Divoká fenka

Tak krysaříci jsou poměrně akční psi a vy máte štěndo, které není správně vedeno. Jak už bylo zmíněno, přístup k jídlu po celý den vás zbavuje jediné výhody k výchově. Jsou to pamlsky. Trochu mne zaráží, že vám nevadí tělesný trest, ale zvýšit hlas se neodvažujete. Já bych to prohodila.

V první řadě tedy začněte s výcvikem pomocí odměn, pochval a důsledného vyřádění - musí vypustit nadbytečnou energii. To je základ. Pokud uvidíte, že dělá něco, co nemá, houkněte (sykněte nebo mlaskněte) na ní právě tehdy. Později trestat nemá smysl. Za každou správně provedenou věc chvalte, povzbuzuje a dejte mňamku (něco malinkého, co miluje - kousek piškotu, masíčka...) Musíte si u ní vybudovat respekt. V žádném případě vás nesmí kousat!

Pokud si nebudete jistá, rozhodně zkuste vyhledat třeba psí školičku či cvičák. M.

Určitě zkuste konfliktům předcházet - takže jak píšete, zabezpečit třeba ten koš. Ta pravidla už měla být nastavená. Vím, že všechna mláďátka jsou roztomilá, ale nedodržováním pravidel už od začátku si zadělaváme na problémy v budoucnosti. Třeba i tím lezením do postele. Zvládá povely? Zkuste se jí opravdu věnovat. Když dělá něco vámi nechtěného, jako napomenutí je lepší něco krátkého (třeba já používám "št! s tím, že š lze opravdu protáhnout a zní pro psa rušivě) nebo pokud nereaguje, tak při tom hlasitě tlesknout. Jde přece o to, aby se na vás zaměřila a přestala s prováděnou činností a zároveň na ní neútočíte. Přivolat, dát základní povel, který umí, popřípadě projet všechny a hned chválit a dát odměnu.

Vaše rodina tvoří smečku a pokud se ona po vás ožene, považuje vás za sobě podřízenou. To je špatně. Držím vám palce, určitě nepolevujte a rozhodně jí v ničem neustupujte. M.

Máte štěně velmi temperamentní rasy. Nyvíc, maličké. Je maličké, je to hračka, ale je to stále pes, na kterého platí všechno to, co na třeba dobrmana. Výchova! Vedení! Výcvik (ikdyž jinak)! Nadřazená důslednost pánečka! Ikdyž laskavější, než na velkou rasu. Navíc, štěně hledá své místo ve smečce a bojuje o ně. Páneček, ono a až někde vzadu, skoro v nedohlednu jste vy. Tohle musíte změnit. Musíte zaujmout pozici šéfa. Psala jsem tady, jak mé děti pokousaly štěně. Všichni z toho měli srandu. Ale když bude potřeba, budete muset kousnout i vy. Do stehna! Musí vědět, že jste silná, že máte zuby a že šéfujete vy. Takového křehkého prcíka ani plácnout nemůžete. Jestliže ona má dominantní povahu, musíte to udělat. Musí vědět, kdo je bezbranný. Tohle jen, když se znaží šéfovat ona. Jinak pochvaly, čtvrtičky piškotků jako odměnu. Chválit! Hladit! Odměňovat! Více než trestat. Protože ona vám nberozumí, je zmatená a zjišťuje, kam až může. Zadejte do modrého, vyhledávacího okénka - pes čurá po domě - nebo tak podobně a vyjedevám spousta diskuzí. Můj pohled je takový, že štěně nechápe, proč se chodí ven, případně na co je lína. Vy mu to musíte vysvětlit.

To obracení na záda, to je až poslední. Pro psa je to velké pokoření. Tomu se raději vyhněte a použijte, když už nebude zbytí. To je moc dobré na velké psy. Pana Desenského tady vzpomínalo mnohokrát mnoho lidí. A on také přiznal, že nekolikrát pokousal psa. (Asi nebude kousnutí jako kousnutí )Je to ale taková jekože zkratka. Delší cesta je tudy, aby pes pochopil. Když jsem s Andym dělala zkoušky poslušnosti, měla jsem v práci nějaké časově náročné řešení a tak s ním cvičila celá rodina. Takový ten dril: sedni, lehni, vstaň, k noze a tak. A on si večer vždycky lehnul na nohy toho, kdo s ním cvičil. Je zajímavé, že přes to všechno jsem já měla konečné slovo, já jsem byla ten, kdo je šéf. Když měl snahu vyskakovat, stačilo pár těchhle cviků a hned věděl, kde je jeho místo. Ale váš psík je ještě maličký, ale tím směrem se pomalu vydejte.