Rakovina mléčné žlázy

Nikoliv u pejska, ale u kočky. Máme dvě, Jednu zlatou, hodnou, přítulnou a díky Bohu zdravou. Druhá je od narození převtělený satan. Pokousala snad stokrát všechny členy rodiny, když přijde návštěva, vrní a nechá se hladit, aby se vzápětí vymrštila a zakousla se "hladiteli" do ruky. Na vědomí nás bere jen když otevíráme konzervu se žrádlem, jinak nenávidí vše živé okolo sebe (máme jí od koťátka a nikdy jí nikdo neublížil). No a tenhle satan onemocněl ve svých deseti letech rakovinou mléčné žlázy. Doktor jí odoperoval a řekl, že měla nádor, který je smrtelný pro 90% koček. Já zvířata miluju, ale v tomhle případě mě to nijak zvlášť nezarmoutilo. Taky řekl, že má před sebou nanejvýš půl roku života. Od té doby uplynuly čtyři roky, satánie je zdravá jak řípa a kouše všechny, včetně psa, vesele dál. Takže asi tak...

Cítím s vámi. Když se mé 3leté jorkince Dorotce objevila boulička v mléčné liště, krve by se ve mně nedořezal, protože jsem já sama prodělala stejný problém. Operace, ozařování, chemoterapie, vlasy včudu, zrušená imunita a všechny ty hrůzy okolo. Tenkrát mi řekli, že ihned musím přestat menstruovat, protože ženské hormony rakovinu velmi podporují a vyvolávají. Mé tělo to uslyšelo a ihned poslechlo. Takže, když veterinář řekl, že se musí Dorce mléčná lišta sejmout a následně ji vykastrovat, věděla jsem o co jde. Snažím se všecka protivenství projít a pustit z hlavy, takže už nepamatuji, v jakém časovém odstupu k tomu došlo. Odmítla jsem bouličku nechat vyšetřit, protože bych psinulku následné léčbě nevystavila. No a žijeme obě. Dorotka bude mít v březnu 11 let. Je hravá, stále tahá a provokuje s hračkami, krade mi papuče a jde se podívat, co já na to, lítá jako poděs. No a já žiju, stárnu a až teď, po tolika letech se začínají hlásit následky chemoterapie poměrně citlivě. Víte, ta hnusná nemoc, protiví se mi i napsat její jméno, je podivná. Někdy zdechne sama od sebe, někdy zabíjí velice rychle, někdy spí. Viděla jsem to u desítek spolupacientů. Nemyslím si, že by vaše fenečka měla někde už viditelné datum konce. Neměla metastázy a to je důležité. Nestresujte ani sebe, ani ji takovými myšlenkami. Hýbejte se, dělejte spolu hodně činností a užívejte si života. Bude s vámi ještě hodně dlouho. Věřte mi, bude to tak! Pohlaďte ji za mně!

Občas ji opatrně sáhněte do podpaždí a do slabin. Až k bříšku a na bříško, jestli se jí tam nedělá boulička. Opatrně, protože je to velice citlivé místo. Mi se boulička udělala a doktorka, která to zjistila kapku znejistěla a svolala poradu. Všichni na mě sahali, bolelo to ještě dlouho potom. Nikdo si netroufnul říci, jestli je to zatvrlina v jizvě nebo nová bulka. Můj milovaný pan doktor mi to jednou večer, když měl službu, opíchal, vybral a poslal mě domů. Říkal, že právě na těch místech jsou žlázy, které filtrují krev a právě v nich se zachtí ty hnusné buňky dříve, než odcestují do těla a tam začnou růst a to jsou metastázy. Svině hnusné! Je to váš pes, vaše zodpovědnost. Ale já bych už vůbec nikam nechodila, jen bych hlídala, aby netloustla. Vzala bych celou situaci tak, že mám zdravou seniorku a nestresovala bych ani sebe, ani psinečku dalšími návštěvami veteriny. Protože, ikdyž zjistíte, tak co? Co uděláte? Nic! Je zdravá a má ještě pár let krásného života s vámi. A dost. Jen můj názor.

Kamarádčina kokřice toto prodělala v 11-ti letech. Operace už byla v tomto věku riskantní, šance nic moc. Zemřela letos před Vánoci skoro v 16-ti na stáří. Zkusila bych ale pro jistotu něco na zvýšení imunity. Ale to Vám poradí MVDr. Hodně zdraví oběma.