Jak zabránit útoku?

Zastřelit. Pokud se občan oprávněně cítí ohrožen, je oprávněn.

Myslím, že ostrá a hlasitá rána ze slepého náboje, psa odradí účinněji. Pro jejich jemný sluch je to trauma.

Existují tzv. osobní alarmy. Jsou ve velikosti přívěsku na klíče a aktivují se jen vytržením poutka. Jsou použitelné nejen k přivolání pomoci, ale i k vyplašení. Poptejte se tam, kde chcete zakoupit plynovku. M.

Zdravím. V případě, že k vám přiběhnou 2 velcí a dospělí psi, mají převahu. Protože 2 psi, to už je smečka. A smečka bez majitele (který je nechává utíkat a opakovaně útočit) se nechodí jen tak procházet, ale lovit (pokud nejde přímo o plemena mírňoučká). Je to jejich přirozenost. Navíc, pokud si to už jednou zkusili a vyhráli = zalovili si, a k tomu pokousání patří, tuto zábavu si už nenechají ujít, pokud mají příležitost. S každou novou zkušeností je hůř. A to musí majitel vědět a respektovat, jinak je zle. Tak pokud k vám přiběhnou 2 psi, přesně poznáte, co mají v úmyslu, vy můžete tak akorát toho svého pustit navolno, aby mohl utéct a někam zalézt a zároveň odtáhne oba psy od vás, od člověka, a vy můžete zavolat pomoc (číslo připravené v mobilu). Jste-li s dítětem bez psa, a ti psi se blíží, vemte dítě na ruku tak, aby se mu nehnula ani ruka ani noha (kořist, která se nehýbe a nevydává zvuky, přestává být kořistí), otočte se ke psům bokem (ne zády ani čelem) a hlavně se jim nepodívejte do očí (to je pro psa vždy výzva k boji). Tvařte se, že tam nejste (s pepřákem či zbraní v kapse to jde líp) a pokračujte v chůzi svým původním tempem a směrem. Pokud nejsou vyhládlí nebo vyhecovaní, půjdou si najít něco jiného. Víc dělat nemůžete. Pokud fakt zaútočí a vy nemáte pepřový sprej (ale stačí i sprej silně voňavý), můžete jen hulákat, házet kamení a kopat. Pokud se pes zakousne, lze ho vší silou zhora fláknout do čumáku a zároveň kopnout do slabin - on pustí. Pokud ustane vůdce jejich dvoučlenné smečky, ten 2. už neudělá nic. Lidi jsou fakt hajzlové; pokud mají smečku 2 rotvajlerů a jednou jim uteče a zaútočí, měli by jim být psi okamžitě odebráni. Bude se to opakovat.

A zaplatit jim převýchovu psů = naprostý nesmysl. Psi skoro nikdy nejsou agresivní, chovají se tak, jak jim jejich pán dovolí. Ida

Zdravím. Já se taky ještě vložím. Já jsem výš odpovídala na dotaz, co dělat, když vás napadnou 2 psi, a to v souvislosti s 2 psy opakovaně utíkajícími a napadajícími. Jde-li o psa 1, je situace trochu odlišná a spíš zvládnutelná. U psa - psů (stále mluvím o psu útočícím) to většinou vyplývá z toho, že byl naučen, že ten prostor je jeho. Hodně lidí je přirozenými vůdci, aniž by si to nějak zvlášť uvědomovali nebo se to učili. A mnoho psů je submisivních už povahou, nebo přímo plemenem. Ale přesto pes zůstává masožravou šelmou. A největší chyba je v tom, že majitelé už od štěněte vycházejí z domu na procházku s pejskem na volno a procházka bývá po stejné trase a na stejný "plácek" k proběhnutí. A tím pádem se teritorium pejska rozšíří mimo byt a zahradu o celou plochu této procházky. Štěňátko cestou čurá (máme radost, že ne doma, ale krásně venku) a my chválíme. Ale pejsek zároveň značkuje! Své území! Všimněte si, že zprvu čurá celou dávku hned za dveřmi (za vrátky) a později nese značku (moč) dál a dál a dávkuje. A tím pejska vlastně učíme, že je to jeho. A jak roste, vztah ke svému teritoriu se upevňuje. A když pejsek dosáhne puberty, jelikož pes je zvíře silně teritoriální, své teritoritoriu si začíná hlídat. A když je víc jedinců, kteří nerespektují svého člověka jako vůdce, na stejném místě, dochází k šarvátkám a útokům. Psi nejsou agresivní (nejde-li o nějakou chybu), ale více či méně teritoriální a své teritoritorium si fest hlídají. To jsou ty útoky. A přitom je to tak jednoduché! Stačí vzít pejska vždy na prvních 200-300 metrů na vodítko, tím se oddělí teritorium naší smečky od toho společného a je pokoj. Nechápu, že lidi stále nevědí takovéto základy. Ida

Když už, tak mi přijde vhodnější obranný sprej se slzákem.

Problém je, že většina lidí má ze psů (tzv. velkých)* strach. Ten pes to samozřejmě pozná. Pokud není možnost takového bastardího čokla odprásknout, je dobré se proti němu rozběhnout, začít mávat rukama a řvát. To uteče i pitbul. Osobně ověřeno.

* Žádný pes není větší (těžší), než člověk

Nosím u sebe plynovku Walther P22..je to kvalita, není veliká, má větší zásobník, je lehká a za opaskem v pouzdře si na ni člověk velmi rychle zvykne. Oproti pepřáku má výhodu tu, že dokáže ještě na dálku nějaké zvíře-třeba psa vyplašit. Pokud přiběhne blíž, další várku mám pepřové náboje. Ono zkuste si z blízka střelit plynovkou třeba do víčka zavařovačky a uvidíte, co i jen ten pouhý výstřel dokáže a když bych psovi střelil do čumáku nebo ucha, tak to nerozdýchá jen tak + účinek pepřáku.

Nemůžu to najít, ale před lety jsem si tady postěžovala, jak jorkinku Dorotku napadla agresivní fena křížence rotvajlera. Jestli to někdo najdete, dejte to. Hodně podrobně líčím, jak to proběhlo naštěstí bez újmu, protože jsem zareagovala správně protože, byla jsem naučená ze cvičáku, kde jsem se svými psy docházela a malou chvíli i dělala výcvikářku. Tohle byl vlastně už druhý útok na mého malého psa. První byl útok odrostlejšího štěněte pitbula, který si s mou kníračkou chtěl hrát. Ona 2x uhnula a potřetí zavrčela a to neměla dělat! Najednou se z mladého psa stal krokodýl, kterému nešla otevřít huba. Majitelka vůbec netušila, co za psa má její přítel, kterého ona vzala na procházku. Bubu neměla porušenou kůži, ale musela být sama modřina, nedalo se na ni vůbec sáhnout hodně dlouho. Takový útok je šíleně rychlý. Nemáte vůbec čas přemýšlet a ne tak hledat po kapsách pepřák nebo nějaký prskací elektr. přístroj. A taky je šíleně stresující. Člověk ztuhne na místě a pak se ještě několik dní, se svým psem klepe a říká si, co by mohl udělat. Pokud se nepostavíte útočníkovi sami čelem, neuděláte vůbec nic. Když už k tomu dojde, nikdy nesmíte chytat a zvedat svého psa, protože mu odhalíte bříško a znehybníte ho. Vždycky musíte chytat toho cizího. Za ocas, za kůži na zádech a odhodit ho. Dá se to, když zapomenete na sebe a svůj strach před ječící zubatou obludou. Uvědomuji si, že teď bych to asi sotva dokázala. teď, když potkáme velkého psa a vidím, jak jde narovnaný, tichým hlasem řeknu: "Ahój. kam jdeš? Jak se máiš?"Je zajímavé, jak se pes uvolní a bez zájmu o mou čubinu, projde. Několikrát jsem tohle vyzkoušela a funguje to. Ale na útočícího psa? Tož, to je něco jiného.

Bylo ještě první povídání, mi se podařilo najít to, kdy se ptám, jak dostat svého psa ze stresu z útoku agresivního psa. poradte.cz/...

Nejhorší na tom je, že za chování těch zvířátek může zas člověk, ten živočich si myslí, že mu patří celá planeta, ničí ji soustavně, však jedince svého druhu ničí, ačkoliv je nechce pozřít - a to po milionech kusů klidně, časem zničí i celou planetu - důvod je prostý - někdo v dávných dobách vynalezl peníze - to je celé. Lidé si je snaží chránit, a tak třeba cvičí jiná zvířátka - psy přímo k tomu, aby útočili (a už je snad i jedno na koho, na které zvíře, zda je to člověk či pes). Jaký je majitel, takový bude pravděpodobně i pes - nehledě na speciální výcviky asi (psové cvičení na drogy nebo tak, chudáci závisláci). Osobně jsem neměl potíže nikdy s žádným psem, ale vesměs to byli podkolňáci, kteří mě znali, stačilo pozdravit, povykládat, a už se nechali pohladit nebo co, a už to bylo v pohodě. Nebo přiletěl pes, s kterým se neznáme, řeknu "Ahoj pesu" a normálně na něho mluvím, on co by měl, poslouchá, nerozumí, neví, proč by útočil, útočil by pouze pokud by ho to živočich, zvaný člověk, naučil.