Pes s pp

To je nějak zamotané, ,to ten člověk se neumí rozhodnout, když už si koupím psa, nedokázala bych ho vrátit, když jsem si na něj zvykla, i já koupila pejska s kýlou a zjistila to po měsíci, ale nedokázala bych se s ním rozloučit.

A proč by to dělal? Pokud se tři měsíce pečlivě staral o štěně (a předtím o jeho matku), které pak prodal a najednou ho má znovu na krku (stojí ho peníze, čas, stres psa) od nezodpovědného majitele, tak proč by měl být s "kupujícím" v kontaktu a podával informace o tom, jak se pes má? On není hotýlek, kam si může kupující psa odložit a pak si ho vzít zpátky.

Pán ma tak maximálně právo na vrácení kupní ceny ponížené o náklady (žrádlo, vet. péče, čas), které chovatele momentálně štěně stojí, dokud nemá nového majitele. Což moc nebude.

Jak víte, že chovatel pejska neprodává? Třeba se jej zatím nepodařilo prodat...

Píšete, že "chovatel zde od toho je". Od ČEHO tu chovatel je? Co myslíte tím "to"?

Pokud chce pán pejska zpátky, tak bych s prosíkem přišla za chovatelem a dohodla se na zaplacení nákladů, které vznikly, i když i ty jsou těžko spočitatelné. Já osobně bych člověku, který psa vrátil, psa opět těžko svěřila. Ano, vrátila bych část peněz z kupní ceny, ale psa asi ne. Kdo ví, kdy se pán "opět dostane do problémů" a pes poputuje zpátky. Ale teď už odbočuji od tématu, případ jsem posuzovala z laické perspektivy, určitě se ozve někdo, kdo řekne s jistotou, na co má pán dle zákona právo.

Jako náklady myslím žrádlo a cokoliv, co chovatel musí kvůli psovi koupit, zařídit, obstarat. A pokud má chovatelství jako zaměstnání, tak i svůj čas věnovaný psu.

Asi bych v pánově situaci napsala e-mail, kde bych vysvětlila okolnosti a poprosila o vrácení pejska. Pokud ho pán hodně chce, tak bych asi i nabídla zaplacení nějaké částky. Kupní cena je za štěně, starost o něj a všechno okolo, co pro něj chovatel udělal. Analogicky: když si koupím v autobazaru auto, tak taky nepředpokládám, že ho tam můžu na týden jen tak bezplatně zaparkovat, když mi spadne garáž.

-----------------------

Martino, máte pravdu. Byla jsem dost pod vlivem kamaráda, se kterým jsem se dnes viděla. Voják - psovod, probírali jsme jeho trable se psy (úmrtí, operace, výcvik a tak) a nějak jsem mi nedošlo, že ne každý má stejné možnosti jako oni.

Naufrago, určitě máte pravdu a ode mě bodík, ale zvažte, co vše mohou obnášet rodinné důvody... co třeba smrt blízkého člověka, kterou každý nezvládne. Rozvod - možný vyhazov z bytu, stěhování... vážný úraz v rodině, který vyřadí jeden příjem a rodina se musí dost uskrovnit.

Ano, je to těžké a "blbé", ale např. v těchto situacích bych vrácení psa chápala.

Mowees, v jakém vztahu jste vy ke psovi? Vy jste kolemjdoucí, pozorovatel nebo zájemce o psa? Nebo jednou za stran? A co doopravdy víte, co se jen dohadujete?Já, jako chovatelka, kdyby mi někdo mezi dveřmi štěně vrátil, aniž by řešil smlouvu a důvody, proč psa vrací, taky bych nekomunikovala, také bych se na člověka, který toto udělá, vyprdla a psovi bych našla nový, spolehlivý domov. Jsem chovalelkou a mým zájmem je dobrý život psa. Ne člověk, který neví co chce a který ani neměl tolik citu, aby k psovi přilnul. Který ho s lehkým srdcem vrátil. Co vy o tom víte?!

To je velmi složité, domnívám se, že na psa by nárok už neměl. Pán by si měl pořádně rozmyslit, zda psa chce nebo nechce.

Anno, velice často se stává, že papíry příjdou mnohem později, po lhůtě, kdy je nejlepší štěně předat majiteli. Plemenná kniha je úřad a tam bydlí úřední šiml, který vůbec nikam nepospíchá. Není vůbec vyjímkou, že štěněti už jsou cca 3 měsíce. Nevím, jak je to dnes s tetováním, ale dříve tetování měl a papíry ještě nepřišly. Štěně si zvyklo na jméno a na PP bylo něo jiného. Je to často, ne že ne.

Anna, souhlasím s vámi pouze s tím, co píšete o tetování nahrazeném čipem. To jsem nevěděla, nezajímala jsem se o to. Jinak jsou to všechno pouze dohady a obsah novinových článků o podvodech se zvířaty. Pouze fabulace. Pohybuji se mezi chovateli už mnoho desítek let. A vím!