrát neunesou. Do zdravých nohou se tak kvůli velkému zatížení mohou dostat záněty nebo schvácení kopyt. V tom případě si musí kůň lehnout a to je pro něj smrtelné.
Je možné koně zavěsit do speciálního postroje, ten koně drží a nadlehčuje mu nohy. Ale zkuste si několik měsíců stát v boxe, kdy vaší jedinou činností bude jídlo a koukání do blba. To koně psychicky naprosto zničí nehledě na to, že většina koní v takovém postroji ani nevydrží stát a při snaze osvobodit se akorát dojde k dalšímu zranění.

Málokterý kůň zvládne se sádrou tedy léčbu přečkat ve zdraví. V průběhu léčby je takových 90% koní utraceno kvůli komplikacím a pokud kost sroste, je to téměř zázrak. Ale ani to neznamená vítězství.

Kost nemusí srůst podle našich představ a kůň ani po vyléčení nemůže v drtivé většině případů nohu používat tak, jako dřív. Musí ji tahat za sebou, bolí ho jen udělat krok. No a v takovém případě se kůň akorát trápí, protože nepohyblivý kůň= smutný kůň.

Pokud se tedy léčba povede není v drtivé většině případů možné koně vrátit do původního života. Ať už před zraněním běhal dostihy, jezdil v zápřahu nebo třeba vozil dřevo v lese. Kůň může možná tak být ve výběhu, sem tam jet někam na vyjížďku v kroku. Bohužel, to pro koně není život.
Já měla tu možnost vidět koně po zlomenině. Noha mu nedovolila rychlejší pohyb a on tak trávil dny ve výběhu, jeho majitelé se o něj láskyplně starali a brali ho na vycházky, trávil čas ve výběhu s koňmi, stejně jako před zraněním.
Stačilo ale na krátký okamžik zahlédnout zdrcený výraz, když ostatní koně běhali po výběhu, skákali přes překážky nebo jeli na vyjížďku.

Kůň naprosto zdrceným pohledem doslova prosil, ať to ukončíme, takže i když celou léčbu přešel bez komplikací, byl utracen.
Pokud někdo má koně rád, tak nedopustí, aby se kůň trápil a smutný pohled koně po úrazu ti vidět opravdu nepřeji. I člověka, který se v koních nevyzná, pozná, když kůň každý den doslova přetrpí a jen čeká, kdy konečně zemře a to trápení skončí. Může to znít necitlivě, ale je to krutý fakt.

Když to tak zpětně čtu, vyznívá to, že léčba možná není. Občas se zadaří a kůň může na noze stát, ale nikdy to nebude co dřív. Na takovém koni se dá občas i jezdit, ale žádné závody nebo vyjížďky plné cvalu to nebudou. Bohužel utracením končí většina koní.

Napiš do vyhledávače Ruffian nebo Barbaro a vyjedou ti příběhy koní, kteří si nohu zranili v dostizích a majitelé svolili léčbu. Ruffian musela být utracena ihned po operaci a Barbaro byl léčen více jak rok. Utrpěl tříštivou zlomeninu a veterinářům se zázrakem podařilo nohu sešroubovat, následovala dlouhá léčba, kdy u něj museli být ve dne v noci. Během léčby mu ale i přes to, že byl zavěšován do postroje, aby se ulevovalo nohám, dostal několikrát zánět do druhé zadní nohy. Tříštivé zlomeniny tří kostí na zadní noze se zahojily, ale protože v průběhu léčby přišla druhá zadní o svou funkčnost a následně mu vypověděli službu i zbylé nohy, musel být uspán. Majitelům léčba vzala miliony dolarů a šťastný konec to nemělo.

Nicméně výjimky existují. Dá se k nim zařadit třeba Železník, který měl s nohama problémy již jako mladý kůň. Po ukončení kariéry pak úspěšně přečkal léčbu zlomeniny, ale kulhal. Podle majitelů si občas povyskočil, ale nikdy už nemohl cválat a překonávat překážky tak, jak to dělal dřív.
Dostihy jsou často v diskuzích spojovány velkými "odborníky" (kteří koně viděli tak možná na obrázku) s týráním a vražděním koní. Koně ale pohyb baví a je jedno, zda kůň cvičí v cirkuse, překonává těžké skoky v dostizích, vozí děti na vyjížďkách nebo jezdí reining. Je úplně jedno, jaký druh činnosti kůň dělá, pro koně je hlavní, že se může hýbat. Pokud tu možsnot nemá, trápí se a je úplně jedno, jestli jde o dostiháka, cirkusáka, drezuráka nebo jen koně na vyjížďky.

Zároveň je důležité říct, že léčba se pořád posouvá, jak Ruffian, tak Barbaro přinesli do léčby zlomenin nové věci a pomohli s léčbou u dalších koní. Po smrti Ruffian se koně budí ve vodě, kde si nemohou ublížit a nikdy před Barbarem se veterináři ani ve snu nepokoušeli dát tříštivé zlomeniny dohromady. Takže kdo ví, časem snad bude možné zlomeniny léčit.

Pokud se tedy majitelům léčba u prvního koně zdařila, měli ohromné štěstí. Pokud druhého koně utratili, tak k tomu jistě měli důvod.