Jak naučit psa zastavit když není na vodítku?

Učit se kázni. Nejdřív sebe a potom psa.

To je o výcviku.

Ve 13 letech v roce 1969 jsem měla bernardýna Baryka.

Též jsem četla hodně knížky a přestože nebylo tolika informací, jako dnes, tak mi jedna kniha dala základ pro cvičení tohoto psa. Ta kniha se jmenovala ,,Jak jsem krotil zvířata,, od cirkusové cvičitele V. Durova. Dokázala jsem milého psa odstavit a odejít. Teprve na dálku jsem upažila a pes na tento němý povel - pohyb ke mě přiběhl.

Další pes, fenka z útulku, byla snad již asi 5ti letá, když jsme si od tamtud brali. A časem již bez vodítka, se dokázala zastavit sama na křižovatce a čekat na pokyn, když jsem k ní došla, že může přeběhnout. Takže i staršího psa si dokážete vycvičit.

Chce to vícekrát opakovat, odměnit pamlskem. Strávit jednu sezonu na cvičišti. Bude to jako ve škole. Každý den pracovat na nějakém úkolu, cvičit, opakovat, pilovat, zjednodušovat.

Pusťte si na youtube nějaké agility. Tam se psi pohybují na dráze jen kolikrát podle pohybu ruky a ti opravdu dobří na pohyb prstu. Vám bude stačit povel stůj. Žádná zkratka není, je to opravdu se se psem skamarádit a navázat těsný, přátelský vztah a pracovat spolu.

Je to opravdu pro psa riskantní. Co když zahlédne kočku? To jsem zažila se svou velkou kníračkou, kterou jsem vycvičila, i zkoušky ZV1 udělala. Jezdila jsem na kole, byla na vodítku, i po hlavní frekventované silnici dva roky, pak zahlédla kočku, strhla mně z kola pod náklaďák, sotva to ubrzdil. Přeběhla silnici a když jsem se sbírala ze země vrátila se na vozovku. Naštěstí byla vycvičená na mávnutí, aby okamžitěš a kdekoliv lehla, tak lehla na středovou čáru a auta jezdila kolem ní z obou stran. Když byl pruh na chvíli bezpečný k přeběhnutí, tak jsem ji přivolala. Dopadlo to nakonec dobře, ale na silnici jsem s ní už nikdy nevyjela. Naučit psa, aby zastavil v běhu na fleku, když vedle Vy jedete, to je ještě těžší. To byste musel zastavit kus před křižovatkou, abyste měl alespoň jistotu, že tam nevlítne, ale je to zvíře, stát se může cokoliv, co Vás nenapadne.

pes běží před vámi, zavoláte jméno a povel stůj, pes se na vás ohlídne a zastaví, vy ho pochválíte, popř. odměníte - aspoň můj pes se to takhle bez problému naučil... nicméně si neodpustím radu - pes může mít zvládnutý povel na 100%, přesto může jednou jedinkrát neposlechnout a máte po psu - bez vodítka bych to neriskovala...

kamarádka si bere psa od známých na chatu a když s ním jde na procházku, pejsek má něco na obojku, když ho pustí a on by nechtěl poslechnout, zmáčkne takové jako "dálkové ovládání" a pes přiběhne. Je to ńa baterii.

Je náročné naučit psa zastavit, když je na vodítku, nejlépe s obojkem, o kterém on ví, že je výcvikový. Nemyslím tím elektrický, ale je dobře, aby se na výcvik použival jeden obojek, o kterém pes ví, že "konec srandy, začíná náboženství". Naučit toto, to jsou měsíce systémového učení a výcviku. A ani pak pes nezastaví, když je navolno, rozlítaný, když je to hra.

uživatel Minda to máte dobrý můj pes třeba když se vyvlíkne z vodítka tak se ohlídne a už je v tahu ať na něj volám jak koliv nebere na to zřetel a potom musím ho sledovat a čekat až se zastaví při potřebě na velkou.

Musíte ho mít vycvičeného. Naši mají Kólii a dva jezevčíky (všechno čuby). Nikdy je nikdo nevychovával, takže umí akorát povely typu "pojď sem", ale jsou situace, když jedou třeba cyklicté po cestě, tak na ty jsou alergičtí a běží na ně. (nic jim samozřejmě neudělaj), ale jdou na ně blafat. A to můžete řvát jak na lesy a nic. To mě vezme vztek a letim za nimi a vykrákam je za kůži, ale jelikož je nikdo nikdy necvičil, tak je to stejně zbytečné.

Jeden z jezevčíků se před lety naučil rdousit slepice a taky se to nikdy už neodnaučí a to jí za to můžete řezat jak žito.

Proč nemáte vodítko? Pokud se bojíte že byste na kolečkových bruslích pejska nestíhal, tak si kupte 5m vodítko a máte to . Ve městě má každý psa na vodítku a nechápu, proč byste ho neměl mít taky na vodítku . Co kdyby šla paní s fenkou která hárá, to byste svého psa už nezastavil . Doporučuji vodítko a vůbec když váš pes není vycvičený na to, aby sám chodil po ulici a i kdyby jste ho měl vycvičeného, tak byste ho měl mít na vodítku, my naši fenečku také máme na vodítku, protože je malá a bojíme se, aby ji nějaký větší pes neublížil . Takže určitě si kupte vodítko !

Ale až budete svého pejska učit tyto povely, tak ho rozhodně netrestejte , když vás nebude poslouchat, vodítko zkuste doma a zkoušejte to s pamlskem, aby věděl že když bude chodit u vás, tak bude dostávat pamlsky. A pak to postupně můžete zkoušet venku a až si budete jistý, že to váš pes zvládne, tak můžete s ním chodit po silnici ( nebo i na bruslích, ale vždy s vodítkem )... Tento povel se jmenuje U MĚ ! A svého pejska zkuste zastavit pamlskem ( zavoláte jeho jméno, on se zastaví, uvidí pamlsek a přiběhne k vám ) . Tak to zkoušejte .

Náš pes se to naučil na vodítku, prostě kde jsem zastavila já, zastavil i on, pozděj jen stačilo zavolat čekej.

Důležité také je, jakou má pes povahu. Malá čivava apod. se učí dobře. protože se od člověka nehne.. Pak jsou větší a různě tvrdí, i různě inteligentní psi, s různým temperamentem (i věkem). To nelze paušalizovat, že to je jedfnoduchý výcvik, ani, že na takto vycvičeného psa je stopro spoleh. Někteří se učí s nadšením, jiní z povinnosti. Záleží i na kvalitě výcviku, jestliu to budete dělat doibře a důsledně. Ve hře je více faktorů. I tvrdý pes se dá vycvičit, ale hold tvrdšími metodami. Viděla jsem tak vycvičeného pohraničního vlčáka, že by se snad na povel zahrabal i pod zem. Ale to byl dril i za pomoci praku, přesto měli skvělý vztah. Vlčáci se ale cvičí snadno, ty to baví, ti čtou pánovi rovnou z očí. Každý pes je jiný.