Pes nedokáže být sám

Odpovím Ti jistě zcela jinak než Ti ostatní přede mnou. Uvědomil sis někdy podstatu, o čem soužití mnoha různých druhů živočichů na zemi je? Odlišuje se člověk podstatou svého bytí vůbec něčím od toho pejska? Mně se zdá, že zásadě ani ne. Člověk i pes nebo třeba i prase, to je totéž. Ochočil sis psa, ten chce s Tebou strávit pěkný život (co mu zbývá), ty bys mu takový pěkný život chtěl asi připravit (a nevíš jak) ,chcete-li žít spolu, ne? Nauč se tomu psékovi naslouchat, dívej se na něho, sleduj ho, on Ti to poví, co a jak, i když mluvit neumí, jen Ty musíš chtít tomu zvířátku porozumět. Ten pes Ti rozumí velice dobře, on akorát lidskou řečí mluvit nedovede. A jinak tito podkolňáci jsou nejlepší psi, neznám lepší..

Není potřeba na psa řvát, je jen potřeba s ním mluvit jako s kámošem, chceš-li s ním být. S každým zvířetem se dá domluvit, ačkoliv ono Ti lidskou řečí neodpoví, neumí ji. Ono komunikuje jinak, všiml sis třeba hlavy a jeho očí, jak má ocásek, jestli s ním vrtí, budeš-li se pečlivě dívat, zjistíš, že pes se umí i usmívat. Když na to přijdeš, Ty mu to lidskou řečí politicky vysvětlíš, on Ti to vynahradí jinak. Chovejte se k sobě pěkně. Nezapomeň, že pes je jediným stvořením na světě, které Tě má radši než sebe samého.

Dejte psa ven na zahradu, musí tam mít boudu a nějakou ohradu, kotec. Pes má doma strach, úzkost. Je to ještě nevybouřené štěně, malé dítě.

14 dní je málo, odchovala jsem tři psy z útulku bez problémů, zpočátku taky ničili věci, ale během dvou měsíců to ustalo, vždycky měl doma plno hraček v košíku a když odcházím, prý se to nemá, ale mě se to osvědčilo, pohladím a řeknu čekej.

Když jsme si přinesli štěně do bytu, paní sousedka se do nás pustila, že jsme si nevyžádali povolení od sousedů. Po nějakém čase se nás zeptala, kde máme psa, jestli jsme ho prodali. Byla velmi překvapená, když slyšela, že je doma - to proto, že se naučil, že bývá doma sám a že se vrátíme, že štěkáním nás nezavolá (než se to naučil, několikrát jsem čekala za dveřmi, až ztichne, aby pochopil, že přijdu, až když bude ticho..) Naučili jsme ho na pokojovou klec - znám i spoustu odpůrců, ale vím, že když je sám doma, nemůže si ublížit, sám se tam cítí v bezpečí a taky nemá příležitost něco ničit. Když jsme nebyli doma, prostě v klidu spal. Pak jsme se stěhovali a změnou prostředí se změnilo chování psa. Trvalo to dost douho, než se srovnal - a to byla jen změna bydliště. Zahrada je dobrá, ale taky tam nebude chtít být sám. Je to stejné jako naučit psa neštěkat před obchodem, když mu jdeš koupit maso. Trpělivost, výdrž a klid a hlavně pochválit i sebemenší pokroky. Držím pěsti.

Asi tak, psa máte z útulku teprve 14 dní a už na něho křičíte. Zásadní chyba. Je to ještě štěně, navíc vystresované jednak pobytem v útulku, jednak kdo ví, jak se mu jeho bývalí majitelé věnovali. Asi moc ne, když byl opuštěný, že. To, že si pes před vámi ucvrkne, znamená, že je stresovaný a má strach. Možná i z vás, ale přesto se taky bojí, že ho opustíte. Doporučuji si přečíst něco od Rudolfa Desenského nebo Ivo Eichlera. Jsou to odborníci na psy.

Celé mi to přijde jako holé neštěstí. Problém na problém. Pes z útulku, 8měsíční štěně, ty jsi celý den ve škole, 20 minut ti přijde na unavení psa dost, za 14 dní čekáš, že se něco už měl dávno naučit, řveš na něho (pes není hluchý, neřvi, jenom ho stresuješ a proto učurává), a navíc rodičům dochází trpělivost. Je mi psa líto. Potřebuje víc trpělivosti, víc času, než mu zřejmě můžeš dát. V 8 měsících zrovna přichází do "puberty". To i psi, kteří se do té doby něco naučili (což o tvém psovi ani nejde říct, nevíš, jestli ho vůbec někdy někdo k něčemu rozumnému vedl), začínají být vzpurní, neposlušní, "zapomenou", co znamená který povel, prostě puberta. Chce to laskavé, ale pevné a naprosto důsledné vedení. A vydržet. Pokud se ti podaří to překonat, budete mít ze psa radost a on s vámi bude šťastný. Jinak to bude trápení pro všechny. Zkus si to promítnout na dítě. Představ si, že ho nikdo neučil hygieně a sebeobsluze. Najednou se octne na zámku a chtějí po něm etiketu jako na prezidentské recepci. Když něčemu nerozumí, řvou na ně. Za 14 dní se taktak naučí, kam vedou které dveře. Buď vydržíš tak do dvou let psa, kdy dospěje a zklidní se, nebo to zabal rovnou.

Mluvili jste doma o tom, že si vezmete psa z útulku? Jakou jste měli představu? Co říkali rodiče?

Syn si před 2,5 lety vzal z útulku starou kříženečku jezevčíka. Tenkrát pracoval doma, mohl se jí věnovat. Když odešel třeba s košem nebo nakoupit, štěkala celou dobu, co byl pryč. Ale časem pochopila, že se vrátí, a zklidnila se. Je prostě zlatá.

Možná ten psík něco ošklivého zažil, byl zavírán a nechán třeba dlouho bez vody a jídla a tak se velice bojí, že se to bude opakovat, nevím. Může také trpět a mít "separační úzkost". Chce to opravdu tpělivost a lásku, aby věděl, že nebude bez vody, jídla a bez Vás. On se na Vás těší, tak ho pěkně přivítejte, nechejte ho třeba v síni, nechejte mu své staré tričko, nebo nevyprané ponožky, nějakého plyšáka. A 20 minut je venku málo. My chodíme s psíkem minimálně na 20 minut, ale několikrát denně. Jen na psíka nekřičte a nebijte ho. 14 dní, co to je, jak dlouho Vám trvalo, než jste naučil číst a psát? Celou první třídu, takže mu dejte čas. Mně je Vašeho psíka velice líto.

zde jeden článek od "dejavu", která sem chodí poradit, která hodně ví a radí o psech:

dejavu-clanky.estranky.cz/...

Dobrý večer.

Je potřeba pochopit věc z pohledu psa . V útulku nebyl nikdy sám - najednou je doma sám.

Evidentně už ho někdo někdy natrvalo opustil - to si pamatuje.

Jakmile jdete do školy , tak on to chápe jako opuštění , nechápe to , že je to na pár hodin. A pak ve stresu ničí věci.

Trpělivostí a stálým tréninkem odcházení a přicházení . Tak aby pochopil ,že se vždycky vrátíte .V praxi se to dělá tak , že odejdete z bytu na pár minut , on bude štěkat , na chodbě ( před bytem ) promluvíte (zatleskáte, ...) prostě upoutáte pozornost aby přestal štěkat a poslouchal. Ve chvílii, kdy nebude stěkat otevřete a projdete kolem něj do pokoje a tam se s ním pomazlíte , pohraje ap. No a za půl hodiny znova - opakování . Postupně by se měl čas kdy budete mimo byt prodlužovat. některým pejskům to trvá delší dobu , než pochopí , že se pokaždé vrátíte. Na pejska nekřičte, je to pro něj zbytečně stresující , on nechápe co dělá špatně . On se jen bojí zůstat sám .

Přeji Vám hodně štěstí a trpělivosti

Zdravím. Honzo, musíte se obrnit trpělivostí. Pes si musí zvyknout na nové prostředí a Vy musíte být při výcviku důsledný. Pes je zvyklý zřejmě na jiný režim a věci ničí, protože se nudí. Třeba to není ale vůbec vhodné plemeno na to, aby byl sám zavřený v bytě. Možná jste měli počkat až na velké prázdniny, až budete mít na psa více času. V každém případě to chce čas, než se pes naučí jinému režimu a zvykne si na nový domov.

Já bych si zničených věcí nevšímala, naopak bych ho moc moc moc chválila za vše co udělá dobře. Nechej ho chvíli samého a když nic neprovede, tak se s ním povítej a chval, dej mu dobrotu a pak si hrejte. Když provede nevšímej si toho, buď takový smutný, pejsek to dobře pozná.

Hlavně nekřič, on se možná bojí, že si ho opustil, když si odešel do školy, už určitě opuštěný byl, když je z útulku, časem si zvykne, že se vracíš a bude se chtít vítat a hrát si, tak jak bude sám bude si dávat pozor aby nic neničil.

Strašně moc chválím tebe, že sis vzal psa z útulku a ne nějakého drahého, šlechtěného z farem. Ty farmy se mi hnusí, je to jen na zisk

Jestli máš zahradu, tak je to vyřešeno, pejsek se venku lépe zabaví

Hlavně nestřídat teploty, na noc v pokoji ve 22°C a na den ho dát na mrráz, to by onemocněl. To ho raději nechat spát v zateplené boudě.

Honzo, já to vidím tak, že pes je opravdu hodně poznamenaný. Zažil strašné věci a zůstalo to v něm. Tomu, co se psem je, tomu se říká úzkost ze separace, separační úzkost. search.seznam.cz/...

Přečti si něco! Hodně štěstí psovi i tobě. A pohlaď ho za mě.

Najdi si na googlu psí psycholog, ten Ti poradí. Dává rady i po tefonu.

Něco Ti napíšu, ale jedná se o kočku. Asi před rokem k nám začala chodit kočka a nechtěla od nás, tak jsme si ji nechali. Jednalo se o kočku z ulice. Začátky byly kruté, přišla k nám s blechama, hrůza se jich zbavit, loužičky dělala vždy před dveřma a né na vecku, také nám docházela trpělivost a někdy jsme na ni také zařvali, řekli jsme , že zimu vydržíme a když tak ji pak pustíme... A dnes je to ta nejhodnější, nejchytřejší, nejvděčnější kočka a už bychom ji nedali. Tak vydrž taky, začátky jsou kruté, nevíš co zvířátko někde zažilo.