Jak by se asi zachoval

To nikdo neví. Já jsem jednu dobu hodně dlouho marodovala a převáželi mě ze špitálu do špitálu. A moje psinečka, kníračka Bubu, byla u dcery v domku. V horním patře bydlela i rodina dceřina partnera. Tak se o ni velce dobře staralo několik lidí, kteří už nechodili do práce. Když jsem se vrátila, malá se ke mně rozběhla, ale zastavila se přede mnou a pak se dělala, že mě nevidí, šla jinam. Normálně mě zazdila! Mohlo mi to utrhnou srdce! Vzala jsem si ji domů a tam na mě prděla ještě i druhý den. Splnila, co jsem jí řekla, ale jinak nic! Večer jsem ji na venčení zavolala, přišla, ale zase, žádná radost. Dostala jsem nápad, který už jsem měla vyzkoušený. Nechala jsem ji odběhnout, dřepla jsem si a začala jsem šišlat a mazlivým hlasem říkat: Co to přišlo, co to přišlo? Takové krásné stvořeníčko!" Psina se zastavila, otočila a šílenou rychlostí ke mně přiběhla a začala mi olizovat nos. Vypadalo to, jakoby mě teprve teď přivítala, jakoby mě doposud trestala. A od té chvíle to zase byla má milovaná Bubu, která,tenkrát, se mnou strávila čtvrtinu mého života.

Je přísloví: Usekneš-li psovi nohu, stejně za tebou půjde.

Pohanko, to proč přiběhla, nebylo proto, že jsem ji volala, ale proto, že žárlila. A to tak, že hodně. Přišla se podívat, s kým mluvím, když tenhle tón patří jenom jí. Platí to, co si mnohdy neuvědomujeme, pro lidi i pro zvířátka: To, že se na tebe teď zlobím, nemění nic na tom, že tě miluji. A nikomu tě nedám, pohlídám si tě!

Záleží jak který, za jak dlouhou dobu, v jakém psychickém rozpoložení bude...

Kdysi nám v důsledku silvestrovských petard utekl pes. Našel se až po týdnu, ujal se ho jeden pán z vedlejší vesnice. Když jsme si pro něj přijeli, vypadalo to, že nás vůbec nepoznává. Stres, který prožil, ho úplně "vypnul". M.

když vezmete štěně a ono pak někdy za pár měsíců náhodou potká svoji mamu, nastane velké vítání, poštěkávání a očmuchávání. Ale pak se vrátí k vám a půjde s vámi, protože doma už je jinde.

No a k vašemu dotazu. Zvířata sice nejsou zrovna inteligentní, ale paměť jim nechybí. Psi i kočky si dobře pamatují, jak s nimi kdo zacházel a těžko s nimi dobře zacházel ten, kdo je nakonec vystrčil do útulku. Skoro bych řekl, že ten pes by byl velmi neklidný a původním majitelům by se snažil zdálky vyhnout.

Těžko říct. Měli jsme fenku z útulku, brali jsme ji jako štěně. Nikdy na nikoho neštěkala, nevrčela, byla hrozně hodná. Ale jednou jsme potkali chlapa a ona byla jak u vytržení, hrozně na něj štěkala, vrčela. Myslím si, že to byl člověk, co jí ublížil. Ale mohla z něj cítit něco jiného samozřejmě, to se nikdy nedovíme.

To je hypotetické. Kdyby byl inteligentní a pamatoval si, tak zavrčí a vycení zuby. Ale říká se, že pes odpouští, nebo-li zapomíná.

Tohle bude asi dost individuální, záleží, jak se ke psovi předchozí páníček choval a taky jak dlouhou dobu byl v útulku, tedy jestli už "zapomenul". Někteří psi ale milují až za hrob i člověka, který je týrá, protože nic jiného neznají. Takže záleží pak i na vztahu s novým páníčkem.

U nás stačilo, abych na týden odjela a pes se na mně vyčítavě díval. A to byl s manželem a synem. Jindy jsme měli darovanou fenku a když k nám přišla původní majitelka tak fenka se na ní ani nepodívala. Ta žena ji chtěla dát do útulku a dala ji nám.

Před šesti lety jsem dostala k narozeninám štěně labradora od švagrové, takže ho měla půl dne doma, a přivezla ho a předala i s mašličkou, no kouzelnej pohled.. Ale doteď si pamatuje, kdo ho přivedl k rodině, ke švagrové, když přijede na návštěvu letí jako k nikomu, celou dobu, když je u nás se od ní nehne, lísá se, sedí jí div ne na hlavě..... Až když odjede, jsem zase na prvním místě já.