Pes s pp

A proč by to dělal? Pokud se tři měsíce pečlivě staral o štěně (a předtím o jeho matku), které pak prodal a najednou ho má znovu na krku (stojí ho peníze, čas, stres psa) od nezodpovědného majitele, tak proč by měl být s "kupujícím" v kontaktu a podával informace o tom, jak se pes má? On není hotýlek, kam si může kupující psa odložit a pak si ho vzít zpátky.

Pán ma tak maximálně právo na vrácení kupní ceny ponížené o náklady (žrádlo, vet. péče, čas), které chovatele momentálně štěně stojí, dokud nemá nového majitele. Což moc nebude.

Jak víte, že chovatel pejska neprodává? Třeba se jej zatím nepodařilo prodat...

Píšete, že "chovatel zde od toho je". Od ČEHO tu chovatel je? Co myslíte tím "to"?

Pokud chce pán pejska zpátky, tak bych s prosíkem přišla za chovatelem a dohodla se na zaplacení nákladů, které vznikly, i když i ty jsou těžko spočitatelné. Já osobně bych člověku, který psa vrátil, psa opět těžko svěřila. Ano, vrátila bych část peněz z kupní ceny, ale psa asi ne. Kdo ví, kdy se pán "opět dostane do problémů" a pes poputuje zpátky. Ale teď už odbočuji od tématu, případ jsem posuzovala z laické perspektivy, určitě se ozve někdo, kdo řekne s jistotou, na co má pán dle zákona právo.

Jako náklady myslím žrádlo a cokoliv, co chovatel musí kvůli psovi koupit, zařídit, obstarat. A pokud má chovatelství jako zaměstnání, tak i svůj čas věnovaný psu.

Asi bych v pánově situaci napsala e-mail, kde bych vysvětlila okolnosti a poprosila o vrácení pejska. Pokud ho pán hodně chce, tak bych asi i nabídla zaplacení nějaké částky. Kupní cena je za štěně, starost o něj a všechno okolo, co pro něj chovatel udělal. Analogicky: když si koupím v autobazaru auto, tak taky nepředpokládám, že ho tam můžu na týden jen tak bezplatně zaparkovat, když mi spadne garáž.

-----------------------

Martino, máte pravdu. Byla jsem dost pod vlivem kamaráda, se kterým jsem se dnes viděla. Voják - psovod, probírali jsme jeho trable se psy (úmrtí, operace, výcvik a tak) a nějak jsem mi nedošlo, že ne každý má stejné možnosti jako oni.

Naufrago, určitě máte pravdu a ode mě bodík, ale zvažte, co vše mohou obnášet rodinné důvody... co třeba smrt blízkého člověka, kterou každý nezvládne. Rozvod - možný vyhazov z bytu, stěhování... vážný úraz v rodině, který vyřadí jeden příjem a rodina se musí dost uskrovnit.

Ano, je to těžké a "blbé", ale např. v těchto situacích bych vrácení psa chápala.

Problém u nového majitele může nastat, pak je opravdu nejlepší se pokusit domluvit s chovatelem buď na vrácení štěněte, nebo zda by po dobu trvání nějaké situace psíka nepohlídal. Pokud pán psa vrátil, tak nemůže očekávat, že mu chovatel bude podávat nějaké informace, jak se pes má. Ono i pro chovatele je problematické si po měsíci ( jak píšete v úvodu) vzít zpět štěně a začlenit ho do domácí smečky. Štěně bylo měsíc učeno na "něco" , na nového majitele, na nové návyky (leckdy hodně odlišné, příklad spaní v posteli) a to nemusí dělat zrovna dobrotu. Navíc i to štěně smutní a nechápe. A to již nepíši o nebezpečí zavlečení nějaké nákazy do chov. stanice.

Jediné co mohu doporučit, napsat chovatelce, že se vše v rodině uklidnilo, že psík mu chybí a že by si ho chtěl vzít k sobě. Chovatelce nabídnout finanční náhradu za problémy, které způsobil návrat štěněte. Asi by bylo lepší jí vše vysvětlit osobně. Myslím že pokud chovatelka uvidí, že se k pánovi psík má, tak mu ho nechá (teda pokud již psík nemá nového páníčka).

No a pro příště si uvědomit, že chov. stanice není půjčovna štěňat.

Ale jo, dokážu si představit situace, kdy prostě není kam zvíře dát. Stačí když žije člověk sám a stane se mu nějaká nehoda a je nutná hospitalizace. Nicméně si myslím, že pokud by dotyčný psa chovateli nevracel, ale situaci by mu vysvětlit a požádal o dočasné umístění, než se situace vyřeší, chovatel by jednal jinak. Takhle se pán nesmí divit, že chovatel nereaguje. Proč by taky měl? Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Proč by se měl bavit s někým, kdo se možná jen vinou špatné komunikace projevil jako nezodpovědný majitel? Ať zapomene a až se rodinná situace ustálí, pořídí si jiné štěně.

Anno, velice často se stává, že papíry příjdou mnohem později, po lhůtě, kdy je nejlepší štěně předat majiteli. Plemenná kniha je úřad a tam bydlí úřední šiml, který vůbec nikam nepospíchá. Není vůbec vyjímkou, že štěněti už jsou cca 3 měsíce. Nevím, jak je to dnes s tetováním, ale dříve tetování měl a papíry ještě nepřišly. Štěně si zvyklo na jméno a na PP bylo něo jiného. Je to často, ne že ne.

Anna, souhlasím s vámi pouze s tím, co píšete o tetování nahrazeném čipem. To jsem nevěděla, nezajímala jsem se o to. Jinak jsou to všechno pouze dohady a obsah novinových článků o podvodech se zvířaty. Pouze fabulace. Pohybuji se mezi chovateli už mnoho desítek let. A vím!

Babičko, to bývalo a bohužel už neplatí. Jak se pes stává módní záležitostí, množí se i podvodníci, kteří se psech snaží vydělat. Čtu spoustu evidentně podvodných inzerárů a hlavně pak na jiných stránkách nářky podvedených nezkušených majitelů štěňátek. Štěnětem s PP bývá často myšleno to, že dostane očkovací průkaz. Stává se i to, že v něm ani není žádný záznam a množitel to vysvětlí tím, že vet to očkování zapoměl zapsat. Slibované PP podvedení majitelé často nemají ještě ani za rok.
Správný choval musí napřed žádat o povolení ke krytí a narozená štěňata nahlásit hned po narození i se jmény. Pak dostane PP pro štěňata včas. Ten "úřední šiml" už není státní úřad a proto i ten má zájem na včasném vyřízení. U kvalitních vrhů se berou záznamy na štěňata ještě před jejich narozením, tak si nový páníček může vybrat i jméno. Samozřejmě musí být očkovaná a odčervená, místo tetování se dává čip.

Annaa chovám přes 25 let a i v dnešní době leckdy na PP z plemenné knihy čekám pěkně dlouho. Ve smlouvě pak nový majitel má, že PP obdrží poté, co budou z plem. knihy doručeny. Narozená štěňata se sice hlásí po narození i se jmény, ale chovatel musí čekat s čipováním.

Bohužel, žádné bludy z novin. Čtu ta varování a nářky podvedených na chovatelském webu. Tam chodí jen zkušení chovatelé a nováčkové je žádají o rady.