Vaše zkušenosti s andulkou

Já myslím,že andulka sama a v kleci zavřená, by se trápila a smutnila by. Ale vím,že spousta lidí to tak má, odejdou do práce a ptáček doma zůstane sám.

Jedna andulka problém není, ale ideální je, nenechávat ji dlouho samotnou. Ony prostě potřebují společnost. A čím hlučnější, tím lepší Jen musím upozornit, že ne každá andulka je předurčena k tomu být ochočená, hravá a mluvící.

Svého prvního anduláka jsme se sestrou dostaly, když mně bylo kolem deseti (asi). Od začátku jsme dělaly snad všechno špatně. Žádné pomalé zvykání, pořádný teror. A stejně byl zlatej. Sedával s námi na židli u stolu, lovil drobky z talíře a cuchal nám vlasy. Stačilo natáhnout ruku a už se řítil. Nežil moc dlouho, asi nastydl v průvanu. Tenkrát jsme ho hodně oplakávaly. Za celej život jsme pak měli snad ještě asi čtyři další, ale žádný už se tomu prvnímu nevyrovnal. A všechny byli od stejného chovatele (kromě jedné vzteklé samičky) - vždy je odebral těsně před opuštěním hnízda nebo den poté. Až ten poslední byl to, co bych přála každému. Jako malinký byl vyloženě kontaktní. Nosila jsem ho na rameni, schovaný pod vlasy se mi tiskl ke krku. Vůbec se nebál už od začátku, pořád jsme museli dávat pozor, aby se na něj nešláplo. Všude se válely míčky, se kterými si vydržel hrát strašně dlouho. Naši byli už v důchodě, takže doma bylo pořád živo (a možná proto byl tak v pohodě) a jejich dohadování mu nejspíš připadalo jak hašteření ptáků Čím byl starší, tím míň vyžadoval tělesného kontaktu, ale na rameno a hlavu sedl pořád. A mluvil. A jak. Nejdřív jsme každé slovo zapisovali, ale nakonec to ztrácelo smysl. Doteď používáme hodně jeho hlášek.

Přála bych vám mít takového kamaráda, je to neuvěřitelný zážitek. Ale vždycky vše nevychází podle našich přání, takže zrovna byste mohli natrefit na neurotickou potvoru. A polovina dne, kdy bude sám... Pomáhá i zrcátko. Ten náš měl jedno přes půl klece a to byly tanečky

Držím palce, pokud se to rozhodnete risknout. Mona

Objevila jsem skvělé stránky Můžete si počíst.

vero-bardo-budgie.webnode/...

Kupte kluka a mládě, měli jsme postupně tři a všichni mluvili.

Zdravím, jako dítě jsem měla několik andulek po sobě. Nemluvila ani jedna i přesto, že jsem se jim věnovala. Nakonec jsem měla páreček, ale samička snášela vajíčka mimo budku a neseděla na nich ani mimo budku. Teď mám korelu, která sice nemluvi, ale ochočila jsem jí a dokonce snesla vajíčko, když u mě seděla na hrudníku. Je to moje zlatíčko.