Co dělat při úmrtí psa

My jsme našeho miláčka pochovali na zahradě u manželových rodičů, nedala bych ho z ruky. Je tam prostě s námi.

Souhlasím co napsala Liduška i já bych tak postupovala a veterinář určitě dojede.

S prominutím, to nebyl veterinář, ale sadistycký hovado! Nechat psa 20minut umírat dušením-to je strašné! Já musela nechat věkem a nemocí utratit již dva psy a musím říct, že to bylo pro ně vysvobození. Jednou jsme jali na veterinu a za minutu mi usnula fenka v náručí - dostala jen jednu injekci do tlapky. Pak jsme jí zakopali na zahradě na chatě. Po druhé jsme veterinářku zavolali k nám domů - sice jsme zaplatili benzín navíc, ale jen to co opravdu projela-byla velmi seriózní a ta dala injekce dvě - jednu do tlapky na uspání a druhou přímo do srdce, ale to jen pro jistotu, to už spinkala. To co popisujete je příšerné. Pokud tedy nemá pán auto, ať se podívá do vyhledávače a nalezne veterinární ambulace, mají tam většinou i ceny za to, když dojedou domů, až bude vidět, že pejsek trpí. Přijedou a bude to rychlé nebojte se, pejska uspí navždy a je jen na vás, jestli si ho pohřbíte sám někde na místě, kde to měl rád.

já jsem svyho pejska musela v řijnu taky utratit bylo mu 12let měl rakovinu.nemohl pomalu uz chodit.nechali jsme mu dat injekci usnul uz seneprobudil a pry bolesti nemel pak jsme jsi ho odvezli domu. máme ho pochovanýho na zahrade ma hezky hrobecek.je nám po nem asmutno.dneska uz mám novy štěnátko 3měsíční,ale furt vzpomínám na toho mýho prvního pejska.

taky jsme tim prošli ale pro naseho pejska to bylo vysvobozeni sož se neda řict o nás byli jsme s ní až do konce ale máme opravdu hodného veterináře nechal nas s ní ješte když už nebyla .Je to už 6 let ale ještě ted se nám o ní nechce mluvit .Byl to člen rodiny a nemužem se rozhodnout pro jiného psa.Myslím že by to už nebyla ona.Na druhou stranu bez pejska ja smutno .

Zdravím, to jste opravdu stateční, když jste bez pejska vydrželi již 6let. Když jsem přišla o tu svou první fenku, taky jsem se zařekla, že již jiného pejska nechci, že už by to nikdy nebyla ona. Vydržela jsem to příšerné dva měsíce a málem jsem se zbláznila, stále jsem po ní brečela a i teď po mnoha letech mám slzy v očích, jen na to vzpomenu. Vysvobodila mě až moje sestra, která si pořídila štěňátko. Když jsem toho prcka viděla, tak jsem musela souhlasit, že i když to již nikdy nebude ta první fenečka, že mi to malé stvoření pomůže se z toho smutku dostat. Nic jiného opravdu nepomáhá a i když další fenka byla opravdu jiná, rozhodně ne horší - sice jiná osobnost, ale úžasná! Když mi před dvěma lety zemřela i ona, hned jsem věděla, že chci další štěňátko a mám další úžasnou psí holčičku. Nezapomenu nikdy ani na první, ani na druhou a až přijdu o současnou, tak ani na ni ne. Každá je jiná, ale všechny naprosto úžasné. Žít bez pejska bych nemohla, jsou to skvělé bytosti svou bezelstnou láskou a věrností. Je to krásné, když na vás doma vždy čeká milující bytost, která se na vás nikdy nedokáže zlobit a vždycky vás radostně přivítá. Nebojte se pořídit si nového pejska i když bude jiný, můžete jednoho psího tvorečka udělat šťastným a dát mu nový domov. Jasně, že je to vaše věc, jen jsem vám chtěla napsat, že jsem byla v podobné situaci, ale změnila jsem naštěstí názor.