Chov Stafordsirskeho bulteriera

Zdravím. Pokud jste se již rozhodli, musíte mít na paměti několik věcí. 1) Staford je krásný, mimořádně silný (fyzicky, ale i psychicky) a velice důrazný pes. Patří mezi takzvaná "bojová" plemena. To znamená, že má v sobě mimořádný gen. Všichni psi (mimo zkažených, týraných či jinak "nenormálních") mají problém zaútočit sami od sebe na člověka s úmyslem zabít, ale tito psi to mají jinak. Plemena, která tento gen mají, do 2 let věku rostou a chovají se jako všichni ostatní. Ale na 2 letech tento gen nastoupí a čeká na spuštění. A není zjištěno, co přesně a u kterého konkrétního jedince tím spouštěčem je. Gen může spustit "to něco" hned na 2 letech, nebo kdykoliv později, nebo taky nikdy. To se právě neví. Proto tito psi patří do rukou jen velice zkušených lidí. Nikdy ne pro začátečníka! 2) S ohledem na tento gen je potřeba najít si štěně, které má rodiče velice klidné povahy. Nikdy se nenechat "ukecat" že výchova to napraví. Všímat si sebemenší nervozity a vzrušivosti. Zvolit jen klidné až flegmatické štěně. 3) Máte 10 letého syna, to už je rozumný kluk v tom smyslu, že je schopen chápat jak se chovat a jak se nechovat k psovi, jak reagovat na jeho zježení, zavrčení, pohled. Ale jinak je to dítě, ještě ani ne puberťák a v očích psa slabý a neschopný jedinec, kterého je nutné chránit. A pozor, pes sám rozhodne kdy vystartovat a chránit. Staforda 10 letý kluk nemá sílu udržet, pokud pes nebude chtít a o psychické síle ani nemluvím. 4) U všech štěňat se vyplatí výchova pod odborným dohledem. U těchto plemen by to měla být samozřejmost. Ale nemyslím tím klasický cvičák: cvičit obranu, povely, někde i vymývání mozku. Myslím spíš psí školu, kde se pejsek krásně socializuje ve smečce jiných psů a kde si sám majitel vychová svého pejska pod odborným dohledem, odbornou radou a co je k nezaplacení, člověk se tam naučí rozumět svému psovi. Naučí se jak sdělit psovi, co po něm chce a pochopit, co chce pes od něj. Jedině pokud funguje vzájemná komunikace, zdaří se i výchova. Do psí školičky může štěně klidně od 4 měsíců věku. Ale to už je na domluvě s konkrétním odborníkem - majitelem školičky. Zatím sledujte v letevizi v úterý ve 22 hodin na Prima Zoomu pořad Zavolejte Cesara Millana - moc poučné. Ida

Mám "američana" od štěněte, předtím 3 roky starého z útulku a tvrdím, že věrnější a oddaný pes-plemeno není. Také ale dodám, že výchova je náročná, minimálně první rok.babkazov už to vystihl, bulík jde vycvičit nebo naučit. Pokud s vámi sroste, bude vám rozumět a na zašeptání udělá COKOLIV, protože chce. Pokud to z nedostatku času necháte jen na cvičák, musíte ho zlomit ale pak je uposlechnutí jen loterií. On udělá všechno co chce, blbý je, že někdy nechce Vyžaduje moc trpělivosti a výsledek pak stojí za to. Držím palce

S tímto plemenem osobní zkušenost nemám. Jsem jen pozorovatelem. Potkávám, nezávisle na sobě, dvě dívky s takovým psem. Děvče si hraje s mobilem a pes vedle ní cupká. Aniž by odtrhla oči od mobilu, něco tiše řekla a celý postoj psa se změnil, uvolnil a zpomalil. Druhá jde také procházkovým krokem, pes se ohlédl po mé Dorce, která se snažila mu nadávat. Děvče něco tiše řeklo a pes narovnal hlavu a koukal před sebe. Obě potkávám opakovaně a mají můj hluboký obdiv! Jo a v tramvaji jsem předvčerem potkala malou cigánečku (40kg i s klíčemi v kapse), také s tímto psem. Tiše ho nainstalovala do lehu před své nohy. Pes poslouchal velmi ochotně a koukal, aby se přesvědčil, jestli to dělá dobře. Ale také potkávám mladé mužské, takoví potetovaní řízci to jsou, kteří halasí povely, řvou a trhají vodítkem jako šílení. A taky se rozhlížejí, jestli všichni vidíme, jaký je king, jak zvládá svého psa. Vzpomněl jsem si, jak jednou, na cvičáku, profi výcvikář tvrdil, že na rotwailera (tenkrát to byl nejzlejší pes, ikdyž Němci tvrdili, že je to nejlaskavější psí duše) se do roka nemá ani křiknout, chce-li člověk vychovat dobrého psa pro službu. Myslím si, že aby člověk dobře vychoval takového psa, o jakém uvažujete, musí nejprve zvládnout sám sebe. Své emoce a své sebevědomí. Aby tohle všechno nepřenášel na, na výchovu, tak náročného, psa.

Wlwzley, od srdce jsem se obrázkům zasmála. Děkuji. Takovému psovi se měly dávat pokyny takto: Tak sedneš nebo ne! No a on sedne nebo ne.

Ještě mi nedá, musím dodat. Tato rasa je velice náročná na čas. Na čas na výcvik, protože by měl mít jen jednoho pána. Když kluk příjde ze školy, nebude ho moci vzít vyčurat a vyblbnout ven. Ani paní na procházku. Pes bude muset počkat na vás. A nebude stačit nějaká chvíle. Vy se mu budete muset věnovat na vyvenčení, vybití energie, výcvik. Ten čas, který byste mohl nebo měl věnovat synovi, rodině, domu. Tenhle pes je pro člověka, jehož největším zájmem a koníčkem, je náročný pes. Už jako dospělý a vychovaný, příliš výcviku potřebovat nebude, ale přesto. O jeho život se budete muset postarat vy sám. (365x do roka) x 12 let. Nevím, jestli jste se vy všichni, kdo jste se pro tuhle rasu rozhodli, jak píšete, tohle všechno víte.

Hlavně bych se snažil vyvarovat se nějakých iluzí. A hlavně bych nezanedbával povinosti majitele psa (když se teda dneska každý třetí ohání, jak se všechno má dodržovat (teď narážím na EET)). Třeba dodržovat sbírání exkrementů, povinost nosit košík, nenechat ho běhat a ohrožovat a otravovat ostatní (jak lidi, tak ostatní psy). Psy nesnáším, ale uznávám je, jako hlídače, jako velké pomocníky člověka (třeba pro nevidomé nebo vyhledávání zasypaných a pod), jako domácí mazlíčky, jako kamarády. Ale jako osobní zbraně nikdy, tak to bych toho majitele vždy nejraději zahlušil.

Psa jako zbraň může mít jen debil a jako takovému je potřeba mu zajistit péči. Nejlépe v léčebně - psychiatrické. Naštěstí jsem nikdy nezažil ale určitě bych hlásil jako týrání zvířat a veřejné ohrožení, není to žádná sranda!

idanova@: Naprosto přesné, boduji a v každém bodu souhlasím. Jen dodám, že věk a síla pána nehraje roli! Můj pes nejlíp registruje změnu hlasu a na většinu příkazů s tím vystačím. Už se ale stalo, že mě složil na pár vteřin do bezvědomí, když jsem mu upravoval obojek. Stačilo, aby prudce otočil hlavou a dostal náhubkem přímo na "skleněnou bradu", to vážím 4x víc než pes. Naštěstí místo útěku mě z toho vylízal