Při ztrátě psa pořídit nového či ne

Pořiďte si nového. Pomůže zapomínat. Když nám NO odešel ve dvou letech na epilepsii, okamžitě jsme zamluvili štěně.

díru v duši je potřeba vyplnit, protože sama hned tak nevymizí.

Radím : Vezměte ženu, jděte a pořiďte si štěně.

Zalezi, zda dalsiho psa chcete, ne?

Utiseni smutku ze ztraty predchoziho mi osobne jako dostatecny duvod k porizeni si ziveho tvora neprijde.

Nechte rozhodnotí uzrát. Také jsme přišli o psindu a už další raději nechtěli. Po půlroce jsme si nakonec pořídili psinu další, je tomu už sedm let, a rozhodně toho nelitujeme! Chce to prostě čas...

Můj názor - pokud nemáte zdravotní problém a budete se mít čas věnovat novému pejskovi tak je to nejlepší pořídit si novou radost . Nám odešel a je nám stále smutno (už 2 roky) nemůžem zapomenout ale kvůli zdravotnímu stavu si již netroufáme.

A pokud si nového pořídíte, tak se mu opravdu věnovat a máte i povinnost ho chránit! Tedy prosím pěkně na vodítku! A zabezpečit jeho okolí, pokud utekl, anebo ho vychovat tak, aby poslechl na slovo.

Já jsem toho názoru, že člověk zbytečně dlouho smutní po pejskovi, protože má nějaký ostych, myslí si že je to nevěra. Ne, není to nevěra. Minulý pejsek je s námi stále. Máme ho v paměti a v srdci. A je fajn o něm vyprávět novému chlupatému příteli. Radovat se z jeho přítomnosti, obohatit život jemu i sobě. Je pěkné, být zase majitelem pejska, kterého můžeme milovat a který miluje nás. Ten minulý pejsek jen tak neodezní. Dorotku, kterou velmi miluji, o které při každé příležitosti vyprávím, mám už jedenáctý rok, ale kníračku Bubu mám stále v sobě. Stále na ni vzpomínám. Občas se mi o ni zdává. A čas od času Dorotce o ní vyprávím. A už je to tak dávno! A přesto jsem šťastná, že Dorotku mám. Je nám spolu dobře.

Určitě jí pořiďte nového a to co nejspíš.Náš pejsek vběhl synovi pod auto,já myslela,že to nepřežiju jenom jsem plakala stalo se to v pátek a neděli večer už jsem měla nového.První foto je ten co vběhl pod auto druhé je ten nový.Je to krysařík,ale každý jiný i povahou,ale oba miláčci celé rodiny.

Já bych radil si o tom promluvit s manželkou. Podle mě by bylo lepší si pořídit jiného psa a učinit opatření, aby ho zase něco nezajelo.

Vím, co to je za bolest, museli jsme nechat kvůli nevyléčitelné nemoci pejska utratit. Bylo to stejné, jako když zemře člen rodiny. Řekli jsme, že už nového pejska nkdy nechceme. Za 4 dny ! jsme doma měli 8 týdenního krásného jezevčíka. Chodíme společně na hrobeček toho předešlého a jen tak jsme se z toho smutku dostali.

Vyprdněte se na psa. Osobně na ně už mám alergii, a vážně uvažujeme, že zakážeme přístup psů do naší provozovny. Smrdí, štěkají, slintají. Velice nesympatické zvíře. Starosti, péče, lidi mají asi dost peněz. Vážně nevím jaké to může přinést benefity. Psa beru pouze jako hlídače a vodiče. To ano. A pak psy služební. Ostatní je jen rozmazlenost.

Nehledě na to, že třeba v Praze ještě dělají (v lepším případě) bobky.

Jinak nejsem blbej.

vím, jakou funkci plnil pes v dějinách člověka. Dělal mu ochranu, byl jeho společníkem. Ale dneska to snad není potřeba. Já třeba cítím, jak to smrdí u nás ve výtahu. Jdu po Žižkově, a bojím se šlápnout, to je chyba. Štěkání psů po baráku mě nevadí, spíš je mě smutno, jak si někdo pořídí psa a pak ho nechá celý den trpět v bytě. Myslete prosím, a neopičte se. Nechtějte všechno, co kolem sebe vidíte!

Nejste to náhodou Vy, ten netolerantní a uražený prudič - majitel zařízení, kde si host dovolí nedat si k jídlu žádné pití? Na druhou stranu nechápu, jaktože k vám mohou psi.. zažila jsem jeden podnik, kde pes seděl na židli a vylizoval talíř, a už nikdy tam nevkročím.

K dotazu - ano, doporučuji koupit nového pejska, babičce přítele přejel psa vlak... hledali ho dva týdny a on celou dobu ležel 100m od baráku na kolejích. Bylo jim smutno, tak si koupili jiného. Běžte si vybrat třeba štěňátko z útulku, uvidíte, kolik vděčných očiček na to čeká.

Věřím, že to krutě leze na nervy. Podle mého názoru psi a děti do zařízení nepatří. Nedaleko našeho domu chodíme do oblíbené nekuřácké restaurace-kavárny. Nově je několik měsíců její součástí dětský koutek, a můžu říct, že toho má personál plný zuby. Z koutku se věčně ozývá řev a jekot, mnozí rodiče tam dítě odloží a jsou si prostě vydechnout ke stolu, aniž by je zajímalo, co se v koutku děje. Když je řev moc velký, musí to jít personál trochu zklidnit. No, ani za zlatý prase bych to nedělala... nikoli kvůli dětem, ale kvůli rodičům, kteří vědí všechno nejlépe a o všem chtějí rozhodovat.

Chudák pes se ale bránit nemůže. Pnaíček ho prostě uváže u hospody a čekej. Několik hodin, třeba denně. Uvnitř je to ještě horší, jak asi musí psovi být v hospodě plné hlasitých a třeba opilých lidí? Nehledě na to, když se pes stočí pod nohy nějakému silnějšímu alergikovi. Se zákazem bych souhlasila, pes uvnitř zařízení nemá co dělat.

Ne to fakt nejsem. Naopak, kdybyste mě poznala, tak byste viděla, jak jsem tolerantní a chápavý. Ale těch psů je dneska fakt moc. Má je každý blbec. To je prostě móda, a čeho je moc, toho je příliš. My jsme domácí hospoda, ale když sem přijde najednou třeba 5 psů, začnou se štěkat, smrdí, tak to asi není opravdu nejlepší. A hlavně to nikdy takto nebylo. Jsem tady už 25 let, a nepamatuji takovou epidemii psů, jako je dnes. Holt budou mít asi u nás zákaz. Jinak to nejde řešit. Mimochodem, jestli se dožiju důchodu, tak si pořídím Mopsíka a bude se jmenovat malej Ríša.

To, o čem píšete, není chyba psů, ale jejich pánů.

Souhlasím, hned pro nového.. když se nám náš utopil, byl ten nový jediné co mě zachránilo..

Smrt blízké bytosti (ať již je to človék a nebo zvířecí přítel) vždycky bolí...

Malé štěndo by jistě pomohlo bolest překonat...ale záleží na okolnostech.

I já jsem měla fenečku se kterou jsem prožila lepší i horší časy. Bohužel, mě před půl rokem opustila - měla slabé srdíčko a bylo jí už 15 let...Dodnes jsem se s tím nevyrovnala.. Když jedu večer z práce, chybí mi její vítání. I já jsem o jiném pejskovi uvažovala, ale žiji sama a musím jezdit do práce. (když jsem se ujala Luc, byla situace jiná).

Štěně a nebo starší pejsek z útulku by vyžadovali v prvních měsících čas, který jim nemohu dát

Po každém pochovaném jsem si pořídila jiného, je to menší bolest a když je člvoěk zvyklý mít psa, tak by bylo člověku smutno.

Když mě umřela pudlinka tak už jse psa nechtěla.Měla jsem velký stres z jejího umrtí.A ted mám dva pejsky S psama je život o něco veselejší

Když tetě zemřel pejsek, druhý den jí strejda vzal na "výlet" a neřekl jí, kam pojedou. Vzal ji do útulku a v podvečer domů vezli nového člena rodiny. Teta potom ani moc nesmutnila, měla novou radost.

Tak ji zkuste taky překvapit a vzít do útulku, třeba si vybere nového. Ať to přebolí co nejrychleji.

Je od vás moc hezké že máte starost o manželku a její bolístky

Haloooo, cscsc četl jste naše názory? Co na ně říkáte? Jak jste se vy i s paní rozhodli? Ozvěte se, napište alespoň řádek!

Určitě už mají doma jiného pejska

Ve svém okolí jsem vypozorovala, že s novým pejskem lidi méně smutní a ti, co z piety si ho pořídit nechtěli, stejně časem ho koupili, jen se déle trápili. Znám i několik lidí, kteří rozhodně dalšího pejska už nechtěli nikdy, a děti se jich neptaly, rovnou jim nového přivezly. A to bylo najednou radosti a chuti do života! Nakonec z něj byli úplně vedle. Já, kdykoliv jsem si pořídila štěně, už jsem v duchu připouštěla, že stát se může cokoliv, kdykoliv, a že stím alespoň trochu musím počítat, abych se z toho nesložila. I teď, kdy je mému pejskovi 9 let, stále častěji myslím na to, jak dlouho s námi ještě bude, ale tak trochu si na to zvykám, že se to víc a víc blíží a jednou to přijde. Pobrečím si, ale vím jistě, že si pojedu pro dalšího!

Včera nám zemřel ve věku 9 let náš Ron československý vlčák. Na agresivní formu rakoviny lymfatických žláz. Reknu vám, že brečíme všichni. Víme to od prosince, včera tu byl vet. Neumím si ale představit, že se pořídí nové štěně tohoto plemena. Výchova a péče je náročná. Přítel ve věku 65 let ale chce pouze tuto rasu. Můj rozum říká ne. Nevím, jak to dopadne, myslela jsem, že jsem silnější, ale fakt to dost bolí. Uvidíme časem. Doufám, že se má nahoře, na té psí hvězdě, již dobře a nic ho nebolí. Byl to náš přítel a kamarád.

Nechtěla jsem o tom psát, chtěla jsem to mít jenom pro sebe. A zrovna toto vlákno se tu ukázalo. Tak uvidíme časem, jak vše dopadne. Zatím se loučí ,,strakatý psík,,.

No vidíte jak píšu, jak se opakuji, ach jo.

Děkuji za podporu.

Smutná věc. Držte se.

Držte se .Přebolí to ale nezapomenete

Dobrý den, je mi moc líto Vaší ztráty...

Doporučila bych rozhodně co nejdříve pořídit nového pejska, nejlépe nějaké štěňátko.

Když budete běhat kolem nového člena rodiny, který bude vyvádět neustále skopičiny a hlouposti, odvede to vaši pozornost a už nebudete tolik smutní. Na Vašeho předchozího pejska budete myslet pořád, to je samozřejmé a správné, ale budete na něj myslet už jenom v takovém tom veselém a hezkém smyslu. Třeba, když vám nové štěňátko rozkouše boty, řeknete si, že Váš minulý pejsek tohle taky dělal...

Z vlastní zkušenosti ale vím, že ho nesmíte pojmenovat stejným jménem, jako Vašeho předchozího pejska. Mohlo by to Vaší paní a Vám působit bolest. Každé zvíře má mít své jméno a ne ho dědit po svém zesnulém předkovi...